Změní-li cestovní kancelář jednostranně předmět cestovní smlouvy, může zákazník od cestovní smlouvy odstoupit, aniž je povinen zaplatit odstupné (§ 852 g) odst.1, § 852h) odst. 1 a 2 ObčZ). Je přitom nerozhodné, že jednostranná změna smlouvy byla provedena v souladu se všeobecnými podmínkami, které jsou součástí smlouvy.

R o z s u d e k 21Co 593/2004-89 Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně J.B., zast. JUDr. P.K., advokátem, proti žalovanému Mgr. P.K., obchodní firma P.K. – xxx s místem podnikání, zast. JUDr. K.S., advokátkou, o zaplacení částky 7.690,-Kč s přísl. - k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 24.9.2004 č.j. 11C 128/2004-68 t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.690,- Kč spolu s 2% úrokem z prodlení z této částky od 21.1.2004 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem v částce 13.263,- Kč do tří dnů do právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. III. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení v částce 1.572,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v xxx IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 9.263,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zamítl okresní soud žalobu o zaplacení částky 7.690,-Kč s 2% úrokem z prodlení od 21.1.2004 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6.375,-Kč k rukám zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a České republice – na účet Okresního soudu v xxx částku 1.572,90 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Předmětem řízení bylo vrácení odstupného, vyplývajícího z cestovní smlouvy uzavřené dne 8.7.2003 mezi účastníky řízení, od níž žalobkyně odstoupila, avšak žalovaný si ponechal ze zálohy složené žalobkyní odstupné ve výši žalované částky. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně si objednala u žalovaného zájezd sestávající ze zajištění ubytování a dopravy po předem stanovené trase na Novém Zélandu, který byl programem a průběhem totožný se zájezdem nabízeným cestovní kanceláří xxx s.r.o. Šlo o zájezd s názvem “Zemí starých Maorů”, jehož vymezení ve smlouvě bylo provedeno odkazem na číslo zájezdu v katalogu žalovaného, který byl žalobkyni předán. Termín zájezdu byl sjednán na dobu od 28.11.2003 do 20.12.2003 a cena zájezdu činila 76.990,-Kč. Žalobkyně zaplatila žalovanému zálohu ve výši 25.000,-Kč (splátkami ve dnech 14.7.2003 a 4.9.2003). Dne 24.9.2003 se žalobkyně účastnila informační schůzky ohledně průběhu zájezdu, kde se jí dostalo informace od Ing. M.B., jednatele a společníka CK xxx s. r.o., že žalovaný je provizním prodejcem zájezdu. Následně druhý den byla tato informace opravena Ing. M.B. tak, že žalovaný je spolupořadatel zájezdu. Vzal dále za prokázané, že žalovaný a CK xxx s. r.o. nabízeli zákazníkům zájezd, který společně organizovali a jeho realizaci zajišťovali společně na základě ústní dohody. Dopisem z 1.10.2003 žalobkyně odstoupila od cestovní smlouvy uzavřené dne 8.7.2003 se žalovaným. Žalovaný následně vrátil žalobkyni částku 17.310,-Kč s tím, že zbytek zálohy si ponechal jako odstupné. Právní vztahy účastníků posoudil okresní soud podle obč.zák., zejm. ust. § 852a a násl. upravujících institut cestovní smlouvy a dále podle zák.č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne 8.7.2003 platná cestovní smlouva ve smyslu § 852a odst. 1 a § 852b odst. 1,2,3 obč. zák. Zájezd poskytnutý žalovaným splňoval všechny podmínky dané § 1 odst. 1 zák.č. 159/1999 Sb. bez ohledu na skutečnost, že žalovaný zajišťoval a organizoval zájezd na základě vzájemné dohody s CK xxx s.r.o. Žalovaný byl jako fyzická osoba na základě koncese oprávněn nabízet a prodávat zájezdy ve smyslu § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 zák.č. 159/1999 Sb. Žalobkyně od smlouvy platně odstoupila dopisem z 1.10.2003, aniž žalovaný k tomuto datu porušil vůči žalobkyni povinnosti dle cestovní smlouvy nebo obč. zák. Odstoupení od smlouvy odůvodnila tím, že zájezd organizuje nikoliv žalovaný ale CK xxx s.r.o. za jiných smluvních podmínek. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně byla vždy ve smluvním vztahu pouze se žalovaným, a v případě, že by žalovaný porušil svoje smluvní povinnosti vůči žalobkyni, mohla se domáhat příslušné náhrady za toto porušení vůči žalovanému (§ 852i odst. 1 obč. zák.) Uvedl dále, že i kdyby žalovaný fakticky porušil ust. § 2 odst. 2 písm. d) zák.č. 159/1999 Sb., tj. měl správně vystupovat jako provizní prodejce CK xxx s.r.o., nemohla by žalobkyně z tohoto důvodu odstoupit od cestovní smlouvy. K odstoupení od smlouvy mohla přikročit až poté, co by žalovaný vůči ní neplnil své povinnosti plynoucí z uzavřené cestovní smlouvy. K datu odstoupení od smlouvy však žalovaný žádné povinnosti vůči žalobkyni ve smyslu § 852h odst. 2 obč. zák. neporušil Důsledkem platného odstoupení od smlouvy bylo pak zrušení smlouvy od počátku (§ 48 odst. 1,2 obč. zák), a povinnost žalobkyně dle § 852b odst. 2 písm. b) a § 852h odst. 1 obč.zák. a čl. 9 všeobecných podmínek vztahujících se k cestovní smlouvě zaplatit žalovanému odstupné v částce 7.690,-Kč, tj. 10% katalogové ceny zájezdu. Pokud se tedy žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný vrátil i tuto částku, byla žaloba shledána nedůvodnou. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Zdůraznila, že žalovaný i svědek Ing. B. potvrdili, že mají uzavřenou smlouvu, podle níž se podílejí poměrným způsobem na realizaci zájezdů na Nový Zéland. Žalovaný věděl, že osoby, jimž prodá zájezd ze svého katalogu pod č. ZEL 13, pojedou pod hlavičkou CK xxx s.r.o. kód zájezdu NZ 02. Spolupořadatelství zájezdů poměrným způsobem obchází zákon a cestovní smlouva je proto neplatná podle § 39 obč. zák. Ve smyslu zák.č. 159/1999 Sb. měl být zájezd ZEL 13 organizován žalovaným až do konce, ale fakticky byl uskutečněn pod hlavičkou toho, kdo služby v zahraničí skutečně zakoupil. Žalovaný dodal do zájezdu jen dvě osoby, sám jej nerealizoval, ale rezervoval u CK xxx s.r.o. tři místa. Osoby, které dodal žalovaný, měly podepsat smlouvu se žalovaným v pozici provizního prodejce nebo jet s doklady a se všemi nakoupenými službami u žalovaného jako samostatná skupina paralelně cestující se skupinou CK xxx s.r.o. Žalovaným zvolený postup má podle názoru žalobkyně zabránit zrušení zájezdu v případě, že se nepodaří zajistit potřebný počet osob a následně vyloučit povinnost CK zaplatit sankci 10% z ceny zájezdu. (§ 852g odst. 4 obč. zák). Žalobkyně byla od počátku uvedena v omyl a měla právo od smlouvy odstoupit buď pro omyl nebo pro porušení informační povinnosti žalovaným, které jsou uloženy v ust. § 852d obč. zák.. Zdůraznila dále, že skutečnost, že měla jet na zájezd s CK xxx s.r.o., znamená změnu podmínek smlouvy uzavřené se žalovaným. Skutečnost, že bude účastníkem zájezdu jiné cestovní kanceláře musí být známa od počátku a měla být v katalogu uvedena. Žalovaný nemohl splnit svůj závazek do zahraničí, když zahraniční služby nakupoval od tuzemského touroperátora. Z § 10 zák.č. 159/1999 Sb. vyplývá, že program zájezdu je esenciální náležitostí cestovní smlouvy a jeho změna je změnou cestovní smlouvy. Připomínala, že žalovaný ji měl na tuto změnu upozornit a nabídnout jí uzavření nové smlouvy, což neučinil. Zdůraznila, že porovnáním katalogů zjistila podstatné rozdíly nejen u dopravy, když jeden zájezd byl prodáván včetně dopravy a druhý bez dopravy, dále i rozdíly ve vnitřní dopravě. Zájezdy tedy nebyly totožné a okresní soud se porovnáním rozdílů nezabýval. Rozhodnutí soudu proto spočívá na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě vyhověno, případně zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. Odmítl názor žalobkyně, že cestovní smlouva obchází zákon nebo že žalobkyně byla uvedena v omyl. Zdůraznil, že uzavřel se žalobkyní platnou cestovní smlouvu, kterou se zavázal poskytnout určité služby jako zájezd a je nerozhodné, zda vlastními silami či za pomoci jiného subjektu. Spoluprací s jinou cestovní kanceláří nemohl porušit zákona. Poukazoval na to, že to byl on, kdo byl zavázán splnit povinnosti z cestovní smlouvy a odpovídal za vady zájezdu. Zdůraznil, že zájezd organizoval, nebyl jen provizním prodejcem a nemohl žalobkyni uvést v omyl. Z jeho strany nešlo o změnu cestovní smlouvy. Skutečnost, že zájezd byl organizován ve spolupráci s CK xxx s.r.o. není změnou cestovní smlouvy a nebylo proto jeho povinností žalobkyni informovat a vyžádat její souhlas. Žalovaný proto neporušil povinnosti ze smlouvy ani ze zákona. K námitkám ohledně rozdílů a v aranžmá zájezdů odkázal na výpověď svědka Ing. B., který potvrdil, že oba zájezdy byly prakticky identické. Samotný rozdíl ve způsobu zajištění dopravy není změnou cestovní smlouvy. Krajský soud po zjištění, že odvolání je proti rozsudku přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v zákonné lhůtě a opírá se o způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g).o.s.ř., převzal skutková zjištění okresního soudu, zčásti zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) sdělením podstatného obsahu cestovní smlouvy z 8.7.2003, výpovědi cestovní smlouvy z 1.10.2003, všeobecných podmínek k cestovní smlouvě, kopií katalogu cestovní kanceláře xxx. a xxx s.r.o., rezervací cestovních služeb z 4.9.2003 a protokolem o jednání z 23.9.2004. Cestovní smlouvou vzal za prokázané, že byla uzavřena na zájezd s názvem Zemí starých Maorů, kód zájezdu ze 113 (v listinách se vyskytuje i označení ZEL 13). Katalog zájezdů vydaný CK s popisem podmínek zájezdů a služeb a všeobecné podmínky 2002 byly prohlášeny za nedílnou součást cestovní smlouvy a byly zákazníkovi předány. Dopisem žalobkyně z 1.10.2003 adresovaného žalovanému měl prokázáno, že žalobkyně vypověděla cestovní smlouvu proto, že se dověděla, že jede s xxx, která má navíc jiné smluvní podmínky. Ze všeobecných podmínek, upravujících vztah mezi zákazníkem a CK xxx, vyplynulo, že podle čl. 01 je přesné vymezení zájezdu obsaženo v katalogu zájezdů pro rok 2003 pod jeho kódem. V čl. 05 je uvedeno, že CK může z objektivních důvodů navrhnout zákazníkovi změnu CS a pokud zákazník do 5 dnů od seznámení s návrhem na změnu cestovní smlouvy od této smlouvy neodstoupí, má se zato, že s navrhovanou změnou souhlasí. Dále si CK vyhrazuje právo a zákazník s tímto právem souhlasí, na účelné programové změny (při zachování stejné kvality a ceny služeb) provedené z důvodu technických, organizačních či klimatických (posun termínu zahájení nebo ukončení zájezdu až o sedm dnů či případná změna jeho délky provedená v souvislosti s výše uvedeným posunem až o dva dny, jiná posloupnost navštívených míst včetně otočení celého programu zájezdu, případně změna jeho trasy nebo programu z časových důvodů). Zákazník nemá v těchto případech právo odstoupit od CS bez povinnosti úhrady odstupného, ani tyto změny, pokud nastaly v průběhu zájezdu, reklamovat. Náleží mu však právo na vrácení nerealizovaných výdajů. Podle čl. 08 odstoupí-li zákazník od CS z důvodu jiného, než je nedodržení CS ze strany CK, je povinen zaplatit CK níže (tj. v čl. 09) stanovené odstupné.V čl. 12 je uvedeno, že zákazník svým podpisem potvrzuje, že se seznámil s obsahem CS, souhlasí s ním a přijímá ho v plném rozsahu a že převzal katalog, který je nedílnou součásti této CS. Porovnáním katalogů CK žalovaného a CK xxx s.r.o. ve spojení s výpovědí svědka Ing. B. při jednání dne 23.9.2004 bylo prokázáno, že mezi zájezdy jsou tři odlišnosti v programu, zájezdy nejsou zcela identické. CK xxx s.r.o. neprodává zájezd s leteckou dopravou, doprava se hradí zvlášť. CK xxx s.r.o. má se žalovaným uzavřenou ústní smlouvu, na základě které žalovaný doplňuje zájezdy pořádané CK xxx s.r.o. o jím obstarané zákazníky. Z rezervace cestovních služeb z 4.9.2003, adresované žalovaným xxx s.r.o. bylo zjištěno, že obsahem je žádost o rezervaci 3 míst na zájezdu Nový Zéland (23 dní) v termínu 28.11. – 20.12.2003. Rezervace je potvrzena dne 8.9.2003 od CK xxx s.r.o. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo. Neshledal, že by řízení bylo postiženo vadami, k nimž je povinen přihlížet podle § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu v tom, že mezi účastníky byla platně uzavřena cestovní smlouva podle § 852a odst. 1 a § 852b odst. 1,2,3 obč. zák., že zájezd splňoval všechny podmínky dané v § 1 odst. 1 zák.č. 159/1999 Sb.. Nebylo v řízení prokázáno, že v době uzavření smlouvy žalovaný vystupoval nebo měl vystupovat jako provizní prodejce. Předmětem smlouvy byl zájezd označený v katalogu žalovaného pod č. ZEL 13, tedy vlastní zájezd žalovaného. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaný uvedl žalobkyni při uzavírání smlouvy v omyl (což by byl důvod relativní neplatnosti smlouvy podle § 49a obč. zák., nikoli důvod odstoupení od smlouvy). Jak již bylo uvedeno, předmětem cestovní smlouvy byl zájezd nabízený a vymezený žalovaným v jeho katalogu (a tím i ve smlouvě) a účastníci uzavřeli ohledně tohoto zájezdu cestovní smlouvu. V době uzavření smlouvy proto nemohla být žalobkyně uvedena žalovaným v omyl. Dále je správný závěr okresního soudu, že žalovaný byl jako podnikatel na základě koncese oprávněn nabízet a prodávat zájezdy a byl oprávněn žalobkyni zájezd prodat ve smyslu § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 zák.č. 159/1999 Sb. Správný je i závěr okresního soudu, že žalobkyně platně od smlouvy odstoupila ve smyslu §852g odst. 1 obč.zák. a že žalovaný odpovídá žalobkyni za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu s ohledem na ust. § 852i odst. 1 obč. zák. Krajský soud však nesdílí závěr okresního soudu, že žalovaný neporušil ke dni odstoupení od smlouvy vůči žalobkyni žádné povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo z obč. zák. ve smyslu § 852h odst. 2 obč. zák. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní cestovní smlouvu na zájezd na Nový Zéland s názvem “Zemí starých Maorů”, který byl vymezen ve smlouvě odkazem na číslo zájezdu v katalogu žalovaného ZEL 13. Tento katalog obsahoval všechny potřebné informace včetně trasy zájezdu (s upozorněním, že trasa může vést opačně, což nelze vykládat tak, že trasa může vést jinudy) a toho co je zahrnuto v ceně, byl žalobkyni předán a vymezení zájezdu v katalogu se stalo součástí smlouvy mezi účastníky. Žalovaný byl podle cestovní smlouvy povinen zajistit (pokud nedošlo ke změně smlouvy) pro žalobkyni přesně takový zájezd, který odpovídal jeho vymezení ve smlouvě (v katalogu). Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný následně rezervoval tři místa v zájezdu na Nový Zéland, pořádaném CK xxx s.r.o. pod označením NZ 02. Dále bylo prokázáno výpovědí svědka Ing. B. i porovnáním katalogů obou CK, že oba zájezdy vykazují rozdíly v trase ve třech bodech, další rozdíl je ve způsobu zajištění dopravy. Nejde tedy o zájezdy identické. Je zřejmé, že žalovaný zajistil následně po uzavření smlouvy pro žalobkyni, jíž prodal zájezd označený ve svém katalogu pod č. ZEL 13, účast v zájezdu jiném, nabízeném v katalogu CK xxx s.r.o. pod č. NZ 02. Tento závěr je podpořen i výpovědí svědka Ing. B., popisujícího obsah dohody svědka se žalovaným (…“žalovaný doplňuje naše zájezdy na Nový Zéland o jím obstarané zákazníky”…). Důvody, které k tomu vedly, nejsou podstatné z hlediska předmětu řízení. Podstatné je, že tím objektivně došlo ke změně podmínek již uzavřené cestovní smlouvy v předmětu smlouvy. Oporu pro jednostrannou změnu sjednané cestovní smlouvy ze strany žalovaného nedává ujednání článku 05 všeobecných podmínek Toto ustanovení, pokud jím má být umožněna jednostranná změna již uzavřené cestovní smlouvy, je v rozporu se zákonem, a to nejen s § 852e obč. zák. ale i s §574 odst. 2 obč. zák., podle něhož dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná. Protože cestovní smlouva je druhově smlouvou, na kterou se vztahují rovněž ust. § 52 až 57 obč. zák. (spotřebitelské smlouvy), je neplatné ujednání ve všeobecných podmínkách v čl. 05 rovněž pro rozpor s ust. § 55 odst. 1 obč. zák., podle něhož smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele a spotřebitel se nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 tohoto ust. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považuje za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). To žalobkyně v řízení učinila v žalobě . Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a podle odst. 3 písm. b) jsou nepřípustná zejm. ujednání, která vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu. Dále pak ust. § 852e obč. zák. kogentně stanoví postup cestovní kanceláře, jestliže je nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky již uzavřené smlouvy. V tomto případě může navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy a zákazník má právo se rozhodnout, zde bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí (§ 852e odst. 2 obč. zák). Pokud od smlouvy odstoupí, pak nevzniká cestovní kanceláři právo na odstupné (§ 852h odst. 2 obč.zák.). Žalovaný tedy mohl podle § 852e odst. 1 obč., zák. navrhnout žalobkyni změnu cestovní smlouvy. Žalovaný takto nepostupoval a změnu smlouvy žalobkyni nenavrhl. Proto se neprosadí ani ust. § 852e odst. 2 obč. zák. zakládající nevyvratitelnou právní domněnku souhlasu zákazníka se změnou cestovní smlouvy. Za návrh změny cestovní smlouvy nelze pokládat informaci, která se dostala žalobkyni na schůzce 24.9.2003, a to jednak pro absenci písemné formy návrhu na změnu smlouvy (§ 40 odst. 2 obč. zák.) a jednak proto, že žalobkyně nebyla ve smluvním vztahu s CK xxx s.r.o. která schůzku pořádala a jejíž jednatel podával zákazníkům informace. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že žalovaný porušil povinnost stanovenou cestovní smlouvou a jeho právo žádat odstupné při odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně podle § 852h odst. 2 obč. zák. nevzniklo. Zákazník, u kterého došlo ke změně smlouvy (v předmětu smlouvy), ale jemuž cestovní kancelář současně změnu smlouvy nenavrhla, nemůže být v horším postavení než je zákazník, kterému byla změna smlouvy sdělena a současně nabídnuta jiná cestovní smlouva a on se mohl rozhodnout způsobem podle § 852e odst. 2 obč. zák. Žalobkyně od smlouvy odstoupila proto, že žalovaný změnil podmínky již uzavřené smlouvy a v takovém případě nevzniklo žalovanému právo na odstupné. Částka zadržovaná žalovaným je jeho bezdůvodným obohacením podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. jako plnění bez právního důvodu a žalovaný je povinen je žalobkyni vydat podle § 458 odst. 1 obč. zák. Z těchto důvodů byl napadený rozsudek změněn podle § 220 odst. 2 o.s.ř. a žalobě zcela vyhověno včetně úroků z prodlení podle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši určené podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Žalovaný je prodlení nejméně od 21.1.2004 (dle návrhu žalobkyně), když k vrácení zálohy v plné výši byl vyzván (§ 563 obč. zák) již dopisem z 1.10.2003. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl krajský soud o nákladech řízení před okresním soudem. Náklady vynaložené žalobkyní v řízení před okresním soudem tvoří soudní poplatek za řízení ve výši 600,-Kč, paušální odměna advokáta za zastupování v řízení v jednom stupni ve výši 6.000,-Kč (§ 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb.), paušální náhrady hotových výdajů k pěti úkonům právní služby po 75,-Kč (§ 13 odst. 32 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu 20 půlhodin po 50,-Kč a náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 4 a zák.č. 119/1992 Sb. za dvě cesty k jednáním okresního soudu z xxx do xxxa zpět osobním automobilem RENAULT LAGUNA při takto ujetých 300 km, základní sazbě 3,50Kč na jeden km, průměrné spotřebě PHM dle technického průkazu 8 litrů PHM na 100 km a ceně PHM 24,30Kč za 1 litr benzínu 95 Super, v celkové výši 3.266,-Kč. Náklady řízení před okresním soudem dosahují částky 11.241,-Kč. Protože zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží z odměny a náhrad (tj. z částky 10.641,-Kč) rovněž 19% daň ve výši 2.022,-Kč. Náklady řízení před okresním soudem činí celkem 13.263,-Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. byla přiznána České republice na účet Okresního soudu v xxx náhrada nákladů (svědečné) ve výši 1.572,90 Kč. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení vynaložila žalobkyně soudní poplatek za řízení ve výši 600,-Kč, paušální odměnu za zastoupení advokátem v řízení v jednom stupni ve výši 6.000,-Kč podle § 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., paušální náhradu hotových výdajů ke dvěma úkonům právní služby po 75,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. v rozsahu 10 půlhodin po 50,-Kč a náhradu cestovních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. a zák.č. 119/92Sb ve výši účtované zástupcem 630,-Kč (cestovné osobním automobilem RENAULT LAGUNA při ceně PHM za jeden litr 25,60 Kč, průměrné spotřebě 8 litrů PHM na 100 km a ujetých 300 km na trase xxx – xxx a zpět. Krajský soud poznamenává, že podle vyhl.č. 647/2004 Sb. platné od 1.1.2005 činí průměrná cena benzínu 95 Super 27,40 Kč, zástupcem je však účtována v ceně nižší. Není účtována ani základní sazba podle § 2 písm. b) cit. vyhl.ve výši 3,80 Kč na jeden km). Celkem dosahují náklady odvolacího řízení (včetně daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 19% a včetně soudního poplatku) 9.263,-Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 9.února 2005 Předsedkyně senátu: