Byt není věcí vyloučenou z výkonu rozhodnutí

25Co 478/2004-25 U s n e s e n í Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. P. M. a soudců JUDr. V.L., Ph.D. a Mgr. M.P. ve věci oprávněného F. ú. H., proti povinnému P.S., o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, k odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v J. ze dne 24.2. 2004, č.j. 5E 4/2004-8, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil podle výkazů nedoplatků, označených ve výroku I., k uspokojení pohledávky oprávněného v úhrnné výši 1,563.435,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem 1/2 podílu bytu č. 8 v domě s byty a nebytovými prostory čp. 1480, postaveného na stavebním pozemku parc.č. 1936 spolu s příslušenstvím, tj. ideální 766/10000 na společných částech uvedeného domu, zapsanému pro katastrální území xxxx na listu vlastnictví č. 3576 u Katastrálního úřadu pro xxxxx kraj, Katastrální pracoviště J. Proti usnesení se odvolal povinný. Namítal, že předmětný byt nepodléhá výkonu rozhodnutí, protože slouží k uspokojování bytových potřeb jeho rodiny, tj. spolu s ním manželky a jejich čtrnáctiletému synovi (§ 322 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí pak nelze nařídit ke společným částem domu v rozsahu 766/100000, neboť ke společným částem domu se upíná celý podíl k bytu, a nikoli pouze poloviční podíl. Okresní soud v souladu s ustanovením § 210 odst. 1 o.s.ř. nedoručil odvolání oprávněnému. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1, § 254 odst. 4 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení, a aniž by nařídil ústní jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. K ústřední odvolací námitce povinného, že výkon rozhodnutí se nemůže podle ustanovení § 322 o.s.ř. týkat předmětného bytu, protože byt slouží k uspokojení hmotných potřeb svých a své rodiny, je zapotřebí poznamenat, že smyslem výkonu rozhodnutí zde je rychlé a účinné vymožení peněžitého plnění v maximálním možném rozsahu. Tvrdí-li povinný, že nemá žádný jiný postižitelný majetek, vedlo by použití § 322 ve vztahu k předmětnému bytu k nepřijatelnému závěru, že pohledávka oprávněného by nemoha být vůbec vymožena. Naznačený závěr by se příčil obecnému chápání spravedlnosti. Jestliže se nařízení výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitosti vztahuje podle ustanovení § 335a odst. 2 ve vazbě na § 338 odst. 1 o.s.ř. na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, platí to v daném případě i pro společné části domu. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadené usnesení potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Jestliže okresní soud rozhodl za situace, kdy v době zahájení řízení (§ 335a odst. 1 o.s.ř.) tu byly vykonatelné exekuční tituly (§ 73 odst. 4 písm. a/ zák.č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších novel), řádný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 261, § 335 odst. 1) a veřejná listina prokazující spoluvlastnický podíl povinného k předmětnému bytu (§ 134, § 335 odst. 1 o.s.ř.), postupoval správně, když návrhu vyhověl. Dbal požadavku zákona, že výkon rozhodnutí smí nařídit jen v mezích návrhu a exekučního titulu (§ 263 odst. 1 o.s.ř.). Zvolený způsob výkonu rozhodnutí je s ohledem na povahu a výši pohledávky a na okolnost, že jiný způsob výkonu rozhodnutí se nenabízí, vhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že oprávněnému, který se odvolání úspěšně ubránil a kterému by jinak svědčilo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 137, § 141 odst. 1, § 224 odst. 1, § 270 odst. 2 o.s.ř.), náklady nevznikly, nebylo uvedené právo přiznáno žádnému z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání, ledaže by Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě je třeba dovolání podat do dvou měsíců od doručení usnesení u Okresního soudu v J. V H.K.dne 30.září 2004