Pokud ze skutkových okolností projednávané věci vyplývá, že žalovaný může proti žalobě namítat k započtení jiný nárok (na náhradu škody), než který namítá (z bezdůvodného obohacení), musí soud k započtení namítanou pohledávku posoudit podle toho zákonného ustanovení, podle něhož je tato námitka důvodná, a to bez ohledu na právní kvalifikaci uváděnou žalovaným.

19Co 518/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx v právní věci žalobce T., a. s., zast. JUDr. Ing. xxx, advokátem, proti žalované RNDr. V. L., bytem xxx, zast. J. J., advokátem, o zaplacení 63O.726,32 Kč a přísl., k odvolání žalované do rozsudku Okresního soudu v xxx č. j. l2C 2O/97-28O, z 2O. dubna 2OO4, takto: Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud vyhověl žalobě a zavázal žalovanou, aby žalobci zaplatila 63O.726,32 Kč a nahradila mu náklady řízení v částce l77.5l6,- Kč. V odůvodnění svého rozsudku zrekapituloval dosavadní průběh řízení a konstatoval, že i po doplnění dříve provedeného dokazování zůstala skutková zjištění soudu nezměněna. Požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení za dodávky léků považoval za prokázaný, takže v řízení bylo třeba se zabývat již jen obranou žalované. Ta namítla do výše žalobou uplatněné pohledávky k započtení svůj požadavek, který skutkově vyvěrá z přesunutí léků společnosti C. a. s. (v souvislosti s ukončením její činnosti) žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, v únoru r. l996. Dvojím postoupením této údajné pohledávky získala ohledně tohoto požadavku aktivní legitimaci žalovaná. Protože tvrdila, že šlo o dodávku na základě smlouvy, okresní soud doplnil dokazování výslechem svědka, který to měl podle žalované prokázat. Z jeho výpovědi to však nevyplynulo. Celou transakci zhodnotil prvostupňový soud po skutkové stránce tak, že “žalovaná bez uzavření předchozí smlouvy s žalobcem při ukončení činnosti a. s. C. veškeré skladové zásoby bez ohledu na to, zda jde o výrobky dodané žalobcem či jiným dodavatelem, zda u nich není prošlá expirace a v jakém stavu jsou, nechala zabalit a podle dokladů o skladových zásobách zpracovat fakturu vše v cenách, za které jí toto zboží bylo před časem dodáno a poslala po řidiči žalobci”. Po právní stránce zdůraznil, že “pouhé zbavení se nepotřebného zboží tím, že bylo odloženo u žalobce, nelze považovat za uzavření jakékoliv smlouvy”, takže se žalovaná nemůže domáhat zaplacení jeho ceny. Za této situace by bylo možné uvažovat nanejvýše o bezdůvodném obohacení, jež tak žalovaný získal, avšak důkazní břemeno o takto získaném obohacení tíží žalovanou; v té souvislosti odkázal okresní soud na právní názor, vyslovený v předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu, a konstatoval, že žádný důkaz o takto případně získaném finančním prospěchu žalobce nebyl “označen a tedy ani proveden”. Tento rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalovaná a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého opravného prostředku mimo jiné uvádí, že mezi dodavatelem C. a. s. a odběratelem M. a. s. došlo k dohodě o komisním prodeji zboží, dodaného v únoru l996 akciové společnosti M. Šlo tedy o smluvní vztah, přičemž žalobce neměl právo provést likvidaci dodaného zboží – jednalo-li se o zboží neprodejné, měl je žalobce vrátit jeho vlastníkovi. Žalobce navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Žalovaná neprokázala, že by vrácením zboží žalobci vznikl jakýkoliv právní vztah mezi žalobcem a žalovanou, z něhož by vyplývala povinnost žalobce uhradit žalované jakoukoliv částku. Žádné tvrzení v tomto směru žalovaná během dosavadního řízení neprokázala. Krajský soud věc projednal, přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 2l2 a násl. o. s. ř.) a dospívá k těmto závěrům: Pokud jde o oprávněnost žalobcova požadavku, odkazuje odvolací soud na své rozhodnutí, č. j. l9Co 43/2OO3-l99, z 6. 3. 2OO3 a tím i na skutkové a právní závěry okresního soudu, obsažené jak v napadeném tak i v jeho předchozím rozhodnutí; žalobcův nárok je tedy v plném rozsahu oprávněný. Shodně se soudem I. stupně má i odvolací soud za to, že přesun léků v únoru l996 z majetkové sféry společnosti C. právnímu předchůdci žalobce nelze považovat za dodávku uskutečněnou na základě takové smlouvy, z níž by vyplýval závazek společnosti M. hodnotu tohoto zboží jeho odesílateli uhradit. Potud jsou skutkové i právní závěry soudu I. stupně (obsažené na str. 9 jeho rozsudku) správné; krajský soud na ně odkazuje a ztotožňuje se s nimi. Správný je i jeho závěr, že ani bezdůvodné obohacení na straně žalobce (resp. jeho právního předchůdce) žalovaná neprokázala. Žalovaná tento názor (o tom, že ji tíží ohledně tohoto obohacení důkazní břemeno), považuje sice za absurdní, odvolací soud však na něm nicméně setrvává. Jestliže se žalovaná proti žalobcem uplatněnému nároku brání tvrzením, že má pohledávku za žalobcem (kterou namítá k započtení), pak je na ní, aby její existenci prokázala – bylo by naopak absurdní, kdyby ji měl prokazovat kdokoliv jiný. A měla-li by tato pohledávka spočívat v bezdůvodném obohacení žalobce, pak je samozřejmě na žalované, aby její existenci doložila. To se jí však zřejmě podařit nemůže, neboť žalobce tvrdí, že “dodávka” léčiv z února l996 byla zlikvidována, nabídl o tom důkaz listinou vystavenou a. s. O. a žalovaná ani netvrdí (jak správně podotýká prvostupňový soud), že by žalobce nějaké zboží dovezené řidičem a. s. C. prodal a získal tak “nějaký finanční prospěch”. Přesto však nelze považovat obranu žalované bez dalšího za vyvrácenou. Její skutkovou podstatou je tvrzení (které je mezi účastníky nesporné), že společnost C. přivezla do společnosti M. léky, jež jí nebyly vráceny. I když – jak již řečeno – nešlo o dodávku, z níž by vyplývala pro společnost M. povinnost zaplatit její protihodnotu, neboť nebyla “dodávkou ve smyslu obchodních závazkových vztahů dle § 4O9 – 475 obchodního zákoníku”, ale “zbožím převzatým pro účely komisního prodeje” (dopis ředitele a. s. M. akciové společnosti C. z 25. 4. l996), nestalo se tak bez jakékoliv dohody tehdejších obchodních partnerů. Z již citovaného dopisu generálního ředitele a. s. M. MVDr. D. N., jakož i z jeho dopisu ze dne 5. 4. l996 vyplývá, že “bylo dohodnuto, že toto zboží bude prodáváno tzv. komisním způsobem”, přičemž na konci každého měsíce měl být vypracován přehled o množství a ceně takto prodaného zboží. Společnost M. tak zřejmě měla v úmyslu vyjít vstříc svému obchodnímu partnerovi a pokusit se jeho zboží (kterého se společnost C. v tísni zbavila) na trhu realizovat. Z žádného důkazu však neplyne, že by došlo k převodu vlastnictví tohoto zboží z a. s. C. na a. s. M. Za této situace ovšem nakládal právní předchůdce žalobce se zbožím, které mu nepatřilo, neboť bylo majetkem a. s. C. Nebyl proto oprávněn je zlikvidovat, a to přesto, že se žalobkyně kontaktům s ním vyhýbala a nespolupracovala při řešení dalšího osudu odeslaného zboží. Jestliže se mu nepodařilo léky ani “komisním způsobem” prodat, pak to měl společnosti C. oznámit a vyzvat ji k jeho zpětnému odvozu. Pokud to neučinil a rozhodl se zboží zlikvidovat, mohl tím společnosti C. způsobit škodu; to ovšem za předpokladu, že by nešlo o zboží “zcela neprodejné z důvodu expirace, poškození obalů a nevyhovujícího sortimentu” (dopis MVDr. N. z l9. 4. l996). Žalovaná se brání proti žalobě mimo jiné poukazem na skutkové okolnosti, provázející “dodávku” zboží z února l996. Je věcí soudu, aby tuto obranu právně posoudil. Již bylo uvedeno, že o bezdůvodné obohacení právního předchůdce žalobce jít nemůže. Pokud však a. s. M. zlikvidovala takové zboží patřící a. s. C., které bylo možné vzhledem k datu výroby, expirace, skladbě a stavu obalů na trhu prodat, pak by šlo o škodu, za niž by právní předchůdce žalobce právnímu předchůdci žalované odpovídal, neboť nebyl oprávněn k jeho likvidaci přikročit. Do výše takto způsobené škody by bylo třeba kompenzační námitku žalované považovat za oprávněnou a v této části žalobu zamítnout. Zda je ovšem takto posuzovaná obrana žalované důvodná, nelze z dosud provedeného dokazování zjistit. Žalovaná navrhla “ke stanovení ceny hodnoty zboží” provedení znaleckého posudku. Soud I. stupně tomuto návrhu nevyhověl s odkazem na to, že by takový důkaz neprokázal jakou hodnotu za ně žalobce získal. Tento závěr je nepochybně správný ve vztahu k uvažovanému bezdůvodnému obohacení žalobce, nelze ho však akceptovat pokud bude soud obranu žalované posuzovat jako tvrzený nárok z odpovědnosti za škodu. Právní kvalifikace účastníky tvrzených skutkových okolností je věcí soudu; soud je povinen tuto kvalifikaci zvážit i když není namítána, jestliže toto právní hodnocení vyvěrá z týchž skutkových okolností, na nichž žalovaná svou obranu zakládá. Jejímu návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem bude proto třeba vyhovět. Znalci, jehož soud do řízení přibere, bude uloženo především to, aby zjistil, které zboží ze seznamu přiloženého k dodacímu listu č. 573O/96, resp. k faktuře 4633/96 ze dne 6. 2. l996, bylo možné s ohledem na datum jeho výroby, expirace a skladbu (sortiment) na trhu v roce l996 (či později) umístit s výhledem na jeho prodej, a jakou mělo hodnotu. Bude-li žalobce tvrdit, že toto zboží bylo neprodejné také z jiných důvodů (např. pro poškození obalů), bude na něm, aby ještě před nařízením znaleckého posudku o tom nabídl důkazy, a na okresním soudu, aby je provedl. K obsahu těchto důkazů znalec potom přihlédne. Tak bude zjištěno, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce způsobil a. s. C. škodu likvidací jeho zboží, které bylo možné na trhu umístit s reálným výhledem na jeho prodej. Zároveň určí znalec jeho hodnotu, jakož i cenu, za kterou by je bylo možné prodat. Ve výši takto (případně) zjištěné škody (event. ušlého zisku) by bylo třeba považovat k zápočtu namítanou pohledávku žalované za důvodnou a od výše pohledávky žalobce ji odečíst. Nebude-li naopak zjištěno, že žalobce zlikvidoval zboží, které bylo možné na trhu prodat, bude opět žalobě vyhověno. Protože výsledky dokazování, které bude třeba ve věci provést, budou mít ve sporu rozhodující význam, odvolacímu soudu nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 22l odst. l písm. a/, odst. 2 o. s. ř.). Kdyby dokazování provedl odvolací soud sám, rozhodoval by na základě takto zjištěného skutkového stavu, aniž by účastníkům byla poskytnuta možnost proti vydanému rozhodnutí podat řádný opravný prostředek. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. v xxx dne 4. ledna 2OO5 Předseda senátu: