Věcně nepříslušný soud nemůže žalobu pro neodstranění vad odmítnout, i když by jinak byly zákonné předpoklady pro odmítnutí žaloby (§ 43 OSŘ) splněny.

21Co 387/2005-22 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce L.U., bytem xxx , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, o zaplacení částky 100.000,- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 18.2.2005, č.j. 20C 88/2004-14, takto: Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se p o s t u p u j e Městskému soudu v P. jako soudu věcně a místně příslušnému. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění pak uvedl, že žalobce se v žalobě po úpravě, ke které byl soudem vyzván, domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky – zaplacení částky za nezajištění spravedlivého řízení v přiměřené lhůtě a rovného postavení a odškodnění nemajetkové újmy, kterou je dlouhodobě prožívané psychické trauma a intenzivní stres. Tvrdil, že soudem bylo zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Okresní soud podání žalobce posoudil podle § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), podle kterého předseda senátu vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Okresní soud vycházel z toho, že žalobce ve svém podání sice uvedl, že požaduje zaplacení částky 100.000,- Kč, nicméně však neuvedl, zda se v této věci domáhá náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím nebo zda jde o žalobu na ochranu osobnosti. O návrhu na postoupení věci okresní soud nerozhodoval s poukazem na § 43 o.s.ř. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné a řádné odvolání. Namítal v něm mj., že ve svém podání výslovně uvedl, že požaduje odškodnění v souvislosti s nemajetkovou újmou, kterou je soudem vyvolaná dlouhodobá traumatizace a intenzivní stres. Poukázal na to, že výslovně uvedl, že soudem bylo zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Domáhá se finančního zadostiučinění pro zásah do práva na ochranu osobnosti. V tomto případě není příslušným okresní soud, který již z jeho požadavku na postoupení věci Městskému soudu v P. věděl, že jde o “osobnostní kauzu” v souvislosti se zásahem do práva na ochranu života a zdraví. Okresní soud nevycházel z jednoznačných formulací a ani z obsahu jeho podání. Žalobce dále okresnímu soudu obšírně vytýkal, že písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení o opravném prostředku. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a aby mu uložil za povinnost věc postoupit Městskému soudu v P. Odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm.c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Podle § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle § 13 odst. 2 obč. zák., pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle § 9 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popř. ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích. Ustanovení § 9 o.s.ř. obsahuje úpravu tzv. věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení. Určuje, ve kterých sporech je k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni příslušný okresní nebo krajský soud a obsahuje tedy i hlediska a pravidla k určení této věcné příslušnosti. Tímto hlediskem je především hmotněprávní povaha uplatněného nároku a je tomu tak i v případě věcné příslušnosti založené ustanovením § 9 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Podle § 104a odst. 1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. S přihlédnutím k § 11 odst. 1 o.s.ř. je ovšem soud povinen věcnou příslušnost zkoumat pouze se zřetelem ke skutečnostem, které tu jsou v době zahájení řízení. Na počátku řízení je tedy soud při posuzování věcné příslušnosti odkázán především na skutková tvrzení obsažená v žalobě. Pro posuzovanou věc se pak významným jeví to, že ustanovení § 9 o.s.ř. je třeba v kontextu s § 104a o.s.ř. vykládat tak, že pokud je k rozhodnutí o věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud, pak jedině tento soud je rovněž věcně příslušným k tomu, aby podání, kterým se takové řízení zahajuje, odmítl pro jeho vady podle § 43 odst. 2 o.s.ř. Aby se soud, ke kterému byla žaloba podána, zabýval svou věcnou příslušností, postačí, aby z žaloby, která jinak nemusí být vždy pro své ostatní vady způsobilá k projednání (a lhostejno už naprosto její meritorní posouzení), byly patrné skutečnosti potřebné pro posouzení, zda k rozhodnutí věci je v prvním stupni věcně příslušný okresní nebo krajský soud ve smyslu § 9 o.s.ř. Má-li okresní nebo krajský soud za to, k němuž byla taková, jinak třeba vadná žaloba podána, že není věcně příslušným, postupuje podle § 104 odst. 2 o.s.ř., aniž by se věcí dále mohl zabývat, včetně případné péče o odstranění dalších vad žaloby postupem podle § 43 o.s.ř. Tento věcně nepříslušný soud není ani oprávněn podle tohoto ustanovení žalobu pro její vady odmítnout. Jinými slovy řečeno, pokud není soud věcně příslušným o žalobě meritorně rozhodnout, není ani příslušným k tomu, aby si činil jakékoli závěry o existenci a povaze jejich vad a k jejímu odmítnutí podle § 43 odst. 2 obč. soud. řádu. Úprava obsažená v § 104a o.s.ř. se přitom v odvolacím řízení projeví tak, že pokud odvolací soud zjistil, že rozhodoval věcně nepříslušný soud, napadené rozhodnutí zruší a věc postoupí soudu věcně příslušnému (§ 221 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolací soud nepovažuje za opodstatněnou námitku žalobce spočívající v tom, že by okresní soud pochybil tím, že nevycházel z jeho jednoznačných formulací. Nesdílí totiž zcela názor žalobce, že by jeho podání byla jednoznačně formulována. Nicméně odhlédnuto od dalšího obsahu žaloby a jejího doplnění lze z těchto podání zjistit, že se jimi žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy jako prostředku na ochranu osobnosti podle § 11, § 13 odst. 2 obč. zák. Například v doplnění své žaloby uvádí, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy – dlouhodobě prožívaného psychického traumatu a stresu, čímž bylo soudem zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Je tedy zřejmé a žalobce pak to jednoznačně potvrzuje i ve svém odvolání, že se domáhá nároku podle § 13 odst. 2 obč. zák. K rozhodnutí této věci v prvém stupni je přitom věcně příslušným nikoli okresní soud, ale krajský soud podle § 9 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Jak bylo již shora nastíněno, nebylo dále na okresním soudu, aby posuzoval, zda žaloba případně netrpí vadami, které ji činí nezpůsobilou k projednání. To přináleží pouze věcně a místně příslušnému krajskému soudu, kterým je Městský soud v P. podle § 9 odst. 1a, § 84, § 85 odst. 4, § 85a o.s.ř. Pouze tomuto soudu pak náleží i věcné posouzení žaloby. Po zjištění, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, se odvolací soud již věcí dále nezabýval, usnesení okresního soudu zrušil a věc postoupil Městskému soudu v P. jako soudu příslušnému podle § 221 odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Pro úplnost odvolací soud dodává, že se dále neztotožňuje s další odvolací námitkou žalobce, že písemné vyhotovení rozhodnutí okresního soudu obsahovalo nesprávné nebo zavádějící poučení o odvolání. Nadto by posuzování této nesprávnosti přišlo na pořad teprve tehdy, pokud by odvolání bylo podáno po uplynutí 15 denní lhůty a odvolatel by namítal, že se řídil nesprávným poučením soudu o odvolání (§ 204 odst. 2 o.s.ř.). O takový případ ovšem v projednávané věci nešlo, neboť odvolání bylo podáno včas. Tato odvolací námitka žalobce je tedy přinejmenším nadbytečná. Protože věc není postupována jinému orgánu a řízení před soudem se tedy nekončí, nerozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení před žádným ze soudů obou stupňů (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 30.září 2005 Předsedkyně senátu: