Prohlášení o prodloužení promlčecí doby (§ 401 ObchZ) nelze odvolat ani prodloužení promlčecí doby v něm učiněné zkracovat.

22Co 137/2005-74 Krajský soud v xxx - pobočka v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce xxx a.s., zast. JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému Z.R., zast. xxx, vyšší soudní úřednicí Okresního soudu xxx jako opatrovníkem, o zaplacení 11.646,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve xxx ze dne 13.1.2005, č.j. 7C 859/2004-52, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.646,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení z částky 5.696,- Kč od 30.8.2003 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 7.918,50 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 4.408,- Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 5.696,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení za každý den prodlení z částky 5.696,- Kč od 30.8.2003 do zaplacení a zaplacení dalších 5.950,- Kč (výrok pod bodem I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5.12.1998 uzavřena smlouva o úvěru v režimu obchodního zákoníku, na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti pravidelných splátkách po 982,- Kč. Žalovaný měl poprvé plnit 5.1.1999 a poslední platbu měl učinit 5.10.1999. Okresní soud dále přihlédl k tomu, že opatrovnice žalovaného vznesla námitku promlčení, která se řídí ust. § 387 a násl. Obchz. Dle § 397 Obchz. je obecná promlčecí doba čtyřletá. Se zřetelem na shora učiněná zjištění okresní soud dovodil, že v daném případě začala promlčecí doba plynout dne 6.10.1999 a uplynula dne 6.10.2003. Žaloba však byla podána až 18.11.2003, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Za tohoto stavu okresní soud shledal námitku promlčení důvodnou a proto žalobu bez dalšího zamítl. Ve včas podaném odvolání žalobce namítal, že dle obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, žalovaný uzavřením zmíněné smlouvy v souladu s ust. § 401 Obchz. prohlásil, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých společnosti xxx vůči němu ze smlouvy o úvěru na dobu deseti let od okamžiku, kdy započne doba běžet. Skutečnost, že se žalovaný s obchodními podmínkami seznámil, neměl k nim žádných připomínek a zavázal se je dodržovat, je pak patrná ze samotné smlouvy o úvěru, kde žalovaný svým podpisem toto prohlášení stvrdil. Za této situace nemůže být nárok žalobce ani zčásti promlčen, a proto je napadené rozhodnutí nesprávné. Domáhal se zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Opatrovnice žalovaného navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Na úvod odvolací soud považuje za nutné uvést, že v průběhu odvolacího řízení žalobce změnil obchodní firmu, jež od 17.1.2005 zní xxx a.s. (viz výpis z obchodního rejstříku č.l. 57 – 59 spisu). Protože se jednalo pouze o změnu označení účastníka, která nepřivodila zánik jeho způsobilosti mít práva a povinnosti, odvolací soud pokračoval nadále v řízení a vycházel z nové obchodní firmy žalobce. Dále je třeba poznamenat, že danou věc bylo třeba z procesního hlediska projednat a rozhodnout – vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 13.1.2005 – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 (to je přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 59/2005 Sb., kterým se mění občanský soudní řád) – dále jen o.s.ř. (srov. přechodné ustanovení článku II bod 2 zákona č. 59/2005 Sb.). Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vyhlášení předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.) a postupem dle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval (doplnil) dokazování některými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5.12.1998, č. 1045503386, jejíž součástí jsou i obchodní podmínky (viz příloha A, č.l. 10 spisu), bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti pravidelných splátkách po 982,- Kč, a to vždy k pátému dni měsíce s první platbou od 5.1.1999. Dle článku 4.4 obchodních podmínek zákazník uzavřením smlouvy o úvěru prohlásil v souladu s ust. § 401 obchodního zákoníku, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých společnosti xxx vůči němu ze smlouvy o úvěru na dobu deseti let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. Dle článku 6.3 obchodních podmínek pro případ porušení povinnosti zákazníka poskytnout řádně a včas peněžité plnění v dohodnuté výši se sjednává úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Kromě práva na úrok z prodlení vzniká společnosti xxx při porušení smlouvy zákazníkem podle tohoto odstavce též právo na smluvní pokutu ve výši 20% z dlužné částky, minimálně však ve výši 100,- Kč. Dle článku 8.8 obchodních podmínek vztahy společnosti xxx a zákazníka související se smlouvou o úvěru neupravené výslovně touto smlouvou se řídí ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění novel. Smlouva o úvěru byla podepsána zástupcem žalobce J. Š. a žalovaným. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 11.11.1998 (viz č.l. 43 – 45 spisu) bylo mimo jiné zjištěno, že se J.Š. (dle citované smlouvy zástupce) zavázal vyhledávat, připravovat, zprostředkovávat a uzavírat obchody pro žalobce (zastoupeného) a vyvíjet činnost směřující k uzavření smluv o úvěru se zájemci o jejich uzavření jménem zastoupeného a k čerpání peněžních prostředků z úvěru za obchodních podmínek stanovených zastoupeným. Z listiny nazvané platební historie a upomínky před žalobou ze dne 15.8.2003 bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobci splátky úvěry ve výši 3.928,- Kč, dále smluvní pokutu ve výši 1.768,- Kč a smluvní úroky z prodlení ke dni 29.8.2003 ve výši 5.950,- Kč. Na základě takto zopakovaných důkazů, z nichž nejpodstatnější je obsah smlouvy o úvěru, včetně obchodních podmínek ze dne 5.12.1998, a výsledku dokazování před soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné. V daném případě založil okresní soud rozhodnutí o žalobě na závěru, že žalobcem uplatněné právo je promlčeno. Odvolací soud však po zopakování shora uvedeného listinného důkazu smlouvou o úvěru dospívá k závěru, že soud prvního stupně příslušný článek obchodních podmínek obsahující prohlášení žalovaného o prodloužení promlčecí doby zřejmě přehlédl, jak o tom svědčí skutečnost, že se v odůvodnění napadeného rozsudku s tímto ustanovením vůbec nevypořádal, v důsledku čehož věc nesprávně právně posoudil. V daném případě již okresní soud správně deklaroval, že závazkový vztah mezi stranami se řídí obchodním zákoníkem (viz dohoda účastníků podle § 262 odst. 1 Obchz. zakotvená v článku 8.8 obchodních podmínek). Promlčení v obchodních závazkových vztazích je komplexně upraveno v ust. § 387 - § 408 Obchz. Účinky promlčení nastávají uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Za tu je ve smyslu § 387 odst. 1 Obchz. třeba považovat nejen promlčecí dobu stanovenou zákonem (§ 292 odst. 2, § 397, § 399), ale také promlčecí dobu prodlouženou, ať již přímo ze zákona (§ 405 odst. 2, § 406 odst. 3, § 408 odst. 2), nebo za podmínek stanovených zákonem na základě právního úkonu dlužníka (§ 401 a § 407). Podle § 401 Obchz. strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než deset let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. V souzené věci žalovaný takové prohlášení ještě před počátkem běhu promlčecí doby (při uzavření smlouvy o úvěru) učinil, tedy promlčecí dobu prodloužil na deset let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto platné prohlášení je pro něho závazné. Nemůže proto před uplynutím prodloužené promlčecí doby oprávněně vznášet námitku promlčení, třebaže již uplynula promlčecí doba stanovená zákonem. Rovněž nemůže své prohlášení odvolat nebo v prohlášení stanovené prodloužení zkracovat. Se zřetelem na shora podaný výklad je proto nepochybné, že pokud se žalobce mohl domáhat svého práva poprvé dne již 6.10.1999 (tehdy začala plynout promlčecí doba) a žaloba byla podána 18.11.2003, tedy ještě za běhu žalovaným prodloužené promlčecí doby, nemůže být žalobcem vykonané právo promlčeno, jak dovodil soud prvního stupně. Za tohoto stavu věci a se zřetelem na výsledky doplňujícího dokazování k rozhodným skutečnostem (z hlediska hmotného práva) odvolací soud shledal podmínky k tomu, aby po skutkové a právní stránce posoudil oprávněnost žalobou uplatněných nároků. V této souvislosti odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 5.12.1998 uzavřena smlouva o úvěru v režimu obchodního zákoníku (§ 497 Obchz.), na základě níž žalobce poskytl žalovanému částku 7.821,- Kč s tím, že úvěr bude žalobci vrácen v deseti měsíčních splátkách po 982,- Kč. Dále vzal za prokázané, že žalovaný dohodnuté splátky řádně nepoukazoval (celkově uhradil jen 5.892,- Kč), v důsledku čehož mu vznikl dluh na splátkách ve výši 3.928,- Kč. Povinnost k vrácení této částky vyplývá ze samotné smlouvy o úvěru i ust. § 497 Obchz. Dle smluvních (obchodních) podmínek (viz článek 6.3) vzniklo žalobci rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 20% z každé splátky uhrazené po splatnosti v celkové výši 1.768,- Kč, kterýžto nárok má zákonný podklad v ust. § 544 Občz. (citované ustanovení je aplikovatelné na oblast obchodních závazkových vztahů dle ust. § 1 odst. 2 Obchz.), dále právo na denní smluvní úrok z prodlení ve výši O,1% z dlužných částek kapitalizovaný ke dni 29.8.2003 v částce 5.950,- Kč a konečně právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 5.696,- Kč (částka sestává z dlužných splátek a smluvní pokuty) od 30.8.2003 do zaplacení, kteréžto příslušenství pohledávky žalobce má vedle smlouvy oporu v ust. § 369 odst. 1 Obchz. Shora naznačené hodnocení provedených důkazů a z něho plynoucí právní úvahy o existenci a trvání smluvních závazků žalovaného vedly odvolací soud k závěru o důvodnosti dané žaloby. Z těchto důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 a 2 o.s.ř. změnil a žalobě vyhověl. Ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. změnil krajský soud také výrok o nákladech řízení a úspěšnému žalobci přiznal ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení před okresním soudem. Jedná se o náhradu soudního poplatku ze žaloby ve výši 600,- Kč, dále o žalobcem výslovně požadovanou náhradu za advokátní zastoupení před okresním soudem ve výši 6.000,- Kč dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhradu dvou paušálních náhrad hotových výloh po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Protože právní zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty (viz osvědčení o registraci č.l. 49 spisu), přináleží k výše uvedeným částkám ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. i daň z přidané hodnoty ve výši 1.168,50 Kč. Náklady za řízení před okresním soudem v celkové výši 7.918,50 Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). Jedná se o náhradu soudního poplatku z odvolání ve výši 600,- Kč, náhradu odměny advokátního zastoupení v poloviční sazbě 3.125,- Kč dle § 1, § 2, § 3 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., náhradu jedné paušální náhrady hotových výloh ve výši 75,- Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a částku odpovídající dani z přidané hodnoty ze shora uvedené odměny a náhrady ve výši 608,- Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 4.408,- Kč je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho právního zástupce rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle shora citovaných ustanovení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 21. dubna 2005