Výrok o solidární (společné a nerozdílné) povinnosti k náhradě nákladů řízení přichází v případě společenství účastníků, kteří jsou k této náhradě povinni, v úvahu jen u tzv. nerozlučných společníků. Nejde-li o tento druh společenství, je třeba o povinnosti k náhradě nákladů rozhodnout podle zásady, obsažené v § 140 odst. 1 věta druhá o.s.ř.

19Co 440/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx. a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobce Č. h. b., a.s., zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným l. JUDr. J.Š., bytem xxx, 2. M.K.Š., 3. Mgr. L.M., bytem xxx, o zaplacení 2,239.172,66 Kč a přísl., k odvolání 2. a 3. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx, č.j. 12C 4/2004-124 ze dne 3.3.2004, ta k t o : I. Odvolací řízení ohledně žalovaným 3 napadeného výroku I rozsudku okresního soudu se z a s t a v u j e . II. Ve výroku II se ve vztahu k žalovanému 3 rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že žalovaný 3 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. xxx. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3 žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem rozhodl okresní soud o povinnosti žalovaných 2 a 3 zaplatit žalobci částku celkem 2,239.172,66 Kč s přísl.; přitom žalovanému 3 uložil, aby z této částky zaplatil společně a nerozdílně s žalovaným 2 319.605,65 Kč. Oba žalované zavázal, aby žalobci zaplatili náhradu nákladů řízení v částce 156.941,- Kč společně a nerozdílně. Proti tomuto rozsudku podali odvolání 2. a 3. žalovaný. Druhý žalovaný své odvolání neodůvodnil, vznesl však námitku podjatosti soudců Okresního soudu v xxx. Třetí žalovaný navrhl ve věci samé napadený rozsudek buď změnit (tak, že se žaloba proti němu zamítá) nebo zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení; kromě toho napadl i výrok o nákladech řízení. V průběhu odvolacího řízení vzal své odvolání zpět pokud směřovalo do výroku o věci samé, setrval na něm však pokud jde o výrok o nákladech řízení. Uvedl, že náhrada nákladů řízení, k jejímuž zaplacení byl zavázán, neodpovídá rozhodnutí ve věci samé, tj. “částce z merita věci, k jejímuž plnění byl žalovaný 3 odsouzen”. Vzhledem k tomu, že vedení sporu nezapříčinil a dále k tomu, že žalobce mohl vymáhat dlužné částky nejprve cestou prodeje nemovitosti žalovaných l a 2, by mělo být podle § 150 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Výrokem I tohoto rozhodnutí bylo proto odvolací řízení o odvolání 3. žalovaného do výroku I prvostupňového rozsudku, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti 3. žalovaného zaplatit žalobci spolu s 2. žalovaným částku 319.605,65 Kč a přísl., zastaveno. Odvolací soud přezkoumal za této situace napadený rozsudek v mezích, v nichž se toho odvolatel – 3. žalovaný – po částečném zpětvzetí odvolání domáhal, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Výrok II rozsudku okresního soudu je především nesprávný proto, že ukládá povinnost žalovaných 2 a 3 zaplatit náhradu nákladů řízení úspěšné protistraně “společně a nerozdílně”. Rozhodnutí soudu o nákladech řízení je rozhodnutím konstitutivním, tj. rozhodnutím, které právo na náhradu nákladů řízení zakládá. Podle § 140 odst. l o.s.ř. každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit, platí je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 9l odst. 2 platí společné náklady společně a nerozdílně. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že společné a nerozdílné (“solidární”) placení nákladů řízení přichází v úvahu jen tehdy, jde-li o tzv. nerozlučné společníky – a jen tehdy by přicházel v úvahu také výrok o tom, že takoví účastníci jsou povinni společně a nerozdílně k náhradě nákladů vzniklých protistraně. O takovou situaci však v projednávané věci nejde; ani to, že výrok I napadeného rozsudku závazek 3. žalovaného označuje (nesprávně) jako závazek společný a nerozdílný se závazkem 2. žalovaného, nezakládá mezi 2. a 3. žalovaným vztah nerozlučných společníků, jak ho má na mysli ust. § 91 odst. 2 o.s.ř. Nesprávná je rovněž výše přiznané náhrady nákladů řízení ve vztahu k třetímu žalovanému, jak na to odvolatel poukazuje. Žalovanému 3 je ve výroku I napadeného rozsudku ukládána povinnost zaplatit částky 251.124,44 Kč s přísl. a 68.481,21 Kč s přísl., celkem tedy 319.605,65 Kč. Druhému žalovanému je týmž výrokem ukládána povinnost zaplatit částky v souhrnné výši 2,239.172,66 Kč. Při stanovení poměru žalovaného 3 na věci vyšel odvolací soud z toho, že částka 319.605,65 Kč, která mu byla uložena zaplatit, tvoří 14,27 % z částky 2,239.172,66 Kč, která byla k zaplacení uložena 2. žalovanému. Potom je žalovaný 3 povinen platit i na náhradě nákladů řízení jen 14,27 % nákladů, které v řízení vznikly úspěšnému žalobci, tedy částku 22.400,- Kč. Odvolateli však nebylo možno vyhovět v požadavku, aby mu povinnost k náhradě nákladů řízení nebyla vůbec ukládána. Třetí žalovaný sice vznik sporu “nezapříčinil”, tj. nevyvolal ho, to je však z hlediska povinnosti k náhradě nákladů řízení nerozhodné. Rozhodující je, že žalobce se svým nárokem proti odvolateli uspěl, ačkoliv ten se proti žalobě bránil; prvostupňový soud proto právem dospěl k závěru, že i 3. žalovaný je ve vztahu k žalobci povinen hradit náklady řízení, jež žalobci ve sporu vznikly. Odvolací soud tedy v souladu s ust. § 220 odst. l o.s.ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, které je povinen platit 3. žalovaný, neboť soud prvního stupně – byť správně zjistil skutkový stav – rozhodl o výši nákladů, k jejichž náhradě zavázal 3. žalovaného, nesprávně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. l o.s.ř. a § 142 odst. l o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť nezjistil, že by úspěšnému žalovanému 3 v souvislosti s odvolacím řízení nějaké náklady vznikly. O odvolání 2. žalovaného nemohlo být rozhodnuto, neboť tomu brání konkurz, prohlášený na majetek tohoto účastníka usnesením Krajského soudu v xxx, č.j. 43K 29/2003-106 z 29.4.2004. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V xxx dne 28. ledna 2005