Při rozhodování o určení, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není již vázána na zajištění bytové náhrady, by měla být zachována přiměřená rovnost postavení pronajimatele a osoby uvedené v § 712a) ObčZ soud rozhodující o takové žalobě by proto měl na věc skutkově i právně nahlížet obdobně, jakoby se pronajimatel domáhal přivolení k výpovědi z některého důvodu uvedeného v § 711 odst. 1 ObčZ.

21Co 539/2004-82 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr.xxx a soudců JUDr.xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců a) xxx, b) xxx, obou zastoupených xxx, advokátem, proti žalovaným 1) xxx, 2) xxx, obou zastoupených xxx, advokátem, o určení, že dříve uložená povinnost vyklidit byt není vázána na zajištění bytové náhrady, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 23.7.2004, č.j. 15C 165/2003-61, takto: Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se tomuto soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že povinnost žalovaných vyklidit byt 3+1 prvé kategorie ve třetím poschodí domu čp. xxx v xxx, uložená jim rozsudkem Okresního soudu v HK ze dne 20.11.1992, č.j. 6C 322/92-11, není vázána na zajištění náhradního bytu. Žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobci se domáhali určovací žalobou rozhodnutí, že povinnost žalovaných vyklidit byt, která jim byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v HK ze dne 20.11.1992, č.j. 6C 322/92-11 není vázána na zajištění náhradního bytu. Vzal za prokázané, že citovaným rozsudkem bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu 3+1 ve třetím poschodí domu xxx v xxx, (dále jen bytu) s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tří měsíců po právní moci tohoto rozsudku a žalovaní jsou povinni předmětný byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Žalovaní v předmětném bytě bydlí spolu se zletilými dětmi, z nichž ani jeden nemá vlastní byt. Vlastní nemovitosti čp. xxx a xxx v xxx, přičemž dům čp. xxx užívají k rekreačním účelům. Navíc tento dům není z hlediska velikosti srovnatelný s předmětným bytem, tudíž nemá charakter přiměřeného náhradního bytu, na jehož přidělení mají žalovaní právo. Soudní praxe připouští, že podle § 80 písm. c/ může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li později ke změně poměrů tak, že výkon tohoto práva by byl v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zákoníku. Ke změně poměrů na straně žalovaných nedošlo. Výkon práv a povinností tak, jak byly založeny dřívějším rozsudkem, proto není v rozporu s dobrými mravy. Z tohoto důvodu okresní soud žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a řádné odvolání. Především obšírně formulovali řadu výtek proti správnosti skutkových závěrů okresního soudu a dále namítli, že otázka srovnatelnosti či nesrovnatelnosti bytu s bytem v nemovitosti čp. xx v xxx nastolená okresním soudem je zcela nepodstatná. Nedomáhají se totiž vyklizení žalovaných s odůvodněním, že by jim byl zajištěn náhradní byt, ale určení, že dříve uložená povinnost žalovaných k vyklizení bytu není vůbec vázána na zajištění náhradního bytu. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby jej v celém rozsahu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Se závěry okresního soudu se ztotožnili s tím, že okresní soud se věcí po skutkové stránce zabýval dostatečně. Otázka srovnatelnosti předmětného bytu s domem čp. xxx v xxx je naopak podle názoru žalovaných zásadní. Žalovaní v předmětném bytě stále bydlí i se svými zletilými dětmi. Žalobci při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého zástupce dále uvedli, že okresní soud zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že jim nedal za pravdu a skutkově ustálil, že žalovaní v předmětném bytě bydlí. Tento skutkový vývod znamená, že žalobci podali nepravdivou žalobu. Jde ovšem o skutkový vývod, který nemá podklad v provedeném dokazování a pokud jej okresní soud učinil, učinil jej vůči nim nespravedlivě. Pro případ potvrzení rozsudku okresního soudu proto žádají, aby odvolací soud alespoň v odůvodnění rozsudku napravil křivdu, která byla takto vůči nim v odůvodnění rozsudku okresního soudu učiněna. Žalovaní při jednání odvolacího soudu prostřednictvím svého zástupce uvedli, že považují rozsudek okresního soudu za věcně správný a nedomnívají se, že by z něj vyplývalo, že žalobci lžou. Jde o otázku právního posouzení. Oba zástupci pak uvedli, že jim není známo, že by od vynesení rozsudku okresního soudu došlo na straně účastníků ke změně poměrů. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné. Okresní soud vycházel správně ze závěru, že podle § 80 písm. c/ o.s.ř. může soud určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady, došlo-li později (po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu na zajištění bytové náhrady vázáno) ke změně poměrů, takže výkon tohoto práva tím, kdo má byt vyklidit při zajištění určené bytové náhrady jako podmínce vyklizení, by byl v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zákoníku). K tomuto závěru dnes dospívá soudní praxe již zcela jednotně a tento právní názor byl nakonec jednoznačně formulován v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 45/2000. V témže precedenčním rozhodnutí je ovšem podán i právní názor, že ačkoliv právo osoby bydlet v bytě do zajištění bytové náhrady bylo založeno pravomocným rozhodnutím soudu, ani jeho další výkon nesmí být v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 obč. zákoníku. Nelze přehlédnout, že i samotné právo nájmu může být v případech stanovených v § 711 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a h/ obč. zák. postiženo výpovědí bez práva na bytovou náhradu. Tím spíše musí být v podobné situaci postižitelné pouhé právo na bydlení. Opačný závěr by vedl k tomu, že řádný nájemce bytu by měl méně práv než ten, kdo má pouze časově omezené právo v bytě bydlet. Žalovaní v bytě bydlí na základě práva založeného rozsudkem Okresního soudu v HK ze dne 20.11.1992, č.j. 6C 322/92-11, který nabyl právní moci dne 11.12.1992, kterým bylo přivoleno k výpovědi nájmu bytu z důvodu uvedeného v § 711/1a obč. zákoníku. Žalovaným byla podle tohoto soudního rozhodnutí uložena povinnost byt vyklidit poté, co jim bude zajištěn náhradní byt. Výpovědí nájemní poměr skončil (§ 710 odst. 1 obč. zák.). Podle § 712a obč. zák. v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ust. § 687 a 699 a přiměřeně § 700 až § 702 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud je toho názoru, že by měla být zachována přiměřená rovnost postavení pronajímatele a osoby uvedené v § 712a obč. zákoníku s postavením pronajímatele a nájemce nejen ohledně práv a povinností uvedených v § 687 až 699, jak to výslovně vyjadřuje § 712a obč. zák., ale i v případě práv a povinností těchto subjektů v souvislosti s ukončením práva byt užívat a v souvislosti s povinností uživatele (není vhodné užívat pojem nájemce, protože jde nejen o nájemce, ale i o osobu uvedenou v § 712a obč. zák.) byt vyklidit a vázaností této povinnosti na zajištění bytové náhrady v určité zákonem kvalifikované kvalitě. Pokud soudní praxe připouští na případné změny poměrů významné pro rozhodnutí o bytové náhrady reagovat žalobou podle § 80 písm. c/ o.s.ř. s poukazem na to, že zajištění bytové náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy podle § 3 obč. zák., pak se naskýtá otázka, jaká hlediska by měla být pro soud především určující při aplikaci § 3 obč. zák. Ze shora uvedené zásady rovnosti postavení dotčených subjektů lze dovodit, že soud rozhodující o takové žalobě musí na věc skutkově i právně nahlížet obdobně, jako by se pronajímatel domáhal přivolení k výpovědi z některých důvodů uvedených v § 711 odst. 1 obč. zák. Z obsahu žaloby i dalších přednesů žalobců zřetelně plyne jejich tvrzení, že poměry se změnily v tom, že žalovaní mají jiný byt a současně ani byt, který mají vyklidit, neužívají a nebo ho užívají jen občas. Toto skutkové líčení věci lze snadno podřadit pod výpovědní důvody uvedené v § 711 odst. 1 písm. g/, h/ obč. zák., tedy že nájemce má dva nebo více bytů nebo byt neužívá nebo jej užívá jen občas. Pro věc je pak samozřejmě významné, že podle § 712 odst. 5 občanského zákoníku skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. g/, h/, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Okresní soud se tedy měl správně zabývat především tím, zda by nyní byly naplněny předpoklady pro uplatnění některého z těchto dvou výpovědních důvodů. Okresní soud takovým způsobem ovšem na věc nenahlížel. Vypořádal se sice po obsáhlém dokazování s tím, zda žalovaní byt užívají nebo ne, ale obstát nemůže jeho názor, podle kterého nelze přihlížet k tomu, že žalovaní vlastní dům čp. xxx v xxx, neboť jej užívají k rekreačním účelům a v domě se nachází byt, který nemá s ohledem na svoji velikost charakter přiměřeného náhradního bytu. Toto porovnání významné není. Význam má závěr, zda žalovaní mají dva nebo více bytů, vyjma případů, kdy by po nich nebylo možné spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt. S ohledem na přijatý nesprávný právní názor se okresní soud nezabýval dalšími pro věc významnými skutkovými okolnostmi a ke zjištění skutkového stavu věci bude třeba provést další důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení. Odvolací soud z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Okresní soud se proto v dalším řízení bude zabývat tím, zda tvrzení žalobců obstojí jako výpovědní důvody podle § 711 odst. 1 písm. g/, h/ obč. zákoníku. Na žalobcích bude, aby tvrdili, zda žalovaní mají dva nebo více bytů nebo zda byt neužívají nebo ho užívají jen občas a na žalovaných naproti tomu bude, aby tvrdili, že buď tomu tak vůbec není a pokud ano, že jsou zde konkrétní okolnosti, pro které po nich nelze spravedlivě požadovat, aby užívali pouze jeden byt a nebo že byt neužívají nebo ho užívají jen občas z konkrétních závažných důvodů (§ 711 odst. 1 písm. g/, h/ obč. zák.). Okresní soud bude mít při posuzování věci stále na paměti, že účastníci by neměli být zásadně zvýhodněni nebo naopak znevýhodněni oproti postavení, které by měli v případě výpovědi nájmu bytu podle § 711 obč. zák. včetně aplikace § 712 obč. zák. Protože odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení tedy není skončeno, nezabýval se z tohoto důvodu výslovnou žádostí žalobců, aby v odůvodnění bylo vysloveno, že jejich žaloba nebyla nepravdivá. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 18.května 2005 Předsedkyně senátu: