Výjimka daná řidiči vozidla se zvláštními výstražnými znameními ( § 35 odst. 1 vyhl. č. 99/1989 Sb.) je podmíněna nejen současným použitím zvukového a světelného znamení, ale i nutností provést manévr v rozporu s pravidly uvedenými v části druhé, čtvrté, šesté a sedmé cit. vyhlášky.

R o z s u d e k Krajský soud v xxxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobkyně Ing. T.R., narozené xxxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. J. S., advokátkou, proti žalované Č. r. – M. v., IČO xxx, se sídlem xxxx, za účasti Č. k. p. se sídlem xxxx, IČO xxxx, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody 191.909,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v xxxx ze dne 23. dubna 2004, č.j. 7C 101/99-162, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se m ě n í pouze ve výroku I takto: Uplatňovaný nárok je vůči žalované co do základu opodstatněný v rozsahu 50 %. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozhodnutím okresní soud rozhodl mezitímním rozsudkem. Zjistil, že dne 3.7.1996 v 9.15 hodin na silnici č. 43 v katastru obce S.- B.došlo k dopravní nehodě a střetu vozidla Škoda Felicie SPZ xxxx, který řídil manžel žalobkyně, s protijedoucím vozidlem Tatra 815 SPZ xxxx, jehož provozovatelem je žalovaná. Vozidlo žalované Tatra 815 se pohybovalo v koloně, když před ním jel automobil Škoda Forman se zapnutými výstražnými světly a zvukovým signálem. První vozidlo kolony jelo před Tatrou 815 ve větší vzdálenosti než 100 m. Ke střetu došlo v bezprostřední blízkosti nepřehledné zatáčky a v okamžiku střetu se vozidlo Tatra 815 nacházelo v levém jízdním pruhu, jenž byl od pravého jízdního pruhu oddělen souvislou vodorovnou dopravní značkou. Okresní soud dospěl k závěru, že na řidiče vozidla Tatra 815 se vztahoval režim ustanovení § 35 odst. 1, 2 vyhlášky č. 99/1989, o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (dále jen pravidla silničního provozu nebo vyhl.). Měl však za to, že řidič tohoto vozidla porušil ustanovení § 9 odst. 1 pravidel silničního provozu, neboť byl povinen dbát potřebné opatrnosti a za situace, kdy neobjížděl žádnou překážku v pravém jízdním pruhu, bylo po něm možno spravedlivě požadovat, aby se i s přihlédnutím k šířce vozovky v daném místě a k tomu, že se nacházel před nepřehlednou zatáčkou, pohyboval s vozidlem v pravém jízdním pruhu. Tuto svoji povinnost porušil, neboť v okamžiku střetu byl přední levý okraj vozidla Tatra 815 přibližně 0,75 m v levém jízdním pruhu. Okresní soud dále dospěl k závěru, že došlo k porušení pravidel silničního provozu také ze strany řidiče vozidla Škoda Felicie Ing. R. Ten míjel automobil Škoda Forman, který jel jako první vůz kolony a jeho povinností bylo počínat si tak, aby byl schopen v případě nutnosti své vozidlo zastavit. Došlo tak z jeho strany k porušení povinnosti dané ust. § 35 odst. 3 vyhl. i obecným ustanovením § 3 odst. 1 písm. a) pravidel silničního provozu. Právě skutečnost, že ani po průjezdu vozidla s výstražným znamením náležitě nesnížil rychlost vozidla, vedla k tomu, že vozidlo Tatra 815 spatřil při výjezdu ze zatáčky ve vzdálenosti přibližně 40 m v situaci, kdy neměl dostatek času na to, aby reagoval nejúčelnějším způsobem. Přistoupil k intenzivnímu brždění, v jehož důsledku se stalo jím řízené vozidlo neovladatelným. Jak přitom konstatovali znalci v případě, že by se vozidlo Škoda Felicie nestalo v důsledku brždění neovladatelným, měl jeho řidič ve svém jízdním pruhu dostatek prostoru, aby vozidlo Tatra 815 minul. Okresní soud proto shrnul, že škoda vznikla v důsledku porušení povinnosti ze strany obou provozovatelů. Za tohoto stavu nesou dle soudu 1. stupně odpovědnost provozovatelé podle poměru zavinění. Soud dovodil, že výrazně vyšší zavinění je třeba dovodit na straně poškozeného Ing. R. Z jeho strany nedošlo k přizpůsobení chování v situaci v silničním provozu a k nesplnění vyhláškou stanovené povinnosti v ust. § 35 odst. 3 vyhl. Okresní soud uzavřel, že řidič Škody Felicie se na vzniku škody podílel v rozsahu 80 % a zavinění žalované hodnotil ve výši 20 %. Rozhodl proto tak, že nárok žalobkyně shledal za důvodný pouze v rozsahu 20%. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Sporovala postup okresního soudu, když neshledala za účelné rozhodnout mezitímním rozsudkem. Vytýkala okresnímu soudu, že vycházel ze závěru soudu v trestním řízení, přestože Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto, že v trestním řízení došlo k porušení zákona. Měla rovněž za to, že soud vzal za prokázané, že zaměstnanci žalovaného měli právo přednosti jízdy přesto, že tato skutečnost v důkazním řízení najevo nevyšla. Rozhodnutí okresního soudu je pro ni nepřijatelné z hlediska právního i lidského a navrhla proto, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání žalobkyně k výzvě odvolacího soudu uvedla, že nesporuje skutkový závěr o tom, že první vozidlo kolony mělo zapnutý maják a vydávalo rovněž zvukové znamení. Uvedla však, že tato výstražná znamení byla použita neoprávněně. Namítla rovněž, že na vozidla žalované nelze pohlížet jako na kolonu, neboť mezi prvním vozidlem kolony a Tatrou 815 byla velká časová prodleva. K výzvě odvolacího soudu zástupkyně žalobkyně uvedla, že kromě zavinění ze strany řidiče Tatry 815 - zaměstnance žalované nepoukazuje na jinou skutečnost, která by se podílela na vzniku způsobené škody. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu se zřetelem k uplatněným odvolacím důvodům (§ 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.) i z důvodů v odvolání výslovně neuvedených (§ 212a odst. 1, 2 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné. Předně je nutno upozornit, že podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 nemá organizační složka státu způsobilost být účastníkem řízení a je třeba dovodit, že v souzené věci je žalovaným nadále stát s tím, že příslušným státním orgánem, který za stát před soudem vystupuje, je Ministerstvo vnitra ( z. č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). V souzené věci nejde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, neboť to bylo zahájeno již 30.4.1999 a ke ztrátě způsobilosti Ministerstva vnitra ČR došlo až po jeho zahájení. Odvolatelka nesporovala skutkový závěr okresního soudu o průběhu dopravní nehody, která se stala dne 3.7.1996. Ani odvolací soud nemá důvod měnit skutkové závěry okresního soudu a vyšel proto z toho, že ke střetu vozidla Škoda Felicie s Tatrou 815 došlo v okamžiku, kdy se automobil Tatra 815 nacházel přibližně 0,75 m v levém jízdním pruhu. Před automobilem Tatra 815 ve vzdálenosti nejméně 100 m se pohyboval doprovodný vůz vydávající světelné a zvukové znamení. Na počátku brždění jelo vozidlo Tatra 815 rychlostí 60 – 65 km/hod. Vozidlo manžela žalobkyně Škoda Felicie se na počátku brždění pohybovalo rychlostí 78 – 94 km/hod. V případě, že by nedošlo k jeho intenzivnímu brždění a k zablokování kol, mohlo toto vozidlo Tatru 815 minout, neboť šíře vozovky průjezd umožňovala. Skutečnost, že v trestním řízení došlo dle závěru Nejvyššího soudu ČR k porušení zákona ve prospěch obviněného J. Č. (řidiče Tatry 815), jak vyplynula z jeho rozsudku ze dne 4.7.2001 č.j. 5 Tr 88/2001-589, dle odvolacího soudu nebránila okresnímu soudu činit z trestního spisu dílčí skutková zjištění o průběhu dopravní nehody. Ostatně zjištění nehodového děje odvolatelka ani nesporuje a odvoláním se domáhá jiného právního posouzení věci. Z obsahu trestního spisu i z dokazování provedeného před okresním soudem vyplynulo, že automobil Tatra 815 převážel munici z vojenského skladu a měl rozsvícená potkávací světla. Byl doprovázen automobilem se světelným a zvukovým výstražným znamením (viz výpověď sv. R., S., C. a T. ze spisu 1T 353/97). Závěr okresního soudu o tom, že řidič automobilu Tatra 815 byl řidičem, na kterého se vztahovalo ustanovení § 35 odst. 1 pravidel silničního provozu, je správný. Toto ustanovení a tedy skutečnost, že řidič vozidla se zvláštními výstražnými znameními není povinen dodržovat ustanovení části 2., 4., 6. a 7. vyhlášky č. 99/1989, platí i pro řidiče vozidel, která jsou doprovázena vozidlem se zvláštními výstražnými znameními (§ 35 odst. 2 vyhl.). Která vozidla musí být vybavena zvláštními výstražnými znameními, řeší ustanovení § 52 odst. 1 a § 54 vyhl. č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, neboť tato vyhláška se vztahuje i na vozidla ozbrojených sborů (§ 1 odst. 9 této vyhlášky). Jak zjistil odvolací soud, podle rozkazu policejního prezidenta ze dne 10. května 1993 RPP č. 23/1993 dle článku 2 odst. 2 tohoto rozkazu při plnění ostatních úkolů lze na zvláštní charakter vozidla Policie ČR upozornit ostatní účastníky silničního provozu výstražným světelným znamením. Za ostatní úkoly lze mimo jiné považovat rovněž zvláštní užívání komunikací a přepravu nebezpečných nákladů. I při plnění těchto úkolů lze za předpokladu, že to bude vyžadovat bezpečnost silničního provozu nebo jiné okolnosti, použít zvláštní výstražné zařízení, čímž vznikne vozidlům oprávnění přednosti jízdy. Okresní soud uzavřel, že skutečnost, že řidič vozidla Tatra 815 přejel vodorovnou dopravní značku – tzv. podélnou souvislou čáru a vyjel do levého jízdního pruhu, nebyla oprávněným užitím práva přednosti jízdy a řidič Tatry 815 tedy nedovoleně nerespektoval ustanovení § 9 odst. 1 pravidel silničního provozu, které mu zakazuje pohybovat se v jiném než pravém jízdním pruhu. Měl za to, že neobjížděl-li řidič Tatry 815 žádnou překážku v pravém jízdním pruhu, bylo po něm možno spravedlivě požadovat, aby se i s přihlédnutím k šířce vozidla v daném místě a k tomu, že se nacházel před nepřehlednou zatáčkou, pohyboval s vozidlem v pravém jízdním pruhu. Odvolací soud se se závěry okresního soudu zcela ztotožňuje. Řidiči Tatry 815 je oprávněně vytýkáno zaviněné jednání spočívající v porušení povinnosti dané ust. § 35 odst. 1 vyhl., které mu ukládalo dbát potřebné opatrnosti. I po řidiči vozidla s právem přednosti jízdy lze totiž oprávněně žádat dodržování pravidel silničního provozu a výjimka daná ust. § 35 odst. 1 vyhl. je podmíněna nejen současným použitím zvukového a světelného znamení, ale rovněž nutností provést jízdní manévr v rozporu s pravidly silničního provozu. Povinnost dbát potřebné opatrnosti splní řidič vozidla s právem přednosti jízdy také tak, že sleduje ostatní účastníky silničního provozu a zváží, zda postřehli výstražná znamení a zda svoji povinnost danou ust. § 35 odst. 3 vyhl. splní. Vjel-li řidič Tatry 815 do levého jízdního pruhu před nepřehlednou zatáčkou, tuto svoji povinnost nerealizoval. Ve své podstatě je proto možno řidiči Tatry 815 klást za vinu, že užil bezdůvodně v rozsahu 0,75 m k jízdě levý jízdní pruh silnice a porušil ust. § 9 odst. 1 vyhl., tj. lze po něm vyžadovat splnění zde stanovené povinnosti tak, jako by řidičem vozidla s právem přednosti jízdy nebyl. Porušení povinností řidiče ze strany Ing. R. je rovněž nesporné. Před nepřehlednou zatáčkou Ing. R. minul vozidlo žalované, které vydávalo světelné i zvukové výstražné znamení. Nemohl bez dalšího předpokládat, že výstražná znamení jsou použita neoprávněně ev. že se jedná o vozidlo osamocené (učinit tento závěr mu bránilo právě to, že vjížděl do nepřehledné zatáčky). Bylo proto jeho povinností přizpůsobit svoji jízdu tomu, aby mohl splnit svoji povinnost a umožnit vozidlu s právem přednosti jízdy a rovněž vozidlům jim doprovázeným bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže by to bylo nutné, i zastavit vozidlo na takovém místě, aby jím nepřekáželo (§ 35 odst. 3 vyhl.). Povinností Ing. R. bylo rovněž věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v silničním provozu (§ 5 odst. 1 písm. b) vyhl.). V neposlední řadě ho pak stíhala povinnost přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Byl povinen jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled (§ 16 odst. 1 vyhl.). Právě se zřetelem k tomu, že se řidič vozidla Škody Felicie blížil k nepřehledné zatáčce, před kterou potkal vozidlo s výstražnými znameními, bylo jeho povinností snížit rychlost tak, aby mohl sledovat situaci v silničním provozu, řádně ji vyhodnotit a podle svých zjištění se zachovat tak, aby nedošlo ke vzniku škody. Pokud jde o míru zavinění na straně obou řidičů ve vztahu k vzniklé škodě, jde v tomto případě o celou řadu navzájem na sebe působících příčin a následků do značné míry též nahodilých, které nelze ani v celé jejich šíři postihnout. Se zřetelem ke zjištění, že řidič vozidla Škoda Felicie měl i přes porušení povinnosti ze strany řidiče Tatry 815 dostatek prostoru k minutí tohoto vozidla, je možno dospět k závěru, že zavinění ze strany řidiče Ing. R. na dopravní nehodě bylo vyšší než zavinění ze strany řidiče Tatry 815. Závěr okresního soudu, dle kterého nesou provozovatelé dopravního prostředku odpovědnost za vzniklou škodu pouze podle poměru zavinění daného porušením pravidel silničního provozu, však není zcela správný. Podle § 431 obč. zák. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Jazykové vyjádření a zařazení § 431 obč. zák. za ustanovení o objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků vede odvolací soud k závěru, že v tomto ustanovení jde o odpovědnost objektivní. Skutečnost, zda některý z provozovatelů při střetu dvou nebo více provozů škodu zavinil porušením pravidel silničního provozu, není sama o sobě rozhodující a může být při posuzování uplatněného nároku hodnocena jen v souvislosti s hodnocením všech faktorů objektivní povahy, které se na způsobení vzniklé škody podílely. Vypořádání dvou nebo více provozovatelů proto předpokládá zhodnocení všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů. Objektivní míru účasti na vzniklé škodě přitom vyjadřuje i případné zaviněné jednání nebo opomenutí některého provozovatele, pokud jím byla založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že vedle zavinění ze strany obou řidičů (spočívajícího v porušení pravidel silničního provozu) škodlivý následek představovaný zničením automobilu Škoda Felicie byl rovněž v příčinné souvislosti s tím, že automobil provozovaný žalovanou je automobil velkých rozměrů a velké hmotnosti. I tato objektivní skutečnost je dle přesvědčení odvolacího soudu rozhodná při posouzení účasti provozovatelů na způsobení vzniklé škody. Se zřetelem k tomu dospěl odvolací soud k závěru, že je dána odpovědnost žalované v rozsahu 50 % uplatněného nároku, a to se zřetelem jak k zaviněnému jednání řidiče vozidla Tatry 815, tak k objektivní skutečnosti, že šlo o provoz vozidla velké hmotnosti. Jiné objektivní skutečnosti, k nimž by mělo být přihlédnuto, nebyly žalobkyní tvrzeny a z průběhu dokazování nevyplynuly. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst.1 o.s.ř rozsudek okresního soudu tak, že uplatňovaný nárok je vůči žalované co do základu opodstatněný v rozsahu 50 % s tím, že otázka výše škody bude předmětem dalšího dokazování. Zároveň konstatuje, že shledává účelným a hospodárným postup zvolený soudem prvého stupně, kdy bylo mezitímním rozsudkem rozhodnuto o základu nároku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v xxx k Nejvyššímu soudu se sídlem v Brně. V xxxx dne 4. listopadu 2004