Žalobou se nelze úspěšně domáhat plnění z mimosoudní dohody o výživném

25Co 428/2003 Krajský soud v H. K.rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců Mgr. M. P.a JUDr. V. L., Ph.D., ve věci žalobkyně I. M., proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. P. G., advokátem, o zaplacení 2.733,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v J. ze dne 11.9.2003, č.j. 7C 102/2003-32, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se z a m í t á žaloba, podle které by žalovanému měla být uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.733,- Kč spolu se 4% úrokem z prodlení z částky 2.000,- Kč od 21.8.2002 do 20.9.2002 a se 4% úrokem z prodlení z částky 2.733,- Kč od 21.9.2002 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení před okresním soudem částku 4.725,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 2.925,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.733,- Kč spolu s přesně uvedeným úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod I výroku rozsudku) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.325,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. Z., dřívějšího zástupce žalobkyně (bod II výroku rozsudku). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalobkyně se v řízení domáhá plnění ze smlouvy uzavřené mezi účastníky 26.6.2002 protokolárně při jednání soudu ve věci vedené u Okresního soudu v J. pod sp.zn. 10C 123/2002. V této dohodě se žalovaný zavázal platit žalobkyni výživné pro manželku ve výši 2.000,- Kč měsíčně. Žalovaná částka představuje dluh žalovaného za měsíc srpen 2002 a za poměrnou část měsíce září 2002 (za dobu do nabytí právní moci rozvodového rozsudku). Závazkový vztah vznikl podle § 488 občanského zákoníku (dále jen OZ), žalovanému vznikla povinnost plnit podle § 494 OZ, když nedošlo k žádné změně obsahu závazku podle § 493 OZ. Ust. § 99 zákona o rodině (dále jen ZR) a § 163 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), nelze na daný případ užít, neboť aplikace těchto ustanovení je podmíněna existencí soudního rozhodnutí (usnesení o schválení smíru, či rozhodnutí o schválení dohody). Z tohoto důvodu tedy nelze v tomto řízení zkoumat změnu poměrů. Okresní soud proto neprovedl další důkazy, které se právě tvrzené změny poměrů měly týkat. Výrok o úrocích z prodlení opřel okresní soud o ust. § 517 OZ a výrok o nákladech řízení o ust. § 142 odst. 1 OSŘ. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že předmětem dohody uzavřené mezi účastníky v rámci řízení o výživné manželky byla nepochybně úhrada výživného. Podle § 104 ZR je zákon o rodině vůči občanskému zákoníku speciálním zákonem. Ust. § 488 a násl. OZ lze tedy pouze užít subsidiárně. Stále se totiž jednalo o rodinně právní vztah. Z toho vyplývá možnost aplikace § 99 ZR, který výslovně hovoří o “dohodách”. Žalovaný odkázal na ust. § 96 odst. 1 a 2 ZR a zdůraznil, že výživné nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný připomněl, že byl napaden partnerem žalobkyně a v důsledku tohoto napadení se stál práce neschopným bez nároku na dávky. Žalovaný navrhl změnit rozsudek tak, že žaloba bude zamítnuta, event. navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné, projednal věc v mezích podaného odvolání při jednání, přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, doplnil dokazování provedením důkazů níže uvedených (§ 213 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Ze spisu Okresního soudu v J. sp.zn. 10C 123/2002 bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v J. ze dne 9.9.2002,č.j. 10C 123/2002-10, který nabyl právní moci dne 11.9.2002. Ze spisu Okresního soudu v J. sp.zn. 4C 108/2002 bylo odvolacím soudem zjištěno, že u jednání dne 26.6.2002 byla mezi účastníky řízení uzavřena podle obsahu protokolu “mimosoudní dohoda”, podle které se žalovaný zavázal platit žalobkyni výživné ve výši 2.000,- Kč k jejím rukám, vždy do každého 20. dne v měsíci předem, s účinností od 15.5.2002 a zároveň se zavázal zaplatit žalobkyni do 31.7.2002 dluh na výživném za dobu od 15.5. do 30.6.2002 v celkové výši 3.000,- Kč. Řízení o výživné manželky bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v J. ze dne 26.6.2002, č.j. 4C 108/2002-14, které nabylo právní moci 3.7.2002, a to pro zpětvzetí žaloby. Podle ust. § 91 odst. 1 ZR manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení neplní-li jeden z manželů tuto povinnost, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. V projednávané věci učinili účastníci řízení vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni jako manželce předmětem mimosoudní dohody shora uvedené. Na tomto místě je třeba poznamenat, že tato dohoda byla sice uzavřena v rámci probíhajícího soudního řízení o výživné manželky, a to protokolárně při jednání soudu, nejednalo se nicméně o smír schválený rozhodnutím soudu ve smyslu § 99 OSŘ. Uzavřením takové dohody nelze vyloučit aplikaci ust. § 91 ZR, neboť se v daném případě jedná o ustanovení kogentní (donucující) povahy. Pokud tedy některý z manželů neplní vyživovací povinnost vůči svému manželovi (byť byla tato mezi nimi smluvně upravena), pak se musí domáhat jejího určení u soudu (§ 91 odst. 2 ZR), který bude postupovat podle ustanovení ZR tuto vyživovací povinnost upravující, a to bez zřetele na eventuelní dohodu dříve mezi manžely uzavřenou. Mimosoudní dohody o výživném uzavřené mezi manžely pouze osvědčují dobrovolné plnění vyživovací povinnosti, nejedná se o dohody, jejichž splnění by bylo možno úspěšně žalovat (srov. podobně Holub, M., Nová, H. Zákon o rodině a předpisy související, třetí vydání, LINDE Praha a.s., 1998, strana 201). V projednávané věci bylo řízení zahájeno podáním žaloby u soudu dne 29.4.2003, přičemž již 11.9.2002 nabyl právní moci rozsudek soudu, kterým bylo rozvedeno manželství účastníků. Podle ust. § 98 odst. 1 věta druhá ZR lze výživné přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení (vyjma výživného pro nezletilé děti). V době zahájení tohoto řízení nebyly tedy účastníci již manželé a žalobkyni proto nemohlo vůbec vzniknout právo na výživné manželky ve smyslu ust. § 91 ZR. Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek podle ust. § 220 OSŘ změnil a žalobu zamítl. Podle ust. § 224 odst. 2 OSŘ bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který se ubránil žalobě a kterému tedy vzniklo právo na náhradu všech nákladů řízení účelně vynaložených. Před soudem prvého stupně jsou tyto náklady tvořeny odměnou advokáta žalovaného ve výši 4.500,- Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., v platném znění – dále jen vyhláška) a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění – dále jen advokátní tarif). Celkem tedy tvoří náklady žalovaného před soudem prvého stupně částku 4.725,- Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 OSŘ) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ s přihlédnutím k té skutečnosti, že v odvolacím řízení byl rovněž zcela úspěšným žalovaný. Jeho náklady v odvolacím řízení jsou dány odměnou jeho advokáta ve výši 2.250,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky) a jednou paušální náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a dále zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 600,- Kč. Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 2.925,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 OSŘ). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. Nesplní-li povinný, co mu ukládá pravomocné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V H. K. dne 11. února 2004