Prostory domu tvořící příslušenství bytu - např. sklepní či půdní box - jsou určeny vlastníkem domu k tomu, aby byly užívány spolu s bytem (určitým nájemcem bytu). Ostatní prostory přístupné všem nájemcům, jako jsou např. vchody, chodby, schodiště, prádelny, sušárny apod., tvoří společné prostory domu.

21Co 276/2005-107 Rozsudek Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců a) J.A. a b) V.A., obou zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovaným 1) Z.D., a 2) L.D., obou zast. Mgr. xxx, advokátem, o zdržení se zásahu do vlastnického práva a vyklizení – k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 21.12.2004, č.j. 10C 52/2004-83, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení v částce 15.660,--Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu, aby žalovaní byli uznáni povinnými zdržet se užívání místnosti žalobců nacházející se vlevo vedle dílny, označené jako dílna v přízemí domu čp. 398 v xxx ulici v xxx (výrok I), aby byli uznáni povinnými vyklidit a vyklizenou předat žalobcům uvedenou místnost (výrok II), aby byli povinni zdržet se sušení prádla na pozemku žalobců označeném jako stavební parcela č. 494 zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v xxx na listu vlastnictví číslo xxx pro katastrální území xxx, obec a okres xxx (výrok III) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 16.400,--Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce (výrok IV). Okresní soud vzal za prokázané, že žalobci jsou vlastníky domu čp. xxx. Usnesením téhož soudu ze dne 9.10.1992, č.j. 11C 206/92, byl schválen smír, podle něhož nájemní poměr žalovaných k bytu 3+1 s přísl. v přízemí domu čp. 398 v xxx skončí k 31.12.1992 a žalovaní se zavázali byt vyklidit do 15 dnů po opatření náhradního bytu. V řízení ve věci 7C 273/2002 téhož soudu se žalobci domáhají změny pariční lhůty k vyklizení bytu. Řízení je přerušeno podle § 110 o.s.ř. Okresní soud uzavřel, že žalovaní užívají místnost, jejíhož vyklizení se žalobci domáhají, jako společné prostory domu v souvislosti s užíváním bytu v domě. V souvislosti s tím užívají i věšáky na prádlo. Uvedl, že podle § 688 a § 689 obč. zák. má nájemce bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti, vedle práva užívat byt i právo užívat společné prostory a zařízení domu, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Toto právo mají žalovaní do doby, než jim bude zajištěn náhradní byt na základě ust. § 712a obč. zák. Nejde tedy z jejich strany o zásah do vlastnického práva žalobců podle § 126 ani podle § 127 obč. zák. Uvedl, že žalobci, kteří se stali vlastníky domu v roce 1991, znali situaci ohledně společných prostor a respektovali ji. Podle mínění soudu jde v tomto řízení především o snahu žalobců získat výhodnější pozici v řízení vedeném pod sp. zn. 7C 273/2002. Požadavek žalobců je proto třeba pokládat za šikanózní ve smyslu § 3 obč. zák. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci. Namítali, že okresní soud rozhodl na základě neúplného a neobjektivně zjištěného skutkové stavu a z něj učinil nesprávný právní závěr. Uvedli, že není zřejmé, z čeho okresní soud dovodil, že místnost, která má být vyklizena, je společným prostorem domu, když tato místnost byla kolaudována jako dílna a od té doby nedošlo k žádné změně. Změna nemohla nastat rozhodnutím o kolaudaci bytových jednotek v domě, které uvádí, že povoluje užívání stavby stavebně adaptovaného objektu domu čp.xxx v xxx k bytovým účelům, protože rozhodnutí neobsahuje zmínku o dalších dvou místnostech, které v domě zůstaly. Ty byly v 30. letech kolaudovány jako dílny a tento stav se od té doby nezměnil. Obě místnosti nebyly stavebními úpravami v domě změněny. Poukazovali na to, že okresní soud neprovedl jimi navržený důkaz znaleckým posudkem, který jedině mohl zodpovědět otázku, zda jde o dílnu nebo společné prostory domu. Svědecké výpovědi svědků D. Š. a F.S. jsou pro posouzení nerozhodné, neboť oba svědci bydleli nebo bydlí v jiném domě čp. xxx a pokud vypovídali o společných prostorách, týkala se jejich výpověď domu čp. xxx. Tvrdili, že oprávněným je i jejich další požadavek na zdržení se sušení prádla na jejich pozemku. Zamítavý rozsudek nebyl přesvědčivě zdůvodněn, okresní soud neučinil ohledně tohoto žádání ani skutkový ani právní závěr. Hodnocení soudu, že jde o zástupný problém se snahou získat výhodnější postavení v jiném sporu, je nepodložené. Naopak v řízení byla porušena zásada o rovném postavení procesních stran v civilním řízení. Okresní soud pominul i námitku, že dopis JUDr. F., z něhož okresní soud vycházel, byl sepsán bez zmocnění ze strany žalobců. Navrhli, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nad rámec odvolání pak dodali, že shodná věc byla řešena jiným senátem v řízení 20C 52/2004, které skončilo usnesením o schválení smíru, jímž bylo žádáním žalobců vyhověno. Okresní soud přitom vycházel z opačného předpokladu, že místnost dílny je zkolaudována jako dílna a s užíváním bytů nesouvisí. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím že nesdílejí výtky žalobců stran hodnocení důkazů okresním soudem i stran tvrzeného porušení zásady rovnosti procesních stran v řízení. Z provedených důkazů vyplynulo, že místo označené jako dílna je společným prostorem domu sloužícím dlouhodobě nájemníkům bytů jako kolárna. To vyplývá i z kolaudačního rozhodnutí z roku 1984, kdy byl účel užívání domu čp. xxx změněn z původního dílenského objektu na 2 bytové jednotky s příslušenstvím a za tohoto stavu se i bývalá místnost dílny stala společným prostorem domu, když zde tehdejší vlastník zřídil kolárnu. Vypracování znaleckého posudku je proto nadbytečné. Odmítli rovněž, že by svědci nevěděli, o které místnosti kolárny vypovídali, když vypověděli, že žalovaní užívali místnost kolárny, jejíhož vyklizení jako dílny se žalobci domáhají. Pokud se jiné osoby v jiném řízení dobrovolně vzdaly práva užívání kolárny a sušáku, pak to nesouvisí s projednávanou věcí. JUDr. F. počátkem 90. let žalobce zastupovala ve vztahu k žalovaným a vyzvala je dopisem z 13.9.1991, aby kola ukládali v místnosti kolárny (označené žalobci jako dílna) a výslovně sdělila, že žalovaní mají právo sušit prádlo na sušáku na dvorku. Ve své výpovědi pak uvedla, že žalobce počátkem 90. let zastupovala. Krajský soud vzhledem k článku II/ Přechodná ustanovení bod 2 zákona č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1.4.2005 novelizován občanský soudní řád, odvolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění do 31.3.2005, neboť napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před nabytím účinnosti zákona č. 59/2005 Sb. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Okresní soud provedl důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a z provedených důkazů pak vyvodil odpovídající skutková zjištění i právní závěry. Krajský soud se neztotožňuje s výhradami žalobců proti skutkovým zjištěním okresního soudu a neshledává důvod pro vyžádání znaleckého posudku na posouzení, zda prostory užívané žalovanými mají charakter společných prostor, neboť jde o posouzení právní, nikoli skutkové. Za správný pokládá i závěr okresního soudu, že JUDr. F. psala dopis ze dne 13.9.1991 na základě zmocnění žalobkyně, neboť tento závěr vyplývá z provedeného dokazování. JUDr. F. si sice při své výpovědi již na uvedenou věc nevzpomněla s poukazem na časový odstup a neexistenci evidence listin do roku 1994, pravost svého podpisu však potvrdila. V obsahu listiny samé je uvedeno, že je vyhotovena na základě zmocnění majitelky nemovitosti čp. xxx v xxx paní V.A. Důvodně nebyla zpochybněna ani správnost hodnocení výpovědí svědků D.Š. a F.S. Závěr žalobců, že vypovídali k užívání společných prostor v domě čp.xxx, nemá oporu v provedených důkazech, když z výpovědí svědků je zřejmé, že se týkala místnosti dílny, o jejíž vyklizení je veden spor. Krajský soud proto nesdílí výhrady žalobců ke skutkovým zjištěním okresního soudu co do jejich úplnosti ani co do jejich správnosti a ztotožňuje se i s právním hodnocením okresního soudu, že prostory předmětné dílny plní funkci společných prostor domu ve smyslu § 688 obč. zák., které jsou žalovaní oprávněni užívat na základě ust. § 712a obč. zák. Pouze vzhledem k obsahu odvolání považuje za potřebné dodat : Žalobci vycházejí z předpokladu, že místnost kolaudovaná jako dílna, nemůže být společným prostorem domu ve smyslu § 688 obč. zák. S tímto názorem se krajský soud neztotožňuje. Judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 30.6.1999 sp. zn. 2 Cdon 1848/97) dospěla k závěru, že právní stav založený kolaudačním rozhodnutím, je významný pro posouzení, zda místnost nebo soubor místností je bytem. Tento závěr se však podle názoru krajského soudu nedá vztáhnout na společné prostory domu ve smyslu § 688 obč. zák. v tom smyslu, že společnými prostorami domu jsou jen takové, které byly s tímto účelovým určením kolaudovány. K otázce, co jsou společné prostory domu, zaujímá výklad publikace Vlastnictví a nájem bytů, autorů Josef Fiala, Věra Korecká, Vladimír Kurka, vyd. LINDE Praha a.s., 2. aktualizované a přepracované vydání, rok 2000, str.102: “Vedle bytu včetně jeho příslušenství má nájemce taktéž právo užívat i společné prostory a zařízení domu. Po zrušení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty, který pojem společných prostor vymezoval, bude nyní nutno pro účely určení toho, co je společnými prostorami, vycházet především z jejich srovnání s pojmem prostor jako příslušenství bytu (§ 121 odst. 1 obč. zák). Prostory domu tvořící příslušenství bytu jsou určeny k tomu, aby byly užívány spolu s bytem, tj., určitým nájemcem bytu (např. sklepní či půdní box). Ostatní prostory přístupné všem nájemcům, jako jsou např. vchody, chodby, schodiště, prádelny, sušárny apod. tvoří společné prostory domu”. Z uvedeného výkladu lze dovodit, že pro určení společných prostor domu je rozhodující jejich přístupnost všem nájemcům současně za podmínky, že nejde o příslušenství bytu. Tyto požadavky místnost dílny splňuje. Navíc je zřejmé, že užívání dílny se nedělo na podkladě svévolného jednání žalovaných, ale užívání bylo takto vymezeno a respektováno vlastníkem domu. Ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu z 23.7.1985 plyne, že s užíváním bytu bylo spojeno i užívání společných prostor (blíže však nebyly vymezeny), když zápis odkazuje v podrobnostech jejich užívání na domovní řád. Těmito prostorami byla i sporná dílna, jak vyplynulo z výpovědí svědků. Tento stav pak respektovali i žalobci, jak plyne z jejich dopisů z 13.9.1991 a z 19.1.1994. Podle § 687 odst. 1 obč. zák. je pronajímatel povinen mimo jiné zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. K těmto právům lze řadit i sušení prádla. Z dopisu ze dne 13.9.1991 plyne, že žalobci respektovali využití dvorku k sušení prádla a z dopisu z 19.1.1994 pak navíc, že půdní prostory nejsou k tomu účelu uzpůsobeny. O přístupu do prostoru dvora k užívání za účelem sušení prádla se zmiňuje i dopis žalobkyně z 1.7.1994. Požadavek žalobců, aby se žalovaní zdrželi sušení prádla na pozemku žalobců stav. č. 494, aniž by jim byly poskytnuty jiné možnosti sušení prádla, proto pokládá krajský soud za porušení povinnosti uložené žalobcům v ust. § 687 odst. 1 obč. zák. Sušení prádla na pozemku žalobců je součástí práva užívat byt, když jiná možnost nebyla žalovaným dána, a není neoprávněným zásahem do vlastnického práva žalobců. Ze všech uvedených důvodů byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení představuje paušální odměna advokáta za řízení v jednom stupni ve výši 15.660,--Kč ( tj. částka 4.560,--Kč z nároku na vyklizení a dvakrát částka 5.400,--Kč z nároku na zdržení se užívání místnosti a zdržení se sušení prádla podle § 7 písm. d) a § 8 písm. a) ve spojení s § 17 odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb. a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. k celkem čtyřem úkonům právní služby, tj. vyjádření k odvolání a účast zástupce na jednání před odvolacím soudem ve vztahu ke každému ze zastoupených. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 26. září 2005