I. Dodatečné dovození jiného důvodu vazby podle § 67 tr.řádu poté, co dosavadní důvody vazby se ukázaly nezákonnými, by bez zjištění jakýchkoli nových skutečností vazbu odůvodňujících znamenalo nepřípustné a účelové překročení ústavních záruk osobní svobody (Čl. 8 odst. 5 LPS) a postup orgánů činných v trestním řízení jako celku by tak vykazoval prvky libovůle a byl by neslučitelný s požadavkem právní jistoty. II. Pro naplnění znaku „pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán“ ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr.řádu není rozhodný okamžik sdělení podezření ve zkráceném řízení, nýbrž okamžik zahájení trestního stíhání, jímž je v případech zkráceného řízení podle § 314b tr.řádu doručení návrhu na potrestání soudu.

5 (Usnesení KS v HK ze dne 24.10.2006 sp.zn. 10 To 322/2006) Krajský soud z podnětu stížnosti obžalovaného zrušil podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.řádu usnesení OS v HK ze dne 5.10.2006, č.j. 3 T 122/2006 - 74, a rozhodl podle § 72 odst. 3 tr.řádu o propuštění obžalovaného z vazby na svobodu. Z odůvodnění : Napadeným usnesením okresní soud podle § 72 odst. 3 tr.řádu zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby s odůvodněním, že obžalovaný se nezdržoval na žádné z jím uvedených adres, jeho účasti na hlavním líčení nebylo možno dosáhnout jinak než vzetím do vazby, obžalovaný se delší dobu zdržoval mimo své bydliště a soudu neoznámil změnu místa pobytu. I nadále je tedy podle okresního soudu odůvodněna obava, že obžalovaný by se vyhýbal trestnímu řízení, případně nástupu trestu, přičemž ve věci byl (nepravomocně) uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a je tudíž splněna i podmínka uvedená v § 72 odst. 2 písm. b) tr.řádu (tedy že není zřejmé, že trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody). Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil prostřednictvím svého obhájce s tím, že důvod vazby podle § 67 písm. a) tr.řádu dán není, když nebylo zjištěno konkrétní jednání obžalovaného nebo konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat. Okresní soud nejen že neposuzoval v této souvislosti okolnosti objektivní povahy, ale nezabýval se ani zjišťováním osobních poměrů stěžovatele, jenž má stálé bydliště, žije v rozestavěném domě spolu se svou bývalou manželkou a sedmiletým synem. Ani s ohledem na výši hrozícího trestu není důvodná obava, že by se stěžovatel trestnímu stíhání vyhýbal. Vše vzniklo pouze tím, že byl po nějakou dobu mimo své bydliště a doručenka se mu do rukou nedostala. Místní oddělení Policie ČR stěžovatele zná a když je třeba jej sehnat, tak se jim to podaří, jak tomu bylo také ihned po vydání příkazu k zatčení. Stěžovatel uzavřel, že důvod útěkové vazby není dán, a navrhl, aby krajský soud napadené usnesení zrušil a propustil jej z vazby na svobodu. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal krajský soud podle § 147 odst. 1 tr.řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo. Proti obžalovanému je vedeno v této věci trestní stíhání pro skutky kvalifikované okresním soudem jako dva trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr.zák. ( v obžalobě bylo použito také právní kvalifikace podle § 180 d tr.zák.). Těchto trestných činů se obžalovaný podle nepravomocného rozsudku OS v HK ze dne 5. října 2006 dopustil v podstatě tím, že i přes soudem uložený zákaz řízení motorových vozidel řídil ve dvou případech osobní automobil tov.zn. Ford Sierra, a to nejprve dne 27.6.2006 v 03.15 hod. v Hradci Králové v Pospíšilově ulici a posléze dne 6.7.2006 v době od 20.30 hod. do 22.40 hod. na trase Trutnov – Hradec Králové Hlavní nádraží ČD, Rašínova ulice a Sokolská ulice, navíc přesto, že není držitelem řidičského oprávnění. Obžalovanému byl za toto jednání zmíněným nepravomocným rozsudkem uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců se zařazením do věznice s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný včasné odvolání a věc se nyní nachází ve stadiu odvolacího řízení, když veřejné zasedání o odvolání je nařízeno na 7. listopadu 2006. Ve věci bylo konáno o obou skutcích zkrácené přípravné řízení a návrh na potrestání byl po spojení věcí podán dne 11.7.2006, když trestní stíhání bylo v té době vedeno nevazebně. Okresní soud nařídil hlavní líčení na 16.8.2006 a předvolání zaslal obžalovanému na jeho trvalé bydliště L. 107, okres Trutnov, které je také jedinou adresou obžalovaného uvedenou ve spise (a tuto adresu obžalovaný uvedl též pro účely doručování). Obžalovanému se však na první pokus nepodařilo na tuto adresu prostřednictvím pošty doručit, když zásilka byla oznámena, obžalovaný si ji ale na poště v příslušné lhůtě nevyzvedl. Okresnímu soudu se obálka vrátila dne 14.8.2006 a dne 15.8.2006 okresní soud – vycházeje patrně z ustanovení § 90 odst. 2 tr.řádu - faxem požádal Obvodní oddělení Policie ČR Žacléř, okres Trutnov, o předvedení obžalovaného k hlavnímu líčení. Obžalovaného se však předvést nepodařilo, když uvedeným policejním oddělením bylo dne 16.8.2006 sděleno, že obžalovaný se v místě bydliště zdržuje nepravidelně (viz úřední záznam č.l. 51). Hlavní líčení bylo odvoláno a téhož dne byl vydán příkaz k zatčení obžalovaného. Ten byl dne 21.8.2006 doručen Okresnímu ředitelství Policie ČR Trutnov a dne 28.8.2006 byl obžalovaný zatčen. Při výslechu před soudcem uvedl, že se zdržoval buď v místě svého bydliště, anebo byl u své přítelkyně asi dva kilometry od místa bydliště, přičemž bývalá manželka mu nemusela předvolání dát. Obžalovaný byl vzat do vazby usnesením OS HK ze dne 28.8.2006, č.j. 3 T 122/2006 - 56, které nabylo právní moci dne 19.9.2006, a to z důvodu podle § 68 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.řádu a § 67 písm. a) tr.řádu. Lhůta trvání vazby ve smyslu ust. § 71 odst. 10 tr.řádu započala dne 28.8.2006. Aniž by se okresní soud v odůvodnění tohoto usnesení zabýval důvody vazby z hlediska ustanovení § 67 písm. a,b,c tr.řádu, odůvodnil své rozhodnutí o vzetí obžalovaného do vazby poukazem na ustanovení § 68 odst. 3 písm. b) tr.řádu s tím, že obžalovaný „se nedostavil na předvolání, které si nevyzvedl, a ani se nepodařilo zajistit jeho účast při hlavním líčení prostřednictvím Policie ČR, která měla obžalovaného předvést“. Proti tomuto rozhodnutí stížnost podána nebyla. Podle § 68 odst. 2 tr.řádu v případech, kdy je obviněný stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, jak je tomu v daném případě, nelze obviněného vzít do vazby, ledaže by nastala některá z dalších skutečností taxativně uvedených v § 68 odst. 3 písm. a) až e) tr.řádu. Některá z těchto skutečností (nebo i více z nich) musí tedy v těchto případech přistupovat k obecným důvodům vazby uvedeným v § 67 tr.řádu. Okresní soud postupoval chybně, pokud při rozhodování o vzetí do vazby dovodil u obžalovaného existenci zákonné podmínky uvedené v § 68 odst. 3 písm. b) tr.řádu. Podle tohoto ustanovení se omezení uvedené v § 68 odst. 2 tr.řádu neužije, jestliže se obviněný opakovaně (tedy nejméně dvakrát) nedostavil na předvolání a kromě toho (kumulativní podmínka) se jej nepodařilo ani předvést ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení. Z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že zákonná podmínka vazby uvedená v § 68 odst. 3 písm. b) tr.řádu splněna není. Rozpor je již v tvrzení okresního soudu, že se obžalovaný nedostavil na předvolání, které si nevyzvedl, protože nedostavením se na předvolání se zde rozumí nedostavení se poté, co obžalovaný předvolání obdržel. V samotném napadeném usnesení se okresní soud ustanovením § 68 odst. 2, 3 tr.řádu již nezabýval vůbec, ačkoli některá ze skutečností uvedených v § 68 odst. 3 tr.řádu je samozřejmě podmínkou i dalšího trvání vazby v řízení o daném trestném činu. I z tohoto důvodu je napadené usnesení nesprávné a nepřezkoumatelné. Pokud se v odůvodnění napadeného usnesení vyskytuje určitý náznak závěru, že obžalovaný se skrýval (aniž je zde jakýkoli konkrétní odkaz na ustanovení § 68 odst. 3 písm. a) tr.řádu), je třeba uvést, že závěr o „skrývání se“ obžalovaného učinil okresní soud předčasně. Krajský soud ostatně neshledává ani obecný důvod vazby ve smyslu ust. § 67 písm. a) tr.řádu, tedy odůvodněnost obavy, že na svobodě by obžalovaný uprchl nebo se skrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. Totožnost obžalovaného je nepochybná, obžalovanému nehrozí vysoký trest. Nesprávný je argument, že obžalovaný se delší dobu zdržoval mimo své bydliště. To nemohl okresní soud posoudit na podkladě toho, že se jedenkrát nepodařilo obžalovanému poštou doručit předvolání a že bezvýsledný zůstal jediný narychlo vyžádaný pokus Policie ČR o předvedení obžalovaného. Po prvním pokusu o konání hlavního líčení vydal okresní soud příkaz k zatčení. Předčasný je závěr okresního soudu, že účasti obžalovaného na hlavním líčení nebylo možno dosáhnout jinak než vzetím do vazby. To potvrzuje obsah spisu, když obžalovaného se podařilo zatknout záhy po vydání příkazu k zatčení. V podstatě stejného výsledku, ovšem při šetření občanských práv obžalovaného v duchu zásady přiměřenosti, by okresní soud například dosáhl, pokud by dne 16. 8. 2006 hlavní líčení odročil přibližně o jeden měsíc a požádal orgány Policie ČR nebo justiční stráže o doručení předvolání obžalovanému. Jestliže by se doručení podařilo zrealizovat dne 28.8.2006 (kdy byl obžalovaný zatčen), mohlo hlavní líčení proběhnout téměř o jeden měsíc dříve, než nakonec proběhlo. Okresní soud tedy svým shora popsaným postupem průběh trestního řízení pravděpodobně nejen neurychlil, ale naopak zpomalil. V této souvislosti krajský soud připomíná, že vazba je významným zásahem do osobní svobody, zaručené Čl. 8 odst. 1 Listiny základnách práv a svobod. Proto podle Čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR i obecných soudů je třeba zákonné důvody vazby vždy vykládat restriktivně a zkoumat, zda vazba je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. V daném případě – tím spíše, že obžalovaný je stíhán pro méně závažný trestný čin – by důvod vazby útěkové ve smyslu § 67 písm. a) tr.řádu (a nota bene závěr, že obžalovaný se skrýval) musel být opřen o delší dobu trvající bezvýsledné úsilí soudu o předvolání obžalovaného, kdy z chování obžalovaného by nepochybně vyplynul jeho úmysl trestnímu stíhání se vyhýbat a jeho přítomnost při hlavním líčení by nebylo možno zajistit ani jinými prostředky předpokládanými § 90 tr.řádu. Tyto podmínky v posuzovaném případě splněny nebyly. O neujasněnosti zákonných podmínek vazby okresním soudem svědčí i to, že nadbytečně argumentuje v napadeném usnesení splněním podmínky uvedené v § 72 odst. 2 písm. b) tr.řádu, ačkoli ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že v případě, že by bylo zjištěno, že obžalovaný se dopustil jednání uvedeného v § 68 odst. 3 tr.řádu, není již nutno se zabývat tím, zda trestní stíhání může vést k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Krajský soud se zabýval rovněž tím, zda nejsou dány jiné důvody vazby ve smyslu ust. § 67 tr.řádu. Důvod podle § 67 písm. b) tr.řádu zjevně nepřichází v úvahu. Krajský soud však má za to, že je v zásadě dán důvod vazby předstižné ve smyslu ust. § 67 písm. c) tr.řádu, tedy obava, že obžalovaný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Obžalovaný byl totiž v minulosti pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí odsouzen již několikrát a přesto se ho znovu opakovaně dopouští. O vyšší míře jeho odhodlání i nadále páchat tuto trestnou činnost svědčí pak zejména fakt, že poté, co mu bylo v této věci dne 27.6.2006 sděleno podezření pro první skutek, dopustil se dne 6.7.2006, tedy jen několik dnů poté, prakticky shodného jednání, dokonce za použití téhož motorového vozidla. Krajský soud se proto dále zabýval otázkou, zda za situace, kdy dosavadní důvody, pro které byl obžalovaný ve vazbě, nebyly a nejsou dány, přichází nyní v úvahu jeho ponechání ve vazbě z jiného důvodu, uvedeného v § 67 písm. c) tr.řádu. Takový postup však neshledal krajský soud ústavně konformním. Především uvedené důvody předstižné vazby byly orgánům činným v trestním řízení známy již v době podání návrhu na potrestání a nic by jim tedy nebránilo obžalovaného zadržet a postupovat podle § 314b odst. 2 tr.řádu a vzít obžalovaného do vazby, pokud by byly splněny rovněž podmínky ustanovení § 68 odst. 3 tr.řádu (dále bude vysvětleno, že však ani tyto podmínky splněny nebyly). Nynější dodatečné dovození důvodu vazby podle § 67 písm. c) tr.řádu poté, co dosavadní důvody vazby se ukázaly nezákonnými, by bez zjištění jakýchkoli nových skutečností vazbu odůvodňujících znamenalo samo o sobě nepřípustné a účelové překročení ústavních záruk osobní svobody a postup orgánů činných v trestním řízení jako celku by tak vykazoval prvky libovůle a byl by neslučitelný s požadavkem právní jistoty. Kromě toho krajský soud nepovažuje v daném případě za splněné ani podmínky ustanovení § 68 odst. 3 tr.řádu, kdy konkrétně zde přichází v úvahu jedině ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr.řádu, podle něhož se omezení uvedená v § 68 odst. 2 tr.řádu nepoužijí, jestliže obviněný pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán. Při výkladu tohoto ustanovení je nutno respektovat judikaturu Ústavního soudu ČR, který opakovaně, zejména v nálezech sp.zn. II. ÚS 198/04 ze dne 20.5.2004, sp.zn. II.ÚS 317/04 ze dne 31.8.2004, I. ÚS 98/05 ze dne 15.12.2005 a sp.zn. I. ÚS 783/04 ze dne 20.7.2006, vyslovil právní názor, že pojem „pokračoval“ užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) tr.řádu je nutné interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti (resp. ji opakoval) i po zahájení trestního stíhání. V posuzovaném případě, kdy bylo konáno zkrácené řízení, je okamžikem zahájení trestního stíhání podle § 314b odst. 1 tr.řádu okamžik doručení návrhu na potrestání soudu. Nebylo přitom zjištěno, že by se obžalovaný znovu dopustil trestné činnosti, pro niž je stíhán, i po doručení návrhu na potrestání soudu. Krajský soud se zabýval také tím, že obžalovaný danou trestnou činnost opakoval i po sdělení podezření. Z hlediska účelu trestního řízení podle § 1 odst. 1 tr. řádu, kterým je mimo jiné zamezení páchání trestné činnosti, to je významné, neboť opakování trestné činnosti po sdělení podezření bezpochyby svědčí o vyšším stupni narušení pachatele a jeho odhodlanosti páchat daný druh trestné činnosti. Mohlo by se zdát, že trestní řád v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) v návaznosti na deklarovaný účel trestního řízení a v souladu s ním se snaží zamezit právě těmto případům houževnatého opakování určitého druhu trestné činnosti (byť méně závažné) narušenými pachateli, na které nemá vliv ani probíhající trestní řízení, a vymezuje tak institutu vazby i prostor pro její účel preventivní (byť tento není stěžejním účelem vazby). Tak tomu však podle zmíněné judikatury Ústavního soudu není. Ústavní soud v žádném ze svých nálezů neuvádí jiný rozhodný okamžik z hlediska naplnění znaku „pokračování“ než právě zahájení trestního stíhání, tedy nikoli sdělení podezření, ale ani sdělení obvinění. V případech trestního řízení vedeného podle obecných pravidel (nikoli zkráceného řízení) to tedy znamená, že pachatel může podmínku uvedenou v § 68 odst. 3 písm. e) tr.řádu naplnit i tehdy, pokud v dané trestné činnosti pokračuje i poté, co bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, i když mu ještě nebylo doručeno, tedy nezávisle na tom, zda se o svém trestním stíhání dozvěděl. Na základě těchto úvah krajský soud uzavírá, že pro naplnění znaku „pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán“ není rozhodný okamžik sdělení obvinění ani okamžik sdělení podezření ve zkráceném řízení, nýbrž ve světle judikatury Ústavního soudu ČR výlučně okamžik zahájení trestního stíhání, jímž je v případech zkráceného řízení podle § 314b tr.řádu, a tedy i v posuzovaném případě, doručení návrhu na potrestání soudu. Ze všech těchto důvodů dospěl krajský soud k závěru, že v posuzované trestní věci nejsou dány zákonné důvody vazby obžalovaného a okresní soud napadeným usnesením pochybil, pokud žádost obžalovaného o propuštění z vazby zamítl, místo aby jej z vazby propustil. Proto krajský soud rozhodl tak, že z podnětu stížnosti obžalovaného se napadené usnesení podle § 149 odst. 1 písm. a) tr.řádu zrušuje a nově se rozhoduje tak, že obžalovaný se podle § 72 odst. 3 tr.řádu propouští z vazby na svobodu. Zpracoval: JUDr. J.M.