Smlouva o zřízení věcného břemena uzavřená za platnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v jeho znění účinném do 1.ledna 1992 je neplatná pro rozpor se zákonem.

25Co 88/2005 R o z s u d e k Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobců a) M.Ch., b) R.S., c) P.Ch., všech zastoupených xxx, advokátem, proti žalovaným 1) J.Š., a 2) M.Š., o zdržení se zásahu do vlastnického práva a o zřízení věcného břemene, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. listopadu 2004, č.j. 3C 41/2003-104, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II m ě n í tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 3798, zapsaný na listu vlastnictví č. 231 pro katastrální území xxx a u Katastrálního úřadu pro xxx kraj, Katastrálního pracoviště xxx. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným, každému rovným dílem, náklady řízení před okresním soudem v částce 17.972,- Kč a náklady odvolacího řízení v částce 7.961,50 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh žalovaných ze dne 25.11.2003 na změnu vzájemné žaloby tak, aby soud zřídil věcné břemeno způsobem, jaký vyplývá z kupní smlouvy, kterou podepsala a) žalobkyně (výrok I). Žalobu se žádostí, aby žalovaní byli uznáni povinnými zdržet se jízdy a chůze přes pozemek č. 3798 o výměře 2875 m2 – ovocný sad, zapsaný pro katastrální území a obec xxx na listu vlastnictví č. 231 u Katastrálního úřadu pro xxx kraj, Katastrálního pracoviště xxx, zamítl (výrok II). Zároveň zamítl žalobu žalovaných na zřízení věcného břemene ve prospěch 1) žalovaného jako vlastníka zahradní chaty bez čísla popisného, stojící na pozemku č. 3797/2 – zahradě, zapsaném na listu vlastnictví č. 1472 pro katastrální území a obec xxx; věcné břemeno mělo spočívat v právu cesty přes pozemek žalobců č. 3798, tak jak je právo cesty zakresleno v geometrickém plánu zhotoveném ZPK s.r.o. se sídlem Sxxx 20 ze dne 8.3.2003 číslo plánu 1781-15/2003 (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Okresní soud vyšel ze zjištění, že a) žalobkyně a její manžel J.Ch., nar. xxx, jako kupující uzavřeli s J.Š., xxx, (strýcem 1. žalovaného), jako prodávajícím smlouvu o převodu pozemku č. kat. 3798 v katastrálním území xxx za cenu 52.441,- Kč. Součástí smluvního ujednání byl i závazek kupujících ….”podle § 51 o.z. přebrat na sebe i na všechny své právní nástupce závazek umožnit přístup na převáděnou parcelu, tj. na pozemkovou parcelu č. kat. 3797/2 a umožnit bezplatný odběr vody ze studny umístněné na pozemkové parcele č. kat. 3798 v xxx pro J.Š. i členy jeho rodiny” a souhlasili s tím, “přes pozemek, který je předmětem tohoto převodu, bude umožněn přístup všem vlastníkům pozemkové parcely č. kat. 37/97/2 v katastrálním území xxx”; J.Š. byl bratrem prodávajícího a otcem prvého žalovaného. Manžel a) žalobkyně J.Ch. zemřel dne 5.8.2002. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23.12.2002, č.j. D 1288/2002-30 schválil dědickou dohodu, na jejímž základě získali b) žalobkyně a c) žalobce každý jednu ideální čtvrtinu pozemku č. 3798; usnesení nabylo právní moci dne 29.1.2003. Otec prvého žalovaného J.Š., nar. xxx, smlouvou ze dne 15.10.1991 daroval prvému žalovanému pozemek č. 3797/2. Žalovaní chodí a přepravují se osobním motorovým vozidlem na pozemek prvého žalovaného č. 3797/2 právě přes pozemek žalobců č. 3798; uvedená skutečnost dlouhodobě vyvolává mezi účastníky nesváry. Okresní soud kvalifikoval smlouvu mezi manžely Ch. a J.Š. ze dne 16.6.1981 jako smlouvu ve prospěch třetí osoby ve smyslu ustanovení § 50 obč. zák. v tehdy platném znění. Nejednalo se o tzv. osobní závazek, neboť manželé Ch. na sebe nevzali závazek vůči zbývajícímu účastníkovi smlouvy, nýbrž vůči vlastníku sousední nemovitosti a jeho právním nástupcům. Osobou oprávněnou z této smlouvy je tudíž každý vlastník pozemku č. 3797/2 v katastrálním území xxx, tedy v současnosti první žalovaný, a osobou zavázanou je pak vždy vlastník č. 37/98, tj. žalobci. Smlouva v dotčené části splňovala základní náležitosti požadované v době svého vzniku k platnosti právního úkonu (§ 37 a násl. obč. zák.) i náležitostí zvláštní (§ 50 obč. zák.). I přes poněkud neobratnou formulaci závazku se jednalo o ujednání srozumitelné a dostatečně určité a tudíž platné. Tehdejší vlastník pozemku č. 3797/2 (otec prvého žalovaného) projevil se smlouvou konkludentní souhlas tím, že oprávnění pro něj plynoucí ze smlouvy po celá léta fakticky realizoval. Návrhu žalovaných na zřízení věcného břemena, zatěžujícího pozemek žalobců č. 3798, okresní soud nevyhověl s odůvodněním, že první žalovaný neprokázal vlastnictví k stavbě stojící na jeho pozemku č. 3797/2 (viz. § 151o odst. 3 obč. zák.). Proti rozsudku se odvolali žalobci, přičemž brojili vůči zamítavému výroku II a závislému výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, označenému IV. Namítali, že přezkoumávaný rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nepřijali závěr, že smlouvou ze dne 16.6.1980 bylo zřízeno jakékoliv právo ve prospěch třetí osoby. V této souvislosti zdůraznili, že smlouva v dotčené části obsahovala výslovný odkaz na ustanovení § 51 obč. zák. v tehdy platném znění, jež se ovšem týkalo tzv. nepojmenovaných smluv, a nikoliv smluv ve prospěch třetí osoby. Z textu smlouvy nebylo možno vysledovat, že její účastníci by měli v úmyslu zřídit oprávnění třetí osobě. Kromě toho vůle účastníků smlouvy nebyla v tomto bodě vyjádřena dostatečně určitě, což přivodilo její (částečnou) neplatnost. I kdyby bylo možno uvažovat o existenci práva cesty ve prospěch vlastníka pozemku č. 3797/2, nelze pominout, že výlučným vlastníkem uvedeného pozemku je první žalovaný. To ovšem znamená, že druhá žalovaná nemůže být nositelkou práva cesty. Navrhli, aby rozsudek byl v napadené části buď změněn tak, že jejich žalobě bude vyhověno, nebo aby byl zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se k odvolání nevyjádřili a k ústnímu jednání před odvolacím soudem, nařízenému na den 12.10.2005, se nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni (§ 101 odst. 3, § 115, § 211 o.s.ř.). Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání podaly oprávněné osoby, včas a že odvolání obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204, § 205 odst. 1 a 2 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Sluší se připomenout, že v době uzavření smlouvy mezi manžely Ch. a J.Š., tj.16.6.1981, mohla věcná břemena vznikat jen ze zákona (§ 495 odst. 1 obč. zák.). Tehdejší právní stav však nijak nebránil tomu, aby na základě nepojmenovaných smluv podle § 51 obč. zák. vznikaly osobní závazky a jim odpovídající osobní práva. Ustanovení § 495 odst. 1 a § 51 obč. zák. ovšem neodporovalo jen takové ujednání, z něhož práva a povinnosti směřovaly jen vůči určité osobě a vznikaly z důvodu daného konkrétně mezi oprávněným a zavázaným, ne však všeobecně vůči ostatním subjektům (viz. rozhodnutí tehdejšího Nejvyššího soudu ze dne 30.12.1960 sp. zn. 4Cz 99/66). Odvolací soud po zhodnocení obsahu smlouvy ze dne 16.6.1981 dovodil, že ujednání jejích účastníků o přípustnosti chůze a jízdy přes pozemek č. 3798 nemělo povahu závazkového právního poměru, nýbrž šlo, v rozporu s kogentním ustanovením § 495 odst. 1 obč. zák. v tehdy platném znění, o zřízení věcného práva. Závazek a jemu odpovídající právo se totiž nevztahovaly k určitým osobám, nýbrž byly spojeny s vlastnictvím zatíženého pozemku č. 3798 a “panujícího” pozemku č. 3797/2. Zákonnému zákazu zřizovat věcná břemena právními úkony (viz. § 495 odst. 1 obč. zák. v tehdy platném znění) nebylo možno zabránit uzavřením smlouvy ve prospěch třetí osoby (§ 50 obč. zák.), jak nesprávně dovodil okresní soud. Lze proto shrnout, že smlouva ze dne 16.6.1981 v části týkající se chůze a jízdy přes pozemek č. 3798 ve prospěch pozemku č. 3797/2 byla neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39, § 41 obč. zák.). Využívají-li tedy žalovaní pozemek žalobců č. 3798 k přístupu na pozemek prvého žalovaného 3797/2, konají tak bez právního důvodu a žalobcům vůči nim svědčí ochrana vlastnického práva podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zdržet se chůze a jízdy přes pozemek žalobců č. 3798. Odvolací soud s ohledem na změnu rozsudku znovu rozhodl i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže žalobci měli ve věci úspěch, vznikl jim nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů (§ 137,§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jednalo se o odměnu advokáta za poskytnutí právní služby ve věci zdržení se zásahu do vlastnického práva v částce 5.400,- Kč a ve věci zřízení věcného břemene v částce 6.000,- Kč, o 27 paušálních náhrad po 75,- Kč, tj. 2.025,- Kč, o náhradu za promeškaný čas v částce 600,- Kč, o soudní poplatek 1.000,- Kč a o náhradu cestovních výloh v částce 2.947,- Kč, tj. úhrnem o 17.972,- Kč (§ 151 odst. 2 o.s.ř., § 7 písm. f), § 8 písm. a), § 17 odst. 1 písm. b) a odst. 2 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1, 3 a 4, § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 7 zák. č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že žalobci se svým odvoláním uspěli, vznikl jim i nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř.). Zde šlo o odměnu advokáta ve výši 5.400,- Kč, o 6 paušálních náhrad po 75,- Kč, to vše navýšené o 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.111,50 Kč a o soudní poplatek 1.000,- Kč, tj. úhrnem o 7.961,50 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení u Nejvyššího soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Hradci Králové dne 12. října 2005 25Co 88/2005 U s n e s e n í opravné Krajský soud v Hradci Králové rozhodl předsedou senátu xxx ve věci žalobců a) M.Ch., b) R.S., c) P.Ch., všech zastoupených xxx, advokátem, proti žalovaným 1) J.Š., a 2) M.Š., o zdržení se zásahu do vlastnického práva a o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3C 41/2003, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12.10.2005, č.j. 25Co 88/2005-128 se ve výroku označeném II o p r a v u j e tak, že slovo “žalovaným” se nahrazuje slovem “žalobcům”. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 12.10.2005, č.j.25 Co 88/2005-128 změnil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 29.11.2004, č.j. 3C 41/2003-104 ve výroku II tak, že žalované uznal povinnými zdržet se chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 3798, zapsaný na listu vlastnictví č. 231 pro katastrální území xxx u Katastrálního úřadu pro xxx kraj, Katastrálního pracoviště xxx (výrok I). Ve spojitosti s tím zavázal žalované k tomu, aby společně a nerozdílně nahradili žalobcům, každému rovným dílem, náklady řízení před okresním soudem v částce 17.972,- Kč a náklady odvolacího řízení v částce 7.961,50 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Při písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu došlo k chybě v psaní, kdy ve výroku o náhradě nákladů řízení byli jako oprávněné osoby uvedeni žalovaní namísto žalobců. Chyba v psaní je patrna porovnáním protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 12.10.2005 a odůvodnění rozsudku na straně jedné a dotčeného výroku rozsudku na straně druhé. Chyba v psaní byla odstraněna vydáním tohoto opravného usnesení (§ 164, § 211 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. V Hradci Králové dne 20. prosince 2005 Předseda senátu