Má-li být exekuce zastavena podle § 55 odst. 2 EŘ pro nezaplacení zálohy, k jejímuž složení exekutor oprávněného vyzval, je soud povinen zkoumat podmínky pro poplatkové osvobození oprávněného i bez jeho návrhu. Přesahuje-li výše zálohy, k jejímuž zaplacení soudní exekutor oprávněného vyzval, nejvýše přípustnou mez, stanovenou v § 12 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., nelze pro její nezaplacení exekuci zastavit.

19Co 253/2005-27 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr.xxx a xxx v exekuční věci oprávněného xxx, zast. JUDr.xxx, advokátem, proti povinnému xxx, pro vymožení pohledávky oprávněného 15.000,- Kč a přísl., k odvolání oprávněného do usnesení Okresního soudu v ÚO, č.j. 0Nc 4038/2003-17 z 16. února 2005, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zastavil na návrh pověřeného soudního exekutora exekuci na majetek povinného, uložil oprávněnému, aby nahradil pověřenému soudnímu exekutorovi náklady exekuce v částce 7.043,60 Kč, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl tak proto, že oprávněný nesložil zálohu na náklady exekuce, ačkoliv k tomu byl pověřeným soudním exekutorem vyzván; odkázal v té souvislosti na ust. § 55 odst. 2 exekučního řádu. Toto rozhodnutí napadá včas podaným odvoláním oprávněný a domáhá se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého opravného prostředku vytýká okresnímu soudu, že před vydáním napadeného usnesení nezkoumal, zda jsou u něho dány podmínky pro osvobození podle zvláštního právního předpisu a “dovozuje” (bez bližšího zdůvodnění), že tyto podmínky splňuje. Dále uvádí, že “přestože nejde o hlavní důvod k zastavení exekuce”, neměla být exekuce zastavena i z jiných příčin. O povinném je známo, že u sebe obvykle nosí vyšší peněžní hotovost a vlastní movitý majetek, takže soudní exekutorce nic nebránilo v použití dalších zákonných prostředků; s těmito námitkami souvisí i jeho nesouhlas s povinností nahradit pověřené soudní exekutorce její náklady, jejichž přiměřenost soud rovněž nehodnotil. Krajský soud po projednání věci a přezkoumání napadeného rozhodnutí (§ 212 a násl. o.s.ř.) dospívá k závěru, že odvolání je důvodné. Okresní soud správně v odůvodnění svého rozhodnutí cituje § 55 odst. 2 exekučního řádu, podle něhož exekuci zastavil. Nezkoumal však, zda nejde o případ, na který míří druhá věta tohoto ustanovení, totiž, že jsou-li “splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu”, k zastavení exekuce nedojde. Odvolateli je třeba přisvědčit potud, že posoudit věc z tohoto hlediska je soud povinen, aniž by to oprávněný navrhl. Okresní soud proto provede šetření potřebné k tomu, aby zjistil, zda jsou splněny podmínky pro osvobození oprávněného “podle zvláštního právního předpisu”, kterým je třeba rozumět občanský soudní řád. Dospěje-li k závěru, že splněny nejsou, exekuci opět zastaví. Z hlediska tohoto postupu je zcela nerozhodné, zda pověřený soudní exekutor mohl použít k uspokojení pohledávky oprávněného další, dosud nepoužité zákonné prostředky: jediným důvodem k zastavení exekuce bude v uvažovaném případě to, že oprávněný nezaplatil zálohu, o kterou soudní exekutor požádal, ačkoliv k tomu byl povinen. Soud prvého stupně přitom ale přezkoumá i to, zda tato záloha (ve výši 2.000,- Kč) nepřesahuje výši, určenou v § 12 odst. 2 vyhl.č. 330/2001 Sb. Pokud by tomu tak bylo, nemohla by být exekuce pro její nezaplacení zastavena, ledaže by pověřená soudní exekutorka vyzvala oprávněného ke složení zálohy ve správné výši a oprávněný, u něhož by nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození podle § 138 odst. l o.s.ř., by ani tuto zálohu nezaplatil. Pokud bude mít okresní soud předpoklady pro opětovné zastavení exekuce za splněny, vyzve oprávněného, aby zdůvodnil své výhrady proti výši nákladů, jež okresní soud soudní exekutorce na její žádost přiznal. V opačném případě (tj. nebude-li důvod pro zastavení exekuce dán), bude soudní exekutorka nadále v exekučním řízení pokračovat. Z uvedených důvodů odvolacímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. l, 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31.3.2005). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V HK dne 28. července 2005