I tehdy, bylo-li sjednáno pojistné jednorázové, má pojistitel nárok jen na jeho alikvotní část, jestliže pojištění zaniklo před uplynutím doby, za kterou mělo být jednorázové pojistné zaplaceno (§ 803 odst. 1 a 2 ObčZ) ustanovení § 803 odst. 3 věta za středníkem ObčZ, podle něhož pojistiteli náleží jednorázové pojistné celé, se týká jen případů, kdy nastala pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl.

Krajský soud v H. K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. D. M. a soudců JUDr. A. S. a Mgr. Ing. B. N. ve věci žalobce Č. p. a.s., proti žalovanému Ing. V. M., bytem T., o zaplacení 34.100,-- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 28. července 2003, č.j. 5C 46/2003-38, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II a III potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 8.525,-- Kč s blíže uvedeným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 25.575,-- Kč s příslušenstvím (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Okresní soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli postupně dvě pojistné smlouvy (dne 2.12.1998 a dne 15.1.2001). Pojistné smlouvy byly sjednány na dobu 1 roku s jednorázovým pojistným. Dle všeobecných podmínek byla sjednána automatická prolongace pojištění na další rok, pokud některá ze stran ve stanovené lhůtě tří měsíců před uplynutím pojistného období nesdělí, že na dalším pojištění nemá zájem. K takovému sdělení nedošlo, a smluvní vztah mezi účastníky proto pokračoval i v následujících letech. Pro pojistné období od 3.12.2001 do 2.12.2002 u prvé pojistné smlouvy a pro období od 16.1.2002 do 16.1.2003 u druhé pojistné smlouvy žalovaný nezaplatil pojistné. Tím pojištění podle ust. § 801 obč. zák. zaniklo. Okresní soud dále řešil otázku, za jaké období má pojistitel právo na pojistné, které bylo sjednáno jako jednorázové, jestliže pojištění skončilo před sjednanou dobou. Okresní soud dospěl k závěru, že pojistiteli v tomto případě náleží pojistné za dobu do zániku pojištění. Podle názoru okresního soudu nelze na daný případ vztáhnout ust. § 803 odst. 3 obč. zák., neboť celé toto ustanovení se vztahuje pouze na případ zániku pojištění v důsledku pojistné události. Nárok na pojistné bylo proto třeba posoudit podle ust. § 803 odst. 1 a 2 obč. zák. Jelikož pojištění skončilo nezaplacením jednorázového pojistného do tří prvních měsíců od počátku nového pojistného období, přiznal okresní soud žalobci právo na pojistné pouze za tuto dobu. Šlo tedy o pojistné ve výši 1/4 z jednorázového pojistného. Uvedenému podílu na jednorázovém pojistném za obě pojistné smlouvy odpovídala částka 8.525,-- Kč. Ve zbylé části ve výši 25.575,-- Kč shledal okresní soud žalobu nedůvodnou. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud se odchýlil od ustálené právní praxe. Okresní soud měl správně posoudit nárok žalobce podle ust. § 803 odst. 3 věty za středníkem obč. zák. a přiznat žalobci právo na pojistné v celé výši. Žalobce odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vydaná v obdobných věcech, v nichž vrchní soud zaujal právě toto stanovisko. Žalobce navrhl, aby odvolací soud buď změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví v celém rozsahu, případně aby rozsudek okresního soudu ve výroku II zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 o.s.ř., včetně řízení, které mu předcházelo, a to z důvodů v odvolání uvedených (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.), i z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Odvolací soud má za to, že okresní soud provedl všechny potřebné důkazy, z nich zjistil správný skutkový stav věci a takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce. Okresní soud své rozhodnutí též řádně zdůvodnil. Odvolací soud se s důvody, které ve svém rozhodnutí uvedl okresní soud, zcela ztotožňuje, a proto na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje. K odvolacím námitkám pak dodává následující. Mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém základu posuzovaného případu. Jedinou spornou otázkou zůstala otázka, na jaké pojistné má v tomto případě pojistitel právo a zda se na daný případ vztahuje ust. § 803 odst. 3, či ust. § 803 odst. 1 a 2 obč. zák. Svou povahou jde o otázku právní. Z tohoto důvodu odvolací soud po zjištění stanovisek obou stran rozhodl o věci bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud, jak již bylo uvedeno, má za to, že okresní soud posoudil věc po právní stránce správně. To znamená, že na posuzovaný případ vztáhl správnou právní normu, tuto normu správně vyložil a též ji správně aplikoval. Odvolací soud připouští, že ust. § 803 obč. zák. může působit určité výkladové potíže. Společně s okresním soudem se však domnívá, že odstavec 3 tohoto ustanovení řeší pouze důsledky pojistné události. Nenastane-li pojistná událost, nelze na poměry vzniklé z pojistné smlouvy obsah tohoto ustanovení aplikovat. Naopak zánik pojištění ze všech ostatních důvodů je třeba posoudit podle odstavců 1 a 2 citovaného ustanovení. Tak je tomu i v případě, že jde o jednorázové pojistné. K tomuto závěru vede odvolací soud i jeden argument historický. Podobná úprava, jako je nyní obsažena v ust. § 803, byla v občanském zákoníku před jeho tzv. velkou novelou (provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. a účinnou k 1.1.1992) obsažena v § 361. Odstavec 2 tohoto ustanovení tehdy zněl tak, že zanikne-li pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, je pojišťovna povinna zbývající část pojistného vrátit. Na rozdíl od současné úpravy, která hovoří o běžném pojistném, bylo zde užito širšího pojmu “pojistné”. Z toho je zřejmé, že pojistné bylo třeba vrátit ve všech případech zániku pojištění, s výjimkou zániku pojištění v důsledku pojistné události. Tento režim tedy dopadal i na případy jednorázového pojistného. O tom nepochyboval ani tehdejší všeobecně respektovaný tzv. červený komentář k občanskému zákoníku. I v někdejším ust. § 361 byla v odst. 3 věta za středníkem, podle níž “jde-li o pojištění za jednorázové pojistné, náleží pojišťovně i v těchto případech vždy celé pojistné”. Z uvedeného vyplývá, že spojce “i”, resp. celé této větě nebylo možné přisuzovat ten význam, že jednorázové pojistné je třeba zaplatit celé, ať již nastala pojistná událost či nikoli. Není důvod vykládat dnes toto stejně znějící ustanovení jinak. Odvolací soud se tedy i z těchto historických souvislostí domnívá, že část věty za středníkem v odst. 3 § 803 obč. zák. nepředstavuje výjimku z pravidla stanoveného v předchozích odstavcích, nýbrž že upravuje pouze a jenom důsledky pojistné události. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek okresního soudu je správný. Proto jej v části, v níž byl napaden odvoláním, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný, a měl by proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu v souvislosti s odvoláním žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto nepřiznal právo na náhradu odvolacích nákladů žádnému z účastníků. P o u č e n í : Dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v T. dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Hradci Králové dne 30. března 2004