Věcné břemeno spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek (§ 151 o) odst. 3 ObčZ) nelze zřídit ve prospěch vlastníka stavby, k níž je již zajištěn dostatečný přístup, souladný s obecnými technickými požadavky na výstavbu (viz § 9 vyhl.č. 137/1998 Sb.).

25Co 405/2004 R o z s u d e k Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobců a) J.K., a b) J.K., zastoupených Mgr. J.K., proti žalovaným 1) Z.T., 2) I.T., 3) J.Č., 4) K.P., 5) L.B. a 6) H.B., všem zastoupeným JUDr. xxx, advokátem, o zřízení věcného břemene, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 23.4. 2004, č.j. 4 C 131/2002-326, t a k t o : I Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nedotčeného výroku III potvrzuje. II Žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalovaným, každému rovným dílem, náklady odvolacího řízení v celkové výši 12.900,- Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků domu čp. xxx na pozemcích parc.č. xxx a xxx, zapsaných pro katastrální území xxx na listu vlastnictví č.xxx u Katastrálního úřadu pro xxx kraj, Katastrálního pracoviště xxx, spočívající v právu cesty v rozsahu určeném geometrickým plánem č. xxx přes pozemky parc.č. xxx, xxx, xxx a xxx, vše zapsané pro katastrální území xxx (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně nahradili každému žalovanému náklady ve výši 4.556,66 Kč (výrok II). V neposlední řadě zamítl návrh žalobců na přerušení řízení (výrok III). Vyšel přitom ze zjištění, že dům čp. xxx s pozemky parc.č. xxx a xxx a pozemky parc.č. xxx a xxx patří do společného jmění žalobců, pozemek parc.č. xxx do společného jmění 1. a 2. žalovaného, pozemek parc.č. xxx do vlastnictví 3. žalované, pozemek parc.č. xxx do vlastnictví 4. žalovaného a pozemek parc.č. xxx do společného jmění 5. a 6. žalovaného. Městský národní výbor, odbor výstavby Rady v xxx vydal dne 8.12. 1973 pod č.j. 3001/73/výst. Územní rozhodnutí o umístění stavby šesti řadových rodinných domků podle typového projektu MULTI 222, dodavatel xxx dřevařské závody, n.p. xxx, v tehdejší xxxulici (dnes xxx ulici) v xxx na pozemcích parc.č. xxx, xxx, xxx, xxx, xxx a xxx. Tentýž stavební úřad vydal dne 10.1. 1974 pod č.j. 984/3031/výst. k žádosti právních předchůdců žalobců, manželů xxx a xxx , ze dne 16.10. 1973 rozhodnutí o přípustnosti stavby řadového rodinného domku na pozemku parc.č. xxx mimo jiné pod podmínkou, že stavba bude provedena podle předložené a schválené dokumentace. Zápisem a rozhodnutím o povolení k užívání stavby ze dne 21.11. 1975 bylo právním předchůdcům žalobců dáno svolení k užívání domu čp. xxx v xxx ulici v xxx o jedné bytové jednotce. Vstup do domu byl již tehdy zajištěn z veřejné pozemní komunikace z přední strany. Shora zmíněná projektová dokumentace, opatřená schvalovací doložkou, situovala do podzemního podlaží domu sklep, sklad ovoce a zeleniny, prádelnu. Právní předchůdci žalobců však v rozporu s projektovou dokumentací a stavebním povolením nahradili nosnou zeď místností projektovaných jako sklep a sklad ovoce a zeleniny garážovými vraty, vypustili příčku mezi sklepem a skladem ovoce a zeleniny a takto vzniklý prostor využívali jako garáž. Žalobci podáními ze dne 20.12. 1999 a 6.5. 2000 požádali stavební úřad o povolení změny v užívání podzemní části svého domu čp. xxx ze sklepa a skladu ovoce a zeleniny na garáž; řízení bylo zastaveno. Městský úřad v xxx rozhodnutím ze dne 12.1. 2000, č.j. výst.2252/332/A20/99/2000/To zamítl návrh žalobců na vyvlastnění části pozemků parc.č. xxx, xxx, xxx a xxx ve prospěch pozemku parc.č. xxx za účelem zřízení věcného břemene spočívající v právu cesty. Okresní úřad v xxx posléze označené rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v xxx rozsudkem ze dne 30.3. 2001, č.j. 30Ca 132/2000-41 žalobu žalobců proti posledně uvedenému rozhodnutí správního orgánu rozhodnutí zamítl. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty k domu žalobců postrádá oporu v zákoně, protože žalobci již mají přístup ke svému domu zajištěn z veřejné pozemní komunikace. Kromě toho žalobci v řízení usilovali o zabezpečení přístupu ke garáži v domě, která de iure vůbec neexistuje, neboť byla zbudována a jako taková užívána v rozporu s projektovou dokumentací, rozhodnutím o přípustnosti stavby a rozhodnutím o povolení užívání stavby. Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili vůči výroku o věci samé ad I a závislému výroku o náhradě nákladů řízení ad II. Shodně jako v řízení před soudem prvního stupně namítali, že typový projekt se čtyřmi nakreslenými domy není ověřenou a schválenou projektovou dokumentací na řadovou zástavbu šesti domů ve smyslu vyhl.č. 144/1959 Ú.l. Okresní soud však dospěl k opačnému zjištění, aniž by však v tomto směru vedl dokazování. Proto také nemohl zjistit, že typový výkres nebyl opatřen schvalovací doložkou. Uvedli, že typový výkres podstatných částí stavby jako pouhý pracovní materiál sloužil pro vnitřní potřeby výrobce - xxx dřevařských závodů, n.p. xxx, který podle něj pouze zhotovoval trámy a nosné konstrukce a stěny pro stavby rodinných domů MULTI 222. Soud prvního stupně nevyslyšel jejich důkazní návrhy na předvolání svědků xxx, vedoucího stavebního úřadu, a jejich právního předchůdce xxx za účelem zjištění, zda stavebníci prováděli stavbu podle projektové dokumentace, zda projektová dokumentace vůbec existovala anebo zda své domy stavěli bez finančně náročného pořízení projektové dokumentace pouze podle jinak opatřeného typového projektu. Zdůraznili, že předmětná řadová zástavba je osazena ve svažitém terénu, takže součást suterénu jednotlivých domů tvoří garáže; stejně tak tomu je v případě typově shodné řadové zástavby v obci xxx Naopak, v případě typově shodné řadové zástavby v obci xxx nejsou součástí suterénu jednotlivých domů garáže, protože stavba stojí v rovině; své tvrzení dokládali fotodokumentací. Žalobci nedovedli do konce řízení o povolení změny v užívání části svého domu ze sklepa a skladu ovoce a zeleniny na garáž jednak proto, že usoudili, že jakákoli změna je nadbytečná s ohledem na faktický stav ve způsobu užívání, a jednak proto, že jim xxx sdělil, že by se neobešli bez souhlasu sousedů (žalovaných). Přístup k zadní části domu, kde se nalézá garáž, potřebují i z důvodu provedení nutných oprav a údržby domu. Vyslovili pochybnosti o tom, kdy byl přezkoumávaný rozsudek vyhlášen, a to proto, že soud prvního stupně odročil jednání, jež se konalo dne 15.4. 2004, na den 23.4. 2004 v 7,30 hodin za účelem vyhlášení rozsudku. Na protokolu o vyhlášení rozsudku však bylo uvedeno datum 15.4. 2004. Žádali, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno. Žalovaní se s napadeným rozsudkem ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Kladli důraz na tu skutečnost, že přístup k domu žalobců je od samého počátku zajištěn z veřejné pozemní komunikace z přední strany domu. Vedle toho přednesli, že právním předchůdcům žalobců nebyla stavba garáže povolena a že tudíž z hlediska práva neexistuje. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podala oprávněná osoba, včas a že odvolání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 212 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Na souzenou věc se vztahuje ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák., podle něhož není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. Sluší se upozornit na to, že zajištění přístupu k stavbě (rozuměj k řádně povolené stavbě) neslouží jen k ochraně konkrétního jedince - vlastníka stavby, ale současně chrání veřejný zájem, jehož nositelem je společnost. Ochrana práv vlastníka stavby však má ve smyslu shora citovaného ustanovení své místo jen tam, kde vlastník stavby nemá možnost přístupu ke své stavbě. Tak tomu ovšem v daném případě není, protože od samého počátku, v souladu s rozhodnutím o přípustnosti stavby, byl přístup k domu žalobců zajištěn z veřejné pozemní komunikace z xxx, resp. xxx ulice. Dlužno podtrhnout, že sporná “garáž” není samostatnou věcí v právním smyslu, nýbrž součástí domu (§ 120 odst. 1 obč. zák.). Ustanovení § 151o odst. 3 obč. zák. nelze vyložit tak extenzivně, že zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes přilehlý pozemek k stavbě si klade za cíl nejen zajistit do té doby neexistující či bez zavinění vlastníka stavby zrušený přístup k jeho stavbě, ale i zvýšení pohodlí při užívání stavby tím, že vedle již existujícího přístupu soud svým rozhodnutím zřídí věcné břemeno v podobě další přístupové cesty ke stavbě. Zde je třeba mít na paměti ochranu vlastnického práva vlastníka přilehlého pozemku (ze žalovaných), kdy zatížení pozemku věcným břemenem představuje citelný zásah do jeho vlastnického práva a jako takové je ospravedlnitelné pouze veřejným zájmem na ochraně práv vlastníka stavby v mezích zákona. Jestliže žalobci mají zajištěn přístup ke svému domu čp. xxx, a to přístup dostatečný, souladný s obecnými technickými požadavky na výstavbu (viz. § 9 vyhl.č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a dříve § 6 vyhl.č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu), jak judikoval Krajský soud v xxx v rozsudku ze dne 30.3. 2001, č.j. 30Ca 132/2000-41), zatížení pozemků žalovaných věcným břemenem na základě právotvorného rozhodnutí soudu tu není možné. Správný je i ten závěr soudu prvního stupně, že pro určení účelu užívání stavby, resp. její části, není směrodatný faktický, nýbrž právní stav. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobců se svévolně odchýlili od schválené projektové dokumentace a rozhodnutí o přípustnosti stavby tím, že zbudovali otvor v nosné zdi v zadní části domu, osadili ho vraty a vstupními dveřmi a že nevystavěli příčku mezi sklepem a skladem na ovoce a zeleninu s úmyslem užívat takto vzniklý prostor jako garáž. Projektová dokumentace byla opatřena řádnou schvalovací doložkou, jejíž obsahové náležitosti sice vyhl.č. 144/1959 Ú.l., kterou se prováděl zákon o stavebním řádu, neupravovala, nicméně příslušný stavební úřad konal v souladu s všeobecně zažitou praxí a zavedenými postupy. Stavebníci (právní předchůdci žalobců) pak směli podle § 7 odst. 1 vyhl.č. 144/1959 Sb. stavbu užívat jen k povoleným účelům a v souladu s podmínkami, které byly pro stavbu určeny územním rozhodnutím, rozhodnutím o přípustnosti stavby, obsahem schválené dokumentace, rozhodnutím podle čtvrté části nař.vl.č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), jinými rozhodnutími a opatřeními stavebního úřadu a opatřeními jiných orgánů vydanými podle zvláštních předpisů. Změny ve způsobu užívání stavby nebo její části nebylo možno docílit bez povolení stavebního úřadu (§ 5 odst. 2 vyhl.č. 144/1959 Sb.). Lze proto shrnout, že vlastníci domu čp. xxx užívali dotčenou část domu jako garáž protiprávně a že domnělá garáž z hlediska práva nikdy neexistovala a za situace, kdy se žalobci úspěšně nedomohli změny ve způsobu v užívání dotčené části domu v rámci správního řízení, dodnes neexistuje. Ani z tohoto pohledu tu proto není zákonného důvodu k zatížení pozemků žalovaných věcným břemenem. Obava žalobců, že nezřízením věcného břemene by mohla být ohrožena údržba a oprava jejich domu, je lichá, neboť na takové případy pamatuje ustanovení § 127 odst. 3 obč.zák. Věcnou správnost přezkoumávaného rozsudku nemohla nijak zviklat skutečnost, že v protokolu o vyhlášení rozsudku byl namísto data skutečného konání jednání 23.4. 2004 v důsledku chyby v psaní nejprve uvedeno datum 15.3. 2004; protokol byl opraven v souladu s ustanovením § 40 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Žalovaným, kteří v odvolacím řízení zvítězili, vznikl vůči žalobcům nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Jednalo se o odměnu jejich advokáta za poskytnutí právní služby, navýšenou o 20 % při zastupování dvou a více účastníků, ve výši 12.000,- Kč a o 12 paušálních náhrad hotových výdajů po 75,- Kč, tj. úhrnem o 12.900,- Kč (§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 5 písm. b/, § 17 odst. 2 vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1 a 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání ani dovolání, ledaže by Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. V takovém případě je třeba dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v xxx. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V xxx dne 2.února 2005