Manžel, který splnil za trvání manželství společný dluh manželů, nemá vůči druhému manželu regresní nárok podle § 511 odst. 3 ObčZ.

21Co 450/2005-59 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně S.T., proti žalovanému B.T., o zaplacení částky 49.153,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v HK ze dne 24.11.2004, č.j. 14C 68/2003-36, ve spojení s opravným usnesením ze dne 3.2.2005, č.j. 14C 68/2003-44, t a k t o : Rozsudek okresního soudu ve spojení s opravným usnesením se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným rozsudkem, vydaným jako rozsudek pro zmeškání, ve spojení s opravným usnesením ze dne 3.2.2005, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49.153,50 Kč spolu s 3% úrokem z prodlení od 10.7.2003 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13.850,- Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že jsou s žalovaným manželé a společnými nájemci družstevního bytu. Nájem bytu, úhrady za služby s nájmem bytu spojené s výjimkou elektrické energie a poplatky za telefony hradí výlučně žalobkyně. Stejně tak výlučně ona splácí cenu za převod členských práv a povinností. Účastníci se původně zavázali, že za převod členských práv a povinností uhradí částku 600.000,- Kč. Manželství účastníků sice stále trvá, ale účastníci nevedou společnou domácnost, ačkoli oba byt užívají. Žalobkyně proto podanou žalobou žádá, aby jí žalovaný zaplatil polovinu toho, co zaplatila ze svého. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153b občanského soudního řádu, protože žalovaný se k prvnímu jednání ve věci bez řádné a včasné omluvy nedostavil. V odůvodnění dále uvedl, že právní posouzení věci vychází z ust. § 145 odst. 3, § 511 odst. l, 2 občanského zákoníku a § 19 odst. l, 3 zákona o rodině. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a řádné odvolání a namítal, že se z nařízeného jednání omluvil písemným podáním, které soudu došlo v den předcházející nařízenému jednání. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a nařídil jednání. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila. Odvolací soud odvolání projednal bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2, písm. d/ o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, byť z jiného, než výslovně namítaného důvodu. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. l o.s.ř.). Pouze však z důvodů uvedených v § 205b obč. soud. řádu Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o.s.ř. Podle § 153b odst. l o.s.ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů a ve věcech uvedených v § 118b nejméně 30 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 205b o.s.ř. o odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b). Podmínky uvedené v § 153b odst. l musí být splněny kumulativně. Při nedostatku jedné z nich nelze ve věci rozsudek pro zmeškání vydat. Jednou z podmínek vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř. je, aby na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech sporu bylo možné rozhodnout v neprospěch žalovaného, neboť právní posouzení těchto skutkových okolností odůvodňuje závěr, že žaloba je opodstatněná. Zmeškání jednání nemá tedy za následek neúspěch žalovaného bez dalšího. Skutková tvrzení obsažená v žalobě se pokládají za nesporná a z takto zjištěného skutkového stavu soud vychází při právním posouzení věci. Právní posouzení těchto nesporných tvrzení musí ovšem vést k závěru o odůvodněnosti žaloby podle hmotného práva. Své právní závěry musí okresní soud uvést v odůvodnění rozsudku pro zmeškání. To, že právní posouzení umožňuje vydání rozsudku pro zmeškání, je totiž jednou z podmínek pro vydání (§ 157 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud dospěl k závěru, že tato podmínka pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání v projednávané věci splněna nebyla, a to z následujících důvodů. Okresní soud věc posoudil podle svého odůvodnění podle § 145 odst. 3, § 511 odst. 1, 2 obč.zákoníku a § 19 odst. l, 3 zákona o rodině. Podle § 145 odst. 3 obč.zák. závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Ze strohého odůvodnění rozsudku okresního soudu lze dovodit, že okresní soud vycházeje z této úpravy dovodil, že pokud některý z manželů sám uhradil společný dluh, pak platí ust. § 511 odst. l, 2 (správně odst. 3) o regresním nároku mezi solidárními spoludlužníky. Podle § 5ll odst. 3 obč.zákoníku, jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Toto ustanovení se ovšem mezi manžely neužije. Vyplývá to ze zvláštní povahy společného jmění manželů, které není právním institutem totožným např. s podílovým spoluvlastnictvím (§ 136 a násl. obč.zákoníku). Ustanovení § 145 odst. 3 obč.zák. vyjadřuje vztah manželů jako spoludlužníků vůči věřiteli nebo věřitelům jako třetím osobám. Ve vztahu k věřiteli proto princip solidarity mezi manžely funguje. Následně ovšem na manžele již ust. § 511 odst. 3 obč.zák. dopadat nemůže. V případě společného jmění manželů totiž nelze pojmově hovořit o tom, že by jeden z manželů dluh splnil ”ze svého”. To platí nejen o vynaložených nákladech na společnou věc, ale i o společných dluzích. Těmito závěry není nijak dotčeno právo každého z manželů na vypořádání společného jmění manželů do jeho zániku ve smyslu § 149 obč.zák. a právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek. O takový případ však v projednávané věci nešlo. Podle skutkových tvrzení žalobkyně manželství účastníků stále trvá a trvá i jejich společné jmění manželů. Okresní soud proto skutková tvrzení žalobkyně neposoudil správně, pokud dovodil, že žalobkyně má proti žalovanému právo regresu podle § 511 odst. 3 občanského zákoníku s poukazem na ust. § 145 odst. 3 obč.zák. Na tom nemůže nic změnit ani ustanovení § 19 odst. l, 3 zákona o rodině, podle kterých o uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manželé pečovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů a neplní-li jeden z manželů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manžela ve věci soud. Z těchto ustanovení právo regresu podle § 511 odst. 3 obč.zák. za již splněné společné dluhy nevyplývá. Z uvedeného jinými slovy řečeno plyne, že právní posouzení skutkových tvrzení obsažených v žalobě neumožňovalo okresnímu soudu, aby žalobě vyhověl a rozhodl v neprospěch žalovaného rozsudkem pro zmeškání. Pokud odvolací soud uzavřel, že nebyla splněna shora uvedená podmínka pro vydání rozsudku pro zmeškání, musel tento rozsudek bez dalšího zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. l, odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Okresní soud v dalším řízení nařídí jednání a znovu o žalobě rozhodne. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 14. listopadu 2005