Při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění soud nepřihlíží ke skutečnosti, že poškozený je cizincem, ani k tomu, jakou reálnou hodnotu bude mít náhrada v poměrech domovského státu poškozeného. Výši náhrady stanoví, jako by šlo o občana České republiky.

R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. B. N. ve věci žalobce M. A., zastoupeného JUDr. M. C., advokátkou, proti žalovanému S. Š. M. a. s. se sídlem Š. M. 281, zastoupenému JUDr. J. S., advokátem, za účasti K. p. a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. června 2003, č. j. 14C 273/2000-167, takto: I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 63.373,75 Kč s l0 % úrokem z prodlení od 20. l2. 2000 do zaplacení, a dále ve výrocích III, IV a V z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. II. V části výroku II, v níž byla žaloba co do částky l92.552,25 Kč s l0 % úrokem z prodlení z částky l37.052,25 Kč od 20. l2. 2000 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3 % z částky 52.500,- Kč od právní moci rozsudku do zaplacení zamítnuta, se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 15.149,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 1.649,50 Kč od 20. 12. 2000 do zaplacení a s 3 % úrokem z prodlení z částky 13.500 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 255.926 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 203.426 Kč od 20. 12. 2000 do zaplacení a s 3 % úrokem z prodlení z částky 52.500 Kč od právní moci rozsudku do zaplacení (výrok II), uložil žalobci povinnost nahradit náklady státu ve výši 8.850 Kč (výrok III), uložil žalovanému povinnost nahradit náklady státu ve výši 525 Kč (výrok IV) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce utrpěl dne 14. 2. 1999 úraz na lyžařském vleku v areálu žalovaného. Žalovaný uznal svou odpovědnost za škodu vzniklou žalobci a vyplatil mu prostřednictvím vedlejšího účastníka náhradu škody ve výši 65.246 Kč (2.988 Kč bolestné, 9.000 Kč ztížení společenského uplatnění a 53.258 Kč náklady léčení). Základ nároku žalobce byl mezi účastníky nesporný, sporná zůstala výše škody. Bolestné a ztížení společenského uplatnění bylo zjištěno na základě znaleckého posudku. Bolestné činilo 121,25 bodu, což při hodnotě 30 Kč za 1 bod představovalo částku 3.637,50 Kč. Žalovaný již žalobci zaplatil na bolestném 2.988 Kč. Žalobci byla proto přiznána zbývající část ve výši 649,50 Kč. Ztížení společenského uplatnění bylo znaleckým ústavem ohodnoceno 250 body. Tomu odpovídá při hodnotě 30 Kč za jeden bod částka 7.500 Kč. Úraz žalobce zanechal trvalé následky, ovšem nejedná se o omezení mimořádná, která by výrazně pozměnila životní styl žalobce. Žalobce na druhé straně pracoval v České republice jako cizinec, posléze se vracel do Japonska a musel se vyrovnávat se změnami bydliště, pracoviště, přizpůsobovat se různým kulturám apod. Za této situace bylo namístě provést zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 32/1965 Sb. na trojnásobek. Žalobcem požadované zvýšení na desetinásobek není odůvodněné, neboť žalobce nemusel výrazně měnit svůj životní styl. Trojnásobek odškodnění ztížení společenského uplatnění představoval částku 22.500 Kč. Jelikož žalovaný sám dobrovolně zaplatit žalobci z tohoto titulu již 9.000 Kč, přiznal soud žalobci právo na zaplacení rozdílu ve výši 13.500 Kč. V části 52.500 Kč shledal soud požadavek žalobce nedů- vodným a žalobu v této části zamítl. Neopodstatněný byl i nárok žalobce na úhradu nákladů spojených s léčením ve výši 95.643 Kč. Znaleckým posudkem bylo prokázáno, že léčba a vyšetření žalobce v zahraničí byly nadbytečné a nepřinesly žádné nové diagnostické poznatky ani léčebné výsledky. Náklady žalobcem takto vynaložené nelze považovat za účelné. Pokud žalobce argumentoval jazykovou bariérou mezi ním a lékaři v České republice, pak vyšetření v Londýně nemohlo v tomto směru přinést žádnou změnu. V České republice byla žalobci zajištěna a poskytnuta léčba na potřebné úrovni a pokud se žalobce rozhodl ověřovat její správnost na dalších místech, bylo na něm, aby nesl náklady s tím spojené. Žalobce nemá ani právo na náhradu svých cestovních nákladů do zahraničí a cestovních nákladů své dcery za cestu vykonanou letecky z Paříže do Prahy v celkové výši 104.783 Kč. Pokud jde o náklady vynaložené dcerou žalobce, podle závěrů znaleckého posudku neměla přítomnost dcery z lékařského hlediska opodstatnění. Nešlo o vážné zranění a nebyl prokázán závažný psychický dopad, jehož léčba by vyžadovala přítomnost blízkého rodinného příslušníka. Žalobce má dále právo na náhradu nákladů na dietní stravování v celkové výši 1.000 Kč. Tato částka odpovídá nákladům ve výši 250 Kč měsíčně za dobu čtyř měsíců. I v tomto případě vyšel okresní soud ze závěrů znaleckého posudku. Jelikož se žalobce domáhal náhrady dietního stravování ve výši 4.000 Kč, okresní soud v části 3.000 Kč žalobu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Namítal v něm, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudem přiznaný trojnásobek základní výměry ztížení společenského uplatnění nesplňuje jednu ze základních funkcí náhrady škody, kterou je funkce satisfakční. Je nepochybné, že událost, která žalobce v lyžařském areálu žalovaného postihla, pro něj znamenala radikální zásah do jeho životního stylu. Život žalobce se po úrazu změnil a žalobce se z role aktivní, společensky a pracovně angažované osoby změnil do role pacienta, jehož činnost je omezena častými návštěvami lékařských a rehabilitačních zařízení. Ve znaleckém posudku je uvedeno, že žalobce dále vykonává funkci vrcholného manažera, hraje golf apod. Zároveň ale je mu přiznáno ztížení společenského uplatnění pro omezenou hybnost krční páteře a pravého ramenního kloubu. To se navzájem vylučuje. Nebylo přihlédnuto ani k tomu, že podle znaleckého posudku znalce MUDr. N. trpěl žalobce poúrazovými stavy úzkosti, poruchami spánku a soustředění. Pokud jde o hodnotu jednoho bodu pro účely stanovení rozsahu bolestného a ztížení společenského uplatnění, soud měl tuto hodnotu stanovit částkou 120 Kč dle vyhl. č. 440/2001 Sb. Žalobce se dále neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož náklady spojené s vyšetřením v zahraničí nebyly vynaloženy účelně. Znalci, kteří se k této otázce vyjadřovali, brali v úvahu pouze objektivní stav lékařské vědy. Nebyl však vzat v potaz subjektivní pohled žalobce, který potřeboval mít jistotu, že diagnóza a léčení v České republice byly správné. Žalobci tak mělo být přiznáno jeho vlastní cestovné, ale též cestovné jeho dcery, která jej navštívila v České republice. Přítomnost příbuzného po úraze má na psychiku každého poškozeného dobrý vliv a přispívá k uzdravení. To platí tím spíše, že žalobce nikoho jiného ze svých blízkých v České republice neměl. Nepřiměřenou se jevila žalobci i částka 1.000 Kč, kterou mu okresní soud přiznal jako náhradu za dietní stravování. Žalobce požadoval tuto náhradu ve výši 1.000 Kč za měsíc, a to za dobu čtyř měsíců, celkem tedy ve výši 4.000 Kč. Závěrem svého odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 255.926 Kč s příslušenstvím a novému rozhodnutí přizpůsobil i výrok o nákladech řízení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení, které mu přecházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud má za to, že okresní soud provedl všechny potřebné důkazy, z nich zjistil správně skutkový stav věci a takto zjištěný skutkový stav posoudil v převážné míře správně i po právní stránce. Jelikož okresní soud své rozhodnutí též pečlivě zdůvodnil, lze - až na dále uvedenou výjimku - odkázat i na odůvodnění jeho rozhodnutí. Odvolací soud nesouhlasí se závěry okresního soudu pouze v části, v níž okresní soud zcela zamítl požadavek žalobce na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s léčením v zahraničí. Okresní soud v tomto směru dospěl k závěru, že vyšetření v zahraničí nepřinesla nové diagnostické poznatky, ani nebyla přínosem pro další léčbu. Nešlo proto o účelně vynaložené náklady. Odvolací soud nesdílí tento názoru beze zbytku. Domnívá se, že bylo třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména ke skutečnostem, že žalobce byl v České republice cizincem, že se mu úraz stal právě na území České republiky a že byl přitom zvyklý pohybovat se běžně po území různých států světa. Tak jako každému občanovi České republiky, je třeba i žalobci přiznat právo na svobodnou volbu lékaře. Pokud žalobce v krátké časové návaznosti na svůj úraz navštívil zdravotnické zařízení ve Velké Británii, dal tak výraz svému právu volby lékaře, přičemž tuto volbu je třeba podle názoru odvolacího soudu považovat za přiměřenou jeho osobním poměrům, jak byly shora popsány. Žalobce má proto právo na náhradu nákladů spojených s tímto vyšetřením. Tyto náklady vyčíslil žalobce částkou 63.373,75 Kč (5.197,50 Kč vyšetření v Japan Green Medical, 30.203,25 Kč vyšetření v London Bridge Hospital, 27.973 Kč letenka do Velké Británie). Odvolací soud nemohl v této části změnit rozsudek okresního soudu, neboť ten se nárokem žalobce blíže nezabýval. Odvolací soud by tak nepřípustně nahrazoval soud prvního stupně, čímž by odňal účastníkům možnost domáhat se v případném odvolacím řízení přezkumu zejména skutkových závěrů, které budou v této souvislosti učiněny. Okresní soud, vázán právním názorem krajského soudu, se proto v dalším řízení zaměří na zjištění, zda náklady žalobce vynaložené na léčbu ve Velké Británii, jsou z hlediska důkazního řádně doloženy, tj. zda byly vynaloženy skutečně v souvislosti s odškodňovaným úrazem a v požadované výši. Bude-li mít tyto skutečnosti za prokázané, náhradu nákladů spojených s léčením v této výši žalobci přizná. Pokud jde o další náklady spojené s léčením žalobce, zejména ty, jež byly vynaloženy v Japonsku, má odvolací soud za to, že na náhradu těchto nákladů již žalobci právo nepřísluší. Žalobce se poté, co podstoupil vyšetření ve Velké Británii, vrátil zpět do České republiky a pokračoval zde v léčbě. Tím lze podle názoru odvolacího soudu považovat jeho volbu lékaře za provedenou. Vyšetření, k nimž docházelo až v průběhu května 1999 v Japonsku, postrádá tedy bezprostřední souvislost s poúrazovou léčbou. Z obsahu spisu se navíc nepodává, že by se jednalo o vyšetření či zákroky, kterých by se žalobci v případě potřeby nemohlo dostat na stejné úrovni i v rámci českého zdravotnictví. Odvolací soud, jak již uvedl na jiném místě tohoto rozhodnutí, považuje v ostatním rozsudek okresního soudu za správný. Jelikož okresní soud své rozhodnutí řádně zdůvodnil, poukazuje odvolací soud ve zbývající části, v níž byla žaloba co do částky 192.552,25 Kč s příslušenstvím zamítnuta, na důvody uvedené okresním soudem. K námitkám výslovně uvedeným v odvolání pak dodává následující. Zdravotní stav, v němž má svůj původ žalobcem tvrzené ztížení společenského uplatnění, byl podrobně popsán ve znaleckém posudku vypracovaném znaleckým ústavem. Okresní soud zvážil pečlivě zdravotní postižení žalobce z hlediska jeho vlivu na žalobcovo budoucí společenské uplatnění. Odvolací soud má za to, že trojnásobné zvýšení odškodného oproti bodovému ohodnocení provedenému znaleckým ústavem je třeba považovat jako citlivé, přiměřené a odpovídající zdravotnímu stavu žalobce. Nebylo ovšem možné zohlednit skutečnost, že žalobce je cizincem, a přihlížet k reálné hodnotě odškodnění v japonských poměrech. Odvolací soud přiznává jistou váhu argumentu, že schopnost odškodného plnit svoji funkci je závislá na jeho skutečné (reálné) hodnotě, která může být v různých státech různá. V tomto řízení šlo však o vztah dvou účastníků a soud nemohl přihlížet k poměrům pouze jednoho z nich. Pokud by byly zohledněny pouze poměry žalobce, nutně by se to jevilo jako nespravedlivé vůči žalovanému. Odvolací soud je toho názoru, že obecně není přípustné, aby byl stejný úraz (se stejnými následky) odškodněn u dvou různých osob různě jen z toho důvodu, že tyto osoby žijí ve státech s rozdílnou životní úrovní obyvatelstva. Pokud tedy okresní soud stanovil výši odškodnění tak, jako by šlo o občana České republiky, rozhodl podle názoru odvolacího soudu správně. Zvláštní zmínku považuje odvolací soud za potřebné věnovat námitce žalobce, že okresní soud v rámci odškodnění ztížení společenského uplatnění nepřihlédl k jeho psychickým posttraumatickým potížím, spočívajícím ve stavech úzkosti a v poruchách spánku a soustředění. I v tomto případě vyšel okresní soud z posudku jím ustanoveného znalce (znaleckého ústavu), v němž se uvádí, že u žalobce v žádném případě nedošlo k těžkému poranění hlavy, které je základní podmínkou pro uznání tohoto druhu újmy dle položky č. 251 přílohy k vyhl. č. 32/1965 Sb., a v němž se dále uvádí, že kromě znaleckého posudku MUDr. N. se nikde ve zdravotnické dokumentaci nezmiňují psychické ani nervové příznaky žalobce a žalobce si na tyto potíže v průběhu léčby nikdy nestěžoval. Závěry znaleckého ústavu jsou tedy i v tomto směru srozumitelné a logicky zdůvodněné a okresní soud nepochybil, pokud na nich založil své rozhodnutí. Žalobce prostřednictvím svého zástupce při odvolacím jednání uvedl, že ztížení společenského uplatnění žalobce spočívá v poklesu jeho pracovní výkonnosti, který má za následek snížení dosahovaného výdělku. K tomu je třeba uvést, že jde především o nové tvrzení, jež se objevilo až v odvolacím řízení a jež je z tohoto důvodu nepřípustné (§ 205a odst. 1 o. s. ř.). Navíc však jde o tvrzení, které svou povahou nezakládá nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění, ale spíše na náhradu ztráty na výdělku. K nároku na náhradu nákladů spojených s léčením, v jehož rámci se žalobce domáhal též náhrady cestovného jeho dcery za cestu vykonanou letecky z Paříže do Prahy a zpět, odvolací soud nad rámec toho, co již uvedl okresní soud, dodává. Je pravda, že soudní praxe připustila, aby do nákladů léčení byly v určitých případech zahrnuty i náklady spojené s návštěvou nemocného. V těchto případech však jde o návštěvy nemocného umístěného v nemocnici, připoutaného na lůžko, a to zejména tehdy, jsou-li způsobilé působit příznivě na psychiku nemocného. Jde tedy o situace, kdy je poškozený vlivem úrazu odňat svému rodinnému prostředí a je nuceně odloučen ve zdravotnickém zařízení. Tak tomu ale v posuzovaném případě nebylo. Žalobce předně nežil v době úrazu spolu se svou dcerou v jedné domácnosti. Žalobce žil v České republice a jeho dcera ve Francii. Úraz žalobce tedy neměl na přetržení osobního kontaktu mezi žalobcem a jeho dcerou žádný vliv. Kromě toho, jak vyplývá z posudku znaleckého ústavu, přítomnost dcery u žalobce neměla z lékařského hlediska žádné opodstatnění. I z těchto důvodů má odvolací soud za to, že rozhodnutí okresního soudu je v této části správné. Žalobci nebylo možno přisvědčit ani v jeho námitce, že okresní soud měl při výpočtu výše odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění vycházet z hodnoty 1 bodu ve výši 120 Kč. Podle ust. § 9 zák. č. 440/2001 Sb., který ustavil hodnotu bodu ve výši 120 Kč, se bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené škodou na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, posuzují podle dosavadních právních předpisů. Uvedený zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002. Vzhledem k tomu, že ke ztížení společenského uplatnění došlo před tímto datem (žaloba byla podána 20. prosince 2000), bylo třeba hodnotu bodu odvodit od předchozího právního předpisu, kterým byla vyhláška č. 32/1965 Sb. Hodnota jednoho bodu podle této vyhlášky činila v období mezi úrazem žalobce do doby účinnosti zák. č. 440/2001 Sb. 30 Kč. Okresní soud tedy správně vycházel z hodnoty jednoho bodu ve výši 30 Kč. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II v části 63,373,75 Kč s příslušenstvím zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, 2 o. s. ř.), ve zbývající části výroku II (192.552,25 Kč s příslušenstvím) rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Jelikož odvolací soud zrušil částečně rozsudek okresního soudu ve věci samé, musel zrušit i na tomto výroku závislé výroky o nákladech řízení III – V. O nákladech řízení rozhodne znovu okresní soud v souvislosti s novým rozhodnutím o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í: Proti výroku I tohoto rozsudku není dovolání přípustné. Dovolání proti výroku II tohoto rozsudku není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 11. března 2004