Soud nemůže zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu (§ 271 OSŘ), dojde-li jen k částečnému zastavení výkonu rozhodnutí.

25Co 385/2004 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. L., Ph. D. a Mgr. M.P. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných nezl. L., a nezl. T., S., zastoupených matkou I.S., všichni bytem xxxxx, zastoupených JUDr. Z. R., advokátem, proti povinnému P. S., zastoupenému JUDr. D. D., advokátem, srážkou ze mzdy povinného pro dlužné a běžné výživné, k odvolání oprávněných proti usnesení Okresního soudu v H. K. ze dne 4. 5. 2004, č. j. E 7631/2004-45, takto: I. Usnesení okresního soudu se ve výroku III m ě n í tak, že návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí v části 1.000,- Kč měsíčně počínaje 1. 1. 2004 pro nezl. L. S. nařízený Okresním soudem v xxxx ze dne 8. 3. 2004, č. j. E 7631/2004-11, se z a m í t á . II. Usnesení okresního soudu se ve výroku VI a VII m ě n í tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí. III. Usnesení okresního soud se ve výrocích IV a V z r u š u j e . IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným usnesením zastavil výkon rozhodnutí nařízení jeho usnesením ze dne 8. 3. 2004, č. j. E 7631/2004-11, ke dni 1. 3. 2004 ohledně nezl. T. S. pro běžné i dlužné výživné a pro nezl. L. pro běžné výživné ve výši 2.000,- Kč (výrok I a II usnesení). Výkon rozhodnutí nařízený stejným usnesením v části pro 1.000,- Kč pro nezl. L. počínaje 1. 1. 2004 odložil do pravomocného skončení řízení o zvýšení výživného pro nezletilého vedeného u Okresního soudu v xxxxx pod sp. zn. P 309/2000 (výrok III). V souvislosti s tím plátci mzdy uložil, aby počínaje doručením usnesení srážel pro nezl. L. částku 1.000,- Kč měsíčně a deponoval ji do dalšího rozhodnutí soudu (výrok IV). Zrušil usnesení Okresního soudu v xxxx ze dne 8. 3. 2004, č. j. E 7631/2004-11, ve výroku o nákladech řízení v částce 18.200,- Kč (výrok V). Náklady výkonu rozhodnutí určil částkou 2.400,- Kč a “oprávněnému” uložil povinnost tyto náklady nahradit povinnému (výrok VI a výrok VII). Výroky I a II o zastavení výkonu rozhodnutí odůvodnil ustanovením § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. s tím, že po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané. Povinný hradil výživné vždy dobrovolně, řádně a včas a neměl na něm žádný dluh. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl sepsán účelově. Podle § 266 odst. 2 o. s. ř. odložil nařízení výkon rozhodnutí v části 1.000,- Kč pro nezl. L. s odůvodněním, že tato částka představuje rozdíl mezi původním a zvýšeným výživným a řízení o zvýšení výživného nebylo doposud skončeno. O nákladech řízení rozhodoval podle § 271 o. s. ř. s tím, že předně zrušil výrok o nákladech nařízení výkonu rozhodnutí v částce 18.200,- Kč, protože oprávněný se dopustil procesního zavinění, kdy podal návrh na výkon rozhodnutí v době, kdy na výživném byl v době nařízení výkonu rozhodnutí pouze dluh ve výši 3.000,- Kč pro nezl. L. Náklady výkonu rozhodnutí stanovil částkou 2.400,- Kč, které uložil zaplatit ve prospěch povinného. Odvoláním napadli usnesení okresního soudu oprávnění výslovně ve výroku III, IV a VII a podle svého obsahu i ve výrocích V a VI. Namítali předně, že odklad výkonu rozhodnutí příkře odporuje ustanovení § 162 o. s. ř., které stanoví právě u rozsudku odsuzujících k plnění výživného předběžnou vykonatelnost. V exekučním řízení proto nelze odložit výkon rozhodnutí s tím, že v odvolacím řízení bude hypoteticky rozhodnuto jinak, než v řízení před soudem I. stupně. Nesouhlasili s rozhodnutím o nákladech řízení o zastavení exekuce, ale i o exekuci samé s tím, že ve věci výživného takto rozhodovat nelze. Povinný neplnil pravomocným rozhodnutím uloženou povinnost v plné výši tak, aby nejpozději v den určený soudním rozhodnutím dospěly částky do sféry oprávněných a vystavil se tak riziku, že nadále bude plnění poskytováno prostřednictvím exekuce. Výkon rozhodnutí nemohl být zastaven jenom proto, že dlužná částka, pro kterou oprávněný exekuci navrhl, se do okamžiku rozhodnutí o návrhu pouze snížila. Zdůraznil, že při rozhodnutí o nákladech řízení o zastavení exekuce nebyl stoprocentně úspěšný pouze povinný. Nebylo vyloučeno, aby se za stavu, kdy povinný neplnil vyživovací povinnost řádně a včas, mohli domáhat, aby nadále bylo dlužné i běžné, přestože dosud nesplatné výživné, plněno prostřednictvím exekuce. To i za situace, kdy povinný nehradil pouze část vyživovací povinnosti nebo se s platbami opožďoval. Navrhovali výkon rozhodnutí pro dluh na výživném 6.500,- Kč a povinný proti tomu navrhl zastavení exekuce v plném rozsahu. Soud shledal, že dluh činí v době nařízení exekuce 3.000,- Kč, z toho však pro stanovení nákladů řízení vychází poměr úspěšnosti 53,8 % ku 46,2 % a měly oprávněným být přiznány náklady řízení v částce 182,40 Kč. Navrhli usnesení okresního soudu v dotčených mezích zrušit. Ve vyjádření k odvolání se povinný ztotožnil s usnesením okresního soudu a navrhl jeho potvrzení v dotčeném rozsahu. Souhlasil se závěrem okresního soudu, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl účelový, ale ze strany matky vůči němu i šikanózní. Opakoval, že vždy řádně plnil své vyživovací povinnosti a na základě rozsudku okresního soudu nezvýšil platby výživného pro nezl. L. pouze proto, že podal proti tomuto rozsudku odvolání. V případě, že by byl v odvolacím řízení úspěšný, nemohl by po matce žádat vrácení spotřebovaného výživného. O tom matku informoval. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu v mezích, v nichž se odvolatelé jeho přezkumu domáhali včetně řízení, které tomuto usnesení předcházelo a shledal, že odvolání je důvodné. Odvolací soud předně nesouhlasí s názorem okresního soudu, že podání odvolání proti předběžně vykonatelnému rozsudku o zvýšení výživného může být důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2 o. s. ř. Rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti je předběžně vykonatelné ve smyslu § 162 odst. 1 o. s. ř. a v důsledku podaného odvolání nelze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu ve výroku III změnil tak, že návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí zamítl (§ 220 odst. 1 o. s. ř.). V důsledku změny výroku III usnesení okresního soudu zrušil i výrok IV, který byl na výroku III závislý (§ 221 o. s. ř.). Okresnímu soudu je dále nutno vytknout, že zrušil rozhodnutí o nákladech řízení o nařízení výkonu rozhodnutí, a to jeho usnesením ze dne 8. 3. 2004, č. j. E 7631/2004-11, ve výroku o nákladech v částce 18.200,- Kč. Ustanovení § 271 o. s. ř. totiž připouští takovýto postup pouze v případě, že nařízený výkon rozhodnutí byl zcela zastaven. V daném případě však okresní soud zastavil výkon rozhodnutí jen částečně, neboť exekuce pro 1.000,- Kč pro nezl. L. zastavena nebyla. Při rozhodování o náhradě nákladů o částečném zastavení výkonu rozhodnutí okresní soud důsledně nerespektoval ustanovení § 150 o. s. ř. použité podle § 254 odst. 1 o. s. ř. Přehlédl, že na straně oprávněné vystupují nezletilé děti, v čemž odvolací soud spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které vůči nim nelze náklady povinnému přiznat. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. proto bylo rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení o částečném zastavení výkonu rozhodnutí změněno tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů této fáze řízení nepřiznává. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 270 odst. 3 o. s. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. v H. K. dne 6. října 2004