Fyzické nebo právnické osobě, která vyprostila havarované vozidlo na přímou výzvu velitele zásahu (§ 23 odst. 2 písm. a/ zák. č. 239/2000 Sb.) a nebyla složkou integrovaného záchranného systému (§ 2 písm. a/ cit. zák.), poskytuje náhradu za vyproštění krajský úřad.

3 Pokračování 21Co 302/2005-117 R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr.xxx ve věci žalobce xxx, IČ xxx, bytem a místem podnikání xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem, proti žalovanému xxx s.r.o., IČ xxx, o zaplacení 64.131,70 Kč s přísl. – k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 19.1.2005, č.j. 9C 59/2002-98, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e v tomto správném znění výroku pod bodem I : Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 64.131,70 Kč s 6 % úrokem z prodlení od 18.2.2002 do zaplacení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu o zaplacení doplatku vyprošťovacích prací vozidel žalovaného 13. až 14.1.2002 (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Předmětem řízení bylo zaplacení doplatku ceny za vyproštění havarovaného vozidla s návěsem, které provedl žalobce pro žalovaného a které mu vyúčtoval fakturou č. 98/2002 ze dne 7.2.2002, splatnou 17.2.2002. Okresní soud poté, co jeho předchozí rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v HK ze dne 10.6.2004, č.j. 21Co 255/2004-73, se zaměřil na zjištění obsahu právního vztahu mezi účastníky a výši nároku žalobce. V úvahu přicházelo, že plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o dílo podle § 536 a násl. obch. zák., resp. pokud nebyla platně uzavřena a žalobce poskytl práce jako složka integrovaného záchranného systému v rámci tohoto zapojení podle zák. č. 239/2000 Sb., případně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 451 obč. zák. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce neposkytl dostatek tvrzení a neprokázal obsah smluvních ujednání ani to, že by žalovaného před započetím vyprošťovacích prací seznámil se svým ceníkem. Uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému plnění na mimosmluvním základě. Ze zprávy Policie ČR, okresního ředitelství v xxx vzal za prokázané, že policií byl žalobce přizván k zásahu, ač není účasten na integrovaném záchranném systému. Žalobci proto náleží podle § 29 odst. 4 zák. č. 239/2000 Sb. náhrada od krajského úřadu a žalobce není ve sporu se žalovaným aktivně legitimován. I kdyby na základě uvedeného předpisu mohl žalobce žádat plnění přímo od žalovaného, pak tvrzení žalobce nejsou dostatečná pro stanovení odpovídajícího plnění ve smyslu uvedeného zákona, když žalobce netvrdí ani neprokazuje výši svých nákladů, jakož i ušlého zisku či jiných škod v souvislosti s činností pro žalovaného. Nedostatkem tvrzení pak trpí i požadavek žalobce, pokud by byl posuzován podle ustanovení o bezdůvodném obohacení vzhledem k tvrzení žalovaného, který na základě důkazů předložených žalobcem namítá, že vykazované činnosti žalobce neprovedl. Žalobce netvrdí, jaké konkrétní práce a v jakém rozsahu pro žalovaného provedl, a tak nelze ani přistoupit k zjišťování jejich obvyklé ceny. Žalobce přistoupil i k prokázání obvyklé ceny nedůsledně, když předložil kromě vlastního ceníku jen ceník Z.B. jako odpovídající jeho cenám, avšak podle srovnání soudu jsou mezi ceníky značné rozdíly téměř ve všech položkách ve prospěch žalobce. Okresní soud uvedl, že žalobce se svou neúčastí, byť omluvenou, u jednání zbavil možnosti přijmout poučení podle § 118 o.s.ř., když soud nemohl žalobce vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů ani v rámci přípravy jednání, s ohledem na dojití omluvy žalobce den před jednáním a s ohledem na termín obdržení zprávy od Policie. V úvahu nepřicházel ani postup podle § 120 odst. 3 o.s.ř., neboť bylo třeba opatřovat a provádět důkazy ke zjištění skutečností, které měl žalobce tvrdit podle § 101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítal, že prokázal, že vyjíždí na podnět Policie ČR v xxx a zapojoval se v rámci zaslané smlouvy do záchranného integrovaného systému. Jeřábnické práce jsou prováděny ve ztíženém prostředí, zejména z pohledu rizikovosti, úvazu vozidel, potřeby speciálně proškolených pracovníků. Uvedl s poukazem na ceník p. Z.B. a svůj vlastní, že vyúčtované práce opírá o záznamy o provozu nákladních vozidel, podepsaných řidičem žalovaného, který je odsouhlasil. Vyúčtovaná částka je částkou odpovídající z titulu bezdůvodného obohacení. Nelze přihlížet k ceníkům předloženým žalovaným o ceně jeřábnických prací při běžném obchodním styku. Navrhl, aby byl rozsudek změněn a žalobě vyhověno. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Krajský soud vzhledem k článku II/ Přechodná ustanovení bod 2 zákona č. 59/2005 Sb., kterým byl s účinností od 1.4.2005 novelizován občanský soudní řád, odvolání projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění do 31.3.2005, neboť napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před nabytím účinnosti zákona č. 59/2005 Sb. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a je odůvodněno způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu a poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Napadený rozsudek proto krajský soud jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., a to ve správném znění výroku I, neboť okresní soud formuloval v tomto výroku důvod nároku, ale nikoli obsah rozhodnutí ve věci samé, jíž byla žaloba o zaplacení částky 64.131,70 Kč s 6% úrokem z prodlení od 18.2.2002 do zaplacení. Krajský soud odkazuje i na odůvodnění rozsudku, k němuž pouze uvádí : Závěr okresního soudu o neexistenci smluvního vztahu mezi účastníky není odvolatelem zpochybněn. Žalobci se nepodařilo zpochybnit ani další závěr, a to že žalobce nebyl v době vyprošťování vozidla účasten na integrovaném záchranném systému, ale k vyproštění vozidla byl vyzván velitelem zásahu. Žalobce dokládal svou účast na integrovaném záchranném systému pouze smlouvou o sdružení podle § 829 a násl. obč. zák., která však byla uzavřena 2.8.2002, tedy až následně po zásahu. Za dané situace, nebyl-li žalobce ani základní a ostatní složkou integrovaného záchranného systému podle § 4 odst. 1 a 2 zák. č. 239/2000 Sb., ale poskytl pomoc na přímou výzvu velitele zásahu ve smyslu § 23 odst. 2 písm. a) a § 19 cit. zák., poskytuje náhradu za poskytnutí věcné a osobní pomoci podle § 29 odst. 1 cit. zák. v tehdy platném znění okresní úřad, nyní krajský úřad. Krajský soud dodává, že tento výklad odpovídá i metodické pomůcce Ministerstva vnitra č. PO-1590/IZS-2003 ze dne 10.6.2003, a to čl. 10 odst. 4 a contr., podle něhož likvidační práce provedené povinnou osobou nebo právnickými, podnikajícími fyzickými osobami nebo občanskými sdruženími, které nejsou složkou integrovaného záchranného systému nebo nebyly k poskytnutí pomoci vyzvány k tomu oprávněným subjektem, jsou hrazeny na základě komerčního nebo jiného vztahu mezi poskytovatelem likvidačních prací a povinnou osobou. Ani poskytovatel takových likvidačních prací ani povinná osoba nemají nárok na úhradu vynaložených nákladů od orgánů veřejné správy nebo složek integrovaného záchranného systému. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v HK dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V HK dne 21. září 2005