Pravomoc soudů České republiky k rozvodu občanů Běloruska se řídí Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (viz vyhl.č. 95/1983 Sb.) a je dána jen tehdy, mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území České republiky (čl. 26 a čl. 27 Smlouvy). Skutečnost, získal-li jeden z nich na území ČR azyl, nezakládá pravomoc soudů České republiky, jestliže druhý manžel v době podání návrhu měl (a nadále má) bydliště na území Běloruska.

U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce I.R., proti žalované J.N.R., bytem Bělorusko, o rozvod manželství, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu N. ze dne 16. 6. 2005, č. j. 14C 35/2005-2, takto: I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud usnesením ze dne 16. 6. 2005 zastavil řízení, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a žalobci vrátil soudní poplatek. V odůvodnění uvedl, že se žalobce domáhá rozvodu manželství s tím, že oba účastníci jsou občany Běloruska, sňatek byl uzavřen v roce 1994 v Bělorusku, kde do současné doby žalovaná i s jejich dcerou žijí. Žalobci byl v České republice udělen azyl a má na území ČR trvalý pobyt. Má za to, že podle § 22 odst. 2 zákona. č. 97/1963 Sb. je k rozvodu jeho manželství příslušné české právo. Okresní soud se nejprve zabýval tím, zda je k projednání věci dána jeho pravomoc. Vycházel z toho, že věc nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, protože dne 12. 8. 1982 byla v Moskvě podepsána Smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, uveřejněná pod č. 95/1983 Sb. Tato smlouva zavazuje i nyní Českou republiku a Bělorusko, jako nástupnické státy původních smluvních stran. Podle článku 27 odst. 1 této smlouvy k rozvodu manželství v případě, kdy oba manželé jsou občany téže smluvní strany, je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Pouze mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany. K projednání této věci je proto pravomocný soud běloruský. Aplikace zákona č. 97/1963 Sb. je vyloučena podle § 2 tohoto zákona, protože zákon se použije jen tehdy, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Nadto ustanovení § 22 citovaného zákona neřeší otázku pravomoci soudu, ale otázku, podle jakého práva se rozvod bude řídit. Azyl se poskytuje na ochranu lidských práv, mezi něž právo na rozvod manželství nepatří. Navíc by postupem navrhovaným žalobcem bylo porušeno právo protistrany na spravedlivý proces. Okresní soud proto řízení z důvodu nedostatku pravomoci zastavil podle § 104 obč. soud. řádu. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné a řádné odvolání. Mimo jiné namítal, že okresní soud nevzal v úvahu, že je státním občanem Běloruska, kterému byl v ČR udělen azyl. Rozhodnutím soudu mu bylo upřeno jeho právo na změnu osobního stavu a založení nové rodiny v ČR, tím bylo porušeno i jeho právo na rodičovství. Odvolává se na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Listinu základních práv a svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce pak v odvolání podrobně popsal ustanovení jednotlivých právních aktů, která podle jeho názoru okresní soud svým rozhodnutím porušil. Vyjádřil názor, že okresní soud svým rozhodnutím nesprávně upřednostnil ustanovení bilaterální smlouvy, jejíž aplikace je v rozporu s mezinárodními úmluvami o ochraně lidských práv, a porušil tak jeho základní právo na změnu osobního stavu a uzavření nové rodiny. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. c/ obč. soud. řádu a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s dobrými důvody okresního soudu, pro které řízení zastavil a které výstižně a precizně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud proto jen k odvolacím námitkám žalobce dodává následující. Okresní soud svým rozhodnutím neupřel žalobci právo na změnu jeho osobního stavu. Dospěl pouze k závěru, že k projednání a rozhodnutí věci není dána jeho pravomoc, protože podle mezinárodní smlouvy je dána pravomoc soudu v Bělorusku jako orgánu toho státu, jehož občany oba manželé byli v době podání návrhu. Žalobce ani v odvolání nečinil sporným, že on i žalovaná jako jeho manželka občany Běloruska v době podání návrhu byli a žalovaná v této době bydlela na území Běloruska (článek 27 Smlouvy mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních) Touto smlouvou je Česká republika vázána. Udělení azylu žalobci nemá na posouzení věci žádný vliv. Ze žádného ustanovení zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění dalších předpisů nevyplývá, že by udělení azylu mělo vliv na změnu občanství azylanta. Účelem zákona o azylu je spíše sloučení původní rodiny azylanta (srovnej např. § 13 tohoto zákona), než podpořit její rozdělení. Proto žalobce nemůže pro své argumenty hledat oporu právě v tomto právním předpisu a okresnímu soudu vytýkat, že nepřihlédl k tomu, že je státním občanem Běloruska, kterému byl v ČR udělen azyl. Okresní soud neporušil právo žalobce na ochranu jeho rodinného života, protože nijak do jeho současného manželského svazku nezasáhl. Nelze si přitom nepovšimnout, že žalobce na rozdíl od své vlastní osoby zcela pomíjí práva jeho současné manželky a již okresní soud správně poukázal na to, že postupem jím navrženým by bylo porušeno právo jeho manželky na spravedlivý proces. Odvolací soud proto podle § 219 obč. soud. řádu rozhodnutí potvrdil, protože je ve výroku věcně správné. V odvolacím řízení zcela úspěšné žalované, které by jinak náleželo právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 obč. soud. řádu) žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo jejich náhradu. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Je proti němu přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců ode dne jeho doručení u Okresního soudu v N. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně. V HK dne 30. září 2005 Předsedkyně senátu: