Náhradu škody způsobené v rybníce na rybách vydrou říční může požadovat ten, komu škoda vznikla, bez zřetele na to, jaký je jeho právní vztah k rybníku.

Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr.xxx ve věci žalobce xxx, místní organizace xxx, proti žalovanému České republice – K ú kraje V, o náhradu škody ve výši 42.997,50Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB ze dne 24.11.2004, č.j. 4C 20/2004-57, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci 42.997,50 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (bod I výroku rozsudku) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení 1.720,- Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (bod II). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že žalobce obhospodařuje kaskádu světelských rybníků, kde byl zaznamenán výskyt vydry říční. To způsobilo úbytek ryb. Výše škody vyplývá z odborného posudku znalce Ing. xxx. Dne 26.5.2003 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody u žalovaného. Po právní stránce okresní soud vyšel z ust. §§ 1, 10 odst. 5, 3 písm. b/, 4 písm. d/, 6 odst. 2 písm. b/ a 7 odst. 4 zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (dále jen “zákon”), a to ohledně vzniku a výše škody. Dospěl dále k závěru, že byly dodrženy lhůty dané § 8 odst. 1 a 10 odst. 4 zákona. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Okresní soud podle něj pochybil při posuzování lhůt daných zákonem. V daném případě nedošlo k oznámení škody pouhou přítomností zaměstnanců Městského úřadu ve xxxu jednoho z výlovů. Žádost o poskytnutí náhrady škody podaná žalobcem neobsahovala předepsané údaje, zejména nebyl přiložen doklad o uživatelském vztahu k rybníku. Takový doklad nebyl ze strany žalobce předložen ani soudu. Podle žalovaného nelze vycházet z pouhého faktického starání se žalobcem o rybníky. Okresní soud se pak vůbec nezabýval dodržením objektivní lhůty 6 měsíců od vzniku škody. Tuto skutečnost neřeší ani znalecký posudek. Dále žalovaný upozornil na možnost přirozeného úbytku ryb. Žalobce nebyl schopen řádně uplatnit svůj nárok v předchozím řízení, a to ani v prodloužené lhůtě. Žalovaný navrhl změnit napadený rozsudek tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Uvedl, že žádost byla z jeho strany podána včas. V daném případě jednotlivé rybníky navazují jeden na druhý, přičemž při stanovování výše škody se vycházelo ze znaleckého posudku. Bylo rovněž doloženo, že rybníky užívá žalobce. Podle článku II, bodu 2 zákona č. 59/2005 Sb. odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201 a contr. § 202, § 204 o.s.ř.), projednal věc v mezích podaného odvolání (§ 212 o.s.ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.), přezkoumal rovněž řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, a to s přihlédnutím k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (§ 212a odst. 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, §120, § 153 odst. 1 o.s.ř.), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 o.s.ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím právním závěrům. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným. Žalobce se v tomto řízení domáhá vůči státu náhrady škody způsobené vydrou říční na rybách, domáhá se tedy náhrady škody způsobené vybraným zvláště chráněným živočichem. Na věc proto dopadá zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění zákona č. 476/2001 Sb. a č. 320/2002 Sb. (viz §1,§ 2 písm. b/ a d/, § 3 písm. b/, § 4 písm. d/ zákona). Pro uplatnění nároku na náhradu škody zákon stanoví určitý postup ve vztahu k příslušnému orgánu a dále deklaruje možnost domáhat se soudní ochrany. K tomu směřuje jedna z odvolacích námitek žalovaného, a sice, že žalobce nebyl schopen přes vstřícnost žalovaného vyhotovit v přiměřené lhůtě projednatelnou žádost s potřebnými přílohami. Zde je nutno vyjít z ust. § 8 odst. 2 a § 9 zákona. Zásadní význam pro posouzení této námitky má především ust. § 9 odst. 4 zákona, podle kterého pokud žádost poškozeného neobsahuje předepsané údaje, nebyly k ní připojeny požadované doklady a podklady ani na podkladě výzvy příslušného orgánu nebyly předepsané náležitosti žádosti, jakož i předepsané nebo vyžádané doklady a podklady poškozeným doplněny, náhrada škody se poškozenému neposkytne. Tím však není dotčeno právo poškozeného domáhat se přiznání náhrady škody u soudu. Z tohoto ustanovení je patrno, že pokud příslušný orgán (tím je krajský úřad příslušný podle místa, kde ke škodě došlo - § 8 odst. 2 zákona) náhradu škody neposkytne (z důvodu nedostatečné či neúplné žádosti), pak tím není dotčeno právo poškozeného domáhat se náhrady škody u soudu. I pokud by tedy žalovaný měl pravdu a žalobce nepodal řádnou a úplnou žádost, nemělo by to samo o sobě na posouzení žaloby vliv. Právo žalobce by totiž v důsledku nedostatečné či neúplné žádosti podle shora uvedeného § 9 odst. 4 zákona nezaniklo. Odvolatel dále namítá, že okresní soud z pouhé přítomnosti zaměstnanců odboru ochrany přírody Městského úřadu ve xxx dovodil splnění podmínky oznámení způsobené škody, navíc zmíněná přítomnost byla dána pouze u výlovu jednoho z rybníků. K této námitce je nutno poukázat na ust. § 8 odst. 1 a 2 zákona. Ohlášení škody podle § 8 odst. 1 zákona nemá žádnou zákonem předepsanou formu (na rozdíl od žádosti o poskytnutí náhrady podle § 8 odst. 2 zákona a § 9 zákona). Ohlášení vzniku škody podle § 8 odst. 1 zákona lze tedy uskutečnit i neformálně vůči místně příslušnému orgánu ochrany přírody. Institut ohlášení má umožnit provedení místního šetření podle § 10 odst. 1 zákona. Především je však nutno uvést, že zánik nároku na náhradu škody je podle § 8 odst. 5 zákona vázán na nepředložení žádosti o náhradu škody příslušnému orgánu ve lhůtách podle § 8 odst. 3 zákona. I pokud by tedy námitky žalovaného ohledně chybného (z hlediska formy) ohlášení vzniku škody byly důvodné, pak by to nemělo dopad na existenci žalobou uplatněného nároku. Žalovaný dále namítal, že žalobce neprokázal své uživatelské právo k rybníku. To podle něj nelze nahradit tím, že se žalobce “stará o kaskádu rybníků”. Dále žalovaný upozornil, že z jednání Českého rybářského svazu s Pozemkovým fondem České republiky vyplývá, že užívací právo ke kaskádě rybníků není ošetřeno. Při posuzování této námitky je nutno vyjít z toho, že zákon sám výslovně neřeší, kdo je poškozeným. Pouze v příloze, bod 2 písm. b/ uvádí, že poškozený má doložit uživatelské právo k rybníku. Tento požadavek se týká pouze náležitosti žádosti, nikoliv věcného závěru o tom, komu náleží náhrada škody a kdo je tedy poškozeným. Podle § 11 odst. 1 zákona je tedy nutno vyjít z občanského zákoníku, a sice z jeho ustanovení upravujících náhradu škody. Za poškozeného je proto nutno považovat toho, komu byla způsobena majetková újma objektivně vyjádřitelná v penězích a napravitelná poskytnutím majetkového plnění. V projednávané věci žalobce (a o tom není mezi účastníky sporu) opatřil předmětné rybníky rybí násadou a činností chráněného živočicha mu byla v jeho majetkových poměrech způsobena újma vyjádřitelná penězi a napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Z tohoto hlediska je nerozhodný právní vztah žalobce k rybníkům – není tedy významné, zda tyto rybníky vlastní, či zda je užívá na základě nějakého jiného právního důvodu. Rozhodující je v daném případě faktický stav. Mezi účastníky není sporné, že tyto rybníky jsou obhospodařovány právě žalobcem (srov. vyjádření žalovaného u jednání dne 24.11.2004, viz dále vyjádření Pozemkového fondu České republiky ze dne 12.11.2003 založené na č.l. 47 spisu, kterým byl proveden důkaz již okresním soudem). Ustanovení § 8 odst. 3 písm. c/ zákona upravuje objektivní lhůtu pro uplatnění nároku na náhradu škody v délce trvání 6 měsíců ode dne, kdy s největší pravděpodobností škoda vznikla. Podle § 8 odst. 5 zákona, pokud žádost poškozeného o poskytnutí náhrady škody není předložena příslušnému orgánu ve lhůtách uvedených v odst. 3, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona zaniká. Při posuzování dodržení lhůt pro uplatnění nároku je nutno vyjít z toho, že poškozený se o škodě prokazatelně dozvěděl až z odborného posudku RNDr. xxx ze dne 20.5.2003. Žádost k příslušnému orgánu podal dne 26.5.2003, subjektivní desetidenní lhůta byla proto dodržena. Stejně tak byla dodržena rovněž objektivní lhůta 6 měsíců od pravděpodobného vzniku škody. Zde je nutno vyjít z toho, že podle odborného posudku je hodnoceno období od 26.11.2002 do 31.3.2003. Vycházeje z počátku posuzovaného období (tedy data 26.11.2002) nedošlo ke dni podání žádosti (26.5.2003) k uplynutí šestiměsíční lhůty. Navíc sám zákon v daných souvislostech hovoří o pravděpodobném (nikoli tedy jistém) okamžiku vzniku škody. Z povahy věci (jedná se o škodu způsobenou vydrou říční na rybách) vyplývá, že okamžik vzniku škody zde nelze stanovit přesně, nelze tedy přesně určit, kdy byla vydrou říční ulovena ta která konkrétní ryba. Nelze přisvědčit ani odvolací námitce, že při stanovení výše škody nebyl zohledněn přirozený úbytek ryb. Zde je nutno vyjít ze znaleckého posudku, proti kterému navíc žalovaný v průběhu řízení nic nenamítal, ba naopak u jednání dne 24.11.2004 výslovně uvedl, že výše škody je v reálných mezích a není důvodu s ní nesouhlasit. Pokud okresní soud při stanovení výše škody vycházel ze znaleckého posudku RNDr. xxx z 20.5.2003, kterým v řízení řádně provedl důkaz, pak tomuto jeho postupu nelze z hlediska ustanovení § 132 o.s.ř. ničeho vytknout. Odvolací soud z důvodů výše uvedených napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k té skutečnosti, že v odvolacím řízení úspěšný žalobce žádné náklady nevynaložil. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání by bylo možno podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HB ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V HK dne 18. července 2005