Soudní exekutor je svým rozhodnutím vázán s výjimkou usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. S touto výjimkou je proti rozhodnutí soudního exekutora přípustné odvolání. Soudnímu exekutorovi nepřísluší vyjadřovat se k odvolání proti svému rozhodnutí.

19Co 584/2004 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a xxx ve věci oprávněného K., s.r.o., proti povinnému P. K., o exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 8,563.977,40 Kč a přísl., o odvolání Finančního úřadu v xxx do usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu v xxx JUDr. xxx, sp.zn. EX 155/02-102 z 10.11.2003, t a k t o : Usnesení soudního exekutora se z r u š u j e a věc se tomuto exekutorovi v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Exekutor, pověřený provedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 8,563.977,40 Kč, vydal v záhlaví uvedené usnesení, jímž zrušil své předchozí usnesení sp.zn. EX 155/02-96 z 3.11.2003. Rozhodl o uspokojení věřitelů v jiném pořadí a jiným způsobem, než jak měli být uspokojeni podle předchozího – zrušeného – rozhodnutí a vyslovil, že pohledávka Finančního úřadu v xxx ve výši 78.290,02 Kč nebude z rozdělované podstaty uspokojena ani částečně. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že po vydání rozhodnutí o výtěžku dražby předložil oprávněný zástavní smlouvu, z níž vyplývá, že vydražené movité věci povinného jsou zatíženy zástavním právem ve prospěch oprávněného. Protože podle § 332 odst. 2 o.s.ř. je pro pořadí zástavního práva rozhodující den jeho vzniku, bylo nutné – “na základě zjištění existence dřívějšího zástavního práva” – rozdělit výtěžek dražby podle pořadí vzniku zástavních práv a usnesení ze dne 3. listopadu 2003 (v němž nebylo k tomuto dřívějšímu zástavnímu právu přihlédnuto) změnit. V poučení soudní exekutor uvedl, že proti vydanému usnesení není odvolání přípustné. Z fotokopie dodejky tohoto rozhodnutí je patrno, že finančnímu úřadu bylo doručeno 11.11.2003. Finanční úřad v xxx odeslal k poštovní přepravě dne 15.12.2003 Okresnímu soudu v xxx podání, označené jako “žaloba proti postupu soudního exekutora”, v němž vyjadřuje s postupem exekutora nesouhlas a domáhá se zrušení jeho rozhodnutí z 10.11.2003; naopak by okresní soud měl potvrdit “platnost původního usnesení”, podle něhož by pohledávka finančního úřadu jako věřitele povinného byla uspokojena. Na pokyn soudu doručil soudní exekutor finančnímu úřadu dne 20.1.2004 výzvu k vyjádření, co svým podáním sledoval. Finanční úřad sdělil, že jde o odvolání do usnesení ze dne 10.11.2003. V dalším podání, jímž reagoval na opakovanou výzvu exekutora z 20.2.2004, vysvětlil své výhrady proti usnesení sp.zn. EX 155/02-102 ze dne 10.11.2003 a uvedl mimo jiné, že postup exekutora nepovažuje za “procesně správný”. Oprávněný navrhl odvolání Finančního úřadu v xxx zamítnout, neboť soudní exekutor postupoval ve shodě se zákonem. Soudní exekutor předložil své vyjádření k podání finančního úřadu a navrhl, aby bylo podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto pro nejasnost a nesrozumitelnost. Krajský soud dospěl po projednání věci (§ 212 a násl. o.s.ř., § 52 odst. 1 exekučního řádu) k těmto závěrům: Soudní exekutor rozhodl napadeným usnesením (jakož i předcházejícím, zrušeným rozhodnutím) o rozvrhu výtěžku dražby movitých věcí povinného. Takové rozhodnutí zákon soudu (ani exekutorovi – srov. § 69 exekučního řádu) neukládá vydat, ale ani mu to nezapovídá. Exekutor zřejmě dospěl k závěru, že vzhledem k okolnostem spojeným s prováděním exekuce (více věřitelů a vymáhaných pohledávek) bude namístě rozvrhové usnesení vydat; tento úsudek dlužno označit za správný, neboť se tímto postupem vymezí, jaké pohledávky a v jakém pořadí budou z dosaženého výtěžku dražby uspokojeny. Za této situace se ovšem každý z věřitelů, o jejichž právu bylo takto rozhodnuto, stává účastníkem řízení – to platí i o Finančním úřadu v xxx, jehož opravný prostředek shledává odvolací soud důvodným. Že jde o odvolání proti označenému rozhodnutí, je z jeho obsahu zcela jasně patrno, jakož i to, jaké pochybení mu odvolatel vytýká – není proto žádného důvodu k tomu, aby bylo toto podání podle § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto. Soudní exekutor se při vydání napadeného usnesení dopustil pochybení dvojího druhu. Předně je nesprávné jeho poučení o tom, že proti němu není přípustné odvolání. Když už o rozvrhu rozhodl usnesením, které v písemném vyhotovení účastníkům řízení doručil, pak jim neměl odnímat svým nesprávným poučením právo podat proti němu odvolání, neboť nejde o žádný z případů uvedených v § 202 odst. l o.s.ř. Finanční úřad za této situace mohl podat odvolání do tří měsíců od doručení napadeného usnesení (§ 204 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Tuto lhůtu dodržel a proto odvolací soud jeho opravný prostředek věcně projednal; zjistil, že druhé pochybení exekutora spočívá v tom, že napadené usnesení vůbec vydal. Podle § l70 je soud (jakož i exekutor – srov. § 28 věta druhá exekučního řádu) svým usnesením vázán s výjimkou usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Z toho plyne, že vydal-li soudní exekutor o rozvrhu již jednou usnesení z 3.11.2003, je jím vázán, nemůže ho nedbat, a v téže věci vydat další, obsahově odlišné rozhodnutí. Ve svém vyjádření k opravnému prostředku odvolatele exekutor uvádí, že jeho usnesení z 3.11.2003 nebylo odvoláním napadeno. Pak ovšem mělo být v dalším průběhu exekuce podle něho postupováno. Pravomocné usnesení z uvedeného data se tak stalo překážkou pro vydání napadeného rozhodnutí; odvolacímu soudu proto nezbylo než posléze uvedené usnesení soudního exekutora zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). Ve věci považuje odvolací soud za potřebné ještě dodat, že je nejen nevhodné, nýbrž i nesprávné, jestliže se soudní exekutor vyjadřuje k opravnému prostředku, jímž je napadáno jeho rozhodnutí. Jak již uvedeno, úkony exekutora se považují za úkony soudu; exekutor zaujímá ve věci stanovisko svým rozhodnutím a proto vyjadřovat se k opravnému prostředku, jímž je jeho rozhodnutí napadáno, mu nepřísluší. Proto se odvolací soud jeho vyjádřením k opravnému prostředku odvolatele ani nezabýval. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V xxx dne 26. ledna 2005