Správce podniku má právo na odměnu i v případě, kdy v řízení o výkon rozhodnutí prodejem podniku nelze podnik ocenit. Protože na takové případy vyhláška č. 485/2000 Sb. o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů nepamatuje, může soud určit odměnu podle své úvahy (§ 136 OSŘ). Může při tom vycházet z kritérií uvedených ve vyhlášce č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny účastníka za zastupování advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení.

21Co 206/2005-60 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, proti povinnému xxx s.r.o. v likvidaci, IČO xxx, za účasti správce podniku Mgr. xxx, advokáta, o výkon rozhodnutí prodejem podniku, o odvolání správce podniku proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 3.3.2005, č.j. 18E 8041/2004-48, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem I m ě n í takto : Správci podniku Mgr. xxx, advokátu se sídlem v xxx, se přiznává odměna v částce 4.500,--Kč, 19% daň z přidané hodnoty v částce 855,--Kč a náhrada nákladů v částce 124,--Kč. Povinný je povinen nahradit správci podniku Mgr. xxx odměnu v částce 4.500,--Kč, 19% daň z přidané hodnoty v částce 855,--Kč a náhradu nákladů v částce 124,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným usnesením zastavil výkon rozhodnutí (výrok pod bodem I), současně správci podniku Mgr. xxx přiznal náhradu nákladů ve výši 124,--Kč (výrok pod bodem II) a povinnému uložil povinnost nahradit správci podniku náhradu nákladů ve výši 124,--Kč (výrok pod bodem III). Zároveň žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Výkon rozhodnutí okresní soud zastavil v souladu s ust. § 338a odst. 6 o.s.ř., když měl za prokázané, že podnik povinného je předlužen, tedy že hodnota aktiv nepřesahuje hodnotu pasiv. Byl si vědom toho, že podle § 338i odst. 4 o.s.ř. má správce podniku nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů dle vyhl. č. 485/2000 Sb. s tím, že odměna správce podniku se stanoví z čistého jmění podniku. Poukázal na to, že v daném případě podnik vykazuje pouze pasiva a protože není čisté jmění podniku, nelze určit výši odměny, tudíž správci odměna nenáleží. Odmítl analogicky použít usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Ko 257/2001 a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/01 publikovaný ve Sbírce zákonů pod číslem 403/2002 Sb. s tím, že tato rozhodnutí se vztahují pouze k uspokojení nároků správce konkurzní podstaty a nikoliv správce podniku. Přiznal správci podniku pouze náhradu hotových výdajů v částce 124,--Kč, když tuto částku tvoří poštovné. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání správce podniku Mgr. xxx, přičemž jím brojil výlučně proti výrokům pod body II a III. Zdůraznil, že si je vědom, že s ohledem na ust. § 2 vyhl. č. 485/2000 Sb. a stav obchodního jmění podniku povinného je stanovení výše odměny problematické. Přesto vyslovil názor, že mu odměna za výkon činnosti, ke které byl soudem ustanoven, alespoň v minimální výši náleží. Svůj nárok analogicky opíral o usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Ko 257/2001 a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 36/01 publikovaný ve Sbírce zákonů pod číslem 403/2002. Namítal, že postavení konkurzního správce v případě řešeném uvedenými rozsudky je analogické postavení správce podniku. Podobně jako v případě řešeném těmito rozhodnutími brání v případě správce podniku ustanovení všeobecně závazného právního předpisu přiznání nároku správce podniku na odměnu, když fakticky neumožňuje provedení výpočtu její výše. Poukazoval na to, že podobně jako správce konkurzní podstaty je i správce podniku osobou, která vykonává svou činnost na základě ustanovení soudem a vykonává ji pro stát, tak aby mohla proběhnout řízení garantovaná státem a upravená právními předpisy. Navrhl, aby mu soud přiznal odměnu v minimální výši 5.000,--Kč a povinnost zaplatit odměnu uložil ve smyslu ustanovení nikoli státu, ale povinnému. Požadoval, aby bylo napadené usnesení změněno a jemu přiznána odměna včetně daně z přidané hodnoty a náhrada nákladů ve výši 124,--Kč. Odvolací soud vzhledem k článku 2 přechodných ustanovení, bod 2 zák. č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1.4.2005 novelizován občanský soudní řád, odvolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, to je podle občanského soudního řádu ve znění do 31.3.2005, neboť napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před nabytím účinnosti zák. č. 59/2005 Sb. Odvolací soud z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání správce podniku je důvodné. V souzené věci okresní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený prodejem podniku podle § 338n odst. 6 o.s.ř., nikoli jak je zřejmě omylem v usnesení okresního soudu uvedeno podle § 338a odst. 6. Důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku bylo to, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku spolu s prostředky uvedenými v odstavci 1 písm. b/ nepřesahuje výši splatných peněžitých závazků patřících podniku a pohledávky oprávněného a předpokládané náklady prodeje, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů. Okresní soud si byl vědom, že podle § 338i odst. 4 o.s.ř. má správce nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů, když výše odměny je stanovena prováděcím předpisem, a to vyhl. č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů ve znění pozdějších předpisů. Podle § 2 citované vyhlášky základem pro určení odměny správce podniku je zjištěná cena podniku. V daném případě však nebyla zjištěna žádná hodnota podniku, jehož prodej byl nařízen. Z toho okresní soud dovodil, že správci podniku nelze odměnu přiznat. S tímto jeho názorem se odvolací soud neztotožňuje. Za daného stavu právní úprava umožňuje vzniknout situaci, kdy ve výkonu rozhodnutí prodejem podniku nelze podnik ocenit, protože nejsou zjištěna žádná jeho aktiva. Na tyto případy vyhl. č. 485/2000 Sb. ani občanský soudní řád výslovným ustanovením nepamatují. Nepřiznání odměny správci by bylo v rozporu s článkem 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. Přitom výkon funkce správce podniku na základě ustavení soudem z pohledu ústavního nespadá pod rámec prací nebo služeb uložených zákonem pro ochranu práv druhých podle článku 9 odst. 2 písm. d/ Listiny základních práv a svobod. Podle názoru odvolacího soudu správci podniku nemůže jít k tíži to, že právní předpisy nepamatují na situaci, kdy byl ustaven správce podniku v rámci výkonu rozhodnutí prodejem podniku a bylo zjištěno předlužení podniku, který má být ve výkonu prodán. I přes tyto okolnosti má správce podniku nárok na odměnu a na náhradu nákladů, které v souvislosti s tím vynaložil. Z obsahu spisu vyplývá, že správce podniku činil úkony ke zjištění majetku podniku, jehož prodej byl nařízen. Je otázkou, v jaké výši tuto odměnu stanovit a podle jakého zákonného ustanovení. Odvolací soud uzavřel, že je zde namístě určit odměnu správce úvahou podle § 136 o.s.ř. Při určení konkrétní výše odměny správce úvahou si odvolací soud vypomohl vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Vychází z toho, že v daném případě jde o věc, u níž nelze určit sazbu odměny, proto se sazba odměny stanoví podle § 8 písm. a/ na částku 4.500,--Kč. K této odměně správci podniku náleží 19% daň z přidané hodnoty ve výši 855,--Kč a dále správci náleží prokázané náklady na poštovné v částce 124,--Kč. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud usnesení okresního soudu v napadených výrocích pod body II a III podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že správci podniku přiznal odměnu v částce 4.500,--Kč, k tomu přináležející daň z přidané hodnoty v částce 855,--Kč a náhradu nákladů v částce 124,--Kč. V souvislosti s tím pak povinnému uložil povinnost nahradit správci podniku odměnu a náklady. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil napadené usnesení okresního soudu, rozhodl znovu podle § 224 odst. 1 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by v řízení před okresním nebo krajským soudem některému z účastníků vznikly náklady, proto žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nebylo přiznáno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V HK dne 31. května 2005