Za prostory obvyklé k podnikání ve smyslu ustanovení § 57 ObčZ nutno pokládat jakékoli prostory, které slouží k podnikání, a nelze je zužovat jen na sídlo dodavatele uvedené v obchodním rejstříku.

22Co 141/2005 U s n e s e n í Krajský soud v xxx – pobočka v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně M.V., zast. J. Č., obecným zmocněncem, proti žalovanému xxx v.o.s., zast. Mgr. xxx, advokátem, o zaplacení 27.640,- Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti rozsudku okresního soudu v xxx ze dne 22.12.2004, č.j. 7C 190/2002-275, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 27.640,- Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 3.7.2002 do zaplacení a nahradil jí náklady řízení 1.106,- Kč, vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně od žalovaného zakoupila tři kusy svítidel za cenu celkem 27.640,- Kč, a to dne 30.4.2002. Podle okresního soudu mezi účastníky bylo nesporné, že kupní smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, tj. mimo prostory obchodu, kde by měl možnost kupující porovnat si výrobky stejného druhu. Byla uzavřena v kanceláři žalovaného v xxx ulici, a to dle katalogu. Podle okresního soudu měla v tomto případě žalobkyně jako spotřebitel podle § 57 odst. 2 občanského zákoníku právo od smlouvy odstoupit do 7 dnů od převzetí zboží. S tímto právem měla být žalovaným seznámena v katalogu nebo ve smlouvě. Protože se tak nestalo, uzavřel okresní soud, že žalobkyně měla právo odstoupit od smlouvy do jednoho roku od jejího uzavření, a to dle § 57 odst. 3 občanského zákoníku. Kupní smlouva byla uzavřena 30.4.2002, žalobkyně téhož dne jedno svítidlo žalovanému vrátila, ostatní dvě mu vrátila 2.5.2002 a od smlouvy odstoupila písemně žalobou, která byla žalovanému doručena 2.12.2002, tedy ve lhůtě jednoho roku od uzavření kupní smlouvy. Proto jsou účastníci smlouvy povinni vrátit si vzájemná plnění. Žalobkyně svítidla již žalovanému vrátila, proto žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přijatou kupní cenu, tedy částku 27.640,- Kč. Okresní soud tedy žalobě vyhověl, žalovanému uložil, aby žalobkyni žalovanou částku zaplatil, a to včetně úroků z prodlení. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný. Okresnímu soudu předně vytkl nesprávné skutkové závěry ohledně prostoru, v němž došlo k uzavření kupní smlouvy mezi účastníky a návazně i nesprávné právní závěry. Kupní smlouva ohledně předmětných svítidel byla uzavřena v kanceláři – provozovně žalovaného xxx ul. Žalovaný tvrdí, že tato adresa je místem obvyklým k provozování živnosti žalovaného. Tuto provozovnu v xxx ulici zmocněnec žalobkyně z vlastní iniciativy vyhledal, když provozovna je řádně označena. Při této osobní návštěvě provozovny jako osoba fyzicky přítomná jednal s žalovaným a zboží si vybral dle katalogu, který mu žalovaný předložil. V provozovně složil do rukou žalovaného zálohu na kupní cenu. V této provozovně také doplatil 30.4.2002 zbytek kupní ceny a předmět smlouvy v ní osobně převzal. Žalovaný zdůraznil, že nesporuje, že jeho sídlo je na adrese xxx ulice v xxx, toto sídlo však není možné ztotožňovat s prostorem obvyklého podnikání ve smyslu § 57 občanského zákoníku, neboť tím je prostor, v němž je uskutečňována, provozována, určitá podnikatelská činnost živnostenská. Takovým prostorem je v daném případě kancelář v xxx ulici. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že smlouva byla uzavřena mimo prostory obchodu, aniž měl kupující možnost porovnat výrobky s jinými, avšak takový výklad jde nad rámec zákonného ustanovení. Žalovaný tedy uvedl, že dle jeho názoru na věc nebylo možno aplikovat ust. § 57 občanského zákoníku. Dodal, že není možné věc podřadit ani ust. § 52 občanského zákoníku, když nejde o prodej podle katalogu. Použitý katalog firmy xxx v sobě totiž neobsahoval informace nutné k uzavření smlouvy, tak jak by tomu muselo být dle § 52 odst. 3 občanského zákoníku. Žalovaný tvrdí, že mezi účastníky platně vznikla kupní smlouva. Předmět smlouvy dodaný žalobkyni netrpí žádnými vadami a žalovaný je proto přesvědčen, že není důvod pro odstoupení od smlouvy. Konečně žalovaný učinil i spornou věcnou aktivní legitimaci žalobkyně v tomto řízení. Poukázal na to, že obecný zmocněnec žalobkyně dne 2.3.2002 ústně, sám svým jménem a na vlastní odpovědnost vybral v provozovně žalovaného zboží z katalogu firmy xxx, sám vybral tři kusy svítidel, schválil cenový požadavek žalovaného, složil na zboží zálohu, vypsal a vlastnoručně podepsal objednávku s uvedením svého místa bydliště, 30.4.2002 sám kupní cenu doplatil a téhož dne osobně také svítidla převzal. Žalovaný poukázal na to, že do 30.4.2002 jednal při vzniku smlouvy J. Č. sám za sebe bez existence průkazu písemného zmocnění. Plná moc byla obecnému zmocněnci žalobkyní udělena až 2.5.2002. Žalovaný proto navrhl, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem změněn a žaloba zamítnuta, případně, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila. Odvolací soud postupoval v odvolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.3.2005, a to podle čl. II. bod 2. zákona č. 59/2005 Sb. Napadený rozsudek přezkoumal včetně řízení, jež jeho řízení předcházelo postupem podle §§ 212 a 212a odst. 1 o.s.ř., tedy i z důvodů, které nebyly výslovně v odvolání uplatněny. Podle § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. o odvolání žalovaného rozhodl bez nařízení jednání. Odvolání je důvodné. Okresní soud v prvé řadě vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným kupní smlouvu o koupi tří kusů svítidel za cenu 27.640,- Kč. V odůvodnění napadeného rozsudku se však okresní soud žádným způsobem nevypořádal se skutečností, že se žalovaným ohledně uzavření kupní smlouvy jednal, cenu zaplatil a zboží převzal obecný zmocněnec žalobkyně pan xxx. Jestliže okresní soud uzavřel, že jednání této osoby žalobkyni zavázalo, tak, že s žalovaným uzavřela kupní smlouvu, pak žádným způsobem nevysvětlil, z čeho tento závěr dovodil. Dále okresní soud na smluvní vztah mezi účastníky aplikoval ust. § 57 občanského zákoníku. Dovodil přitom, že spotřebitelská smlouva (smlouva kupní) mezi účastníky byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, tedy žalovaného. Okresní soud uvedl, že tato skutečnost je dokonce mezi účastníky nespornou. Z obsahu spisu však vyplývá, že žalobkyně v průběhu řízení ve svých písemných podáních několikrát na citované ust. § 57 občanského zákoníku odkázala a tvrdila, že kupní smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, a je skutečností, že žalovaný na tato písemná podání žalobkyně žádným způsobem nereagoval. Okresní soud se ovšem v průběhu řízení okolnostmi a zejména místem uzavření kupní smlouvy blíže nezabýval, žalovaného se na jeho stanovisko k tomu, zda smlouva byla uzavřena v prostorách obvyklých k jeho podnikání či nikoli, nedotázal a bez dalšího uzavřel, že tato otázka mezi účastníky spornou není. Tento postup podle odvolacího soudu nebyl správný. Zejména však je odvolací soud přesvědčen, že okresní soud ustanovení § 57 odst. 1 občanského zákoníku nevyložil správně. Jeho výklad je výkladem nepřípustně rozšiřujícím. Ust. § 57 odst. 1 občanského zákoníku dává spotřebiteli právo od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření, (respektive za určitých podmínek v jiných lhůtách) za podmínky, že spotřebitelská smlouva byla uzavřena “mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele”. Toto ustanovení implementuje čl. 5 Směrnice rady 85/577/EHS o ochranně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu. V souladu s požadavky čl. 5 Směrnice zakotvuje § 57 odst. 1 spotřebiteli právo písemně odstoupit od spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele. Spotřebitel je oprávněn odstoupit od takové smlouvy bez uvedení důvodů a bez sankcí, a to ve lhůtě do 7 dnů od uzavření takové smlouvy, pokud došlo ke splnění dodávky či služeb dodavatelem. Podle odst. 2 a 3 citovaného zákonného ustanovení dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na tato práva, a při porušení této povinnosti se lhůta k odstoupení od smlouvy prodlužuje na 1 rok. Účelem směrnice je postihnout uzavírání spotřebitelských smluv mimo prostory podnikání dodavatele. Pojem “prostory obvyklé k podnikání” je nezbytné vykládat jako jakékoliv prostory, které skutečně slouží k podnikání dodavatele a nelze je tudíž zaměňovat například se sídlem dodavatele podle obchodního rejstříku. Pokud jde o tento výklad, odvolací soud odkazuje na komentář k § 57 obsažený v komentovaném znění občanského zákoníku vydaného nakladatelstvím C.H. Beck jako 7. vydání v roce 2002. Odvolací soud tedy uzavírá, že skutkový závěr okresního soudu, jakož i jeho právní posouzení, a to zejména výklad ust. § 57 odst. 1 občanského zákoníku, není správný a rozsudek založený na těchto skutkových a právních závěrech tedy nemůže obstát. Protože ovšem okresní soud s jinou skutkovou verzí nepočítal a nezabýval se jiným právním posouzením věci, neměl odvolací soud podmínky ani pro změnu, ani pro potvrzení napadeného rozsudku a proto podle § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a podle odst. 2 písm. a/ téhož ustanovení věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. S ohledem na námitky žalovaného se okresní soud v dalším řízení v prvé řadě vypořádá s namítanou otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto řízení. Tedy s tím, zda žalobkyně skutečně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu, a pokud ano, jakým způsobem. Okresní soud se dále bude zabývat tím, zda smlouva, byla-li uzavřena, byla uzavřena v provozovně žalovaného či mimo tuto provozovnu. Bude-li chtít okresní soud své rozhodnutí skutečně postavit na závěru, že kupní smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání žalovaného, pak se bude muset vypořádat s tím, co tedy ve světle výše uvedeného výkladu představuje tato kancelář žalovaného, pokud by neměla být prostorem obvyklým k podnikání žalovaného. Jestliže okresní soud dospěje k závěru, že podmínky ust. § 57 odst. 1 násl. občanského zákoníku naplněny nebyly, nezbude mu, než věc posoudit podle ust. § 612 a násl. občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě. Podle těchto ustanovení se pak vypořádá s otázkou, zda zboží dodané žalovaným mělo vady, zda a jakým způsobem žalobkyně tyto vady reklamovala, zda šlo o reklamaci včasnou a řádnou, zda šlo o reklamaci důvodnou, a zda konečně eventuelně (byla-li reklamace důvodná a včasná) vzniklo žalobkyni právo na odstoupení od kupní smlouvy a vrácení kupní ceny a podle skutkových zjištění pak znovu ve věci rozhodne. Okresní soud v dalším řízení bude dbát na to, aby účastníky řízení dostatečně poučil o jejich procesních povinnostech. Zejména žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučí o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a o následcích neunesení této povinnosti. Je totiž na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že smlouva byla uzavřena právě mezi ní (případně jí řádně k takovému hmotněprávnímu úkonu zmocněnou osobou) a žalovaným, že byla uzavřena mimo provozovnu obvyklou k podnikání žalovaného, eventuelně pak, že zboží mělo vady, že bylo řádně reklamováno a že jí vzniklo právo odstoupit od smlouvy. V tomto směru odvolací soud pokládá za nutné upozornit, že pokud by nebylo možno tvrzené vady zboží posoudit v důsledku toho, že žalobkyně sporuje autenticitu zboží předloženého znalci, pak taková situace by nemohla jít k tíži žalovanému. Žalobkyně je totiž tím, kdo je povinen prokázat, že zboží mělo vady. Okresní soud pak znovu rozhodne i o nákladech řízení mezi účastníky, včetně tohoto řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V xxx dne 29. dubna 2005