I když jsou směnečně zavázané osoby povinny podle ustanovení čl. I § 47 odst. 1 SŠZ plnit dluh společně a nerozdílně, lze na nich v exekučním řízení nebo v řízení o výkon rozhodnutí vymáhat dluh jen rovným dílem, nebyla-li jejich solidární povinnost vyslovena v exekučním titulu.

25Co 56/2005 U s n e s e n í Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců Mgr. xxx a Mgr. xxx v exekuční věci oprávněné xxx, a. s., zastoupené JUDr. xxx, advokátkou, proti povinnému xxx, o nařízení exekuce a úhradě nákladů exekuce, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2004, č. j. Nc 10708/2004-14, t a k t o : Usnesení okresního soudu se v odvoláním dotčeném výroku označeném II. p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením nařídil exekuci podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2002, č. j. Sm 718/2002-9, ve spojení s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím téhož soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 50Cm 43/2003-26, a ve spojení s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004, č. j. 5Cmo 570/2003-66, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1,159.978,05 Kč s 6 % úrokem ročně od 1. 2. 2002 do zaplacení, odměny 3.866,50 Kč, nákladů nalézacích řízení 172.967,50 Kč a k úhradě nákladů této exekuce (bod I. výroku usnesení); co do 3,479.934,15 Kč se 6 % úrokem ročně od 1. 2. 2002 do zaplacení, odměny 11.599,50 Kč a nákladů nalézacího řízení 215.602,50 Kč návrh zamítl (bod II.); provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. xxx, se sídlem Exekutorského úřadu v xxx (bod III.) a povinnému uložil povinnosti, týkající se nakládání s jeho majetkem (bod IV.). Své rozhodnutí o zamítnutí části návrhu okresní soud odůvodnil tím, že oprávněná vůči povinnému disponuje exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. a/ exekučního řádu (dále jen “EŘ”), který však výslovně a jednoznačně nezaložil povinnost povinného k úhradě dělitelného plnění spolu s dalšími dlužníky oprávněné jmenovanými v titulu jinak, než rovným dílem. Z exekučního titulu nelze dovodit, že se má jednat o solidární plnění žalovaných, dlužníkům nebyly k plnění stanoveny jiné, než shodné díly. Podle § 40 odst. 3 EŘ jsou tedy všichni žalovaní zavázáni splnit oprávněné (tj. žalobkyni) žalovanou částku rovným dílem; v případě povinného se tedy jedná o jednu čtvrtinu částek, které byly exekučním titulem uloženy uhradit čtyřem žalovaným. Co do tří čtvrtin shledal proto okresní soud návrh oprávněné nedůvodným, když v této části přesahoval titulem přiznaný nárok oprávněné vůči povinnému. Proti usnesení, a to výslovně proti výroku označenému II., podala odvolání oprávněná. Namítala, že ve smyslu § 47 odst. 1 zákona směnečného a šekového nemůže požadovat, aby směneční dlužníci byli zavázáni k podílovému plnění. Zmíněný zákon upravuje společné závazky dlužníků výlučně jako závazky solidární. Jedná se o závazek solidární, je tedy ze zákona nedělitelný. Na tom nemění nic ani ta skutečnost, že exekuční titul zde postrádá vymezení solidárnosti závazku žalovaných. Zákonné ustanovení, upravující postup soudu v případě exekučního titulu, postrádajícího způsob splnění společného závazku více povinných (ust. § 40 odst. 3 EŘ korespondující s ust. § 261a odst. 3 občanského soudního řádu), předpokládá, že se jedná o závazek dělitelný nejen fakticky, ale i právně. V daném případě směnečného závazku se však jedná o plnění právně nedělitelné. Skutečnost, že v exekučním titulu není uveden způsob společného závazku více zavázaných, nezakládá právo oprávněné požadovat plnění jinak, než stanoví zákon a soud nemůže rozhodovat opačně. Okresní soud tedy chybně nařídil exekuci na majetek povinného pouze co do jedné čtvrtiny jeho soudem přiznaného závazku. Tím okresní soud popřel samotné principy společných závazků a způsobu jejich splnění, když vykládá exekuční řád jako procesní normu v rozporu s normou hmotněprávní. Oprávněná navrhla, aby napadené usnesení bylo v odvoláním dotčeném výroku změněno v tom smyslu, že bude zcela vyhověno jejímu návrhu na nařízení exekuce. Povinný se k podanému odvolání nevyjádřil. Podle čl. II, bodu 2 zákona č. 59/2005 Sb. odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále jen “o. s. ř.”). Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212 o. s. ř. ), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. ), přezkoumal rovněž řízení, předcházející vydání napadeného usnesení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky usnesení okresního soudu, označené I., III. a IV., které proto nabyly samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůtě pro podání odvolání (§ 206 odst. 2, § 212, § 159, § 167 odst. 2 o. s. ř. ). Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odůvodnění napadeného usnesení, na které se tímto odkazuje. K odvolacím námitkám oprávněné odvolací soud pouze dodává následující. Z exekučního titulu výše již zmíněného vyplývá, že se v daném případě jedná o vymáhání směnečného závazku povinného, za který odpovídá s dalšími osobami. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění zákona č. 29/2000 Sb., všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou. Podle odstavce druhého téhož ustanovení majitel může žádat plnění na každém z nich nebo na několika z nich anebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázali. Shora uvedené ustanovení zakotvuje solidární charakter směnečných závazků. Směneční dlužníci jsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou, jinými slovy solidárně. Solidaritě závazků odpovídá, že plnění lze požadovat na každém z dlužníků nebo na několika z nich anebo na všech dohromady bez ohledu na pořadí, ve kterém jednotlivé závazky vznikly. Z exekučního titulu dále vyplývá, že jím byla čtyřem žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4,639.912,20 Kč s přesně uvedeným příslušenstvím, aniž by žalovaní byli zavázáni k úhradě žalované částky a jejího příslušenství společně a nerozdílně, a aniž by byly vyjádřeny podíly každého ze žalovaných. Podle § 40 odst. 3 EŘ, má-li podle exekučního titulu, uvedeného v odstavci 1 písm. a/, b/, nebo c/, splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnost, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem. V projednávané věci se jedná o vykonatelné rozhodnutí soudu, tedy o exekuční titul podle § 40 odst. 1 písm. a/ EŘ - podle něj má splnit povinnost více povinných, jedná se o plnění dělitelné (k tomu viz níže). Exekuční titul nestanoví solidaritu ani podíly povinných, proto obstojí závěr soudu prvního stupně, že všichni žalovaní z exekučního titulu jsou zavázáni splnit dluh oprávněné rovným dílem. K odvolacím námitkám oprávněné je nutno uvést následující. Je pravdou, že u směnečně zavázaných osob se jedná o závazek solidární, tedy o pasivní solidaritu vyplývající ze zákona (viz shora citované ustanovení § 47 odst. 1 zák. směnečného a šekového). To však neznamená, že by se jednalo o závazek nedělitelný fakticky (to netvrdí ani odvolatelka a s ohledem na to, že se jedná o závazek k zaplacení peněžité částky, o tom nelze rozumně uvažovat), či právně. Pokud ze zákona vyplývá pasivní solidarita dlužníků, neznamená to bez dalšího právní nedělitelnost jejich závazku. Věřitel totiž nemusí podat žalobu na plnění proti všem solidárně zavázaným dlužníkům, může ji podat jen proti jednomu či několika z nich a svou pohledávku proti ostatním z dlužníků může uplatnit i později, popřípadě ji nemusí uplatnit vůbec. Již ze žaloby, směřující proti několika žalovaným, musí být patrno, jaký podíl na celkovém nároku je uplatňován vůči každému ze žalovaných, nebo zda se jedná o povinnost společnou a nerozdílnou. Aby byla založena pasivní solidarita soudním rozhodnutím, je třeba ve výroku uvést, že povinnost je společná a nerozdílná. Jestliže rozhodnutím soudu byla uložena několika dlužníkům povinnost zaplatit věřiteli určitou částku bez uvedení podílů jednotlivých dlužníků a bez uvedení, že jde o povinnost společnou a nerozdílnou, jsou dlužníci povinni přisouzenou částku věřiteli zaplatit stejným dílem. Věřitel může vést exekuci proti každému z dlužníků jen do výše částky, odpovídající jeho stejnému dílu a nemůže proti jednomu z dlužníků vést výkon rozhodnutí pro celou přisouzenou částku (srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, strana 740). Jestliže tedy ze zákona (kupř.: § 145 odst. 3 a 4, § 422 odst. 1 občanského zákoníku) vyplývá pasivní solidarita, neznamená to samo o sobě právní nedělitelnost plnění dlužníků. V tomto smyslu neobsahuje žádnou odlišnou úpravu ani zákon směnečný a šekový, když opak vyplývá z jeho ustanovení § 47 odst. 2 shora citovaného a z ust. § 511 občanského zákoníku. Odvolací soud proto z důvodů výše uvedených usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení. V Hradci Králové dne 1. září 2005