Za vyřízení reklamace je nutno považovat nejen její přijetí, odmítnutí, odstranění vady, výměnu věci, ale také seznámení kupujícího s takovým výsledkem reklamace.

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V. L., Ph.D. a Mgr. M. P. ve věci žalobkyně I. R., proti žalovanému G., a. s., o zaplacení 9.200,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v H. K. ze dne 22. října 2003, č.j. 7C 53/2003-41, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9.200,- Kč s 6% úrokem od 20.6.2002 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem ve výši 600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9.200,- Kč s 6% úrokem od 20.6.2002 do zaplacení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Šlo o žalobu, ve které žalobkyně tvrdila, že dne 12.12.2001 zakoupila v prodejně žalovaného kožený kabát. Kupní cena činila 9.200,-Kč. V záruční době se na kabátě objevily vady spočívající v nestabilní barvě. Dne 17.5.2002 uplatnila v prodejně žalovaného právo z odpovědnosti za vady, požadovala jejich odstranění. V prodejně se 11.6.2002 informovala na opravu a bylo jí sděleno, že k opravě doposud nedošlo. Následně už nebyla vyzvána k převzetí opravené věci. Žalobkyně vyslovila názor, že bylo povinností žalovaného jí vyrozumět, že oprava je provedena a vyzvat ji, aby si kabát vyzvedla. Shrnula, že nebyla dodržena 30 denní lhůta k odstranění vady a vada odstranitelná se tak stala vadou neodstranitelnou ve smyslu § 623 odst.1 občanského zákoníku. Dopisem ze dne 19.6.2002 proto odstoupila od smlouvy a požádala o vrácení kupní ceny. Žalobkyně dále doplnila, že po obdržení zásilky od žalovaného dne 27.12.2002 zjistila, že vady na koženém kabátě nebyly odstraněny a dovozovala, že odstoupení od smlouvy je platné i z tohoto důvodu. Žalovaný se bránil tím, že odstoupení od smlouvy je neplatné, protože jej netížila povinnost vyzývat žalobkyni k převzetí opravené věci a 30 denní lhůtu k opravě dodržel, protože 13.6.2002 bylo opravené zboží připraveno k vyzvednutí v prodejně. Okresní soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 588 a násl. občanského zákoníku, kdy žalovaný prodával zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 612 občanského zákoníku. Na tento vztah se proto navíc vztahuje ustanovení § 612 – 627 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen občanský zákoník) 12.2.2001 došlo ke koupi a předání zboží a v tento okamžik začala podle § 621 občanského zákoníku běžet záruční doba, která trvala do 12.6.2002. Žalobkyně v jejím rámci dne 17.5.2002 uplatnila u žalovaného právo z odpovědnosti za vady podle § 625 a § 626 občanského zákoníku. Podle § 622 občanského zákoníku jí vzniklo právo, aby byla vada bezplatně, včas a řádně odstraněna. Oproti tomu žalovanému vznikla povinnost podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně spotřebitele), reklamaci vyřídit nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění. Lhůta k odstranění reklamované vady žalovanou skončila 17.6.2002 a kabát byl připraven v prodejně 13.6.2002. S námitkou žalobkyně, že žalovaný porušil svou povinnost a nevyrozuměl jí o tom, že kabát je v prodejně, aby si jej vyzvedla, se okresní soud vypořádal tak, že ustanovení § 619 - § 627 občanského zákoníku postrádá úpravu postupu při předávání zboží po provedení opravy. Podle § 853 občanského zákoníku proto použil ustanovení tohoto předpisu, který upravuje vztahy obsahem i účelem nejbližší. Za ty považoval ustanovení § 656 občanského zákoníku, které upravuje vyzvednutí věci po opravě či úpravě v rámci uzavřené smlouvy o dílo podle § 631 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně a žalovaný se nedohodli o způsobu převzetí zboží po provedené opravě a způsob převzetí a vyzvednutí zboží po opravě nebyl ani upraven reklamačním řádem. Dospěl k závěru, že žalovaný neměl povinnost vyrozumívat žalobkyni o tom, že zakoupený kabát je připraven k vyzvednutí a nemusel žalobkyni vyzývat k jeho převzetí. Naopak povinností žalobkyně bylo, aby se po uplynutí lhůty k opravě dostavila do prodejny žalovaného a sama vyvinula iniciativu k převzetí opraveného kabátu. Žalovaný tudíž dodržel lhůtu k odstranění reklamovaných vad a žalobkyni nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a § 623 občanského zákoníku. Odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 19.6.2002 je proto neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 a § 48 občanského zákoníku. Toto odstoupení od smlouvy pak nelze odůvodňovat skutečnostmi, které nastaly po provedení opravy v rámci již uplatněné reklamace, neboť skutečnost, že oprava snad byla provedena vadně je důvodem nové reklamace ve smyslu § 622 odst. 2 věty poslední občanského zákoníku. Za neplatné ve smyslu § 39 občanského zákoníku okresní soud považoval i odstoupení od smlouvy žalobkyně ze dne 16.1.2003, neboť práva z vadně provedené opravy žalobkyně neuplatnila u žalovaného včas. Tuto vadu totiž reklamovala až po uplynutí 6 měsíční záruční doby, která se dle § 627 občanského zákoníku prodloužila o dobu od 17.5.1995 do 17.6.2002, to je od prvé reklamace do doby, kdy žalobkyně byla povinna si po 17.6.2002 kabát vyzvednout. Ke dni 16.1.2003 záruční doba již skončila a práva žalobkyně z odpovědnosti za vady zanikla podle § 626 odst. 1 občanského zákoníku. V odvolání žalobkyně namítala, že žalovaný nevyřídil její reklamaci ve lhůtě 30 dnů, a proto využila svého práva odstoupit od smlouvy. Zdůraznila, že zákon jí jako kupující neukládá povinnost vyvinout iniciativu k převzetí opraveného kabátu. Okresnímu soudu vytkla, že svým výkladem občanského zákoníku toleroval nečinnost žalovaného jako prodávajícího a naopak zatížil povinnostmi kupující, čímž porušil zásadu rovnosti, protože zvýhodnil žalovaného a přiznal mu více práv, než mu podle zákona náleží. Dále uvedla, že ust. § 656 občanského zákoníku nelze použít, protože řeší otázku, kdy si má zákazník – kupující vyzvednout opravenou věc po uplynutí lhůty, kdy měla být vada odstraněna, avšak neupravuje povinnosti kupujícího ve lhůtě 30 dnů, které slouží k odstranění vad. Doplnila, že žalovaný znal adresu jejího bydliště i pracoviště a nebyl pro něho problém si zjistit její telefon. Navrhla rozsudek okresního soudu změnit tak, že její žalobě bude vyhověno. Ve vyjádření k odvolání se žalovaný ztotožnil s rozsudkem okresního soudu a navrhl jeho potvrzení. Rozvedl, že při převzetí reklamace byla v souladu se zákonem stranami dohodnuta lhůta k odstranění vad na 30 dnů od data převzetí reklamace. Svou povinnost splnil, neboť reklamovanou vadu odstranil a dne 13.6.2002 byl kožený kabát připraven k vydání žalobkyni. Žalobkyně však po datu stanoveném k ukončení opravy jeho provozovnu nenavštívila a bez důvodu odstoupila od kupní smlouvy. Poukázal na zákon o ochraně spotřebitele, který mu ukládá povinnost opravit reklamovanou věc do 30 dnů a žádný právní předpis jej nezatěžuje povinností vyzvat kupujícího k vyzvednutí věci z opravy. Je proto věcí kupujícího, aby si věc vyzvedl po uplynutí lhůty k provedení opravy. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení mu předcházející, a to bez nařízení jednání (§ 213 odst. 3 o.s.ř.) a shledal, že odvolání je důvodné. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že ve srovnání s obecnou úpravou kupní smlouvy (§ 588 až § 600 občanského zákoníku), ustanovení § 613 až 627 občanského zákoníku obsahují více kogentních norem za účelem ochrany spotřebitele. Další povinnosti prodávajícího při prodeji v obchodě stanoví zákon o ochraně spotřebitele. Smyslem je chránit spotřebitele, který je konečným adresátem výrobku či služby, již dále tuto službu nevyužívá pro vlastní podnikání a tudíž má slabší pozici v právním vztahu (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele). Dále je nutno vyzdvihnout, že podle občanského zákoníku je kupující, v případě, že se rozhodne, že uplatní práva z odpovědnosti za vady věci koupené v obchodě, povinen dostavit se k prodávajícímu, popř. k osobě jím určené a zde tato práva uplatnit (§ 625 občanského zákoníku). Jiné povinnosti mu tento právní předpis ani zákon o ochraně spotřebitele neukládá, což znamená, že kupující není povinen vyvíjet jakoukoli iniciativu, zjišťovat, kdy a jak byla vada posouzena, zda byla odstraněna, jestli bude věc vyměněna, popř. zda jeho reklamace nebyla odmítnuta. Tyto povinnosti kupujícího nelze konstruovat ani analogicky za pomoci ust. § 656 odst.1 občanského zákoníku, které upravuje práva a povinnosti ze smlouvy o opravě a úpravě věci a navíc nejpozdější termín pro vyzvednutí věci. Po kupujícím nelze ani spravedlivě požadovat, aby se poté, co reklamoval vady, v často vzdálené prodejně prodávajícího, pravidelně dotazoval, zda a jak je jeho reklamace vyřízena. Na druhé straně ust. § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele zatěžuje prodávajícího povinností rozhodnout o reklamaci ihned a ve složitějších případech do tří pracovních dnů. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů ode dne uplatnění, tedy převzetí reklamace, pokud se prodávající s kupujícím nedohodnou na delší lhůtě. V případě nedodržení této lhůty je dána spotřebiteli možnost uplatnit práva, jako by se jednalo o neodstranitelnou vadu podle občanského zákoníku, tedy mj. právo od smlouvy odstoupit (§ 623 odst. 1 občanského zá- koníku). Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že termín “rozhodnout o reklamaci” je zjevně podřazen pojmu “vyřízení reklamace”. Za vyřízení reklamace je nutno považovat její odmítnutí či přijetí na základě posouzení vady a existence práva z odpovědnosti za vady a v případě přijetí vlastní odstranění vady, popř.výměnu věci. Pod tento pojem je však nutno zahrnout i seznámení kupujícího s výsledkem reklamace. Není-li kupující seznámen s vyřízením reklamace ihned při reklamování, tak je nutno, aby poté, co reklamaci vyřídí, s výsledkem vyřízení seznámil kupujícího. Nedostane-li se kupujícímu takové informace vůbec, popř. až po uplynutí lhůty 30 dnů, tak nezbývá než uzavřít, že reklamace nebyla vyřízena ve lhůtě stanovené v ust.§ 19 odst.3 zákona o ochraně spotřebitele a kupujícímu náleží práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. V praxi prodávajícímu rozhodně nic nebrání, aby už při přijetí reklamace zjistil kontakt na kupujícího, prostřednictvím kterého jej lze následně s výsledkem reklamace seznámit. V dané věci okresním soudem provedené důkazy dovolují přijmout závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 12.2.2001 závazkový právní vztah z prodeje v obchodě, který je nutno podřadit pod ust. § 613 až § 627 občanského zákoníku a zákon o ochraně spotřebitele. Žalovaný zde totiž vystupoval jako podnikatel a prodával žalobkyni kožený kabát v rámci své podnikatelské činnosti. Není sporu o tom, že žalobkyně tuto věc kupovala za jiným účelem, než pro podnikání. V 6 měsíční záruční lhůtě žalobkyně u žalovaného uplatnila právo z odpovědnosti za vady, které spočívaly v nestabilní barvě kabátu a souhlasila s opravou. Ve lhůtě 30 dnů žalovaný žalobkyni neinformoval o výsledku reklamace, tedy o tom, že opravený kabát je připraven k vyzvednutí, což znamená, že reklamaci včas nevyřídil. Žalobkyni proto podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a § 623 odst. 1 občanského zákoníku vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což dopisem z 19.6.2002 platně učinila. Důsledku tohoto odstoupení bylo zrušení smlouvy od počátku (§ 48 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen žalobkyni vrátit kupní cenu ve výši 9.200,- Kč (§ 457 občanského zákoníku). 20.6.2002 se žalovaný dostal do prodlení s vrácením této kupní ceny, a z tohoto důvodu žalobkyni náleží i požadovaný úrok z prodlení (§ 517 odst. 2 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovanému uložil povinnost žalobkyni zaplatit 9.200,- Kč s 6% úrokem od 20.6.2002 do zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení před okresním a krajským soudem vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení před okresním i krajským soudem byla žalobkyně úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů. V obou řízeních vynaložila po 600,- Kč na zaplacení soudního poplatku (položky 1a/ a 17a/ sazebníku k z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V H. K. dne 19. dubna 2004