Postupem podle § 265 OSŘ nemůže soud v exekučním řízení vylučovat postižený majetek z exekuce.

22Co 360/2005-26 U s n e s e n í Krajský soud v HK - pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci exekuce oprávněného xxx, a.s., zast. JUDr. J.B., advokátem, proti povinnému R.S., soukromému podnikateli, za účasti manželky povinného M.S., zast. Mgr. H.P., advokátkou, pro 138.750,- Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu ve S ze dne 24.3.2005, č.j. 2Nc 3386/2004-16, t a k t o : Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením okresní soud vyloučil z exekuce na majetek povinného nařízené usnesením tamního soudu ze dne 24.5.2004, č.j. 2Nc 3386/2004-6 pohledávku manželky povinného na rodičovský příspěvek vyplácený Úřadem práce xxx, odborem státní sociální podpory. Zároveň oprávněnému uložil nahradit manželce povinného náklady řízení ve výši 2.650,- Kč k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V odůvodnění napadeného usnesení okresní soud uvedl, že exekucí může být postižen pouze takový majetek, pohledávka či právo, které náleží do společného jmění manželů a jedná se o věci, které byly nabyty některým z manželů nebo společně za trvání manželství. Pohledávka manželky povinného uvedené definici společného jmění manželů tedy jednoznačně nevyhovuje. Jedná se pouze o nárok na výplatu těchto částek a proto nemůže být předmětem společného jmění manželů. Tím by se mohly stát teprve po vyplacení manželce povinného. Z výše uvedených důvodů okresní soud postupoval dle ust. § 265 odst. 1 o.s.ř., které umožňuje soudu činit jednotlivé kroky v rámci provádění exekuce, a shora označenou pohledávku manželky povinného z exekuce vyloučil. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve včas podaném odvolání oprávněný namítal, že návrh manželky povinného na vyloučení pohledávky na rodičovský příspěvek z exekuce mu nebyl vůbec doručen (v tomto ohledu poukazoval na ust. § 79 odst. 3 o.s.ř.) a proto toto pochybení okresního soudu samo o sobě odůvodňuje zrušení napadeného usnesení, neboť došlo ke zkrácení jeho procesních práv, respektive mu byla odňata možnost jednat před soudem. Dále vyslovil přesvědčení, že zde není ani žádný zákonný důvod, na základě něhož by bylo možno vyloučit exekuci na rodičovský příspěvek manželky povinného. V této souvislosti předně uvedl, že zúžení společného jmění povinného a jeho manželky, provedené rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 22.6.2001, č.j. 4C 428/2001-7, nebylo oprávněnému oznámeno a proto je odvolatel oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky i vůči manželce povinného. Oprávněný dále zdůraznil, že účelem posuzované dávky státní sociální podpory je finanční zajištění rodiče na rodičovské dovolené. Jedná se tedy o určitou formu jeho příjmu a jako takový může být tento příjem postižen exekucí přikázáním pohledávky podle § 59 odst. 1 písm. b/ exekučního řádu. Domáhal se změny napadeného usnesení a zamítnutí návrhu na vyloučení shora naznačené pohledávky z exekuce. Na úvod je třeba uvést, že danou věc bylo třeba z procesního hlediska projednat a rozhodnout – vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 24.3.2005 – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 (to je přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 59/2005 Sb., kterým se mění občanský soudní řád) – dále jen o.s.ř. (srov. přechodné ustanovení článku II bod 2 zákona č. 59/2005 Sb.). Krajský soud přezkoumal usnesení okresního soudu i řízení jemu předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť i z jiných důvodů než v něm namítaných. Z obsahu spisu plyne, že oprávněný se domáhal vůči povinnému nařízení exekuce podle vykonatelného usnesení Okresního soudu ve S ze dne 24.10.2003, č.j. 10C 725/2003-29, ukládajícího povinnému zaplacení částky 138.750,- Kč s příslušenstvím a nákladů nalézacího řízení v částce 32.271,- Kč. Usnesením ze dne 24.5.2004, č.j. 2Nc 3386/2004-6 okresní soud návrhu oprávněného vyhověl a nařídil exekuci na majetek povinného. Z dalšího obsahu spisu je patrné, že v průběhu daného exekučního řízení dne 8.9.2004 podala manželka povinného M.S. návrh na vyloučení peněžité pohledávky z exekuce. V odůvodnění tohoto návrhu manželka povinného mimo jiné uvedla, že rozsudkem Okresního soudu ve S ze dne 22.6.2001 bylo zúženo společné jmění manželů M. a R. S. až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Exekuovaný závazek sice vznikl za trvání manželství, avšak až v době, kdy již nepatřil do společného jmění manželů. Z tohoto důvodu nemůže být pro závazek povinného vedena exekuce proti manželce povinného a proto se manželka povinného domáhala zastavení exekuce přikázáním pohledávky představující rodičovský příspěvek. Manželka povinného vzala podáním došlým okresnímu soudu dne 9.12.2004 výše uvedený návrh zpět a současně dalším podáním z téhož dne podala nový návrh na vyloučení peněžité pohledávky z exekuce. V něm zopakovala výše uvedené argumenty s tím, že daným návrhem se domáhá vyloučení shora označené peněžité pohledávky z exekuce, neboť k ní má právo, které exekuce nepřipouští (§ 267 odst. 1 o.s.ř.). Soud prvního stupně rozhodl o výše uvedeném návrhu manželky povinného způsobem uvedeným v napadeném usnesení. S tímto rozhodnutím, respektive postupem okresního soudu se odvolací soud nemůže ztotožnit. Soud prvního stupně rozhodl o návrhu manželky povinného (jak je patrno z odůvodnění napadeného usnesení) v rámci exekučního řízení postupem dle § 265 o.s.ř. Zákon v citovaném ustanovení vyjadřuje postup soudu po nařízení výkonu rozhodnutí když mu ukládá, aby se postaral o provedení výkonu rozhodnutí a za tím účelem vykonal všechny potřebné úkony. Tato zásada se však v daném případě nemůže uplatnit, neboť provedení exekuce je výlučně věcí soudem pověřené exekutorky JUDr. A.B., (srov. § 28 exekučního řádu). Ingerence soudu z pohledu ust. § 265 o.s.ř. je tedy vyloučena. Naproti tomu v projednávané věci přichází v úvahu posoudit návrh manželky povinného jako excindační (vylučovací) žalobu (jak o tom svědčilo posléze uvedené znění návrhu manželky povinného) a pro ten případ ji soudem projednat ve sporném řízení podle části třetí občanského soudního řádu (srov. § 267 odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na shora popsané skutkové okolnosti případu nutno zároveň připustit, že návrh manželky povinného bylo by možno posoudit rovněž jako návrh na zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Podle citovaného ustanovení se zastaví exekuce ve všech případech, v nichž je exekuce pro vadu exekučního titulu, pro pochybení při nařízení exekuce, pro okolnosti, které nastaly při provádění exekuce, nebo z jiných důvodů nepřípustná. V této souvislosti možno uvést, že za zmiňovaný zastavovací důvod soudní praxe mimo jiné uznala případ, kdy exekuce přikázáním pohledávky je vedena na pohledávku, která je z exekuce vyloučena. Z hlediska tohoto možného posouzení věci nutno akcentovat následující skutečnosti. Podle § 65 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení občanského soudního upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky. Podle § 312 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v ust. § 299 o.s.ř. (srážky z jiných příjmů povinného, které nejsou mzdou) lze nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat. Podle § 317 odst. 2 o.s.ř. výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče a dávky státní sociální podpory vyplácené podle zvláštního zákona (zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře) jednorázově. Ve smyslu § 36 odst. 2 exekučního řádu jsou-li exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Podle ust. § 143 ObčZ. do společného jmění manželů spadají všechny (tedy již přijaté a nikoliv případný nárok) příjmy obou partnerů, ať je jejich právní důvod jakýkoliv, s výjimkou těch, které mají svůj původ ve zdrojích zákonem vyloučených. V daném případě je z obsahu spisu patrné, že o způsobu provedení exekuce rozhodla soudní exekutorka JUDr. A.B., Ph.D. v exekučním příkazu ze dne 23.7.2004, kterým nařídila exekuci přikázáním peněžité pohledávky představující rodičovský příspěvek v rozsahu částky ve výši 2.500,- Kč, která je manželce povinného vyplácena Úřadem práce xxx, odbor státní sociální podpory v xxx. Právní důvod zmíněné pohledávky je uveden způsobem, který nabízí ten výklad, že jde o pohledávku manželky povinného z důvodu nikoliv jednorázových dávek státní sociální podpory. Protože dosud nepřijatý nárok na jinou peněžitou pohledávku manželky povinného netvoří společné jmění manželů, nelze jej z tohoto důvodu exekucí postihnout (viz shodný názor vyjádřený např. v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30.8.2005, č.j. 23Co 325/2005-20). V tom byla úvaha okresního soudu správná. Z výše uvedeného odůvodnění je zřejmé, že se okresní soud věcí nezabýval ani z hlediska shora naznačeného zastavovacího důvodu. Dané řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto krajskému nezbylo, než usnesení okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 a 2 o.s.ř.). V dalším průběhu řízení si okresní soud dotazem na manželku povinného vyjasní, zda svým návrhem skutečně mínila excindační žalobu nebo návrh na zastavení exekuce. Podle situace rozhodne buď o vylučovací žalobě ve sporném nalézacím řízení nebo o návrhu na zastavení exekuce v rámci stávajícího exekučního řízení, přičemž bude mít na zřeteli, že i o zastavení exekuce bude nutno rozhodnout po předchozím jednání (srov. § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 269 odst. 2 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V P dne 15. listopadu 2005 Předseda senátu: