Do řízení o výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, běžícího na základě soudního rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy, nemůže přistoupit jako další oprávněný žádný jiný věřitel než ten, který je rovněž zástavním věřitelem ke stejným nemovitostem. Běží-li však řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, zástavní věřitel jako další oprávněný do něho přistoupit může.

22Co 144/2005-34 U S N E S E N Í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobkyně xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátkou, proti žalovanému xxx, o nařízení prodeje zástavy, k odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v P, č.j. 8Nc 3032/2004-18 ze dne 20. října 2004, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se okresnímu soudu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud nařídil k uspokojení pohledávky žalobkyně ve výši 313.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně od 1.7.2003 do 15.1.2004 z částky 400.000,- Kč a od 15.1.2004 do zaplacení z částky 313.000,- Kč prodej nemovitostí žalovaného, a to domu čp. xxx na pozemku st. p. č. 396, pozemku st. p. č. 396 a pozemku pozemkové parcely č. 397, vše v katastrálním území a obci xxx tak, jak bylo zapsáno na listu vlastnictví č. xxx v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v xxx (výrok I.). Žalovanému uložil, aby žalobkyni nahradil náklady řízení 6.350,- Kč k rukám její zástupkyně do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.), a České republice aby zaplatil na účet Okresního soudu v P soudní poplatek 3.000,- Kč (výrok III.). Okresní soud takto rozhodl podle § 200z odst. 1 o.s.ř., když smlouvou o vypořádání SJM ze dne 30.8.2001 vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 8.4.1998 a účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání jejich společného jmění. Podle ní se žalobce stal výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a zavázal se žalované vyplatit vypořádací podíl 600.000,- Kč, přičemž z uvedené smlouvy bylo současně sjednáno mezi účastníky smluvní zástavní právo k předmětným nemovitostem pro částku 600.000,- Kč ve prospěch žalobkyně. Okresní soud tedy uzavřel, že zástavní věřitelka, která se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, prokázala listinnými důkazy existenci zajištěné pohledávky, zástavní právo k zástavě, i kdo je zástavním dlužníkem, jakož i to, že žalovaný jako zástavní dlužník nesplnil svůj dluh řádně a včas. Proto okresní soud, aniž nařídil jednání, žalobě vyhověl. Proti usnesení Okresního soudu podal odvolání žalovaný. Zdůraznil, že částku 600.000,- Kč byl žalobkyni zavázán zaplatit ve splátkách a tvrdí, že ke dni vydání napadeného usnesení dluh na těchto splátkách nebyl v takové výši, jak uvádí žalobkyně v návrhu. V současné době dle žalovaného již na jistině není žádný dluh. Žalobkyně má zaplacenu celou jistinu z titulu vypořádání SJM. Žalovaný žádá o vystavení kvitance za účelem zrušení zástavy na nemovitostech. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení zástavy zamítne. K odvolání žalovaného žalobkyně uvedla, že podle jejích výpočtů žalovanému na jistině zbývá ještě zaplatit 170.100,- Kč s příslušenstvím. Protože žalovaný částečně po podání návrhu na dluh plnil, domáhá se žalobkyně nadále nařízení prodeje zástavy k uspokojení pohledávky žalobkyně ve výši 170.100,- Kč s úrokem z prodlení. Odvolací soud postupoval v odvolacím řízení podle občanského soudního řádu ve znění platném do dne 31.3.2005, a to podle článku II., bod 2. zákona č. 59/2005 Sb. Napadené usnesení přezkoumal, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, podle § 212a odst. 1 o.s.ř. i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny. O odvolání rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. Odvolání žalovaného je důvodné, byť z jiných, než jím uváděných důvodů. Podle § 156 odst. 1 občanského zákoníku zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Podle § 157 odst. 1 občanského zákoníku zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 164 odst. 1 občanského zákoníku zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, nestanoví-li zákon jinak. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má postavení zástavního dlužníka. Podle § 165 odst. 1 občanského zákoníku, není-li pohledávka, zajištěná zástavním právem, splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. Podle § 165a odst. 1 občanského zákoníku zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu. Řízení o soudním prodeji zástavy je upraveno v ust. § 200y, § 200z a § 200za občanského soudního řádu. Výkon rozhodnutí, vzešlého z tohoto řízení, se provede podle § 338a občanského soudního řádu. Podle § 200y odst. 1 o.s.ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Podle odstavce 2 téhož ustanovení účastníky řízení jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Podle § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. V daném případě se žalobkyně domáhá nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že má vůči žalovanému pohledávku, která není zcela uspokojena a je zajištěna smluvním zástavním právem k nemovitostem. Podle shora citovaných ustanovení je tedy žalobkyně povinna jakožto zástavní věřitelka doložit soudu zajištěnou pohledávku, existenci zástavního práva k předmětným nemovitostem a kdo je zástavním dlužníkem. Podle obsahu spisu byly předmětné nemovitosti ve společném jmění účastníků, v r. 1998 bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno, dne 30.8.2001 byla uzavřena smlouva o vypořádání společného jmění manželů, podle které celé předmětné nemovitosti přešly do výlučného vlastnictví žalovaného. Zástavní smlouva k těmto nemovitostem k zajištění pohledávky žalobkyně vůči žalovanému z vypořádání společného jmění manželů byla vložena do katastru nemovitostí dne 4.9.2001. Tyto skutečnosti byly osvědčeny výpisem z katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro xxx kraj, Katastrální pracoviště xxx, ze září 2003, (ve spisu příloha A). Podle tohoto výpisu z katastru nemovitostí však žalovaný není výlučným vlastníkem celých nemovitostí, když v r. 2002 daroval jednu ideální polovinu předmětných nemovitostí třetí osobě, a to paní M.K., bytem xxx. Darovací smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 9. července 2002. Podle výpisu z katastru nemovitostí také ještě poté usnesením ze dne 31.10.2002 byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ke spoluvlastnickému podílu žalovaného ve výši jedné ideální poloviny. S ohledem na tyto skutečnosti je zřejmé, že závěr okresního soudu o tom, že žalobkyni se podařilo splnit podmínky ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř., není správný. Lze souhlasit s tím, že žalobkyně doložila jako zástavní věřitelka existenci zajištěné pohledávky (byť výše pohledávky v současné době je mezi účastníky sporná) a existenci zástavního práva k zástavě. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný je zástavním dlužníkem ve vztahu k celým zastaveným nemovitostem, však neodpovídá obsahu spisu. Okresní soud se s tímto rozporem nijak nevypořádal a ačkoliv z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaný je vlastníkem jen jedné ideální poloviny předmětných nemovitostí, a že ještě na tuto jeho ideální polovinu nemovitostí byl již nařízen výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí, okresní soud přesto nařídil prodej zástavy, a to ve vztahu k celým nemovitostem, když žalovaným v tomto řízení jako zástavní dlužník je pouze pan L.K. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než napadené usnesení okresního soudu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušit a podle odstavce 2 písm. a/ téhož ustanovení věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. V něm okresní soud v prvé řadě vyzve žalobkyni, aby upřesnila, zda tvrdí, že zástavním dlužníkem je pouze žalovaný, zda se domáhá nařízení prodeje zástavy – celých předmětných nemovitostí, přičemž se jeví také vhodným situaci ohledně vlastnictví k nemovitostem ověřit aktuálním výpisem z katastru nemovitostí. Okresní soud případně ještě ověří, v jaké fázi se nachází řízení o výkon rozhodnutí prodejem ideální poloviny nemovitostí žalovaného. Poté okresní soud znovu zváží všechny procesní návrhy žalobkyně a provedené důkazy a o věci znovu rozhodne. Bude přitom mít na paměti, že zástavní právo působí vůči každému dalšímu nabyvateli nemovitostí, které jsou zastaveny, že takový nabyvatel vlastnického práva se stává zástavním dlužníkem a je tedy pasivně legitimován v takovémto řízení. Podle zjištěného stavu řízení o výkon rozhodnutí ideální poloviny nemovitostí žalovaného také okresní soud bude aplikovat ust. § 338a odst. 3 o.s.ř. Výklad tohoto ustanovení ve spojení s § 335 odst. 2 a 3 o.s.ř. vyúsťuje podle odvolacího soudu v závěr, že jedna nemovitost nemůže být postižena dvěma různými samostatně vedenými výkony rozhodnutí prodejem nemovitostí, přičemž nařízení prodeje zástavy soudem je třeba považovat za výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí svého druhu. Je při něm totiž postupováno přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Podle citovaných ustanovení, je-li nařízen soudní prodej zástavy, nepřichází již v úvahu, aby do řízení vykonávacího, běžícího na základě rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy, přistoupil jako další oprávněný jiný věřitel než ten, který disponuje zástavní smlouvou ke stejným nemovitostem. Opačný postup by však zřejmě dle odvolacího soudu vyloučen nebyl, tedy byl-li by nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, pak by zřejmě bylo možno uvažovat o tom, že by do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako další oprávněný přistoupil zástavní věřitel. S návrhem na nařízení soudního prodeje zástavy by tedy bylo naloženo podle ust. § 336f o.s.ř. Po zvážení všech shora uvedených hledisek okresní soud o věci znovu rozhodne, přičemž rozhodne i o nákladech řízení mezi účastníky, včetně nákladů tohoto řízení odvolacího. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 31. května 2005