Jestliže oprávněný označil v návrhu na nařízení exekuce povinného jeho původním příjmením, které v době podání návrhu již neměl, lze tuto vadu odstranit jen postupem uvedeným v § 43 odst. 2 OSŘ, popřípadě v ustanovení § 39 odst. 2 EŘ. Soud (soudní exekutor) ji sám odstranit nemůže.

26Co 443/2003-47 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx v exekuční věci oprávněného xxx, s.r.o., proti povinné xxx, pro vymožení 156.498,10 Kč s přísl., k odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 19.4.2002, č.j. Nc-E 2253/2002-18, t a k t o : I. Usnesení okresního soudu se zrušuje a exekuční řízení se zastavuje. II. Oprávněný a povinná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem. III. Oprávněný je povinen nahradit soudní exekutorce JUDr. xxx, náklady exekuce 3.570,-- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Přezkoumávaným usnesením okresní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v xxx ze dne 6.4.1998, č.j. Ro 342/98-14 k uspokojení pohledávky oprávněného 156.498,10 Kč s příslušenstvím, které ve výroku usnesení specifikoval, pro náklady předcházejícího řízení 15.764,-- Kč a pro náklady této exekuce, exekuci na majetek povinné. Jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. xxx. Proti usnesení podala včas odvolání povinná. Namítla, že její rodné příjmení zní xxx. Ode dne 18.6.1992, kdy jí byl vydán občanský průkaz, užívá příjmení xxx.Uváděla dále, že nikdy s právním předchůdcem oprávněného neuzavřela žádnou smlouvu, naopak ve smluvním vztahu byla s firmou xxx a smluvní povinnost splnila. Dne 20.4.2004 u Okresního soudu v xxx doplnila povinná odvolání do protokolu tak, že od r. 1990 je provdána a užívá příjmení xxx. Občanský průkaz na toto jméno jí byl vystaven až dne 18.6.1992. Její tvrzení bylo ověřeno z občanského průkazu č. xxxxx. Soud prvého stupně seznámil oprávněného s výsledkem svého šetření (zaslal mu kopii protokolu sepsaného dne 20.4.2004) a poučil ho o vadě návrhu a následcích jejího neodstranění (usnesení okresního soudu ze dne 24.8.2004, č.j. 13Nc 2253/2002-36, které bylo oprávněnému doručeno dne 25.8.2004). Oprávněný se k odvolání povinné nevyjádřil, vadu návrhu ani přes poučení soudu neodstranil. Základní procesní podmínkou exekučního řízení je návrh oprávněného. Ten musí obsahovat obecné náležitosti podání účastníka soudního řízení (§ 42 o.s.ř.), i náležitosti vyjmenované v ust. § 38 ex. řádu. Podstatnou náležitostí takového návrhu je mj. řádné označení účastníků řízení. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm. V souzené věci oprávněný označil za povinnou Ing. xxx a přes poučení soudu na tomto označení povinné setrval. Z provedeného šetření však vyplývá, že již v době zahájení řízení o exekuci příjmení povinné znělo xxx, správné rodné příjmení bylo xxx. Změní-li účastník příjmení ještě před zahájením řízení a oprávněný takového účastníka označí jeho původním jménem, jde o vadu podání, o jejíž odstranění se soud musí pokusit (§ 43 o.s.ř. a § 39 ex. řádu). V souzené věci došlo navíc k další vadě spočívající v zkomoleně uvedeném rodném příjmení povinné. Přitom zkomoleně uvedené příjmení účastníka je typickou odstranitelnou vadou návrhu. O vadě návrhu spočívající v chybně uvedeném příjmení byl oprávněný poučen a byl vyzván k jejímu odstranění s poučením o následcích jeho nečinnosti. Exekuční řízení je ovládáno zásadou dispoziční a soud sám nemůže dvojnásobnou vadu návrhu opravit. Přesnou identifikaci účastníka neumožňuje uvedení jeho původního příjmení ve zkomolené podobě a nebyla-li vada návrhu odstraněna, nelze pro tento nedostatek pokračovat v řízení. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než zrušit usnesení okresního soudu a řízení zastavit (§ 43 odst. 2 o.s.ř. a § 39 odst. 2 ex. řádu). Výrok o nákladech řízení mezi oprávněným a povinnou se opírá o ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Oprávněný nebyl v řízení úspěšný a vznikla mu povinnost hradit náklady úspěšné povinné, to se zřetelem k důvodu, pro který nebyla exekuce úspěšně dokončena. Dle obsahu spisu povinné náklady nevznikly. Exekuční řád neobsahuje jednoznačnou úpravu pro rozhodování o nákladech exekuce v případě, kdy exekuce nekončí úspěšným vynucením označené povinnosti na povinném. Nelze připustit, aby výsledkem neúspěšné exekuce bylo to, že se soudnímu exekutorovi nedostane náhrady nákladů. Za analogického použití ust. § 89 ex. řádu proto rozhodl odvolací soud o povinnosti oprávněného nahradit exekutorovi náklady exekuce, neboť právní mocí rozhodnutí, kterým se exekuce končí, zaniká účinnost exekučního příkazu k náhradě nákladů exekuce. Náklady exekuce tvoří jednotlivé složky, které jsou vyjmenovány v ust. § 87 ex. řádu a jejichž bližší specifikaci a určení jejich výše stanoví exekuční tarif. Soudem ustanovená exekutorka v této věci požadovala: odměnu ve výši 3.000,-- Kč, 19% DPH ve výši 570,-- Kč a dále žádala nahradit “poštovné 215,70 Kč, fakturu ČSOB ve výši 244,-- Kč, poplatky CEO ve výši 150,-- Kč, náhradu za doručování (paušál) + telefonní poplatky ve výši 1.500,-- Kč (základ) s 19% DPH ve výši 285,-- Kč, paušální náhradu nákladů při ukončení ve výši 250,-- Kč, tj. celkem na hotových nákladech 2.644,70 Kč včetně DPH. K výzvě soudu, aby upřesnila a doložila hotové výdaje, sdělila, že je nad rámec práce exekutora, aby dokládal své vynaložené náklady, dohledával v účetních dokladech a poštovních knihách. Ponechala přiznání náhrady hotových výdajů na úvaze soudu s tím, že žádala “rozumný přístup soudu, když je zcela zřejmé, že hotové náklady byly vynaloženy”. Jak bylo uvedeno shora, exekuční řád ani exekuční tarif na případ, který nastal v souzené věci, nepamatuje. Odvolací soud je přesvědčen, že pověřený exekutor mohl již na základě rozhodnutí okresního soudu exekuční činnost vyvíjet a v takovém případě spravedlivému uspořádání věci odpovídá přiznání odměny 3.000,-- Kč za analogického použití ust. § 11 odst. 3 exekučního tarifu. Z této částky pak exekutorovi náleží i 19% DPH, tj. celkem 3.570,-- Kč. Hotovými výdaji exekutora jsou jen výdaje, které exekutor vynaložil v souvislosti s konkrétní exekucí. Tyto výdaje musí být doloženy. Jakákoliv jiná činnost exekutora v rámci exekučního řízení je zahrnuta odměnou a zvláštní úhrada za ně exekutorovi nenáleží. Žádal-li tedy exekutor paušální náhradu nákladů při ukončení exekuce ve výši 250,-- Kč, nemá tento jeho požadavek oporu v exekučním tarifu. Další žádaná náhrada hotových výdajů nebyla exekutorem doložena a odvolací soud proto nemohl účelnost vynaložených hotových výdajů a jejich výši přezkoumat a určit. Se zřetelem k výše uvedenému bylo oprávněnému uloženo nahradit exekutorovi náklady exekuce pouze ve výši 3.570,-- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je proti tomuto usnesení přípustné dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v xxx k Nejvyššímu soudu v Brně (§ 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř.). V xxx dne 28. února 2005