Pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla může platně uzavřít i ten, kdo není vlastníkem či držitelem vozidla. Taková osoba je pojistníkem. Pojištěným je nejen ten, kdo je vlastníkem nebo spoluvlastníkem vozidla, ale i každý provozovatel vozidla.

23Co 93/2005-57 Rozsudek Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx, Ph.D. a JUDr. xxx, Ph. D. ve věci žalobce xxx, a.s., proti žalovanému xxx, o zaplacení 5.345,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích z 8.10.2004, č.j. 17C 54/2004-30, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. m ě n í takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jen 4.548,- Kč s 10% úroky z prodlení od 7.12.2000 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Požadavek žalobce na zaplacení dalších 452,- Kč s 10% úroky z prodlení od 7.12.2000 se z a m í t á . II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně ve výši 390,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora uvedeným rozsudkem nejprve zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci 5.000,- Kč s 10% úroky z prodlení od 7.12.2000 do zaplacení v třídenní lhůtě splatnosti (výrok I.), co do částky 345,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 7.12.2000 do zaplacení řízení zastavil (výrok II.) a konečně zavázal žalovaného k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení v částce 600,- Kč v třídenní lhůtě splatnosti (v dalším výroku pod bodem II.). Okresní soud toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena pojistná smlouva v režimu zákona č. 168/1999 Sb. za účelem sjednání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla SPZ ADZ xxx. Z takto uzavřené pojistné smlouvy plynula žalovanému povinnost platit jednorázové roční pojistné ve výši 5.000,- Kč, a to ve prospěch pojistitele – žalobce. Protože žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, shledal požadavek žalobce na zaplacení tohoto jednorázového pojistného za období od 6.12.2000 do 3.11.2001 důvodným. Za důvodnou přitom nepovažoval obranu žalovaného založenou na tom, že žalovaný při uzavírání pojistné smlouvy uvedl svoji osobu jako vlastníka a držitele vozidla, ačkoliv vlastníkem a držitelem vozidla byla v době podpisu pojistné smlouvy xxx. Zákon č. 168/1999 Sb. totiž podle okresního soudu připouští uzavření pojistné smlouvy i ve prospěch třetí osoby, tj. ve prospěch osoby odlišné od pojistníka, jímž je osoba, která s pojistitelem smlouvu uzavřela. Žalovaným vědomě nesprávně uvedený údaj o vlastníkovi či držiteli vozidla by pak podle okresního soudu mohl mít vliv toliko na nárok na pojistné plnění. Žalovaný se rovněž podle okresního soudu nemůže dovolávat svého omylu při uzavření smlouvy ve smyslu § 49a občanského zákoníku, neboť v řízení neprokázal, že by v době uzavření pojistné smlouvy měl nesprávnou představu o právních účincích tohoto svého právního úkonu, která by byla vyvolána žalovaným. Žalobce tak má právo na zaplacení celého jednorázového pojistného v částce 5.000,- Kč, když ani případným zánikem pojištění v důsledku nezaplacení pojistného podle § 801 občanského zákoníku není dotčeno právo pojistitele na zaplacení tohoto jednorázového plnění (§ 803 občanského zákoníku). Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal, když podle obsahu odvolacích výhrad je zřejmé, že odvolání směřoval toliko proti výroku pod bodem I., jímž byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci částku 5.000,- Kč spolu s úroky z prodlení a proti rozhodnutí o nákladech řízení. Zopakoval své argumenty obsahující odlišný právní názor oproti soudu prvého stupně o neplatnosti pojistné smlouvy. Ačkoliv připustil, že nesprávné údaje o vlastnictví a držiteli vozidla uvedl on sám, má tato okolnost vliv na platnost zejména se zřetelem na aplikaci ust. § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 168/1999 Sb. Rovněž vytýká rozsudku soudu prvého stupně jeho částečnou nepřezkoumatelnost v části závěrů o zániku pojistného vztahu právě ke dni 3.11.2001, když nárok na pojistné byl přiznán žalobci v celém rozsahu ročního pojistného, tedy až do 6.12.2001. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce považoval naopak rozsudek soudu prvého stupně za správný a navrhoval jeho potvrzení. Setrval na svém požadavku na zaplacení částky 5.000,- Kč jako jednorázového ročního pojistného plnění i přes svá tvrzení o tom, že pojistný vztah měl skončit dne 3.11.2001. Správnost rozhodnutí soudu prvého stupně přitom není zpochybněna ani nesprávnou aplikací ustanovení občanského zákoníku na daný pojistný vztah, na který dopadá specielní úprava podle zákona č. 168/1999 Sb. Pojistný vztah tak mohl skutečně dne 3.11.2001 skončit v návaznosti na ust. § 12 odst. 1 o písm. e/ zákona č. 168/1999 Sb. po předchozí neúspěšné upomínce k úhradě pojistného. Odvolací soud projednal odvolání žalovaného, když přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně nejen z důvodů uplatněných odvolatelem v jeho odvolání, ale přihlížel rovněž i k dalším vadám, včetně vad vyjádřených v ust. § 212a odst. 5 o.s.ř. Dospěl poté k závěru, že odvolání žalovaného je byť z jiných, než odvolatelem uváděných důvodů, zčásti opodstatněné. Předně považuje odvolací soud za potřebné uvést, že soud prvého stupně správně zjistil skutkový stav, když provedl ty důkazy, které byly účastníky k prokázání jejich tvrzení navrženy a z těchto důkazů učinil náležitá skutková zjištění a na základě nich také správný skutkový závěr. S tímto skutkovým závěrem se odvolací soud ztotožňuje, pro stručnost na něj odkazuje, když ani účastníci tohoto odvolacího řízení tento skutkový závěr nijak nezpochybňují. Odvolací soud tak proto pro účely následného právního posouzení z něho také vycházel. Stěžejní otázkou tohoto řízení bylo posouzení platnosti pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 6.12.2000. Šlo přitom o pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a havarijního pojištění tohoto vozidla, a to konkrétně vozidla zn. Peugeot 405 SPZ ADZ xxx. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v době uzavírání této pojistné smlouvy nebyl pojistník – žalovaný, tedy ten, kdo uzavíral danou pojistnou smlouvu s pojistitelem, ani vlastníkem vozidla ani jeho držitelem. Bylo tak otázkou, zda tyto nesprávné údaje poskytnuté pojistníkem způsobují uvedenou neplatnost. V této souvislosti je třeba připomenout, že pro takový výklad je třeba použít příslušná ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. ve znění do 30.6.2001. Tímto zákonem je podle § 1 odst. 1 upraveno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V ust. § 2 písm. e/ a f/ zákona rozlišuje osoby pojistníka a pojištěného tak, že pojistníkem je ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti a pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Kontraktační povinnost a obsahové náležitosti pojistné smlouvy je pak upravena v ust. § 3 a §4 Kontraktační povinnost (tedy povinnost uzavřít pojistnou smlouvu) má vlastník nebo spoluvlastník vozidla; tím však není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob. Konečně významným je i ust. § 6 odst. 1 zákona, podle něhož pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě a nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu. Ze shora uvedené právní úpravy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak podle mínění odvolacího soudu plyne, že v principu se zásadně pojišťuje odpovědnost za škodu, a to každé osoby, která odpovídá za škodu způsobenou právě provozem toho vozidla, které je uvedeno v pojistné smlouvě. Právní úprava nevylučuje, aby pojistná smlouva byla uzavřena nejen vlastníkem či držitelem vozidla, naopak z ust. § 4 věta druhá plyne možnost uzavření pojistné smlouvy i ve prospěch vlastníka nebo spoluvlastníka vozidla a pak takovou osobu je třeba považovat za pojistníka, jemuž plynou z pojistné smlouvy povinnosti související s placením pojistného. Pojištěným je pak nejen ten, kdo je vlastník nebo spoluvlastník vozidla, ale i každý další provozovatel vozidla (např. případy trvalejšího přenechání vozidla jiné osobě), jenž může podle § 427 a násl. obč. zák. odpovídat za škodu při provozu dopravního prostředku. Z uvedeného proto lze dospět k závěru, že nesprávný údaj o vlastnictví, spoluvlastnictví či držiteli vozidla nemůže samo o sobě způsobit neplatnost pojistné smlouvy, když takovou pojistnou smlouvou je naplněn základní účel, tj. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou konkrétním vozidlem. Otázka výplaty pojistného plnění v případě aplikace ust. § 7 odst. 2 zákona je pro platnost pojistné smlouvy nevýznamná. Se zřetelem na shora uvedené proto odvolací soud sdílí právní názor soudu prvého stupně o platnosti dané pojistné smlouvy ze 6.12.2000 uzavřené mezi účastníky a z toho plynoucí tedy i závazek žalovaného platit roční jednorázové pojistné v částce 5.000,- Kč. Odvolací soud však nemohl přehlédnout tu skutečnost, že žalobce již ve svém žalobním žádání uplatňoval zaplacení pojistného jen za období od 6.12.2000 do 3.11.2001, tedy jen za část pojistného období. Proto tak, i když žalobce požadoval přiznání celé částky 5.000,- Kč za celé jednorázové roční období, musel odvolací soud přepočítat toto pojistné jen na uvedené období, neboť je soud návrhem žalobce, a to nejen co do uplatněné částky, ale i co do skutkových tvrzení (v daném případě období od 6.12.2000 do 3.11.2001) podle § 153 odst. 2 o.s.ř. vázán. Namístě tak bylo přiznat žalobci toliko pojistné za celkem 332 dnů, tedy pouze částku 4.548,- Kč a ve zbylém rozsahu do částky 452,- Kč musel být požadavek žalobce včetně úroků z prodlení jako nedůvodný zamítnut. V tomto směru také odvolací soud změnil rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Nově také rozhodl o nákladech řízení podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř., a to jak za řízení před soudem prvého stupně, tak za odvolací řízení. V řízení před soudem prvého stupně zohlednil celkovou procesní úspěšnost toho kterého z účastníků, když žalobce původně žádal přiznat částku 5.345,- Kč a nakonec byl úspěšný pouze v rozsahu 4.548,- Kč. Jeho úspěch lze tak vyjádřit 82,5 % a neúspěch 17,5 %, a proto má žalobce právo na náhradu nákladů v rozsahu 65 % nákladů řízení. Protože tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 600,- Kč, náleží žalobci na těchto nákladech částka 390,- Kč. V odvolacím řízení procesně úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné. V Pardubicích dne 10. května 2005