Soud výkonu rozhodnutí nemůže přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí ani postupu nalézacího řízení, který titulu k výkonu rozhodnutí předcházel. Jestliže tedy odvolací orgán dospěl ve správním řízení k závěru, že správní orgán, který platební výměr o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění vydal, ho řádně doručil povinnému, je soud výkonu rozhodnutí rozhodnutím odvolacího správního orgánu o účinnosti doručení vázán.

23Co 200/2005-58 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. xxx, správce konkurzní podstaty xxx, zast. Mgr. xxx, advokátem, proti povinné xxx, zast. JUDr. xxx, advokátkou, prodejem movitých věcí pro 1.445,- Kč s příslušenstvím, k odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14.3.2002, č.j. 8E 187/2002-7, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Povinná je povinna nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení ve výši 1.200 Kč k rukám advokáta oprávněného. O d ů v o d n ě n í : Shora uvedeným usnesením okresní soud nařídil vůči povinné podle platebního výměru xxx pojišťovny v likvidaci v xxx ze dne 31.1.2000, č.j. 31/0705/99 k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 1.445,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 2.400,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a současně povinnou zavázal k povinnosti, aby nenakládala s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše. Proti tomuto usnesení se povinná včas odvolala. V odvolání namítala, že k nařízení výkonu rozhodnutí nemělo dojít, neboť platební výměr, podle něhož byl výkon rozhodnutí nařízen, jí nebyl řádně doručen a nestal se tak vykonatelným. Pokud pak přesto došlo k doručení uvedeného platebního výměru, stalo se tak až v průběhu běžícího výkonu rozhodnutí, kdy jí byl předán vykonavatelem soudu dne 11.2.2005. K námitce, že platební rozkaz nebyl nikdy řádně doručen, obšírným způsobem popsala, že adresa xxx, kde byl učiněn pokus o doručení platebního výměru, je provozovnou společnosti xxx s.r.o., jejímž jednatelem je její bývalý manžel a ona sama na této adrese nebydlí, nepracuje zde, v rozhodné době se na této adrese nezdržovala ani tam nedocházela za pravidelnou činností. To vše přitom je připravena v řízení prokazovat. Pokud pak přesto jí byly nějaké zásilky v průběhu řízení na tuto adresu doručovány, tak popírala, že by si tyto zásilky převzala. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž by byla zkoumána otázka vykonatelnosti. Ta by měla být zkoumána i z pohledu materiální vykonatelnosti, neboť v příslušném rozhodnutí není dostatečně konkretizována osoba povinné, neboť mimo jména a příjmení tato individualizace povinné nezachycuje bydliště, či jiné znaky individualizace. Rovněž řádně není označen ani oprávněný subjekt a z výrokové části platebního výměru neplyne, komu má být zaplaceno a je tam pouze uvedeno číslo účtu. Oprávněný považoval rozhodnutí soudu prvého stupně za správné, když platební výměr xxx pojišťovny byl povinné řádně doručen. Podkladový platební výměr byl povinné doručován právě na adresu xxx proto, že již předtím jí byla korespondence v souvislosti s tímto správním řízení na tuto adresu zasílána a povinná si korespondenci na této adrese přebírala. Povinná si pak žádné námitky ve lhůtě proti tomuto platebnímu výměru nepodala, a pokud je podala, podala je opožděně, o čemž již také bylo rozhodčím orgánem xxx pojišťovny v likvidaci dne 30.3.2005 rozhodnuto a odvolání jako opožděné zamítnuto. O tom již také povinná byla vyrozuměna. Odvolací soud projednal odvolání povinné a dospěl k závěru, že není opodstatněné. Pokud se týká námitek povinné směřující do materiální vykonatelnosti platebního výměru xxx pojišťovny v likvidaci z 31.1.2000, tak má odvolací soud za to, že z obsahu tohoto platebního výměru jednoznačně plyne, kdo je oprávněným subjektem a kdo naopak je subjektem, kdo má podle tohoto platebního výměru plnit. Okolnost, že oprávněným subjektem je právě xxx pojišťovna v likvidaci, plyne nejen ze záhlaví tohoto rozhodnutí, ale rovněž i z posledního odstavce na straně prvé tohoto platebního výměru, kde je uvedeno, že zavázaný účastník je povinen zaplatit vyměřené částky právě na účet xxx pojišťovny v likvidaci. Tyto okolnosti v návaznosti na odkaz na právní úpravu provedenou zákonem České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění, nedovolují jiný výklad než ten, že dlužné pojistné a penále má být zaplaceno právě té zdravotní pojišťovně, která takové rozhodnutí – platební výměr vydala a v jíž prospěch taková platba má být učiněna. Rovněž označení osoby povinné s ohledem na okolnosti vyplývající s obsahu spisu nevzbuzují pochybnosti o identifikaci povinné, ačkoliv ta je skutečně v platebním výměru označena pouze jménem, příjmením a adresou xxx. Je přitom nevýznamné, že povinná tvrdí, že na této adrese nemá své bydliště, nejde o adresu trvalého pobytu, nevykonává zde žádnou pravidelnou činnost a ani sem nijak pravidelně nedochází. Spjatost povinné s touto adresou podle jejího vlastního prohlášení plyne pouze z toho, že na této adrese má sídlo firma, jejímž jednatelem je její bývalý manžel a ona jako společník se kapitálově na chodu této společnosti podílí. Z obsahu spisu plyne, že na uvedené adrese není žádná jiná osoba, se kterou by bylo lze povinnou zaměnit, a proto i z tohoto pohledu lze považovat platební výměr za materiálně vykonatelný. Odvolací výhrady povinné dále pak směřovaly proti formální vykonatelnosti platebního výměru, tj. do vlastnosti, která umožňuje vést výkon rozhodnutí. Předpoklad takové formální vykonatelnosti platebního výměru vydaného v řízení podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, je přitom vázán na řádné doručení osobě povinné. Soudní praxe přitom vychází ze zásady, že ačkoliv nelze přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí, podle něhož je výkon rozhodnutí či exekuce nařizována a pro účely vyhodnocení otázky vykonatelnosti zpravidla vychází z potvrzení o vykonatelnosti takového rozhodnutí, je exekuční soud oprávněn správnost tohoto potvrzení přezkoumávat (R 25/2002). Jak již uvedl odvolací soud shora, podkladovým rozhodnutím pro nařízení výkonu rozhodnutí v této věci je platební výměr pojišťovny likvidaci se sídlem v xxx, jímž povinné byla uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné a penále podle § 15 a 18 odst. 1 z.č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Otázka rozhodování o zdravotní pojištění je pak provedena z.č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Podle ust. § 53 odst. 1 uvedeného zákona se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné se vztahují obecné předpisy o správním řízení(z.č. 71/1967 Sb. správní řád). Podmínkou vykonatelnosti platebních výměrů ve věcech dlužného pojistného je podle § 53 odst. 1 věta třetí zákona jeho doručení a uplynutí lhůty 15-ti dnů. Z tohoto pohledu by pak skutečně bylo na místě zabývat se z podnětu odvolatelky otázkou, zda byl platební výměr povinné doručen. Nicméně v průběhu odvolacího řízení vyšlo najevo, že povinná se proti shora uvedenému platebnímu výměru odvolala a o tomto odvolání již Rozhodčí orgán xxx pojišťovny v likvidaci v xxx rozhodoval. Dne 30.3.2005 pod č.j. RO xxx 2005/3 rozhodl tak, že odvolání povinné jako opožděné zamítl. Učinil tak na základě závěru, že doručení platebního výměru povinné na adresu xxx náhradním způsobem bylo účinné. V zásadě se tak tento rozhodčí orgán vypořádal s těmi námitkami, které povinná uplatňuje i v tomto exekučním řízení. Odvolací soud tak musel zvažovat, do jaké míry tato skutečnost umožňuje opět tyto námitky přezkoumat a případně dojít k odlišným závěrům o doručení platebního výměru než rozhodčí odvolací orgán oprávněného. Proti vydanému platebnímu výměru lze podat v 15-ti denní lhůtě ode dne jeho doručení odvolání (§ 53 a § 54 odst. 2 správ. řádu). Podání odvolání nemá vliv na vykonatelnost platebního výměru (§ 53 odst. 1 věta poslední z.č. č. 48/1997 Sb.). Odvolací orgán přitom přezkoumá i opožděné odvolání z pohledu možné obnovy řízení či přezkumu mimo odvolací řízení (§ 60 správ. řádu). Za této situace však nelze přehlédnout jednu ze základních zásad exekučního řízení, že exekuční soud nemůže podrobovat přezkumu nejen věcnou správnost podkladového rozhodnutí, ale rovněž ani samotný postup nalézacího řízení, které předcházelo vydání takového titulu. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 20Cdo 554/2002 publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 1 ročník 2003 uzavřel, že okolnost, že nalézací řízení bylo postiženo vadou (v předmětné věci nesprávně ustanoveným opatrovníkem), nezakládá současně vadu řízení o výkon rozhodnutí. Výhrady proti případným vadám nalézacího řízení tak lze uplatnit toliko cestou řádných či mimořádných opravných prostředků. Ačkoliv shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu se týkalo nemožnosti přezkumu správnosti postupu nalézacího řízení před vydáním vykonávaného rozhodnutí v exekučním řízení, není žádného rozumného důvodu tento názor neuplatnit na nalézací řízení jako celek. Je-li totiž odvolacímu přezkumu k posouzení svěřena otázka o řádnosti doručení prvoinstančního rozhodnutí, to v rámci přezkumu včasnosti odvolání, a tato otázka je vyřešena tak, že lze doručení považovat za účinné (v případě náhradního doručení), neměla by již tato otázka být opětovně podrobována přezkumu, vyjma případů mimořádných opravných prostředků. Za této situace, kdy již odvolacím orgánem bylo konstatováno, že k doručení došlo a odvolaní je tak proto opožděné, je otázka doručení, jako předpokladu vykonatelnosti platebního výměru podle § 53 z.č. 48/1997 Sb. vyřešena. Na základě shora uvedeného lze považovat platební výměr xxx pojišťovny ve spojení s rozhodnutím Rozhodčího orgánu xxx za vykonatelný titul podle § 274 písm. g/ o.s.ř., a důvodně tak podle něj byl výkon rozhodnutí nařízen. Proto lze považovat usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí za věcně správné a jako takové bylo podle § 219 o.s.ř. potvrzeno. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a zavázal povinnou, jež byla v odvolacím řízení procesně neúspěšná, k jejich náhradě. Tyto náklady sestávají z odměny ve výši 1.125 Kč ( § 3 odst. 1 bod 3, § 12 odst. 1 písm. a/ a § 18 odst. 1 vyhl. 484/2000 Sb. – advokát oprávněného učinil v odvolacím řízení jediný úkon právní služby) a z jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Lhůtu pro zaplacení takto přiznaných nákladů se zřetelem na § 270 odst. 1 věta prvá o.s.ř. nestanovil, neboť nařízení výkonu se vztahuje i na tyto přiznané náklady (§ 270 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze podat dovolání u Nejvyššího soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. V Pardubicích dne 15. září 2005