Splnil-li dlužník dluh na účet uvedený v pokynech věřitele, splnil ho řádně a dluh tím zanikl, bez zřetele na to, že v důsledku věřitelova opomenutí nahlásit nastalou změnu věřitel plnění neobdržel.

17Co 410/2004 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobce xxx pojišťovna, a. s., proti žalovanému xxx spol. s r.o., zastoupenému Mgr. xxx, advokátem, o zaplacení 97.005,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB z 24.9.2004, č.j. 10C 110/2004-52, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 97.005,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 7.5.2004 do zaplacení, z a m í t á . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení před okresním soudem 19.210,- Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení 13.285,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil 97.005,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 7.5.2004 do zaplacení (výrok I) a nahradil mu náklady řízení 3.880,- Kč (výrok II). Dal žalobci za pravdu, že mu je žalovaný povinen vymáhanou jistinu zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení, protože se mu této částky dostalo bez právního důvodu (§ 451 občanského zákoníku). Žalobce mu ji (v původní výši 128.655,- Kč, z čehož bylo posléze 31.650,- Kč vráceno) 17.3.2003 odeslal na účet na základě údaje svého pojištěnce J.H.. Pokyn k zaplacení právě na účet žalovaného byl obsažen v listině ”oznámení vzniku škody na vozidle” v rubrice ”pojistné plnění zaslat na číslo účtu:”. J.H. si totiž původně chtěl nechat havarované auto opravit právě u žalovaného (a v té době do formuláře uvedl jeho číslo účtu), a když se následně rozhodl jinak, nahlášené označení účtu již neopravil. Okresní soud dále vyložil, proč má za nedůvodnou obranu žalovaného námitkou započtení, a výrok o náhradě nákladů odůvodnil výsledkem řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Navrhl jeho změnu v zamítavý. Znovu potvrdil, že vymáhanou jistinu od žalobce obdržel a nevrátil ji, a opakoval svou obranu námitkou započtení. V reakci na odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnil, že pohledávka, kterou k započtení použil, byla splatná. Měl za to, že žalobcem uplatněný nárok zanikl započtením ke dni, v němž se kompenzované pohledávky setkaly. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku. Měl za to, že z podaného opravného prostředku není zřejmý odvolací důvod a zdůraznil, že údajná pohledávka, kterou se žalovaný pokusil proti uplatňovanému nároku započíst, ve skutečnosti neexistovala. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), a že jeho součástí jsou i výhrady proti rozhodnutí okresního soudu (tedy odvolací důvod, viz § 205 odst. 1 o. s. ř.), krajský soud napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Krajský soud dospěl k následujícím závěrům: Z přednesů žalobce, podávaných už v žalobě a v průběhu řízení nijak nezměněných, mimo jakoukoli pochybnost vyplývá, že jistina, která je předmětem tohoto řízení, byla na účet žalované společnosti (jako součást platby 128.655,- Kč) poukázána podle pokynu pojištěného J.H. Pokyn byl udělen na formuláři s názvem ”oznámení vzniku škody na vozidle”, který nese datum 16.9.2002 a je opatřen podpisem jmenovaného pojištěného. Instrukce je obsažena v kapitole nazvané ”prohlášení pojištěného k hlášení škodní události” a bez jakýchkoli dalších doplňujících či upřesňujících údajů udělena formou vyplnění předtištěných rubrik pro způsob platby (”na adresu” či ”na účet”), označení peněžního ústavu, čísla účtu a kódu banky v podkapitole nadepsané ”pojistné plnění zaslat na”. Žalobce už v žalobě vysvětlil, že v souladu s tímto pokynem poukázal svoje pojistné plnění proto, že od pojištěného neměl žádné jiné instrukce. V oznámení, které žalobce následně J.H. zaslal (nese datum 13.3.2003) je pak mimo jiné uvedeno ”pojistné plnění zasláno na Vámi uvedené číslo účtu”. Až po provedení platby, 18.4.2003, došlo žalobci písemné oznámení J.H., že pojistné plnění bylo poukázáno na účet žalovaného přesto, že ten opravu havarovaného vozidla neprováděl. Žalobce reagoval tím, že podle nového pokynu pojištěného poukázal svoje pojistné plnění v plné výši na účet toho, komu J.H. vůz k opravě nakonec skutečně svěřil. Žalobce v daném řízení vycházel z toho, že na účet žalovaného plnil bez právního důvodu proto, že žalovaný opravu vozidla neprovedl. Z výše uvedených skutečností ale vyplývá, že měl v úmyslu plnit platbou ze 17.3.2003 pojištěnému J.H., hodlal se přitom řídit stran konkrétních okolností provedení platby jeho pokyny, J.H. tyto pokyny udělil a žalobce se přesně podle nich zachoval. Pak ale nelze než uzavřít, že svým povinnostem beze zbytku dostál, splnil svůj dluh vůči věřiteli řádně (totiž podle pokynů tohoto věřitele, na němž byla v tomto ohledu volba) a dluh tím zanikl (§ 559 odst. 1 občanského zákoníku). Že v důsledku věřitelova pochybení (opomenutí nahlásit nastalou změnu) došla platba na účet, na který se tak podle tehdy aktuálního přání pojištěného už stát nemělo, pak na zániku dluhu logicky už nemohlo nic změnit. Důsledky pochybení, k němuž došlo při zadávání konkrétních ”technických” podmínek plnění, musí spravedlivě nést ten, kdo se omylu v rámci výkonu svého práva tyto podmínky určit, dopustil. Přenášet je na toho, kdo nechyboval, nelze. Platbou ze 17.3.2003 tedy žalobce neplnil žalovanému, nýbrž J.H. Už proto je vyloučena úvaha, že by mohlo jít o žalobcovo ”plnění žalovanému bez právního důvodu” a tedy o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku. Samotná okolnost, že se finanční prostředky dostaly do dispoziční sféry žalovaného, z uskutečněné platby žalobcovo ”plnění žalovanému” nečiní. Stejně tak by tomu ostatně bylo v případě, kdyby platba došla na účet toho, kdo opravu vozu skutečně provedl. I zde by šlo o plnění pojištěnému, nikoli opravně. Žalovaný jistě není tím, komu se mělo předmětné částky v souvislosti s danou pojistnou událostí dostat (a opak netvrdí ani on sám), avšak to na tom, že žalobci uplatňovaný nárok vůči němu z nadepsaných důvodů nesvědčí, samo o sobě nic nemění. Krajský soud tedy napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Z výše uváděného vyplývá, že spor účastníků o účinnost žalovaným vznesené námitky započtení je v dané věci zcela nepřípadný. K započtení nemohlo dojít už proto, že žalobci vůči žalovanému žádná pohledávka nevznikla. Pro úplnost ještě pokládá krajský soud za vhodné zdůraznit, že při rozhodování sporu mezi účastníky samozřejmě nehrálo žádnou roli, zda a případně která od žalobce odlišná osoba měla či má vůči žalovanému nárok dotčenou platbu vymáhat ani jaké a komu snad vznikly nároky z toho, že žalobce po řádném splnění svého dluhu poukázal – s úmyslem splnit týž dluh – stejnou částku znovu podle nového pokynu JH. V řízení je nakonec úspěšný žalovaný a je to tedy on, kdo má vůči podlehnuvší protistraně právo na náhradu nákladů, jež k bránění svého práva účelně vynaložil (§ 142 odst. 1, pro odvolací řízení ve spojení § 224 odst. 1 o. s. ř.). Za prvostupňové řízení mu podle obsahu spisu náleží náhrada odměny advokáta 19.060,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 5 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v nyní platném znění) a paušální náhrada jeho režijních výdajů 150,- Kč (2 x 75,- Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění), celkem tedy 19.210,- Kč. Za řízení odvolací má nárok na náhradu odměny advokáta 9.530,- Kč (§ 3 odst. 1 bod 5 ve spojení s § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), paušální náhradu jeho režijních výdajů 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání 3.680,- Kč, úhrnem 13.285,- Kč. Obě náhrady jsou splatné k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, a to prostřednictvím Okresního soudu v HB, dvojmo. Dovolání jen proti nákladovému výroku není přípustné. Odvolání není přípustné proti žádnému z výroků tohoto rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 30. listopadu 2005 Předseda senátu: