Podání zprávy o vadách koupené věci (reklamace vady) podle ustanovení § 428 ObchZ je jednostranným právním úkonem, který kupující adresuje prodávajícímu a kterým mu sděluje existenci konkrétní vady nebo vad zboží. Pro tento právní úkon nestanoví zákon žádnou formu. Jeho adresátu musí být však z něho zřejmé, že je určen jemu, a jaký je obsah projevené vůle kupujícího.

21Co 457/2004-204 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce O.K., zast. JUDr. M.T., advokátem, proti žalovanému T. spol. s r.o., zast. JUDr. D.D., advokátem, o zaplacení 60.000,--Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 11.3.2004, č.j. 10C 156/2001-182, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 60.000,--Kč s 8 % úrokem z prodlení od 1.3.2001 do zaplacení a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému i České republice náklady řízení. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, že žalobce se domáhal po žalovaném slevy z kupní ceny jako nároku z odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající uzavřeli dne 30.9.1999 kupní smlouvu na dodávkový automobil tovární značky FORD TRANSIT, SPZ HKJ xxxx, za celkovou kupní cenu 250.100,--Kč. Dopisem ze dne 4.11.1999 žalobce žalovanému sdělil, že zakoupené vozidlo vykazuje vady, s nimiž nebyl seznámen, a to zatékání střechou do nákladního prostoru a tečou střiky na motoru (uniká nafta). Dále nebyl uveden skutečný rok výroby 1990. Z tohoto důvodu žádá slevu z kupní ceny ve výši 80.000,--Kč. Podáním ze dne 7.9.2000 doručeným Okresnímu soudu v xxx 8.9.2000 tak žalobce uplatnil nárok na slevu z kupní ceny z důvodu vady zakoupeného nákladního automobilu spočívající v nepřípustném umístění turbodmychadla na motor předmětného vozidla. Podle protokolu o jednání ze dne 8.3.2000 ve věci vedené před Okresním soudem v xxx pod sp. zn. 7C 1/2000 při tomto jednání žalobce poprvé upozornil na skutečnost, že turbodmychadlo konstrukčně v automobilu být nemělo. Stalo se tak za přítomnosti druhé strany sporu. Ohledně existence tvrzené vady soud provedl důkaz revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu SERVIS STK, spol. s r.o. Z uvedeného posudku a výslechu znalce vzal soud za prokázané, že podle údajů uvedených v technickém průkazu a údajů uvedených v technickém průkazu vydaném v SRN, byl v nákladním automobilu namontován vznětový motor a šlo o motor s turbodmychadlem. Montáž turbodmychadla proto nebyla vadou věci. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku, neboť oba účastníci smlouvu uzavírali jako podnikatelé a kupní smlouva se týkala jejich podnikatelské činnosti. Vada spočívající v nepřípustné montáži turbodmychadla byla uplatněna včas ve smyslu § 428 odst. 1 písm. c/ obchodního zákoníku, a to projevem žalobce při jednání před Okresním soudem v xxx dne 8.3.2000. V tomto ohledu okresní soud poukázal na to, že ke stejnému závěru dospěl i Okresní soud v xxx, když se uvedenou vadou zabýval. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a řádné odvolání, ve kterém okresnímu soudu především vytýká nesprávné hodnocení znaleckého posudku znaleckého ústavu SERVIS STK, spol. s r.o., neboť závěry tohoto znaleckého posudku byly v rozporu s jinými důkazy a okresní soud se s těmito rozpory nevypořádal a navíc znalci tohoto ústavu ani neprovedli prohlídku vozidla, ale vycházeli pouze z dokladů. Okresní soud nesprávně tento znalecký posudek označil jako revizní, ale takto jej chápat nemohl, neboť se jednalo v daném soudním řízení o znalecký posudek prvý a jediný. Naopak znalecký posudek znaleckého ústavu SERVIS STK, spol. s r.o., měl být podroben reviznímu znaleckému posudku za účelem odstranění rozporů a nejasností mezi jednotlivými důkazy vztahujícími se k vadě nepřípustného umístění turbodmychadla. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Namítal, že pravdou je, že žalobce motor po jeho havárii opravil a dost možná celý nebo jeho část vyměnil za nový a je tedy otázkou, co z původního motoru ve vozidle zbylo. Je těžko představitelné, aby nyní znalec mohl hodnotit díly, o kterých žalobce tvrdí, že v motoru namontovány byly. Takové závěry by byly neurčité a značně pochybné. Žalovaný i nadále na rozdíl od okresního soudu trvá na tom, že vada umístění turbodmychadla nebyla žalovaným reklamována včas. Dopisem ze dne 4.11.1999 nebyla reklamace vady spočívající v umístění turbodmychadla na motoru nebo havárie motoru reklamována. Poukazoval na to, že v řízení nebylo prokázáno, že by mu byl dopis ze dne 3.12.1999 doručen. Vada umístění turbodmychadla byla žalobcem zjištěna nejpozději při demontáži motoru dne 10.2.2000. Žalobce na to upozornil až bezmála o jeden měsíc později – dne 8.3.2000 při jednání před Okresním soudem v xxx. Za předpokladu, že by soud připustil, že upozornění na umístění turbodmychadla dne 8.3.2000 má být chápáno jako reklamace vady, pak by s ohledem na § 428 odst. 1 obchodního zákoníku nebylo možné akceptovat včasnost takové reklamace. Uvedl, že přestože má odlišný názor na posouzení včasnosti reklamace vady umístění turbodmychadla, považuje jinak názor okresního soudu, že motor byl motorem s turbodmychadlem a nikoli prostým dieslovým motorem s vadou v podobě umístěného turbodmychadla za správný. Odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d/ občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, i když zatím ze zcela jiného než výslovně namítaného důvodu. Odvolací soud úvodem předesílá, že považuje za hospodárné, aby se soud v řízení předtím, než přistoupí k provádění dokazování skutečností majících význam pro posouzení, zda prodávaná věc vady měla, zabýval tím, zda žalobci jako kupujícímu vůbec nárok z vad zboží vznikl, nebo zda mu toto právo může být v soudním řízení přiznáno (§ 428, § 436, § 437 obchodního zákoníku). S touto problematikou pak úzce souvisí otázka podání zprávy o vadě nebo o vadách žalovanému jako prodávajícímu (reklamace) a otázka její včasnosti (viz zejména § 428 obchodního zákoníku). Okresní soud na věc správně použil obchodní zákoník, odvolací soud tento jeho právní závěr sdílí a odkazuje v tomto ohledu na jeho odůvodnění. Pro věc má význam to, že mezi účastníky se v řízení, a to i v řízení odvolacím, stala spornou nejen otázka existence vady automobilu, ale i řádnost a včasnost podání zprávy o vadách. Podle § 428 obchodního zákoníku je obecně kupující povinen podat prodávajícímu zprávu o vadách (reklamovat). Pokud tak neučiní, nemůže mu být právo z vad zboží v občanském soudním řízení přiznáno. Nejde nyní o včasnost zprávy o vadách, ale vůbec o to, zda byla podána. Okresní soud dokazování (zejména znalecký posudek podaný SERVIS STK, spol. s r.o. se sídlem v xxx) zaměřil na zjišťování existence vady spočívající v nepřípustné montáži turbodmychadla na atmosférický motor. Přitom, jak uvedl ve svém odůvodnění, za podání zprávy o této vadě považoval upozornění žalobce na tuto vadu při jednání před Okresním soudem v xxx ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 7C 1/2000 při jednání dne 8.3.2000. Právě tato zpráva o této vadě byla podle okresního soudu včasná a zajistila tak žalobci ve smyslu § 428 odst. 1 písm. c/ obchodního zákoníku možnost domoci se svého práva z vad v soudním řízení. Podle odůvodnění rozsudku okresního soudu žalobce (tehdy v postavení žalovaného) poprvé upozornil na skutečnost, že turbodmychadlo konstrukčně v automobilu být nemělo, a to za přítomnosti druhé strany sporu (rozuměj žalovaného, tehdy žalobce, tedy prodávajícího). Na tomto názoru pak okresní soud stavěl veškeré své další pro věc zásadní skutkové i právní závěry. Odvolací soud ovšem s tímto názorem okresního soudu nesouhlasí. Ze spisu Okresního soudu v xxx sp. zn. 7C 1/2000 vyplývá, že v uvedené věci se žalovaný, tehdy v postavení žalobce, domáhal po žalobci, tehdy v postavení žalovaného, doplacení zůstatku kupní ceny podle kupní smlouvy, která je předmětem i tohoto řízení. Okresní soud v xxx ve své věci nařídil jednání na den 8.3.2000 a k tomuto jednání se oba účastníci dostavili. Okresní soud při jednání prováděl mimo jiné důkaz výslechem žalovaného O.K. (nyní žalobce) podle § 131 občanského soudního řádu a podle obsahu protokolu o jednání se O.K. ve své výpovědi podrobně vyjadřoval k průběhu událostí týkajících se uzavření kupní smlouvy a zjištění vad na automobilu a v závěru své výpovědi v rámci tohoto popisu událostí uvedl : “Vozidlo je nyní nepojízdné, turbodmychadlo není instalováno, vůbec tam nemělo být konstrukčně”. Tuto část účastnické výpovědi podle názoru odvolacího soudu ovšem nelze považovat za zprávu o vadách ve smyslu § 428 obchodního zákoníku, a to přesto, že u jednání byl prodávající přítomen. Je tomu tak z následujících důvodů. Obchodní zákoník neobsahuje úplnou speciální úpravu právních úkonů, ale pouze úpravu částečnou (§ 266 až § 268 obchodního zákoníku). Proto je třeba užít úpravy obsažené v občanském zákoníku podle § 1 odst. 2 obchodního zákoníku. Podle § 34 občanského zákoníku právní úkon je projevem vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Základními prvky právního úkonu jsou tedy vůle (subjektivní prvek) a její projev v objektivizované formě ve vnějším světě (objektivní prvek). Jestliže některý z těchto dvou prvků chybí, jde jen o zdánlivý právní úkon. Ten nemůže vyvolat žádné právní účinky. Projev vůle se pak musí týkat určitého právního následku. Právní úkony mohou být vícestranné nebo jednostranné a jednostranné úkony pak mohou být neadresované nebo adresované. Odvolací soud má za to, že podání zprávy o vadách koupené věci (reklamace vady) podle § 428 obchodního zákoníku je typickým jednostranným adresovaným právním úkonem, který kupující adresuje prodávajícímu a kterým mu sděluje existenci konkrétní vady nebo vad zboží – podává mu o této vadě nebo o těchto vadách zprávu. Tento právní úkon pak vyvolává příslušné právní následky (viz § 428 obchodního zákoníku). Pro tento právní úkon nestanoví zákon žádnou formu, a proto může být učiněn nejen ve formě písemné, ale i ústně nebo konkludentně. Vznik adresovaného jednostranného právního úkonu předpokládá, že projev vůle dojde adresátovi. Na tomto místě okresní soud nesprávně dovodil, že právní úkon podání zprávy o vadě byl učiněn tak, že kupující tuto vadu uvedl ve své účastnické výpovědi před soudem a prodávající byl této výpovědi přítomen, takže se ústní projev vůle kupujícího dostal do dispozice adresáta tak, že jej slyšel. Věc má ovšem ještě další aspekt. Aby bylo možno vůbec hovořit o adresovaném jednostranném právním úkonu a jeho dojití adresátovi, je třeba, aby ten, kdo jej činí, projevil svoji vůli tak, aby z tohoto projevu bylo adresátovi zřejmé, jaký je obsah jeho vůle a že tento projev vůle směřuje právě proti němu. Jednostranný adresovaný právní úkon musí být vůči adresátovi učiněn tak, aby adresátovi bylo zřejmé, že je určen jemu a jaká je vůle dotyčného subjektu, aby tak nemohl zůstat na pochybách, jaké právní následky jsou tímto projevem vůle vyvolávány. Právní praxe v současné době již dovodila, že jednostranný adresovaný písemný právní úkon se nestane perfektním, resp. nebude mít právních účinků vůči příslušnému subjektu právního vztahu, jemuž by měl být podle zákona určen, jestliže v něm není tento subjekt seznatelným způsobem uveden s tím, že je mu tento úkon určen – adresován. Proto ani skutečnost, že příslušnému subjektu odpovídajícího právního vztahu byl takový úkon postoupen či předán jinou osobou, nemůže nic změnit na jeho neúčinnosti (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3Cdo 194/93 uveřejněné v časopise Právní rozhledy 7/1995). Tento závěr lze vztáhnout i na jednostranný adresovaný právní úkon učiněný v ústní formě s tím, že i když byl adresát projevu vůle přítomen, není tento právní úkon vůči němu účinný, pokud z něho nevyplyne, že je adresován jemu. Pro projednávaný případ to má ten význam, že žalobce tím, že se ve své výpovědi při popisu událostí zmínil, že turbodmychadlo nemělo být na vozidle namontováno, přítomnému žalovanému jako prodávajícímu nepodal zprávu o této vadě se všemi zákonem předvídanými důsledky, pokud jinak z jeho projevu vůle nevyšlo najevo, že tímto hodlá prodávajícímu podat zprávu o vadě. Nelze totiž vyloučit, aby účastník některé skutečnosti ve své účastnické výpovědi uvedl, aniž by tím zároveň hodlal adresně projevit svoji vůli (učinit určitý právní úkon) vůči osobě u této výpovědi přítomné, pokud to z jeho přednesu nepochybně nevyplyne. Tak tomu ovšem v projednávané věci nebylo. U jednání přítomný žalovaný jako prodávající nemohl vůbec seznat, zda touto větou ve své výpovědi žalobce jako kupující zároveň i reklamuje – podává právě jemu zprávu o této vadě se všemi právními důsledky. Výpověď žalobce při jednání dne 8.3.2000 nelze proto samu o sobě považovat za jednostranný a prodávajícímu adresovaný právní úkon – podání zprávy o vadě věci spočívající v nepřípustné montáži turbodmychadla. Závěry Okresního soudu v xxx vyjádřené v odůvodnění jeho rozhodnutí nejsou pro soud ani pro účastníky v tomto řízení závazné (§ 159a odst. 1, 5 občanského soudního řádu v nyní účinném znění). Protože okresní soud z tohoto svého nesprávného závěru týkajícího se samé podstaty vzniku nároku vycházel při všech svých dalších právních i skutkových závěrech, nezbylo odvolacímu soudu, než aby jeho rozsudek již z tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu. Okresní soud bude v dalším řízení především vázán právním názorem odvolacího soudu shora vyloženým ve smyslu § 226 odst. 1 o.s.ř. V prvé řadě se pak bude, a to ještě dříve, než přikročí k dokazování o existenci vad, pečlivě zabývat tím, zda žalobce jako prodávající podal řádně a včas žalovanému jako kupujícímu zprávy o vadě nebo o vadách a o jakých konkrétních vadách a zda mu lze tedy právo z těchto vad přiznat v soudním řízení s ohledem na podmínky upravené v § 428 obchodního zákoníku. Poté, co zjistí, o jakých vadách podal žalobce žalovanému zprávu ve smyslu tohoto ustanovení, bude se zabývat včasností této zprávy nebo zpráv, a to i z pohledu § 428 odst. 1 písm. b/ obchodního zákoníku. Nelze totiž přehlédnout, že kupující je podle obchodního zákoníku povinen zboží prohlédnout s vynaložením odborné péče. V souvislosti s tím ovšem musí soud zkoumat, zda případně vada není důsledkem skutečnosti, o které prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (§ 428 odst. 3 obchodního zákoníku). Při posuzování nároků z vad zboží se bude dále řídit i ust. § 436 a § 437 obchodního zákoníku. Není obecně vyloučeno, aby se vada existující již v době, kdy přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího, objevila až později. Pak platí § 425 obchodního zákoníku, který okresní soud rovněž nepřehlédne a nelze zatím úplně vyloučit jeho aplikaci v posuzované věci. Odvolací soud se zatím jinak věcně nezabýval námitkami žalobce o správnosti skutkových zjištění okresního soudu, pokud jde o existenci vady, a to proto, že tato otázka může přijít na pořad teprve poté, co bude postaveno najisto, jaké vady byly řádně a včas reklamovány. Do té doby jsou úvahy o existenci konkrétní vady předčasné. Přesto považuje odvolací soud za potřebné poznamenat, že i když soud obecně vzato nemůže hodnotit odborné závěry znalce, nelze se spokojit se znaleckým posudkem, který vychází při zjišťování skutečného technického stavu motorového vozidla pouze z listin, aniž by znalec vozidlo prohlédl. Výsledek takového znaleckého zkoumání může soudu přinést jen porovnání tvrzení účastníků a obsahu listin a nikoliv zjištění existence vady věci. Žalobce má ve svém odvolání pravdu i potud, pokud namítal, že znalecký posudek nebyl posudkem revizním, neboť v tomto řízení dosud žádný jiný znalecký posudek podán nebyl. Volba osoby znalce je sice na okresním soudu, ale nelze přehlédnout, že v předchozím řízení vozidlo prohlédl a znalecký posudek vypracoval znalec I.M., který byl ustanoven soudem a ten znalecký posudek tedy nevypracoval mimo řízení na objednávku některého z účastníků. Odvolací soud přitom ze spisu nezjistil žádné závažné důvody, pro které nebylo možné znalce I.M. ustanovit znalcem i v této věci. To, že žalovaný se závěry znalce nesouhlasil a vyslovil domněnku, že mezi žalobcem a znalcem existuje vztah, není ještě důvodem pro neustanovení znalce. Tím by nebylo dotčeno právo žalobce navrhnout soudu, aby rozhodl o vyloučení znalce podle § 17 občanského soudního řádu. Pro vyloučení znalce by ovšem musely být zjištěny konkrétní důvody. Pokud by se měl tedy v dalším řízení jakýkoliv znalec zabývat otázkou existence vady automobilu, považuje odvolací soud za nezbytné, aby toto vozidlo podrobil prohlídce. S námitkami žalovaného, že současný stav motoru nemusí odpovídat stavu v době prodeje, by se musel okresní soud vypořádat při hodnocení důkazů, ale v současné době jsou tyto námitky žalovaného pouhými spekulacemi. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 31. ledna 2005