Vzdá-li se účastník před soudem prvého stupně práva na náhradu nákladů řízení, může v odvolacím řízení toto stanovisko změnit a náhradu těchto nákladů požadovat, pokud soud prvního stupně ve smyslu vzdání se nároku o nákladech řízení nerozhodl.

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx v právní věci žalobce R.B., proti žalovanému xxx konzumu, obchodnímu a výrobnímu družstvu v xxx, zast. xxx, advokátem, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v ÚO č.j. 8C 215/2004-23 ze dne 31. března 2005, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í tak, že se z výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením Okresního soudu v P č.j. 21E 56/99-7 z 18.2.1999 pro uspokojení pohledávky žalovaného v částce 6.459,30 Kč a přísl. prodejem movitých věcí R.B., sepsaných do protokolu Okresního soudu v ÚO č.j. 11E 1372/2004-28 z 15.9.2004, v y l u č u j í obývací stěna sedmidílná, odstín olše, sedací souprava – trojsedák a křeslo, ručně malovaná látka zarámovaná s motivem orientu a mikrovlnná trouba LCG KOR 603. II. Ve výroku o nákladech řízení se rozsudek okresního soudu m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před okresním soudem v částce 1.000,- Kč do tří dnů. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1.000,- Kč do tří dnů. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud zamítl žalobu na vyloučení označených věcí z výkonu rozhodnutí, vedeného proti bývalé manželce žalobce prodejem movitých věcí; dospěl k závěru, že “žalobci se nepodařilo prokázat svá tvrzení”, tj. tvrzení o tom, že věci, o jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí v řízení šlo, jsou jeho výlučným vlastnictvím. Tento rozsudek napadá včas podaným odvoláním žalobce a žádá, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání. V odůvodnění svého opravného prostředku odkazuje na notářským zápisem sepsanou smlouvu o zúžení společného jmění, kterou uzavřel se svou bývalou manželkou /povinnou ve věci výkonu rozhodnutí/ dne 28.4.1999, jakož i na dohodu, kterou s ní uzavřel o vypořádání společného jmění. Ohrazuje se proti tomu, že prvoinstační soud označuje prvou z těchto smluv za účelový úkon, jestliže rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí bylo povinné doručeno až dne 15.9.2000 /tedy se značným odstupem od sepsání notářského zápisu/. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil, při odvolacím jednání však navrhl napadený rozsudek potvrdit. Podle jeho mínění se žalobci nepodařilo prokázat, že věci, o které v řízení šlo, jsou, resp. byly výlučným majetkem žalobce. Navíc o listině, o kterou žalobce svůj nárok opírá, žalovaný nic nevěděl, takže nemůže mít ve vztahu k němu žádné účinky. Krajský soud dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí /§ 212 a násl. o.s.ř./ k závěru, že odvolání je důvodné. Rozhodnutí v projednávané věci záviselo na posouzení, zda se žalobci podařilo prokázat, že věci, sepsané vykonavatelem Okresního soudu v ÚO do protokolu ze dne 15.9.2004 /sp. zn. 11E 1372/2004/ jsou jeho výlučným vlastnictvím či nikoliv. Okresní soud v napadeném rozhodnutí zastává stanovisko, že se tento důkaz žalobci nezdařil; pokud jde o notářský zápis, sepsaný dne 28.4.1999 o smlouvě mezi žalobcem a jeho /tehdejší/ manželkou, označuje ji okresní soud za “účelový úkon” z toho důvodu, že tento právní úkon povinné nebyl oprávněnému /tj. žalovanému/ znám. K tomu považuje za potřebné odvolací soud dodat, že shodně se soudem prvého stupně považuje uzavřenou smlouvu za “účelový úkon”, avšak z úplně jiného důvodu. Tehdejší manželé R. a R. B. ji uzavřeli – jak vyplývá z jejího obsahu – skutečně za určitým účelem, a potud snese označení, kterého pro ni užil okresní soud. Tímto účelem bylo upravit majetkové poměry manželů a mimo jiné najisto postavit, které věci jsou výlučným majetkem žalobce. Tento účel však nemohl vyplývat z okolnosti, že smlouva nebyla žalovanému známa – ani žalobce ani jeho tehdejší manželka neměli žádný důvod /a tím méně povinnost/ s ní žalovaného seznamovat. Uvedená smlouva byla sepsána formou notářského zápisu a proto, že tento zápis má náležitosti stanovené v § 63 notářského řádu /zák. č. 358/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů/, jde o veřejnou listinu /§ 6 cit. zák./. Potom ovšem tato listina potvrzuje i pravdivost toho, co je v ní uvedeno, ledaže by byl dokázán opak /§ 134 o.s.ř./. Žalobce tedy není povinen prokazovat, že je pravda, co je v notářském zápise obsaženo; naopak by bylo věcí žalovaného, aby pravdivost jeho obsahu vyvrátil, pokud by tvrdil, že neodpovídá pravdě. Žalovaný žádný takový důkaz nenabídl, takže okresní soud neměl důvod odepřít uvedené listině důkazní sílu, kterou jí zákon /již citované ustanovení § 134 o.s.ř./ přiznává. O tom, že věci, o které se vede spor /a které jsou kromě jiných předmětů uvedeny v odst. III notářského zápisu/, jsou /byly/ skutečně výlučným majetkem žalobce, svědčí mimo jiné okolnost, že R.B. hned při jejich soupisu dne 15.9.2004 uvedla, že jejich vlastníkem je “R.B. – bývalý – zdržuje se v Praze – adresa není známa” /tu sdělila, jak vyplývá ze záznamu Okresního soudu v ÚO později – viz čl. 30 a 33 spisu 11E 1372/2004 tohoto soudu/. O tom, že výlučném vlastníkem věcí je žalobce, svědčí dále dohoda o vypořádání společného jmění manželů B. z 23.2.2005, jakož i další důkazy, provedené soudem prvého stupně. Námitka žalovaného, že vůči němu nemůže mít notářský zápis žádné účinky, neboť mu nebyl znám, je lichá, neboť z žádného právního předpisu nevyplývala pro nikoho povinnost, aby s jeho obsahem žalovaného seznamoval. Nejde také o účinky, které by tato listina měla mít ve vztahu k žalovanému – jím prokazuje žalobce jen své vlastnické právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí /§ 267 odst. 1 o.s.ř./. Z hlediska toho, oč v řízení šlo, je rovněž nerozhodné, zda úvěr, z něhož byly věci případně pořízeny, byl “převážně splácen za trvání manželství s povinnou”, jak uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud. Z těchto důvodů byl napadený rozsudek změněn /§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř./ a žalobě bylo vyhověno. Žalobce uplatnil právo na náhradu nákladů řízení, a to i před soudem prvého stupně, ačkoliv se jich při jednání tohoto soudu dne 29.3.2005 vzdal. Podle názoru odvolacího soudu nebyl tímto přednesem vyloučen z možnosti své stanovisko změnit a i tyto náklady požadovat. Proto mu byla přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ze žaloby a z odvolání /§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř./. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, které se podává do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v ÚO k Nejvyššímu soudu České republiky. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 1. listopadu 2005