Zledovatělá místa jsou sice změnami ve schůdnosti místní komunikace, ale její vlastník chodci odpovídá - i když bylo v jeho možnostech tyto závady odstranit nebo její důsledky zmírnit – pouze za takové změny ve schůdnosti, které chodec nemůže předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravnětechnickému stavu komunikace a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

26Co 278/2004-116 Krajský soud v H.K.rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobkyně J. T., zastoupené JUDr. E. S., advokátkou, proti žalovanému M. Š. M., zastoupenému JUDr. K. P., advokátkou, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., IČ xxxxxx se sídlem xxxxx, adresa pro doručování xxxxx, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v T., č.j. 6C 34/2003-93 ze dne 23. 1. 2004, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala uložení povinnosti zaplatit jí částku 265,29 EUR a 15.225,- Kč s příslušenstvím. Dále žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalovaného ve výši 10.890,- Kč. Vzal za prokázáno, že žalovaný je vlastníkem místní komunikace v obci Š. M. vedoucí k hotelům W. a P., na níž dne 25. 12. 2001 žalobkyně uklouzla a utrpěla úraz. Předmětná komunikace se nachází ve svahu. Její údržbu zajišťuje žalovaný v zimním období v souladu s plánem údržby odstraňováním sněhu pluhováním a následným prováděním posypu inertními materiály, a to s ohledem na její značnou frekventovanost často. Protože je zde však prakticky stále sníh, dochází občas k jeho uježdění vozidly a následně ke vzniku zledovatělých míst. V době úrazu silně sněžilo, v takovém případě nelze sypat a silnice z náměstí k těmto hotelům je špatně sjízdná. Horská služba proto použila k cestě na místo úrazu sněžný skútr. Takto zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud dle § 26 a § 27 z.č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník předmětné místní komunikace odpovídá za škodu, která uživateli vznikne v důsledku závady ve schůdnosti, kterou chodec nemohl předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu stavu, dopravnětechnickému stavu a povětrnostní situací a jejím důsledkům. Žalovaný však prokázal, že na předmětné komunikaci prováděl v rozhodnou dobu údržbu v rozsahu odpovídajícím charakteru a umístění komunikace, technickým možnostem a zejména daným povětrnostním podmínkám. Na komunikaci tak nebyla taková závada ve schůdnosti, kterou by žalobkyně při pohybu přizpůsobeném stavu komunikace a povětrnostní situaci a jejím důsledkům nemohla předvídat. Nebylo tudíž prokázáno porušení povinností žalovaného a tedy ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody. Z těchto důvodů se okresní soud již výší škody nezabýval. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve sporu. Žalobkyně ve včasném odvolání namítala, že okresní soud nepřihlédl k jí označeným důkazům, z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění a věc chybně právně posoudil. Poukázala na okolnost, že v řízení před okresním soudem navrhla výslech svého manžela W. T., jenž byl přítomen úrazu a znal tak osobně stav komunikace v daném okamžiku. Nesprávnost skutkových zjištění spatřovala zejména v nedocenění zprávy Českého hydrometeorologického ústavu v xxxx (dále jen ČMHÚ), podle níž bylo dne 25. 12. 2001 pouze slabé, případně mírné sněžení a vítr nebyl silný, což svědčí o tom, že žalobkyně přizpůsobila pohyb po sporné komunikaci povětrnostním podmínkám. Okresní soud se dále spokojil se zjištěním, že údržba komunikace je prováděna podle plánu údržby v intervalu 2-3 hodiny, čímž však není doloženo, v jakém předstihu před škodnou událostí byla údržba provedena a zda byla provedena kvalitně a účinně. Samotný úraz přitom prokazuje, že tomu tak nebylo. Naopak žalobkyně má za prokázáno, že komunikace byla zledovatělá, neošetřená a rozježděná vozidly a žalovaný pro bezpečnost chodců neučinil ničeho. Na základě neúplných a nesprávných skutkových zjištění pak okresní soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že není dána odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni. Navrhla, aby odvolací soud učinil právní závěr, že odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni je dána, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil. Při jednání před odvolacím soudem poukázal na okolnost, že výslech manžela žalobkyně ke zjištění stavu komunikace v době úrazu nebyl před soudem prvého stupně navrhován, a proto je nepřípustný. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhl potvrzení jeho rozhodnutí. Odvolání žalobkyně obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d/ e/ a g/ o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadené prvoinstanční rozhodnutí včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o.s.ř.). Odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným. Žalobkyně vytýká prvoinstančnímu soudu v první řadě neúplnost skutkových zjištění spočívající v neprovedení jí označeného důkazu, konkrétně svědeckého výslechu jejího manžela W. T. Ohledně tohoto důkazu dospívá odvolací soud k závěru, že se jedná o důkaz uplatněný v rozporu se zásadou neúplné apelace, když žalobkyně byla okresním soudem řádně poučena dle § 119a odst. 1 o.s.ř. o své povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy, jimiž hodlá prokázat naplnění podmínek odpovědnosti žalovaného za vznik škody, a nejedná se ani o jiný případ uplatnění důkazu, jak jsou vymezeny v § 205a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice v žalobě navrhla výslech svého manžela, avšak nikoliv ke stavu komunikace v době jejího úrazu, ale za účelem prokázání výše škody, jak byla specifikována v části V žaloby. V průběhu řízení pak sdělila adresu dožádaného soudu pro případ, že by soud chtěl provést výslech její nebo jejího manžela, avšak skutečnosti, k nimž by měl vyslechnut, nijak nedoplnila. Výslech W. T. ke stavu komunikace v rozhodný okamžik proto nelze provést pro jeho nepřípustnost. Další odvolací námitka žalobkyně směřovala proti skutkovým závěrům prvoinstančního soudu ohledně stavu komunikace v okamžiku úrazu, přičemž poukazovala zejména na zprávu ČMHÚ ze dne 15. 10. 2002. Odvolací soud se však ztotožňuje s okresním soudem v tom, že obsah předmětné zprávy není v rozporu s ostatními důkazy, z nichž učinil skutkové zjištění o aktuálním povětrnostním stavu v místě škodné události. Všechny v tomto směru provedené důkazy totiž shodně prokazovaly, že v místě škodné události hustě sněžilo, v průběhu dne napadlo až 20 cm sněhu na již dřívější souvislou sněhovou pokrývku a vál vítr. Ačkoliv žalobkyni je třeba přisvědčit, že nebylo prokázáno, v jakém předstihu před škodnou událostí byla údržba provedena, zejména výslechem svědkyně K., která má v bezprostřední blízkosti místa úrazu směnárnu, bylo prokázáno, že žalovaný provádí údržbu a ošetření komunikace vpodstatě průběžně. Tato svědkyně dále vypověděla, že vzhledem ke sklonu vozovky se stává, že pokud některé z poměrně často přijíždějících automobilů “zahrabe”, vznikne kousek ledovky. Za situace, kdy v obci Š. M. hustě sněžilo, přitom nebylo objektivně v možnostech žalovaného udržovat spornou místní komunikaci v takovém stavu, aby všechna zledovatělá místa byla permanentně viditelná, neboť k jejich pokrytí stačí i takřka nepatrná vrstva sněhu. Vznik zledovatělých míst je sám o sobě bezpochyby změnou ve schůdnosti pozemní komunikace. Ustanovení § 26 odst. 7 zák. č. 13/1997 Sb. však stanoví odpovědnost vlastníka pozemní komunikace pouze za takové změny ve schůdnosti, které nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravnětechnickému stavu a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. Odpovědnost vlastníka komunikace tak nastupuje při současném splnění obou hypotéz dané právní normy, tedy při existenci změny ve schůdnosti pozemní komunikace a současné nemožnosti chodce předvídat ji. Právě druhá hypotéza nebyla podle přesvědčení odvolacího soudu v přezkoumávané věci naplněna. Žalobkyně totiž mohla vzhledem ke sklonu komunikace předvídat, že auta projíždějící do kopce k hotelům na ní mohou způsobit kluzká místa, přičemž husté sněžení neumožňuje posyp komunikace inertními materiály z důvodu jejich shrnutí pluhy, a svůj pohyb přizpůsobit tomuto jejímu stavu. Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud se plně shoduje se všemi skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Proto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.). O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný v něm byl úspěšný, má proto právo na jím uplatněnou náhradu odměny advokáta za řízení v jednom stupni. Při její sazbě 8.050,- Kč a jediném úkonu právní služby advokáta v odvolacím řízení (účast u odvolacího jednání) činí konečná výše odměny 4.025,- Kč (§ 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.). K ní náleží paušální náhrada hotových výdajů 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho právní moci k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v T. dospěje dovolací soud k závěru, že má po právní stránce zásadní význam. V H. K.dne 23. září 2004