"V případě, že jest tvrzeno uzavření kupní smlouvy ústně, pak ten, kdo její uzavření tvrdí, musí unést důkazní břemeno (alespoň v rozsahu shodného prohlášení osob, které právní úkony směřující k uzavření smlouvy činily o tom, zda a na čem se dohodly"

33 Cm 61/2004 - 145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY KS v HK rozhodl soudkyní JUDr. L. K. v obchodní věci žalobce: A., s.r.o., D. 53, ČB, IČ: xxxx, zast. JUDr. E. N., advokátkou, n. P. O.II. 6, ČB, proti žalovanému: A., s.r.o., P. 134, J. – Č., IČ: xxxx, zast. JUDr. K. H., advokátem, M. 429, o zaplacení 989.800,- Kč s přísl. t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému, přímo zástupci žalovaného 46.725,- Kč na nákladech řízení a 7.677,50 Kč na hotových výdajích zástupce. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení 989.800,- Kč s úrokem z prodlení, posléze 7% p.a. od 29.1.2002 do zaplacení - viz též usnesení o zastavení řízení o části žaloby, 11% úroku z prodlení z částky 989.800,- Kč od 28.1.2002 do zaplacení z 29.11.2004. Tvrdil, že pohledávku získal od společnosti T.CZ s.r.o. /dále jen T./ smlouvou o postoupení pohledávky z 25.9.2002, a dále tvrdil, že žalovaný pohledávku uznal. Pohledávka má původ z dodávky náhradních dílů, které žalovaný převzal od T. 13.11.2001 podle dodacích listů a T. dodávku fakturoval třemi fakturami se splatností dohodnutou na 28.1.2002. Šlo o faktury na 311.100,- Kč, 433.100,- Kč a 245.600,- Kč. Žalobce na výzvu soudu doplnil, že mezi T. a žalovaným byla uzavřena ústní kupní smlouva. Žalovaný se bránil žalobě tím, že pokud ve věci ústně uzavřené kupní smlouvy o náhradních dílech T./dále jen ND/ s T.jednal za něj M. J.b, bývalý jednatel žalovaného, pak překročil sjednáním obchodu za více než 20 mil. Kč své jednací oprávnění, neboť každý ze dvou jednatelů žalovaného mohl jednat samostatně jen o obcho- - 2 - 33 Cm 61/2004 dech do 1.000.000,- Kč, jinak museli jednat společně. Omezení bylo v inkriminované době zapsáno v obchodním rejstříku. Namítl neplatnost kupní smlouvy. Rovněž namítl neplatnost kupní smlouvy pro neurčitost právního úkonu, nedostatečně označený předmět smlouvy. Rovněž další dokumenty, tj. dodací listy a faktury obsahují pouze označení - náhradní díly T. a cenu zřejmě celkovou, aniž by bylo patrno, co vlastně bylo dodáno, šlo o dodávky na paletách a v bednách po dobu cca 2 měsíce a není jasné, co vlastně palety a bedny obsahují. T. vystavil 13.11.2001 celkem 40 faktur, v součtu na 20.130.000,50 Kč za ND, na fakturách jsou uvedeny různé částky, žádná není vyšší než 1.000.000,- Kč, z totožného předmětu plnění i z jednoho data vystavení faktur však plyne, že by se mělo jednat o jedinou smlouvu o hodnotě obchodu přes 20 mil. Kč.. Žalovaný uvedl, že v listopadu 2001 zaplatil T. zálohy v celkové výši cca 10 mil. Kč, platil však celkem 400.000,- Kč tzv. soukromým šekem, 8.000.000,- Kč na účet I.B. /jednatele a jediného společníka T. - pozn. soudu/. Žalovaný je ochoten vydat zboží, které je u něj uloženo. Navrhl žalobu zamítnout. Stran zkoumání věcné aktivní legitimace žalobce soud zjistil, že uzavření smlouvy o postoupení pohledávky bylo mezi účastníky učiněno nesporným. S ohledem na ust. § 529 odst. 1 občanského zákoníku, tj. k námitkám žalovaného dokazování pak bylo vedeno k tvrzené ústně uzavřené jediné smlouvě kupní o dodávkách ND v ceně cca 20 mil. Kč mezi T., jako postupitelem potažmo prodávajícím a žalovaným a k prokázání existence smlouvy navrhl žalobce důkazy výslechem svědků, I. B., dle výpisu z obchodního rejstříku KS v ČB odd. C, vl. č. xxx /předložen žalobcem/ jediného společníka a jednatele T. CZ s.r.o. - zapsán 8.1.2001 a ing. M. J., bývalého jednatele žalovaného, tedy osob, o nichž tvrdil, že byli těmi kteří za prodávajícího a kupujícího smlouvu uzavřeli. I. B.vypověděl, že o dodávce ND nebyla uzavřena písemná smlouva. On sám dostal nabídku od p. V., resp. skupiny vlastníků souborů ND v celkovém objemu cca 210 mil. Kč pro více typů vozidel, sám nabídku rozpracoval do jedn. souborů na jedn. typy aut na papíře, po rozpracování sjetiny vrátil a projevil zájem o ND pro vozy T. a V3S. Tyto soubory si vybral, ale nekoupil je, měl je pouze v papírové podobě. Svůj vztah k panu V. označil po jistém váhání, jak vztah zprostředkovatele. Nabídky pak postoupil svým obchodním partnerům, jedním z nich byl i žalovaný. Zboží bylo uskladněno v K. a svědek zprostředkoval prohlídku zboží. P. J. mu telefonicky sdělil, že by měl o nějakou část zboží zájem. Po předchozím rozhovoru s p. V. /zaměstnancem žalovaného - pozn. soudu/ a ing. J. poslal bez průvodního dopisu sjetinu s položkovým označením náhradních dílů a cenami s celkovým součtem cen. Asi za měsíc chtěli pánové, nebo jeden z nich, svědek už nevěděl který, zboží vidět. Prohlídka, kterou svědek zprostředkoval se uskutečnila za účasti lidí, kteří zboží vlastnili, bylo to asi 5 osob, mezi nimi i pan V. /jednatel žalobce - pozn. soudu/ . Svědek některé osoby neznal a o tom, že jde o vlastníky zboží se nepřesvědčil. Prohlásil, že za žalovaného tam byl on a pan V., pan V. však nebyl ten, kdo mohl říci, že zboží koupí nebo ne. Při prohlídce zjistili, že by bylo lepší zboží roztřídit na jedn. druhy a zkontrolovat i stav podle sjetiny. Třídění a inventuru zařídil svědek na žádost p. V. a dostal za to od něj peníze. Kovové části byly zakonzervovány nebo zabaleny, gumové části byly v pořádku, všechny bedny byly rozebrány a svědek zboží viděl. Po nějakém čase jej kontaktoval p. J., že by měl o část zboží zájem, a že se na dalším postupu musí domluvit ve firmě. Podle svědka měl žalovaný kupovat od T., neboť oba pánové, tj. p. V. a p. J. chtěli mít jistotu odběru a placení, a proto se dohodli - oni dva -, že zboží převezmě T. a prodá žalovanému. Některá jednání probíhala tak rychle, že se konala bez svědkovy účasti. Pan V. nechtěl dát zboží z ruky dokud nebude mít zaplaceno a p. J.nechtěl platit pře- - 3 - 33 Cm 61/2004 dem, proto do obchodu vstoupil T. a teprve pak žalovaný zaplatil určitou částku podle zálohové faktury. Stalo se tak na účet svědka, nikoli účet T. neboť T. neměl účet u IPB. Svědek tvrdil, že platby byly posléze v účetnictví vyrovnány a dále, že T. se stal vlastníkem zboží poté kdy zaplatil, platil svými penězi, resp. část z celkové sumy 20 mil. Kč platil ze svého a více než půlku dostal od žalovaného. Vlastníkovi zboží dluží T.to, co dluží žalovaný. Upřesnil, že T. nedluží žalobci, ale p. V.. Prohlásil, že mezi T.a žalovaným nebyla žádná smlouva uzavřena písemně. Tvrdil, že oslovil žalovaného, okolnost, že tam byl p. J. byla náhoda, další osobou, se kterou jednal za žalovaného byl p. V., což byl podle něj obchodník žalovaného. Pokud jde o další osoby, pak p. J. mu řekl, že se někdo musí dohodnout s p. P. /rovněž jednatel žalovaného - pozn. soudu/, ale s tím svědek nejednal, byl pouze přítomen telefonickému rozhovoru p. V. s p. P.a od p. V. slyšel, že se dohodli o placení.Někdy květnu nebo červnu 2001 pan J.projevil zájem o dílčí části nabízeného souboru, šlo o ucelené položky v objemech 200 - 300 tis. Kč, což uvedl faxem, pak chtěl dělit položky, ale na to svědek nepřistoupil, protože to nebylo technicky možné.Postupně tedy požadoval po jednotlivých částech, některé položky zrušil nebo vyměnil a to až do září r. 2001. Pak se obchod začal komplikovat , protože p. J. tvrdil, že má zájemce o celý soubor, se zájemcem se však nemohl dohodnout, takže obchod skončil někdy v říjnu 2001 a do té doby bylo odčerpáno zboží za cca 12 mil. Kč. Celkem bylo dodáno zboží za cca 20 mil. Kč, asi 600 beden ND, dodávka byla fakturována někdy v říjnu nebo v listopadu 2001. K dotazu vysvětlil, že žalovaný, resp. za něj p. J. nejednal o počátku s T. o tom, že žalovaný koupí celý soubor za cca 20 mil. Kč, a že T. od p. V. a dalších osob /které neznal/ nakupoval zboží v tom rozsahu, v jakém o ně měl žalovaný zájem. K dodávkám konkrétních náhradních dílů, za něž T.fakturoval 13.11.2001 třemi fakturami celkem 989.800,- Kč uvedl, že šlo o zboží, na kterém se dohodl pan V. s p. P. Z výslechu Ing. M. J. vyplynulo, že byl od 4.1.2001 do 27.5.2002 jednatelem žalovaného, v té době byli jednatelé dva, funkce rozděleny neměli. S p. B. se znal z činnosti firmy A. Nabídku T.o ND mu přinesl p. V. s tím, že ji dostal od. p. B., nabídka byla ústní, podle jeho pokynu pak došla sestava - tabulka s označením zboží v položkách a cenách. P. B. o věci jednal spíše s p. V.. K otázce, kdo za žalovaného uzavíral smlouvy ať již jako za prodávajícího či kupujícího svědek odpověděl, že neví. Po dvou měsících od obdržení nabídky, resp. sjetiny našli odběratele, který měl o zboží zájem a svědek žádal p. B., aby mu zboží rezervoval, že má sice zákazníka, ale nemá dojednány všechny potřebné podmínky. To bylo asi v červenci, jednal však se zákazníkem až do listopadu, kdy to vypadalo, že se dohodli a tak svědek požádal p. B., aby zboží podle sjetiny dodal, a to po jednání ve firmě s dalším jednatelem a osobami ve vedení. Do té doby měl žalovaný malou část zboží, jednu dodávku na ukázku. Cena za celek byla cca 16 mil. Kč bez DPH, byly nějaké „předplatby“ podle toho, jak měl žalovaný peníze, platilo se T., svědek tvrdil, že nepodepisoval všechny příkazy, ale jen některé, část zboží před dodáním viděl. poté, kdy svědek vypracoval návrh smlouvy s odběratelem, zavolal p. B., že zboží může dodat, cena byla daná podle sjetiny a dopravné bylo v ceně, placeny měly být cca 2/3, tj. něco přes 10 mil. Kč a zbytek odložili, neboť něměli jistotu, že dostanou zaplaceno, resp. jak rychle. To se stalo asi 5.11.2001, o tom, že s p. B. měl hovořit i druhý jednatel se svědek dověděl až v trestním řízení. Svědek potvrdil, že zboží bylo dodáno, zaplaceny byly asi 2/3 a zboží se snad nachází u žalovaného. První platby T.byly podle svědka realizovány až v listopadu 2001, po předestření výpisů z účtů žalovaného z listopadu 2001, které vedl k důkazu žalovaný připustil, že placeny byly jakési zálohy na účwet p. B., který p. B.označil. O tom, zda byl o obchodu informován i druhý jednatel žalovaného uvedl, - 4 - 33 Cm 61/2004 že informován byl a nevylučuje, že s ním jednal p. B.c, osobně však u takového jednání nebyl. Soud s ohledem na obsah výslechu svědků - viz výše, zejména k účasti dalších osob jmenovaných v souvislosti s tvrzeným uzavřením kupní smlouvy vyslechl v účastnickém výslechu jednatele žalobce, F.V. Ten vypověděl, že mu, jako fyzické osobě, nikoli podnikateli nabídla zboží firma AZD, s tím, že má kontakty na východ. Šlo o nabídku ze známosti a kdyby sehnal kupce, tak by zboží koupil, nebo by prodej zprostředkoval pro AZD. P. V. navštívil p. B., o němž věděl že se obchody tohoto druhu zabývá, resp. jeho společnost T. a předložil mu soupis zboží, který měl od AZD. P. B. rozeslal nabídky a někdo se byl na zboží podívat, mimo jiné měl zájem i žalovaný. Ten však nechtěl koupit zboží od AZD, takže AZD postupně prodávalo zboží T. a ten, když neměl peníze, požádal p. V. jako fyzickou osobu o půjčku. Když se žalovaný byl asi v březnu 2001 na zboží podívat, chtěl zboží asi za 700.000,- Kč, p. V. jel do K. a podle objednávky žalovaného u T. bylo zboží naloženo na kamion a p. V. za zboží T. zaplatil, šlo o cca 350.000,- Kč. To však mockrát neudělali, protože podmínka byla, že než žalovaný zboží složí, musí být zaplaceno, takže se p. V. peníze hned vracely. P. V. půjčoval T.a ten platil AZD, a půjčoval T. vlastně jen na dobu, než byly na účet T. připsány peníze o žalovaného, přičemž T. vzápětí půjčené peníze vracel. P. V. to dělal za provizi, k jejímuž placení se mu ústně zavázal T. K dotazu, zda jednatel žalobce vedl kontraktační jednání ve vztahu mezi T. a žalovaným uvedl, že jednal za účasti p. B., někdy se návštěvy Kladna ani nezúčastnil, počkal a zaplatil hotově, protože se platilo hotově než auto opustilo závod. Všechny obchody probíhaly do částky cca 12 mil. Kč, V říjnu 2001 p. J. volal do T., aby se obrátili /T. a p. V./ na p. P. o cca 8 mil. Kč. Jednatel žalobce volal p. P., rozhovor se vedl o tom, jaké bude mít T. od žalovaného záruky stran zaplacení a p. P. navrhl dvě varianty. Jednak, že bude-li zboží dodáno do konce roku, dostane T. zaplaceno, pokud by však další kupec zboží nekoupil, nechť jsou faktury vystaveny se splatností do května 2002, poté kdy p. V. sdělil, že záruka není dostatečná, p. P. se urazil. Když však uvážili, že již žalovaný odebral zboží za cca 12 mil. Kč, rozhodli se, že to tak udělají, tj. že zboží do určitého termínu, na jehož dodržení měl žalovaný zájem dovezou /jednatel žalobce měl na mysli sebe a zřejmě p. B. - pozn. soudu/. K dotazu, zda jednatel žalobce byl oprávněn jednat za T.na základě plné moci uvedl, že plnou moc neměl a jednal proto, že do věci vložil peníze..Pokud šlo o peněžní toky, tak částky za zboží byly zaplaceny hotově AZD, když předem měl platit žalovaný, to však neodpovídalo skutečnému placení, neboť T.vyfakturoval cca 6 mil. Kč a posléze se zjistilo, že žalovaný nezaúčtoval faktury ve své evidenci a chtěl je stornovat a vystavit nové. T. sice vyhověl, ale peníze už byly zaplaceny. Peníze od žalovaného šly na účet T.. Stran zboží, za jehož zaplacení jest požadována postoupená pohledávka uvedl, že jde o to zboží, o němž on sám jednal s p. P., tedy zboží, které mělo být dodáno do určitého termínu a dohoda se týkala zboží za cca 8 mil. Kč s daní. P.P. jednatele žalobce ani T. neoslovil, a to ani písemně, smlouva před tímto jednáním ani při něm nebyla uzavřena, zboží vybral p. J. a dal to nějakým způsobem najevo T.. K telefonickému jednání s p. P. dodal, že se dohodli na zmíněných dvou variantách, pak mu do T. volal p. P., že první varianta /bude-li zboží dodáno do konce roku, dostane T. zaplaceno - viz výše/ padla a že má T. vystavit faktury se splatností do května 2002, resp. postupně od ledna do května, a to T. udělal. Po květnové splatnosti pak jednatel žalobce žádal na p. B. razantnější řešení a spolu s ním jednal se žalovaným, který chtěl zboží vrátit, ale cit. : „když jsme ho jednou prodali, tak jsme zboží zpátky nechtěli“. K otázce stran 1. osoby množného čísla uvedl, že myslel sebe a p. B., neb tam měl 8 mil. Kč. Žalobce pak pohledávku převzal. Žalovaný chtěl vrátit všechno zboží, proto se nedomluvili, T. nabízel vracení - 5 - 33 Cm 61/2004 zboží po částech, neboť měl kupce, ale na to žalovaný nepřistoupil. Potvrdil též, že žalovaný skutečně platil na účet p. B., ten pak mohl peníze vybírat a ukládat do pokladny T., p. B. měl účet u jiné banky než T. a měl peníze hned k dispozici. K dodávce zboží z postoupené pohledávky ještě dodal, že ví, že p. J. hovořil s p. B. a řekl mu, že o věci musí hovořit T. s p. P., jednatelem žalovaného, tomu pak volal on sán a dohodl zmíněné dvě varianty. Důvodem bylo něco ve výpisu z OR, nějaké podmínky a na základě domluvy mezi ním a p. P.se „to zrealizovalo“, tím myslel, že p. P. vydal pokyn, aby faktury byly vystaveny a všechny faktury orazítkoval a podepsal p. J. Dodávka nebyla fakturována najednou tj. cca 8 mil. Kč proto, že to tak pan P. chtěl, resdp. chtěl rozdělit faktury od ledna do května. Proč je vystaveno se stejnou splatností několik faktur pod 1 mil. Kč, nevěděl. Odvoz zboží v objemu cca 8 mil. představoval náklad asi 8 kamionů i více, dopravu zajišťoval jak žalovaný, tak AZD i T. a každý z nich ji pravděpodobně platil sám. Dále soud vyslechl svědka Ing. I. P. , bývalého jednatele žalovaného v období od 7.1.2001 do 14.9.2004. Ten vypověděl, že p. Ing. J. byl tzv. výkonným ředitelem žalovaného, měl na starost obchody, on sám byl druhým jednatelem spíše z opatrnosti pro případ, že by prvý jednatel jednat nemohl. V té době vykonával u B. G.. a.s. V H.n. M. funkci ředitele nákupu. O omezení uzavírání smluv finančním limitem však oba věděli, běžné to nebylo, ale jakmile šlo o smlouvu nad 1 mil. Kč, tak ji podepisovali oba. Většina obchodů se však realizovala s B. - A.a.s., i tam však smlouvy podepisovali a žádnou jinou než tyto smlouvy nad 1 mil. Kč svědek nepodepsal, neb mu p. J. žádnou nepředložil, takže ani nevěděl, že takový obchod p. J. dělá. S p. V.se svědek nikdy nesetkal, jednou s ním mluvil telefonem, a to až tehdy, kdy vyšlo najevo, že p. J. neoprávněně vyplácel nějaké finance. P. V. se ptal, kdy žalovaný zaplatí zbytek, svědek mu odpověděl, že žádnou smlouvu neuzavřeli, žádný obchod on sám nedojednával a není co platit, že on sám s nikým o tomto obchodu nejednal. Nevěděl ani, zda p. V. tvrdil, že žalovaný dluží jemu nebo někomu jinému. Neřekl p. V. nic o tom, že by zboží mělo být dodáno do konce roku, či že by měly být vystaveny faktury se splatností do května. P. J. jej sice informoval o tom, že má kupce na zboží a asi dva měsíce před tím mu říkal, že má nějaký dobrý obchod, jednal o něm poměrně dlouho a svědek mu říkal, že musí uzavřít kupní smlouvy, platební kalendář a p., řekl mu, že mu má smlouvy předložit, byl u toho p. T. To se však nestalo a svědek zjistil, že z firmy odcházejí větší částky peněz. Informoval o tom vedení společníka žalovaného / B. - A.a.s. - pozn. soudu - viz výpis z OR zdejšího soudu, odd. C vl. č. 16895 /, neboť nikdy takový obchod bez toho, že by byl informován společník žalovaného nemohl nikdo uzavřít. Svědek sám na věc přišel, až když bylo zaplaceno cca 12 mil. Kč. Svědek tvrdil, že nikdy nemluvil s p. V. o tom, že by faktury měly být na nižší částky než 1 mil. Kč, připustil, že faktury na částky od 245.000,- Kč do 311.000,- Kč /faktury ze sestavy postoupené pohledávky/ by mohly u žalovaného projít bez povšimnutí, kdyby toho nebyl celý balík. Faktura na částku větší než 1 mil. Kč by bez povšimnutí neprošla. Rovněž připustil, že žalovaný byl v obchodním již dříve styku s T., nevěděl o jaké obchody šlo, neb je měl na starosti p. J., nevěděl zda o nich byly uzavírány smlouvy a o jaké event. finanční objemy šlo. Upřesnil, že pokud chtěl, aby byly uzavřeny smlouvy, měl na mysli smlouvy, jimiž by byly zajištěny finanční toky, neboť žalovaný sám nikdy takové peníze na účtu neměl. P. J. měl jednat asi se čtyřmi potencionálními kupci. O tom, že zboží koupil však svědka neinformoval, svědek to zjistil až v souvislosti s odchodem větší částky peněz, p. J. navážel zboží za jeho zády a svědek teprve kontrolou zjistil, že si najal další sklady, kam je vozil. On sám s T. nikdy nejednal ani o tom, že by si zboží měli odvézt, to měl dohodnout p. J.. Kromě jediného rozhovoru s p. V.m nikdy svědek nejednal s obchodními partnery žalovaného, p. V. mu řekl, že se jedná o ten „průšvih“ s náh- - 6 - 33 Cm 61/2004 radními díly, nevěděl však, za koho p. V. jednal a ten mu to ani neřekl, nikdy mu sám nevolal ani s ním nemluvil o rozložení plateb. Soud s ohledem na to, že vzal za důkazy provedené výpověďmi - viz výše - k prokázání tvrzení o právním důvodu pohledávky, z níž je uplatňován nárok za dostatečné ke zjištění skutkového stavu, nepřihlédl již k důkazům dalším, zejména k důkazu žalovaného o stavu a ceně zboží znaleckým posudkem, ale ani k fakturám na požadovanou částku a neprovedl důkaz čtením celkem 40 faktur, které žalovaný k důkazu navrhoval, když jejich vystavení bylo mezi účastníky učiněno nesporným. Účastníci po výzvě podle § 119a odst. 1 o.s.ř. již nic dalšího netvrdili a důkazy nenabízeli. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že mezi žalovaným jako event. kupujícím a T. jako event. prodávajícím nedošlo k uzavření tvrzené kupní smlouvy o dodávce zboží, ND v objemu cca 20 mil. Kč, neboť nedošlo k souhlasným projevům vůle jednajících osob alespoň o podstatných částech smlouvy, tj. o převedení vlastnického práva k určitým věcem movitým a zaplacení ceny. V případě, že jest tvrzeno uzavření kupní smlouvy ústně, pak musí ten, kdo její uzavření tvrdí unést důkazní břemeno alespoň v rozsahu shodného prohlášení osob, které právní úkony směřující k uzavření smlouvy učinily o tom, zda a na čem se dohodly. Zásadní rozpory v popisu dějů, které měly mít za následek uzavření smlouvy vyplynuly : - z výpovědi p. B., který ani nevěděl, zda a od koho zboží „papírově“ nakoupil, či zda jednal jen jako zprostředkovatel obchodu a pro koho tak činil - z výpovědi p. J., který u vědomí svého nedostatečného jednacího oprávnění pouze „předjednával“ obchod jak z pozice event. kupujícího tak event. prodávajícího a spoléhal zřejmě na to, že při rozložení plateb a toho, že obratem zboží prodá, nebude muset žádat ingerenci druhého jednatele a poté, kdy se obchod nevyvíjel podle původní úvahy, předpokládal dodatečnou dohodu mezi osobami, stojícími na straně prodávající, aniž by měl dostatečně jasno, kdo a za koho je k jednání oprávněn a druhým jednatelem. - z výpovědi p. V., který aniž byl k tomu zmocněn, vedl jednání za T. se žalovaným resp. s p. J. a p. P. a interpretoval výsledky těchto jednání v podobě, která neodpovídala skutečnosti. - z výpovědi p. P., který ač jednatelem žalovaného, nikdy neučinil nic, co by směřovalo k uzavření kupní smlouvy, ať již o celém tvrzeném objemu zboží nebo o části zboží nejméně v rozsahu dodávky za cenu, která jest ve sporu požadována z pohledávky. Zmíněné rozpory jsou tak markantní a závažné, že vznik jakékoli smlouvy uzavřené mezi T. jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím vylučují. Zde soud souhlasí s názorem žalovaného, vyjádřeným v závěrečném shrnutí, k němuž byli účastníci vyzváni dle § 119a odst. 2 o.s.ř., že šlo o mimořádně nekompetentní jednání zúčastněných osob. K tomu soud rovněž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 259/2000, z něhož cituje : „Bez vůle fyzické nebo právnické osoby, která by směřovala ke způsobení právního následku v podobě vzniku, změny, zajištění nebo zániku občanskoprávního vztahu, ani bez jejího projevu v objektivizované formě ve vnějším světě, nelze o právním úkonu hovořit. Pokud se vlastník nebrání nastalému bezprávnému stavu neznamená, že by již tím konkludentně projevoval vůli takový stav reparovat uzavřením určité smlouvy.“ . - 7 - 33 Cm 61/2004 Samostatně pak - i s ohledem na žalobcovo právní hodnocení příp. nedostatku projevu vůle na straně žalovaného, tak jak jej žalobce zmiňuje v závěrečném shrnutí, k němuž byli účastníci vyzváni dle § 119a odst. 2 o.s.ř. soud pro krátkost odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. NS 29 Odo 198/2002 /Sb. NS 2004, 6 : 276/, cit. : „Podle ustanovení § 133 odst. 1 obch. zák., jestliže má společnost více jednatelů, je oprávněn jednat jejím jménem každý z nich, neurčuje-li společenská smlouva nebo stanovy něco jiného. Způsob jednání jednatelů jménem společnosti se podle ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) obch. zák. zapisuje do obchodního rejstříku. V projednávané věci bylo, jak zjistil soud prvního stupně, v rozhodné době v obchodním rejstříku zapsáno, že jménem společnosti jednají vždy společně dva jednatelé, a to vždy J. K. společně s jedním z dalších jednatelů. Tento způsob jednání je tedy závazný jak pro společnost, tak i vůči dalším osobám. Podle ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák. může společenská smlouva, stanovy nebo valná hromada omezit jednatelské oprávnění jednatelů. Takové omezení je však neúčinné vůči třetím osobám. Je třeba zdůraznit, že případy, kdy společenská smlouva či stanovy určují, že jménem společnosti jedná více jednatelů společně, nelze považovat za omezení jednatelského oprávnění ve smyslu ustanovení § 133 odst. 2 obch. zák., neboť v tomto případě jde o určení způsobu jednání jménem společnosti podle ustanovení § 133 odst. 1 obch. zák. Smlouvu o koupi cenného papíru uzavřel jménem společnosti její jednatel, který dle zápisu v obchodním rejstříku nebyl oprávněn činit jménem společnosti právní úkony samostatně, ale pouze spolu s dalším jednatelem. Jestliže tedy učinil projev vůle směřující k uzavření smlouvy sám, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle společnosti, neboť nebyl učiněn způsobem, kterým jedná statutární orgán společnosti. Smlouva o koupi cenného papíru tedy nebyla platně uzavřena. Na tom nic nemění to, zda druhá účastnice smlouvy byla či nebyla v dobré víře, neboť žádný právní předpis pro takový případ možnost namítat dobrou víru nepřipouští.“ Z uvedeného rezultuje, že žalovaný vyvrátil žalobcovo tvrzení o tom, že pohledávka, kterou žalobce získal smlouvou o postoupení jest pohledávkou ze zaplacení ceny zboží ze smlouvy kupní, kterou měl žalovaný uzavřít s postupitelem a naopak vyšlo najevo, že žalovaný závazek k zaplacení ceny zboží nemá. Soud se nezabýval otázkou event. vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť pro uplatňování takového nároku žalobce postrádá aktivní věcnou legitimaci. Soud žalobu žalobce, který požadoval na žalovaném zaplacení 989.800,- Kč s přísl., zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 a 149 o.s.ř. a soud přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch náklady, spočívající v odměně advokáta, 46.350,- Kč dle vyhl. č. 484/2000 Sb., 5 paušálních náhrad po 75,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a na prokázané hotové výdaje advokáta 7.677,50 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení k VS v P. prostřednictvím podepsaného soudu. V HK dne 14. února 2005 Za správnost vyhotovení: JUDr. L. K., v.r. L. B. soudkyně