Současné znění občanského zákoníku nevylučuje soudní rozhodování o úpravě užívání věci, která je ve společném jmění manželů.

17Co 8/2005-72 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně J.Z., nar. xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou, proti žalovanému B. Z., nar. xxx, zast. Mgr. xxx, advokátkou, o rozdělení užívání nemovitosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 13.5.2004, č.j. 8C 26/2004-50, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou mělo být určeno, že žalobkyně je oprávněna výlučně užívat bytovou jednotku o velikosti 4+1 s příslušenstvím v prvním poschodí domu čp. 3 v k. ú. xxx, výlučně užívat hlavní vchod do nemovitosti s hlavním schodištěm vedoucím z přízemí do prvního poschodí a žalovaný že je oprávněn výlučně užívat bytovou jednotku o velikosti 3+1 s příslušenstvím v přízemí tohoto domu a dále oprávněn výlučně užívat garáž přiléhající k téže nemovitosti včetně zadních vchodových dveří do objektu (bod I výroku rozsudku) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.147,--Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného (bod II). Své rozhodnutí založil na následující úvaze. Ve výroku uvedená nemovitost je ve společném jmění účastníků. Za trvání manželství a trvání společného jmění manželů nelze podle okresního soudu navrženým způsobem rozdělit užívání nemovitosti spadající do společného jmění manželů. Společné jmění manželů je založeno na bezpodílovosti spoluvlastnického vztahu, z čehož vyplývá, že každý ze spoluvlastníků je vlastníkem celé věci. Vlastnické právo žalovaného proto nelze omezit navrženým způsobem. Okresní soud, veden svou úvahou dříve uvedenou, neprovedl důkazy navrhované účastníky. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil okresní soud ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala, že v případě neshod mezi manžely lze řešit užívání nemovitosti spadající do jejich společného jmění. Nejedná se pochopitelně o vypořádání spoluvlastnického práva, ale toliko o rozdělení užívání. Vztahy účastníků řízení jsou problematické, žalobkyně byla žalovaným fyzicky napadena, musela zasahovat Policie České republiky. Své bydlení musela proto žalobkyně řešit. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že žalobkyně volá bezdůvodně policii, když naopak ona žalovanému v užívání nemovitosti brání. Dále upozornil, že podle kolaudačního rozhodnutí je v daném domě pouze jedna bytová jednotka a žalobní žádání proto není proveditelné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), přezkoumal rovněž řízení předcházející vydání napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že doposud nejsou dány předpoklady pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku. Ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud se neztotožňuje s právním názorem okresního soudu shora uvedeným. Do 31.7.1998 (od 1.8.1998 totiž nabyla účinnosti novela občanského zákoníku provedená zák. č. 91/1998 Sb.) občanský zákoník výslovně upravoval možnost rozhodnutí soudu na návrh některého z manželů, pokud dojde mezi manžely k neshodě o jejich právech a povinnostech vyplývajících z bezpodílového spoluvlastnictví (viz. § 146 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.7.1998). Soudní praxe podle tohoto ustanovení běžně postupovala (srov. R 42/1972, srov. dále Češka, Z. a kol. : Občanský zákoník. Komentář, Díl I, Praha, Panorama 1987, strana 510 a 516). Současná úprava společného jmění manželů postrádá ustanovení obdobné úpravě posledně zmíněné. Pouze v ust. § 145 odst. 1 a 2 občanského zákoníku je stanoveno, že majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Nedostatek výslovné právní úpravy však nevylučuje možnost jednoho z manželů domáhat se úpravy užívání věci, která je ve společném jmění manželů, cestou soudního rozhodnutí (viz. Pokorný, M., Holub, M., Bydžovský, J. : Společné jmění manželů, Praha, Linde 2000, strana 153, srov. dále R 17/1966). Podle ust. § 853 občanského zákoníku je možno v daném případě uvažovat o analogické aplikaci ust. § 139 odst. 2 občanského zákoníku. Odvolací soud je tedy toho názoru, že současné znění občanského zákoníku nevylučuje úpravu užívání věci, která je ve společném jmění manželů, a to na základě soudního rozhodnutí. Okresní soud vyšel z právního názoru jiného a – veden tímto právním názorem – se z hlediska hospodárnosti řízení nezabýval dalšími tvrzenými skutečnostmi a navrženými důkazy. Jestliže by tak učinil odvolací soud, pak by o věci rozhodl ve své podstatě jako soud prvního stupně a účastníkům by tak odňal možnost domáhat se přezkoumání jeho skutkových a právních závěrů cestou řádného opravného prostředku. Okresní soud v dalším řízení vyjde z toho, že rozdělení užívání věci ve společném jmění manželů (byť i zaniklém, ale dosud nevypořádaném) soudním rozhodnutím není vyloučené. Žalobu tedy posoudí z dalších hledisek, kterými se dosud nezabýval, a opětovně rozhodne i o důkazních návrzích účastníků. V novém rozhodnutí o věci neopomene okresní soud rozhodnout rovněž o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 3. února 2005