Podle ustanovení § 63 odst. 1 druhé věty ZKV zanikají jen ty nepřihlášené pohledávky, které byly v době potvrzení vyrovnání splatné.

23Co 271/2005-38 U S N E S E N Í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců Mgr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce Statutární město xxx, proti žalovanému P.J., o zaplacení 82.843,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21.3. 2005, č.j. 6C 279/2004-25, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 82.843,- Kč spolu s příslušenstvím v rozsudku specifikovaným (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení 3.320,- Kč (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 18.5.1998 uzavřena smlouva o nájmu části pozemků p. č. 130/3 a p.č. 3149/2 v obci a k.ú. xxx, se sjednaným nájemným s roční splatností k 31.3. běžného roku. Žalovaný žalobci za léta 2002 až 2004 nezaplatil nájemné za užívání pozemků. V rámci vyrovnávacího řízení, týkajícího se žalovaného, jako dlužníka, vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 48 Kv 2/2002, nebyla pohledávka z důvodu dlužného nájemného žalobcem přihlášena a předmětem vyrovnávacího řízení byla jiná pohledávka žalobce, vyplývající ze smlouvy o budoucí nájemní smlouvě. Krajský soud usnesením ze dne 17.4.2003, č.j. 48Kv 2/2002-153 potvrdil vyrovnání a usnesením č.j. 48Kv 2/2002-255, které nabylo právní moci dne 10.8.2004, bylo vyrovnání dlužníka - žalovaného prohlášeno za skončené. Soud prvého stupně uzavřel, že pohledávka žalobce na nájemném za léta 2002-2004 ve výši 82.843,- Kč nebyla žalovaným uhrazena, nebyla ani předmětem vyrovnávacího řízení, proto má žalovaný povinnost § 671 občanského zákoníku zaplatit žalobci tuto pohledávku, když ani její část, představující dlužné nájemné za rok 2004 nemohla být přihlášena ve vyrovnávacím řízení, neboť v době konání vyrovnávacího řízení nebylo nájemné za rok 2004 ještě splatné. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud při svém rozhodnutí zcela pominul skutečnost, že proběhlo vyrovnávací řízení a pohledávka, která je předmětem řízení, měla být v rámci vyrovnávacího řízení přihlášena. Žalobce přihlášku nepodal, a proto došlo k zániku jeho pohledávky podle § 63 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání. Tuto skutečnosti však okresní soud nezohlednil. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., ve znění účinném do 31.3.2005, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Okresní soud učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu pozemků, která trvala i v letech 2002, 2003 a 2004, žalovaný nezaplatil sjednané nájemné, jakož i o tom, že žalovanému bylo soudem dne 13.3.2003 povoleno vyrovnání, žalobce předmětnou pohledávku do vyrovnávacího řízení nepřihlásil, dne 7.5.2003 bylo vyrovnání potvrzeno a žalovanému uložena dvouletá lhůta ke splnění potvrzeného vyrovnání. Na základě těchto zjištění však neučinil okresní soud správný závěr o tom, zda nemohlo, alespoň částečně, dojít k zániku pohledávky žalobce v důsledku proběhlého vyrovnávacího řízení. V tomto směru je závěr okresního soudu předčasný, a to z následujících důvodů. Podle § 50 odst. 3 pís. c/ z.č. 328/1991 Sb., o konkurzu o vyrovnání, v platném znění (dále jen zákon o konkurzu a vyrovnání), v usnesení o povolení vyrovnání soud vyzve věřitele, aby své nároky přihlásili písemně nebo ústně do protokolu do čtyř týdnů ode dne vyvěšení usnesení na úřední desce soudu. Podle § 56 odst. 1 citovaného zákona věřitelé musí přihlásit své pohledávky ve lhůtě stanovené v § 50 odst. 3 písm. c/ zákona; podle odst. 2 v přihlášce je třeba uvést výši a právní důvod vzniku pohledávky, popř. i označení soudu u něhož pohledávka byla už vymáhána. Podle odst. 3 přihlásit pohledávku k vyrovnání musí i přednostní věřitelé (§ 54 odst. 2). Podle § 63 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání, ve znění z.č. 370/2000 Sb., nabylo-li usnesení o potvrzení vyrovnání právní moci a dlužník úplně a včas své povinnosti podle něho splnil, zaniká jeho povinnost splnit věřitelům část závazku, k jejímuž plnění nebyl povinen podle obsahu vyrovnání, a to i tehdy, jestliže hlasovali proti přijetí vyrovnání nebo se hlasování nezúčastnili. Ve stejný okamžik zaniká v plném rozsahu povinnost dlužníka plnit závazky vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky podle § 56 odst. 1 nebo § 58 odst. 1. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v platném znění, rozlišuje řízení konkurzní a řízení vyrovnávací, když obě řízení nemají zcela stejné právní účinky. Podstata vyrovnání spočívá v nabídce dlužníka na částečné, ale zajištěné a termínované uspokojení nároků věřitelů. Vyrovnání svojí povahou jako majetkové vypořádání vyvolává hmotně-právní důsledky. Je na vůli a schopnostech věřitelů, aby ve stanovené lhůtě, mají-li zájem stát se účastníkem vyrovnání a tím dosáhnout alespoň částečného uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi, učinili vhodná opatření vedoucí ke včasnému přihlášení své pohledávky. Pokud tak neučiní, berou na sebe riziko, že se nestanou účastníkem vyrovnávacího řízení, zejména když mu zákon výslovně ukládá povinnost přihlásit pohledávku ve stanovené lhůtě. (srov. I. ÚS 435/99) Na výzvu soudu podle ustanovení § 50 odst. 3 pís. c) z.č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinni přihlásit k vyrovnání ve lhůtě v ní uvedené své pohledávky všichni věřitelé dlužníka. (srov. R 16/2001) Ve světle těchto skutečností s ohledem na citovaná zákonná ustanovení zákona konkurzu a vyrovnání, okresní soud pochybil, pokud zcela pominul ust. § 63 tohoto zákona, jehož užití se žalovaný dovolával. Toto zákonné ustanovení po novele, provedené zákonem č. 370/2000 Sb., upravuje zvláštní důvod zániku závazku dlužníka vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky k vyrovnání. Předpokladem zániku těchto závazků je nabytí právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání, jak se již v souzené věci stalo (jak vyplývá ze skutkových zjištění okresního soudu), a dále ta skutečnost, že dlužník úplně a včas své povinnosti podle usnesení o potvrzení vyrovnání splnil. Druhá zákonná podmínka, nutná k zániku pohledávky, však nebyla žalovaným tvrzena ani prokázána. Vzhledem k tomu, že okresní soud se pro odlišný právní názor touto skutečností nezabýval a její zjištění předpokládá rozsáhlé dokazování, nezbylo odvolacímu soudu než postupem podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek okresního soudu zrušit a věc vrátit okresnímu soudu podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. k dalšímu řízení. V tomto řízení okresní soud žalovaného postupem podle ust. § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzve, aby doplnil svá skutková tvrzení a k nim označil důkazy o skutečnosti, zda úplně a včas splnil všem věřitelům podle usnesení o potvrzení vyrovnání své závazky. Pokud tuto skutečnost žalovaný prokáže, teprve poté se bude moci dovolávat zvláštního zákonného ustanovení § 63 odst. 1 konkurzního zákona o zániku závazků vůči věřitelům, kteří své pohledávky do vyrovnávacího řízení nepřihlásili. Pokud okresní soud bude mít postaveno najisto, že žalovaný úplně a včas své platební povinnosti podle usnesení o potvrzení vyrovnání splnil, bude se zabývat otázkou, zda pohledávka žalobce, která sestává z plateb nájemného za léta 2002, 2003 a 2004 částečně nezanikla. Jestliže by bylo prokázáno, že jsou dány předpoklady zákonné hypotézy § 63 zákona o konkurzu a vyrovnání, bylo by možné uvažovat o zániku nepřihlášené pohledávky žalobce, týkající se nájemného za rok 2002, neboť k datu povolení vyrovnání dne 13.3.2003, tato pohledávka existovala a byla splatná. U pohledávek za léta 2003 a 2004 takový postup nepřichází v úvahu, neboť pohledávka za rok 2004 v době možného přihlášení do vyrovnání neexistovala a za rok 2003 nebyla splatná. Konkurzní zákon v ustanovení § 50 odst. 3 písm. c/ nerozlišuje mezi splatnými a nesplatnými pohledávkami, nemá obdobné ustanovení jako u konkurzního řízení o tom, že by se pohledávky nesplatné stávaly prohlášením vyrovnání splatnými (srov. ustanovení o účincích prohlášení konkurzu § 14 odst. 1 pís. g/ citovaného zákona a § 52 o účincích povolení vyrovnání). Za takové zákonné úpravy nelze dovodit, že režim ust. § 63 odst. 1 o konkurzu a vyrovnání o zániku pohledávek dopadá i na nesplatné nepřihlášené pohledávky věřitelů, neboť tak by došlo ke znevýhodnění věřitelů na úkor dlužníka. V novém rozhodnutí okresní soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího dle § 224 odst. 3 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 27. září 2005