Při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, jež vzniklo nevyvratitelnou domněnkou podle § 150 odst. 4 věty druhé ObčZ., nelze výrokem soudu změnit stejné podíly na majetkových právech a závazcích bývalých manželů není proto možné vyhovět návrhu, aby dosud nevypořádané společné závazky převzal jeden z nich.

19Co 182/2005 Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobkyně M.Š., zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému J.Š., zast. JUDr. xxx, advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu v xxx č.j. 6C 31/2003-75 z 28. ledna 2005, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, jež ve výroku svého rozhodnutí označil, přikázal je do vlastnictví žalobkyně a zavázal ji, aby žalovanému zaplatila vypořádací podíl v částce a ve lhůtách, které určil. Návrh, aby soud rozhodl o převzetí společných závazků účastníků vůči České spořitelně žalobkyní (jejíž povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl by se tak snížila), zamítl. Oba účastníky zavázal k náhradě nákladů, jež v řízení vznikly České republice, a vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že oba účastníci s navrženým zrušením svého spoluvlastnictví k nemovitostem souhlasili; nemovitosti užívá výlučně žalobkyně, má zájem je převzít do svého výlučného vlastnictví, přičemž žalovaný, který bydlí u své přítelkyně, nemovitosti neužívá. Výši vypořádacího podílu, k jehož zaplacení žalobkyni zavázal, určil podle znaleckého posudku, který byl v řízení podán. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby jí byly přikázány k úhradě i zůstatky úvěrů, poskytnutých oběma účastníkům Českou spořitelnou, a aby byl o polovinu těchto zůstatků snížen vypořádací podíl, který je povinna zaplatit žalovanému, nevyhověl mu s odůvodněním, že pokud některý z bývalých manželů hradí společné závazky v celém rozsahu sám, může se po bývalém manželovi domáhat vydání bezdůvodného obohacení; takový návrh však nebyl předmětem řízení. Tento rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně a navrhla, aby povinností splnit dosud nesplacený dluh, který účastníci mají u České spořitelny, byla zavázána ona, a aby se o polovinu tohoto závazku snížil její vypořádací podíl (který je povinna zaplatit žalovanému) na částku 560.072,- Kč. Kromě toho navrhla, aby jí bylo povoleno splatit tento podíl tak, že 450.000,- Kč zaplatí do 3 měsíců a zbývajících 110.072,- Kč do tří roků. V odůvodnění svého opravného prostředku odkázala na ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., které upravuje způsob vypořádání společného jmění manželů v případě, že do tří let od jeho zániku nedošlo k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do této doby podán návrh na jeho vypořádání u soudu. Jestliže i o společných závazcích v takovém případě platí, že podíly na nich jsou stejné, pak musí být možné, aby byly vypořádány způsobem, jakým to žalobkyně navrhuje. Vzhledem k výši vypořádacího podílu a majetkovým poměrům žalobkyně by jí mělo být umožněno, aby svůj závazek vůči žalovanému splnila v těch lhůtách, jak to v odvolání navrhla. Žalovaný navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Podle jeho přesvědčení není možné, aby soudním rozhodnutím byly vypořádány majetkové vztahy účastníků ohledně těch závazků, které jsou jim společné, které je dosud společně tíží a které budou splněny teprve v budoucnu. Rozhodnutí prvostupňového soudu je správné i pokud jde o lhůtu, v níž má žalobkyně splnit svůj závazek vůči žalovanému. Krajský soud po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospěl k názoru, že odvolání není důvodné. S tím, že spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem bylo zrušeno a že tyto nemovitosti byly přikázány za náhradu žalobkyni, souhlasí obě strany. Sporná nebyla ani jejich cena a tudíž ani výše podílu, který by za ně měla žalobkyně zaplatit žalovanému. Ve sporu (a v odvolacím řízení) šlo jen o to, zda může být rozhodnutím soudu určeno, že dosud nevypořádané společné závazky obou účastníků převezme vůči jejich věřiteli jeden z nich (v projednávané věci žalobkyně), přičemž by se tato změna promítla do její povinnosti zaplatit žalovanému vypořádací podíl; ten by se o polovinu tohoto dosud společného závazku snížil. Krajský soud v této otázce názor prvostupňového soudu sdílí. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. platí, že v případech, na něž toto ustanovení dopadá, jsou podíly obou bývalých manželů na společných pohledávkách a závazcích stejné. To samozřejmě nevylučuje, aby tyto závazky splnil jen jeden z nich, resp. aby o tom bývalí manželé uzavřeli dohodu, jejíž obsah by se pak promítl do jejich celkového vypořádání s důsledky, vyplývajícími z pravidla obsaženého v § 511 odst. 3 obč. zák. Nedojde-li však k takové dohodě, není možné při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zasáhnout výrokem soudu do společných (a dosud nevypořádaných) závazků bývalých manželů vůči jejich věřiteli tak, že namísto obou se stane dlužníkem jen jeden z nich a že o polovinu takto v budoucnu splněného dluhu se sníží vypořádací podíl, k němuž bude zavázán spoluvlastník, který převezme nemovitost. Jestliže zákon stanoví, že podíly obou bývalých manželů na společných právech a závazcích jsou stejné, pak není možné rozhodnutím soudu tuto zákonnou zásadu potlačit a podíly určit jinak, než stanoví zákon. Ten vypořádání podílového spoluvlastnictví k věci upravuje, obdobná pravidla, podle nichž by bylo možné, aby výrokem soudu byly stejné podíly na společných právech a závazcích jakkoli změněny, však neobsahuje. Kromě toho jestliže se konstitutivním výrokem soudu zrušuje podílové spoluvlastnictví účastníků, nelze od vypořádacího podílu odečítat to, co má jeden z účastníků v úmyslu teprve v budoucnu za druhého zaplatit – takový postup by odporoval zásadě, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Jen pro úplnost dlužno dodat, že výrokem soudu, o který žalobkyně usiluje, by nemohl být závazkový vztah mezi Českou spořitelnou a účastníky nijak dotčen (změněn), neboť by Českou spořitelnu nemohl zavazovat (§ 159a odst. 1 o.s.ř.). Tento důsledek by mohla přivodit jen dohoda, kterou by s účastníky uzavřel jejich věřitel a podle níž by se stala jedinou dlužnicí ze společného závazku žalobkyně; že by taková dohoda byla uzavřena, však v řízení nebylo ani tvrzeno. Důvodná není ani žádost žalobkyně o určení jiné pariční lhůty ke splnění jejího závazku vůči žalovanému. Krajský soud v této otázce odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se ztotožňuje. Rozsudek soudu prvého stupně shledává odvolací soud z uvedených důvodů věcně správným, a proto ho potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá ze skutečnosti, že jak žalobkyně, tak i žalovaný se práva na jejich náhradu vzdali. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k názoru, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí; rozhodoval by o něm Nejvyšší soud České republiky. V xxx dne 10. května 2005