Proti rozhodnutí okresního soudu o žalobě člena občanského sdružení na určení, zda je rozhodnutí orgánu sdružení v souladu se zákonem a stanovami (§ 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb.), je přípustné odvolání.

25Co 453/2005-179 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr.xxx ve věci žalobce Ing. R.R., zastoupeného Mgr. P.D., adv., proti žalovanému xxxx se sídlem v xxx, zastoupenému JUDr. V.V., adv., o určení, že rozhodnutí občanského sdružení není v souladu se zákonem a se stanovami, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 7. 2005, č. j. 18C 15/2005-165, t a k t o : Rozsudek okresního soudu s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce jednak domáhal zrušení rozhodnutí mimořádné konference členů žalovaného ze dne 13. 2. 2004, jímž bylo rozhodnuto o věcech specifikovaných ve výroku I rozsudku, a jednak určení, že rozhodnutí mimořádné konference členů žalovaného ze dne 13. 2. 2004 o těchže věcech(viz výrok II) nejsou v souladu se zákonem a stanovami. Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalobce k náhradě nákladů ve prospěch žalovaného v částce 6.685,- Kč (výrok III). Žaloba, jíž žalobce uplatnil nárok na zrušení rozhodnutí mimořádné konference členů žalovaného, konané dne 13. 2. 2004, napadla u okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 11. 3. 2004. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2005, č. j. 1Nc 117/2005-62 byla věc z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) přikázána k dalšímu jednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové. Okresní soud v Hradci Králové během jednání, jež se konalo dne 14. 7. 2005, “připustil návrh žalobce na rozšíření žaloby ve smyslu návrhu učiněného při jednání dne 8. 7. 2005 v jeho závěrečném návrhu”. Zmíněný žalobcův návrh spočíval v žádosti o určení, že rozhodnutí mimořádné konference členů žalovaného konané dne 13. 2. 2004 nejsou v souladu se zákonem a se stanovami. Okresní soud dovodil, že žalobce zprvu nezvolil k ochraně svých práv zákonem aprobovaného prostředku. Na souzenou věc totiž dopadá ustanovení § 15 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, jež bylo ke dni 1. 1. 2003 novelizováno částí osmou, čl. VIII, bodem 1 zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, v tom smyslu, že dotčený člen sdružení může požádat okresní soud o určení, zda je rozhodnutí některého z orgánu sdružení v souladu se zákonem a stanovami. Žalobce sice v průběhu řízení, a to při jednání konaném dne 8. 7. 2004, uzpůsobil žalobní návrh stávající právní úpravě, leč učinil tak po marném uplynutí 6-ti měsíční prekluzívní lhůty (viz. § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších novel). Součástí rozsudku učinil poučení o nepřípustnosti odvolání. Rozsudek byl doručen oběma účastníkům dne 15. 8. 2005. Proti rozsudku se odvolal žalobce, přičemž brojil vůči výrokům o věci samé. Odvolání bylo podáno přímo u okresního soudu dne 25. 8. 2005. Žalobce nepřijal názor okresního soudu, že proti rozsudku není přípustné odvolání. Okresní soud zde převzal judikát Nejvyššího soudu České republiky, vtělený do usnesení ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 30Cdo 275/2002, podle nějž řízení vedené podle ustanovení § 15 zák. č. 83/1990 Sb., je svojí povahou řízení kasační a jako takové jednoinstanční. Předestřený judikát se však váže k právnímu stavu přede dnem 1. 1. 2003, kdy vstoupila v účinnost shora citovaná novela. Do té doby ryze kasační řízení ztratilo svůj charakter a rozhodnutí soudu prvního stupně již bylo napadnutelné řádným opravným prostředkem – odvoláním. Žalobce v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 30Cdo 1755/2004 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, č. j. 20Co 41/2005-124. Závěr soudu prvního stupně o tom, že v řízení uplatnil dva různé nároky a že druhý z nich zanikl pro prekluzi, považoval za vypjatě formální a kasuistický. Žalobce od samého počátku dal najevo, že se v řízení ucházel o vydání rozsudku vyslovujícího rozpor usnesení mimořádné konference žalovaného konané dne 13. 2. 2004 se zákonem a stanovami. Okolnost, že původně ne zcela přesně formuloval žalobní návrh, mu nelze klást z pohledu zániku nároku v důsledku prekluze k tíži. Žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Odvolací soud se nejprve věnoval otázce přípustnosti opravného prostředku vůči přezkoumávanému rozsudku. Byl si přitom vědom, že Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ve svém usnesení ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 30Cdo 275/2002 judikoval, že řízení o návrhu člena občanského sdružení na přezkoumání rozhodnutí některého z orgánů sdružení je řízením jednoistančním, zcela specifickým přezkumným kasačním řízením, kde soud postupuje přiměřeně podle části třetí občanského soudního řádu, a nikoli podle části páté, a že tudíž proti rozhodnutí okresního soudu nelze podat řádný opravný prostředek. Sluší se však podtrhnout tu okolnost, že předestřený judikát se upíná k právnímu stavu přede dnem účinnosti novely zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, provedené zákonem č. 151/2002 Sb. (viz shora). Zmíněnou novelou byla slova ustanovení § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb. “o jeho přezkoumání” nahrazena slovy “o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a jeho stanovami”. Tím byly odstraněny pochybnosti, zda jde o přezkumné řízení či o řízení o určovací žalobě. Počínaje zmíněnou novelou tu jde o určovací žalobu svého druhu (“sui generis”), jež by měla být projednána v řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud proto zaujal stanovisko, že proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné odvolání, o kterém v rámci své funkční příslušnosti rozhoduje nařízený odvolací soud (§ 201 o. s. ř.). Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 30Cdo 1755/2004, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 23Co 566/2003, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 19Co 59/2004. Odvolací soud nepřijal za svůj ani právní názor soudu prvního stupně, že uplatněný nárok tu zanikl v důsledku prekluze. Žalobce svoji žalobou, ať již v původní podobě, kdy se dovolával zrušení rozhodnutí mimořádné konference členů žalovaného občanského sdružení konané dne 13. 2. 2004, či ve změněné podobě, kdy se již v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších novel, vylíčil skutkový děj tak, že dle jeho pohledu na věc se neslučovalo rozhodnutí orgánu žalovaného se zákonem a jeho stanovami. V obou případech uplatnil jeden a tentýž nárok, a to sice ten, aby rozhodnutí (usnesení) orgánu žalovaného bylo de iure odstraněno a byl tu nastolen právní stav před konáním oné mimořádné konference. Žalobu je tu nutno posoudit jako celek, a nikoli jednotlivé její části odtažitě od sebe. Směrodatný je tu věcný obsah žaloby, a nikoli formulace žalobního návrhu v původní verzi žaloby. Znovu řečeno, žalobce od samého začátku řízení uplatňoval jeden a tentýž nárok, což znamenalo, že tu nemohl ztratit právo na soudní ochranu v důsledku prekluze proto, že v průběhu řízení po uplynutí zákonem vymezené 6-ti měsíční prekluzívní lhůty (viz § 15 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších novel) z hlediska formálního odlišně formuloval žalobní petit o témže věcném obsahu. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Okresní soud v novém rozhodnutí o věci rozhodne i o náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 30. prosince 2005 Předseda senátu: