I když jsou exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, nevydává soudní exekutor usnesení o tom, že manžel povinného se přibírá do exekučního řízení jako účastník je totiž účastníkem ze zákona.

26Co 532/2004-17 U s n e s e n í Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx v exekuční věci oprávněného xxx s r.o., proti povinnému xxx, pro 57.627,- Kč s přísl., k odvolání povinného proti usnesení exekutora xxx č.j. EX 323/02-10 ze dne 2.7.2004, t a k t o : Usnesení exekutora se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Soudní exekutor pověřený k provedení exekuce nařízené Okresním soudem v xxx ze dne 2.5.2002 č.j. Nc E 2351/2002-6 napadeným usnesením přibral do exekučního řízení na straně povinného jako dalšího účastníka jeho manželku xxx. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že v exekučním řízení bude postižen majetek ve společném jmění manželů. Proti usnesení podal povinný v patnáctidenní lhůtě počítané od jeho doručení odvolání. Namítal, že pohledávka, pro kterou se exekuce vede, vznikla z jeho podnikatelské činnosti, a proto není důvod účastenství jeho manželky xxx v exekučním řízení. Proto nechť je napadené usnesení zrušeno. Současně poukázal na okolnost, že vymáhaná pohledávka již co do částky 30.000,- Kč zanikla dobrovolným zaplacením po nařízení exekuce, a navrhl, aby byla exekuce v tomto rozsahu zastavena. Odvolací soud nejprve řešil otázku, zda je odvolání povinného přípustné. Dospěl ke kladnému závěru, neboť usnesení nebylo vydáno podle § 94 odst. 3 o.s.ř. a nelze na ně proto vztáhnout ustanovení § 202 odst. 1 písm. b) o.s.ř. K odvolání povinného poté toto usnesení bez nařízení jednání přezkoumal (§ 213 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Odvolání shledal opodstatněným, avšak z jiných než povinným uplatněných důvodů. Ustanovení § 94 o.s.ř. obsahuje v odstavci 1 a 2 tzv. druhou a třetí definici účastníků řízení. Zatímco v odstavci 1 je vymezeno účastenství v nesporném řízení, o němž soud rozhoduje postupem dle odstavce 3 tohoto ustanovení, pro vymezení účastníků podle § 94 odst. 2 je typické, že jde o nositele hmotného práva a že vymezení účastníků řízení nezáleží na údajích uvedených v návrhu. Jakmile soud v takovém případě zjistí, že se řízení neúčastní někdo, koho zákon vzhledem k jeho postavení považuje za účastníka, začne s ním ihned jako s účastníkem jednat, a naopak ukáže-li se, že se řízení účastní někdo, koho zákon za účastníka nepovažuje, soud s ním jednat přestane. V obou případech – na rozdíl od účastenství podle § 94 odst. 1 – o tom žádné rozhodnutí nevydává. Shora popsané zákonné vymezení účastníků se vztahuje i na řízení o výkon rozhodnutí (viz § 255 o.s.ř.) a na exekuční řízení (viz § 36 z. č. 120/2001 Sb. exekučního řádu). Účastenství v obou těchto řízeních je přitom vymezeno shodně, a to tak, že účastníky řízení jsou oprávněný a povinný, a jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí nebo exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného. Ze shora uvedeného je zřejmé, že soudní exekutor správně dospěl k závěru, že postižením hodnot ve společném jmění manželů se účastníkem exekučního řízení stává i manželka povinného. Vydáním napadeného usnesení však pochybil, neboť pro ně v exekučním řízení nebylo místo. Manželka povinného se totiž stane účastníkem řízení ze zákona na základě ustanovení § 94 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 36 odst. 2 exekučního řádu. K námitce povinného, že závazek vznikl pouze jeho osobě, poukazuje odvolací soud na ustanovení § 42 odst. 1 věta prvá exekučního řádu, podle něhož exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil exekutorovi (§ 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 52 exekučního řádu). O návrhu povinného na částečné zastavení exekuce rozhodne okresní soud. Nepřehlédne přitom stanovisko exekutora uvedené v jeho podání na č.l. 9 spisu poukazující na ustanovení § 5 vyhl. č. 330/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů a na okolnost, že plnění povinného nastalo až po doručení rozhodnutí soudu o nařízení exekuce. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání. V xxx dne 25. ledna 2005