K rozhodování o nároku na vrácení neprávem vyplacené dávky státní sociální podpory nejsou povolány soudy ani v případech, kdy důvod neoprávněné výplaty nelze podřadit pod žádný z případů uvedených v ustanovení § 62 zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře.

26Co 332/2004-11 U s n e s e n í Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce Č. r. – Ú. p. v xxxxxxx, proti žalované E. P., o zaplacení 2.233,-- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v T. č.j. 36Ro 1038/2004-6 ze dne 4.5.2004, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud napadeným usnesením zastavil řízení poté, když dospěl k závěru, že daná věc nespadá do pravomoci soudu, jak je vymezena v § 7 o.s.ř. Proti usnesení podal žalobce včas odvolání. Namítal, že úřad státní sociální podpory nemohl postupovat dle § 62 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, neboť žalovaná jako příjemkyně dávky splnila všechny svoje povinnosti, ani nezpůsobila svým jednáním vznik přeplatku. K neoprávněné výplatě dávek, jejichž vrácení uplatnil žalobce v soudním řízení, došlo administrativním nedopatřením při zpracování údajů potřebných k posouzení nároku na dávku. Na základě této okolnosti postupoval žalobce podle § 451 obč. zák. a v řízení žádal vrácení majetkového prospěchu, jehož se žalované dostalo plněním bez právního důvodu. Proto nechť je prvoinstanční rozhodnutí zrušeno a v řízení o podané žalobě pokračováno. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně jemu předcházejícího řízení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným. Podle § 7 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Předmětem sporu je vrácení dávky státní sociální podpory, jež měla být žalované vyplacena v důsledku omylu administrativní pracovnice úřadu státní sociální podpory. Pro závěr o tom, zda je v této věci dána pravomoc soudu, je rozhodné posouzení předmětu sporu podle § 7 odst. 1 o.s.ř., tedy zodpovězení otázky, zda jde o věc vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, obecně tedy ze vztahů soukromoprávních. Tak tomu v přezkoumávané věci není, neboť vztah žalobce a žalované nelze podřadit pod majetkový vztah mezi fyzickou osobou a státem, jak je má na mysli § 1 odst. 2 obč. zák., tím méně pak pod obchodněprávní, pracovněprávní či rodinný vztah. Jeho úprava je naopak vymezena ve veřejnoprávní části právního řádu, konkrétně v zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Pro posouzení pravomoci soudu tedy není rozhodné, zda důvod přeplatku dávky státní sociální podpory je podřaditelný pod § 62 odst. 1 z.č. 117/1995 Sb. či nikoli, neboť rozhodné je pouze to, zda uplatněný nárok má svůj základ v občanskoprávních, příp. jiných soukromoprávních vztazích či nikoli. V přezkoumávané věci tomu tak není, a proto nelze pravomoc soudu vymezenou v § 7 odst. 1 o.s.ř. dovodit. Není dána ani jeho pravomoc podle odst. 2 téhož ustanovení, neboť by tak musel výslovně stanovit zákon. Se zřetelem k výše uvedenému bylo napadené usnesení jako věcně správné potvrzeno. Vzhledem k tomu, že orgán, do jehož pravomoci věc náleží, vystupuje v tomto řízení jako organizační složka žalobce oprávněná jednat před soudy, považoval odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za nadbytečné rozhodovat též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci věc náleží. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce v něm nebyl úspěšný, žalované však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání. Lze je podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v T. V H. K. dne 29. září 2004