Pohledávka věřitele se stane ve smyslu ustanovení § 563 ObčZ splatnou prvního dne poté, kdy byl dlužník o plnění věřitelem požádán, pokud v té době existovala, a to bez ohledu na to, že důkazy o její výši byly předloženy později. Okolnost, že dlužník nemohl vědět, zda dluh, o jehož splnění věřitel žádá, je co do výše po právu, je z uvažovaného hlediska nerozhodná, prokáže-li se (byť později), že v době podle § 563 ObčZ rozhodné existoval.

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobce xxx, proti žalovanému xxx, zast. JUDr. xxx, advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Č p , a.s., o náhradu škody, k odvolání žalovaného do rozsudku Okresního soudu v T, č.j. 7C 124/97-339 z 26. listopadu 2004, t a k t o : I. Odvolací řízení se z a s t a v u j e v části, v níž byl napaden výrok prvostupňového rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu za ztížení společenského uplatnění v rozsahu 829.440,- Kč a výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek v částce 36.920,- Kč. II. Ve výroku I se rozsudek okresního soudu m ě n í jen tak, že žalovaný je povinen částky v tomto výroku uvedené zaplatit žalobci s úrokem ve výši určené soudem prvého stupně od 27.8.1997, a to do 30 dnů. Ve výroku o výši přiznaných úroků se napadený rozsudek p o t v r z u j e . Ve výroku o částkách, k jejichž zaplacení byl žalovaný zavázán /sub I/ a dále ve výrocích, jimiž byla žaloba zčásti zamítnuta /sub II, III, IV a V/ zůstává napadený rozsudek n e d o t č e n. III. Ve výrocích o nákladech řízení účastníků /sub VI/ a státu /sub VIII/ se rozsudek okresního soudu p o t v r z u j e . IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 450,- Kč k rukám JUDr. xxx, advokáta se sídlem v xxx. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud rozhodl o žalobě o náhradu škody, kterou způsobil žalovaný žalobci dopravní nehodou ze dne 17.5.1995 tak, že jí zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu, jakož i o povinnosti žalovaného zaplatit na účet okresního soudu soudní poplatek. Všechny výroky svého rozhodnutí podrobně odůvodnil. Žalovaný napadl prvostupňové rozhodnutí včas podaným odvoláním ve výroku o náhradě za ztížení společenského uplatnění žalobce v rozsahu 829.400,- Kč, ve výroku o úrocích z prodlení a dále v navazujících výrocích o nákladech řízení účastníků a státu, jakož i ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek. Dříve než bylo o tomto opravném prostředku rozhodnuto, vzal své odvolání zpět, pokud jde o přisouzenou náhradu za ztížení společenského uplatnění a o povinnost zaplatit soudní poplatek. Za této situace krajský soud odvolací řízení v té části, v níž došlo ke zpětvzetí odvolání, podle § 207 odst. 2 o.s.ř. zastavil /výrok sub I tohoto rozsudku/. Předmětem odvolacího řízení se tak stalo odvolání žalovaného, pokud směřovalo proti výroku o přiznaných úrocích z prodlení /a to jak proti jejich výši, tak i pokud jde o datum 26.8.1997, od kterého byly žalobci přiznány/, dále proti výroku o lhůtě k plnění a konečně proti výrokům o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Proti výroku o úrocích brojí odvolatel námitkou, že byly žalobci přiznány ode dne, kdy žalovaný ještě nevěděl o rozsahu svého dluhu vůči žalobci, takže mu nemohl plnit řádně ani včas. Žalovaný se o výši svého dluhu dozvěděl až ze znaleckého posudku z 13.2.2003, který mu byl následně doručen. Teprve tehdy se mohl ocitnout v prodlení s platbou bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, přičemž však v té době činil zákonný úrok z prodlení jen 3% ročně, nikoli soudem přiznaných 21% ročně. Totéž platí o úrocích z přiznané náhrady za ztrátu na výdělku a za účelně vynaložené náklady léčení. Také lhůtu k plnění považuje odvolatel za příliš krátkou vzhledem k tomu, že plnění bude poskytnuto vedlejším účastníkem a proceduru, která k tomu povede, nelze stihnout do 3 dnů; proto navrhuje, aby byla lhůta k plnění stanovena v délce 30 dnů od právní moci rozsudku. Nesprávný je i výrok o nákladech řízení účastníků a státu, neboť neodpovídá výsledku řízení ve věci samé. Žalobce navrhl napadený rozsudek jako správný potvrdit a poukázal na svůj soustavně se zhoršující zdravotní stav a nežádoucí oddalování plnění náhrady a tím “uzavření celé věci”. Krajský soud projednal věc v mezích, v nichž se odvolatel přezkoumání napadeného rozhodnutí domáhal /§ 212 a násl. o.s.ř./ a dospěl k následujícím závěrům: Odvolateli je třeba přisvědčit pokud jde o výhradu proti stanovené lhůtě k plnění – z důvodu uvedeného odvolatelem ji proto odvolací soud změnil ze tří na třicet dnů /§ 160 odst. 1 o.s.ř./. Pokud však jde o výši úroku z prodlení a dobu, od níž byly soudem prvého stupně přiznány, je napadené rozhodnutí /s dále uvedenou výjimkou/ správné. Otázkou, o kterou tu jde, je, zda splatnost pohledávky, k níž se úroky z prodlení připínají, může nastat požádáním dlužníka o splnění i v případě, že dlužník nemohl vědět, zda pohledávka uplatňovaná věřitelem je co do výše po právu. Krajský soud je přesvědčen, že správná odpověď je kladná. Z uvažovaného hlediska je rozhodující jen to, zda pohledávka, jejíhož splnění se věřitel domáhá, existovala v době, kdy věřitel o splnění dlužníka požádal /§ 563 obč. zák./, tj. zda tu v tomto okamžiku jako občanskoprávní nárok byla. Naopak není rozhodující, zda v té době existovaly důkazy o její výši – jestliže se /byť později/ prokáže, že v době, kdy věřitel dlužníka o splnění požádal, tento nárok v hmotněprávní sféře existoval, pak výzva ke splnění přivodila jeho splatnost a pokud dlužník neplnil, má povinnost platit úroky z prodlení /§ 517 odst. 2 obč. zák./. Okresní soud vyšel z předpokladu, že žalovaný se ocitl v prodlení již prvým dnem po doručení žaloby; odvolací soud však nepřehlédl, že dne 26.8.1997, od kdy byly žalobci úroky z prodlení přiznány, žalovaný ještě v prodlení nebyl. K plnění byl vyzván dne 25.8.1997, plnit měl tedy následující den /kdy by ještě v prodlení nebyl/, takže dnem, kdy se ocitl v prodlení, byl až den 27.8.1997. Proto byla tato drobná nepřesnost opravena výrokem sub II tohoto rozsudku. Na výši přiznaných úroků z prodlení však uvedená nepodstatná změna žádný vliv mít nemohla, takže výrok o úrocích, přiznaných ve výši 21% per annum byl jako správný potvrzen /§ 219 o.s.ř./ z důvodů, uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 5. Správné jsou i výroky o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. I když porovnání míry úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení by mohlo vést k rozhodnutí navrhovanému žalovaným, je třeba přisvědčit soudu prvého stupně, že zejména povaha uplatněného nároku odůvodňuje, aby právo na náhradu nákladů řízení bylo žalobci přiznáno v plném rozsahu. Žalobce je následky úrazu ze dne 17.5.1995 těžce, a to doživotně, postižen, je vyloučen z celé řady oblastí běžného života a je zcela odkázán na pečovatelskou péči jiné osoby. To /spolu s dalšími důvody, o něž opřel svůj nákladový výrok prvostupňový soud/ vede i odvolací soud k závěru, že rozhodnutí o nákladech řízení účastníků a státu je správné; proto byl i v této části napadený rozsudek potvrzen. V té části, v níž nebyl prvostupňový rozsudek odvoláním žalovaného zasažen, zůstalo rozhodnutí soudu prvého stupně přezkumnou činností odvolacího soudu nedotčeno. Žalobce byl v odvolacím řízení převážně úspěšný, a proto je žalovaný povinen zaplatit mu náhradu nákladů, jež mu v této části řízení vznikly vyjádřením jeho advokáta k podanému odvolání ve výši 450,- Kč /§ 14 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb./. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo, aby tuto náhradu zaplatil k rukám advokáta, který žalobce zastupoval. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání. V HK dne 16. srpna 2005