Právní věta
Pro doručování písemností zaměstnance určených zaměstnavateli ustanovení § 266a) ZPr neplatí. Zaměstnanec proto může své písemné právní úkony doručit zaměstnavateli jakýmkoliv způsobem (např. kterémukoliv svému nadřízenému, vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele nebo do podatelny zaměstnavatele), a to i tehdy, týká-li se právní úkon okamžitého zrušení pracovního poměru.
Odůvodnění
6
23Co 535/2004-124
Rozsudek
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx Ph. D. ve věci žalobce JUDr. xxx, správce konkurzní podstaty úpadce xxx a.s., zastoupeného Mgr. xxx, advokátkou, proti žalovanému xxx, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14.9.2004, č.j. 10C 379/2002-99, t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 31.10.2002, dané žalovaným žalobci, je neplatné (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Z odůvodnění vyplývá, že soud vycházel z ust. § 54 odst. 1 písm. b/ a § 55 zákoníku práce a dovodil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci je platné, neboť obsahuje dostatečné skutkové vymezení důvodu pro rozvázání pracovního poměru (dle závazného právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v usnesení ze dne 18.3.2004, č.j. 23Co 592/2003-63) a důvody uvedené v okamžitém zrušení byly také naplněny, neboť mzda žalovaného za měsíc září 2002 nebyla vyplacena do 15 dnů po její splatnosti. Žalovaný tento právní úkon také žalobci řádně doručil, když jej předal zaměstnankyni xxx, vedoucí personalistiky a mezd zaměstnavatele ve lhůtě dle § 54 odst. 2 zákoníku práce, jejíž pracovní zařazení jako vedoucí personalistiky a mezd nebylo po prohlášení konkurzu na majetek zaměstnavatele a přechodu práv a povinností zaměstnavatele na žalobce změněno, a která převzetím písemnosti nečinila právní úkon jménem zaměstnavatele, pouze dle § 9 odst. 1 zákoníku práce činila úkon vyplývající z její funkce.
Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na neúplném zjištění skutkového stavu věci, kdy okresní soud neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobce nesouhlasil s již vysloveným právním názorem odvolacího soudu o určitosti předmětného právního úkonu a uváděl, že výklad projevu vůle dle § 240 odst. 3 zákoníku práce může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno a pomocí výkladu nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl, nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Projev vůle žalovaného, ve kterém žalovaný jako důvod označil nevyplacení mzdy v řádném výplatním termínu s odkazem na § 54 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce, je obecný. Dále žalobce namítal, že žalovaný zaměstnavateli v zákonem stanovené lhůtě právní úkon nedoručil, a také ze samotného projevu vůle žalovaného jednoznačně nevyplývalo, za který měsíc nebyla mzda vyplacena ve lhůtě splatnosti a nelze tak ani jednoznačně tvrdit, zda byl právní úkon okamžitého zrušení pracovního poměru učiněn včas. Okresní soud dospěl k nesprávnému závěru, že svědkyně xxx byla oprávněna za zaměstnavatele převzít listinu okamžité zrušení pracovního poměru, a pochybil, pokud vycházel pouze z výpovědi této svědkyně a z její pracovní smlouvy a neprovedl žalobcem navržený důkaz pracovní náplní svědkyně D, kterým by bylo prokázáno, že k takovému jednání svědkyně nebyla oprávněna. Žalobci, která má jako správce konkurzní podstaty právo, aby mu byly písemnosti, týkající ukončení pracovního poměru, doručovány, bylo předmětné okamžité zrušení pracovního poměru doručeno až dne 2.12.2002 faxem. Taková podoba doručení dle § 55 zákoníku práce způsobuje neplatnost rozvázání pracovního poměru. Jednání žalovaného je také v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce žalovanému nebránil ve skončení pracovního poměru, sám jej mínil ukončit dohodou ke dni 31.10.2002, která byla mezi účastníky uzavřena v podstatě ústní formou. Přesto žalovaný učinil právní úkon, ze kterého chtěl na úkor zaměstnavatele získat osobní prospěch, spočívající v nároku na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za výpovědní dobu. Žalovaný jako finanční ředitel znal finanční situaci podniku a svým jednáním zneužil své postavení, tj. skutečnost, že mu byla mzda za měsíc září 2002 vyplacena s prodlením 21 dnů, tedy pouze 7 dnů po lhůtě dle § 54 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.
Žalovaný považoval rozsudek soudu prvého stupně za správný a navrhl jeho potvrzení. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo dostatečně určité, zaměstnavateli bylo zřejmé, o jakou výplatu se jedná. Také právní úkon byl doručen řádně, neboť důsledky prohlášení konkurzu se uplatňují spíše navenek úpadce, nikoliv ve vnitřní organizaci činnosti úpadce, protože jinak by veškeré úkony v organizaci musel činit správce konkurzní podstaty sám. Okamžité zrušení pracovního poměru je jednostranným právním úkonem zaměstnance, který musí být zaměstnavateli pouze doručen. Žalovaný tak učinil vedoucí mzdového a personálního oddělení, která byla oprávněna písemnosti přebírat. Ani odkaz na dobré mravy není na místě, neboť žalovaný využil svého zákonného práva tak, jak učinili dříve jiní zaměstnanci a zaměstnavatel měl také na účtu dostatek finančních prostředků k zaplacení mezd.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soud prvého stupně se zřetelem na výhrady vznesené odvolatelem v odvolání dle § 212 o.s.ř. a dále s ohledem na existenci případných vad uvedených v ust. § 212a odst. 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Soud prvého stupně správně posoudil právní úkon učiněný žalovaným – okamžité zrušení pracovního poměru jako právní úkon dostatečně určitý dle § 55 zákoníku práce, správně vyhodnotil okolnosti jeho doručení zaměstnavateli, a také důvodnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Odvolací soud okazuje na jeho skutková zjištění a vzhledem k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.
Otázku určitosti vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, učiněného žalovaným písemností ze dne 31.10.2002, řešil již odvolací soud ve svém usnesení ze dne 18.3.2004, č.j. 23Co 592/2003-63, když uzavřel, že při hodnocení určitosti projevu vůle žalovaného bylo zapotřebí přihlédnout i k okolnostem, za nichž byl projev vůle učiněn, kdy na žalobce byl dne 17.7.2002 prohlášen konkurz, žalovaný učinil okamžité zrušení pracovního poměru dne 31.10.2002 a výslovně v něm odkázal na § 54 odst. 1 písm. b/ zákoníku práce a za těchto okolností musel žalobce vědět, že pro okamžité zrušení pracovního poměru přichází v úvahu jen nevyplacená mzda za měsíce červen, srpen a září 2002. Musel také vědět, za které z těchto měsíců žalovanému mzdu vyplatil a za které ne a muselo mu být zřejmé, že okamžité zrušení pracovního poměru se týká právě mzdy za měsíc září 2002. Na tomto právním závěru, který byl dle § 226 odst. 1 o.s.ř. pro soud prvého stupně závazný, není důvodu ničeho měnit, neboť při výkladu projevu vůle dle § 240 odst. 3 zákoníku práce je třeba přihlédnout k okolnostem, za kterých byl učiněn, jak bylo již odvolacím soudem vyloženo shora.
Okresní soud také vyhodnotil správně otázku doručení právního úkonu žalovaného zaměstnavateli. Pokud žalobce namítal, že okresní soud neprovedl dokazování listinou – pracovní náplní svědkyně xxx, odvolací soud žalobce vyzval, aby tuto listinu k důkazu předložil, když takový důkaz by byl přípustný dle § 205a o.s.ř., neboť žalobce tento důkaz navrhl již před soudem prvého stupně. Žalobce však sdělil, že jím navržený důkaz nedohledal.
Pro právní úkony zaměstnance zákoník práce nestanoví, na rozdíl od právních úkonů zaměstnavatele (§ 266a), žádné speciální podmínky pro doručování. Zaměstnanec nemá povinnost doručovat do vlastních rukou zaměstnavatele, jeho písemnost je doručena, jakmile je doručena kterémukoliv jeho nadřízenému, vedoucímu zaměstnanci zaměstnavatele nebo do podatelny zaměstnavatele. Pokud žalovaný písemnost – okamžité zrušení pracovního poměru doručil dne 31.10.2002 svědkyni xxx, vedoucí odboru mezd a personálního oddělení, učinil tak řádně (§ 55 zákoníku práce) a to v zákonné lhůtě (§ 54 odst. 2 zákoníku práce), neboť o důvodu k okamžitému zrušení, nevyplacení mzdy, se žalovaný dozvěděl dne 23.10.2002, když mzda byla dle kolektivní smlouvy pro rok 2002 (§ 119 odst. 1 zákoníku práce) splatná 7. pracovního dne kalendářního měsíce za měsíc předchozí.
Neobstojí ani námitka žalobce o nemravnosti jednání žalovaného, neboť ten pouze využil zákonné možnosti rozvázání pracovního poměru dle § 54 zákoníku práce zaměstnancem a nelze považovat takový výkon práva v rozporu s dobrými mravy, když zákon takový způsob skončení pracovního poměru připouští a po žalovaném jako zaměstnanci nelze spravedlivě požadovat, aby setrvával v pracovním poměru, pokud mu není včas vyplácena mzda.
Pro úplnost je třeba uvést, že žalobce nesporoval skutečnost, že vyplatil za měsíc září 2002 žalovanému mzdu o 21 dnů později, a proto bylo okamžité zrušení pracovního poměru důvodné (§ 54 odst. 1 pís. b/ zákoníku práce).
S ohledem na shora uvedené odvolací soud věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil dle § 219 o.s.ř.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalovaný se výslovně svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvém stupni.
V Pardubicích dne 29. března 2005
Hlavní stránka ·
Zásady ochrany osobních údajů ·
Smluvní podmínky