Směnka opatřená rubopisem není bez dalšího listinou samostatně způsobilou prokázat procesně převod práva svědčícího osobě v exekučním titulu uvedené na jinou osobu, neboť nesplňuje náležitosti uvedené v § 36 odst. 4 EŘ (§ 256 odst. 2 OSŘ).

U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci oprávněného xxx, se sídlem K. r., zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti povinnému xxx, s.r.o., o nařízení exekuce na majetek povinného k vymožení částky 2,000.000,--Kč s přísl., o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 24.3.2005,č.j.Nc 4262/2005-44, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce s tím, že nebylo řádným způsobem (dle § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu – dále jen e.ř.) prokázáno, že na něj přešla pohledávka vyplývající z exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v P. dne 28.5.2002, č.j. Sm 391/2002-14, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v P. ze dne 4.5.2004, č.j. 50Cm 468/2002-82, v němž byla jako žalobce označena A. P., a.s. v likvidaci. Proti usnesení okresního soudu se oprávněný v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že přechod práv a povinností z exekučního titulu je dostatečně prokázán směnkou opatřenou rubopisem ve prospěch oprávněného. Podle názoru oprávněného v tomto případě vyplývá přechod práv a povinností přímo ze zákona a není třeba jej dále prokazovat listinami vydanými nebo ověřenými státním orgánem nebo notářem. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně postupu, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Krajský soud sdílí názor soudu prvého stupně v tom rozsahu, že směnka opatřená rubopisem není bez dalšího listinou samostatně způsobilou prokázat procesně převod práva svědčícího osobě v exekučním titulu uvedené na jinou osobu označenou v návrhu na nařízení exekuce jako oprávněného, neboť nesplňuje náležitosti ust. § 36 odst. 4 exekučního řádu. Odvolací soud se v této části zcela ztotožňuje s odůvodněním napadeného usnesení, přičemž považuje za potřebné – s ohledem na odvolací námitky – dodat následující : Ust. § 36 odst. 4 e.ř. vyžaduje prokázání převodu práva jen listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud tento převod nevyplývá přímo z právního předpisu. V daném případě se přitom jedná právě o převod práva, ke kterému dochází na základě projevů vůle dotčených osob, nikoli o převod práva, ke kterému dochází na základě jiné právní skutečnosti (jedná se o situaci, kdy původní žalobce A. P., a.s. v likvidaci, měla převést svoji vykonatelnou směnečnou pohledávku na oprávněného v tomto řízení). Přestože se nyní již jedná o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocnými rozhodnutími soudu (směnečným platebním rozkazem a potvrzujícím rozsudkem z námitkového řízení), stále se jedná o pohledávku mající původ ve směnce na řad, tedy nevykonatelná směnečná pohledávka byla vtělena do pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí. Zde je třeba si uvědomit, že exekuční titul v sobě obsahuje vykonatelnou pohledávku, která sice byla žalovaná ze směnky, ale pohledávka sama mohla mít svůj původ v kauzálním hmotněprávním vztahu, k jejímuž zajištění byla směnka pouze vystavena a který měla krýt. Toto je pak situace, kdy je věřiteli pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu pohledávka přiznána, již nerozhodné, t.j. v exekučním řízení již není rozhodné, zda pohledávka měla svůj původ pouze ve směnce, nebo i v jiném vztahu mezi osobami směnečně zavázanými. Převod směnky je upraven v článku I § 11 až 20 zákona směnečného a šekového číslo 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Dále je však na převod směnky nutno aplikovat i ust. § 13 a násl. zákona o cenných papírech č. 591/1992 Sb., o převodech cenných papírů (dále jen ZCP), neboť podle § 1 odst. 1 tohoto zákona tento platí i pro směnky. Směnku lze podle ZSŠ zásadně převést dvěma možnými způsoby – rubopisem (indosamentem) jako jednostranným právním úkonem nebo formou postoupení pohledávky (cessí). Toto rozlišení má význam podle toho, zda se jedná o směnku na řad (článek I § 11 odst. 1 ZSŠ), t.j. směnku převoditelnou rubopisem, nebo o směnku nikoliv na řad (článek 1 § 11 odst. 2 ZSŠ), u které je převod rubopisem vyloučen a tuto je možno převádět jen formou a s účinky cesse. Rozdíl mezi oběma převody tkví v tom, že v případě převodu formou rubopisu se nový majitel směnky (indosatář) ve smyslu článku I § 14 ZSŠ stává originárním nabyvatelem všech práv ze směnky a nevstupuje do práv předchozího majitele směnky (indosanta). Dlužník ze směnky proto nemůže vůči novému majiteli směnky namítat to, co mohl namítat vůči dosavadnímu majiteli (článek I § 17 ZSŠ). Naproti tomu v případě převodu směnky formou cesse dlužník může i vůči novému majiteli směnky podle § 529 odst. 1 občanského zákoníku namítat vše, co mohl namítat vůči předchozímu majiteli. Rubopis má tři účinky. První účinek je převodní – rubopis je nástrojem převodu práv ze směnky a bez rubopisu by nedošlo k převodu směnky (článek I § 14 ZSŠ), druhý účinek je legitimační – prokazuje vlastnictví nabyvatele směnky k ní (článek I § 16 ZSŠ) a třetí účinek je garanční – zaručuje nabyvateli směnky její zaplacení ze strany všech osob na směnce podepsaných (článek I § 47 ZSŠ). Rubopis nemusí být datován a může spočívat jen v prostém podpisu dosavadního majitele směnky. Byla-li však směnka rubopisována až po její splatnosti, resp. po její protestaci pro neplacení, případně po uplynutí lhůt k protestaci stanovených, má rubopis účinky jen obyčejné cesse (článek I § 20 ZSŠ). Zákon o cenných papírech dále v § 13 upravuje smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, řídící se úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku (§ 409 a násl. obch. zák.) a dále v § 17 a násl. upravuje institut převodu cenných papírů. Podle § 17 odst. 1 ZCP k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Podle § 18 odst. 1 ZCP k převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis. Z výše uvedeného je zřejmé, že k převodu směnky na řad nedochází pouze rubopisem jako jednostranným právním úkonem převodce, nýbrž především smlouvou o převodu listinného cenného papíru uzavřenou i v ústní formě dle § 13 odst. 1, § 17 odst. 2, § 18 odst. 1 ZCP a § 409 a násl. obch. zák. s tím, že k převodu směnky ovšem nedojde, pokud tato není opatřena rubopisem. Převodce směnky (indosant) a její nabyvatel (indosatář) se tedy předně musí dohodnout minimálně o tom, jaká směnka se převádí a za jakou cenu (případně při převodu bez ceny by se jednalo o darování podle § 13 odst. 3 ZCP s platností dále uvedeného). Jestliže v tomto směru dosáhnou shody, tak dojde k uzavření smlouvy o převodu cenného papíru na řad, na základě které převodce směnku rubopisuje a následně předá nabyvateli, čímž je převod směnky dovršen. Z toho pak vyplývá závěr, že nelze souhlasit s námitkou oprávněného, že by k převodu směnky došlo ze zákona, t.j. že by tento převod směnky, resp. vykonatelné pohledávky mající v ní původ nastal na základě právního předpisu již tím, že je směnka rubopisována. Naopak, k převodu směnky, resp. pohledávky z ní vyplývající, dochází smlouvou o převodu cenného papíru, která nezbytně pro platný a účinný převod směnky vyžaduje i její rubopisování (a to i v případě převodu směnky po splatnosti dle článku I § 20 ZSŠ, neboť přesto, že rubopis po splatnosti má jen účinky cesse, tak je nutno jej učinit a nejedná se o situaci danou článkem I § 11 odst. 2 ZSŠ, kde rubopis učinit nelze vůbec). Okresní soud tedy postupoval správně, když si jako nadbytečný důkaz nevyžádal originál směnky, neboť i v případě úředně ověřeného rubopisu na ní (což je v praxi jen velmi výjimečné a oprávněný to ani netvrdil) by takto ověřený rubopis nebyl způsobilým ve smyslu § 36 odst. 4 e.ř. prokázat, že právo ze směnky a potažmo exekučních titulů dle ní vydaných bylo převedeno na oprávněného. Nadto oprávněný tvrdil, že rubopis na směnce není ani datován, což vzbuzuje pochybnosti o okamžiku převodu práv ze směnky tak, jak je vyjádřil ve svém odůvodnění již okresní soud, přestože odvolací soud jinak nemá důvodu pochybovat, že oprávněný skutečně v rovině hmotněprávní nabyl veškerá práva ze směnky až po právní moci exekučního titulu. Aby však toto oprávněný prokázal i v rovině procesněprávní ve smyslu § 36 odst. 4 e.ř. je nutno soudu předložit spolu s rubopisovanou směnkou dále i písemné vyhotovení datované smlouvy o převodu cenného papíru – směnky, obsahující úředně ověřené podpisy převodce a nabyvatele. V opačném případě nezbývá než souhlasit se závěrem okresního soudu v tom, že oprávněný v tomto exekučním řízení dosud v souladu s § 36 odst. 4 e.ř. převod práv z exekučního titulu neprokázal. Odvolací soud opakuje, že v exekučním řízení není dle § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu nezbytně nutné prokázat převod směnky, nýbrž převod práv vyplývajících z exekučního titulu. Vykonatelnou pohledávku vyplývající z exekučního titulu lze převést i bez současného převodu směnky, a to např. formou smlouvy o postoupení pohledávky. Přestože směnečný dlužník má v případě proplacené směnky zásadně právo na její vydání (článek I § 50 odst. 1 ZSŠ), pak se zde nejedná jen o hmotněprávní nárok, nýbrž o nárok procesněprávní, který by byl způsobilou obranou dlužníka, resp. povinného v exekuci. Obdobně by proto bylo možno k prokázání převodu práva z exekučního titulu podle § 36 odst. 4 e.ř. přijmout i smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi A.P., a.s. v likvidaci, a oprávněným mající úředně ověřené podpisy. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 v souvislosti s § 254 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a § 270 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v N.) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V Hradci Králové dne 9. srpna 2005 Předseda senátu :