Opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům může za ni podat žalobu o rozvod jejího manželství k žalobě je však zapotřebí souhlas soudu.

17Co 145/2006 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobkyně A.T., nar. xxx , bytem v xxx, zastoupené opatrovnicí J.H., bytem tamtéž, proti žalovanému V.T., nar. xxx , bytem v xxx, o rozvod manželství, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB ze 14. února 2006, č. j. 10C 190/2005-26, takto: Rozsudek okresního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem okresní soud manželství účastníků rozvedl a nikomu z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění vyložil, že soudě podle skutkových zjištění, která učinil, je manželství účastníků rozvráceno, a to tak hluboce a trvale, že neplní žádnou ze svých funkcí a nelze očekávat, že by ještě mohlo dojít k obnovení soužití (§ 24 odst. 1 zákona o rodině). Žalobkyně a žalovaný spolu nežijí už nejméně 5 let. Příčina tkví v následcích onemocnění žalobkyně nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný. Zopakoval, že má žalobkyni stále rád a chce, tak jako dosud, naplňovat slib, který si dali, totiž žít ve vzájemném svazku až do smrti. Popisoval, jak žalobkyni navštěvoval v nemocnici a jaké psychické obtíže mu žaloba o rozvod přinesla. Prohlásil, že by žalobkyně sama tento návrh nikdy nepodala, a že ho překvapuje, že se okresní soud přiklonil ke stanovisku její opatrovnice (její dcery), jež ve skutečnosti rozvod navrhla zřejmě jen z důvodů zištných, bez ohledu na přání obou manželů a možné důsledky rozvodu. Za nesprávné měl i to, že byl rozsudek vyhlášen u jednání, k němuž se opatrovnice žalobkyně nedostavila. Její omluvu, že musí pečovat o žalobkyni, pokládal za nedůvodnou. Z obsahu odvolání bylo zřejmé, že mu jde o změnu napadeného rozsudku v zamítavý. Opatrovnice žalobkyně navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Namítla, že se žalovaný v její přítomnosti o žalobkyni vyjádřil jako o “živé ležící mrtvole” a že ji sám umístil do psychiatrické léčebny. Vysvětlovala, z jakých pohnutek si pak svou matku vzala k sobě. Měla za to, že by mělo být bráno v potaz, že žalovaný neměl v úmyslu o žalobkyni se starat a že teprve u ní (u opatrovnice) se její fyzický stav velmi zlepšil. Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o. s. ř.), krajský soud v neveřejném zasedání napadený rozsudek přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Dospěl k následujícím závěrům: Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně byla (rozsudkem OS v HB z 30. října 2002, č. j. 0Nc 712/2002-22, který nabyl 26. 11. 2002 právní moci) zbavena způsobilosti k právním úkonům (§ 10 odst. 1 občanského zákoníku) a v návaznosti na to jí byl (usnesením téhož soudu z 12. prosince 2002, č. j. 0P 255/2002-26) ustanoven opatrovník (§ 27 odst. 2 občanského zákoníku), a to v osobě její dcery J.H. Projednávanou žalobu pak podala jménem žalobkyně právě ona. V soudní praxi dlouhodobě převládá právní názor, že opatrovník osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům jménem svého opatrovance žalobu o rozvod jeho manželství podat může. Obecně totiž nelze vyloučit, že rozvod manželství v zájmu dotyčné osoby skutečně je. V žádném případě se však nejedná o záležitost běžnou, a z tohoto důvodu se dovozuje, že v takovýchto případech je zapotřebí analogicky (§ 853 občanského zákoníku) aplikovat ustanovení § 28 občanského zákoníku. Podle něj potřebuje opatrovník k nikoli běžnému nakládání s majetkem opatrovance schválení (opatrovnického) soudu (srovnej pak navazující ustanovení § 179 ve spojení s § 193 odst. 3 o. s. ř.). Vyžaduje-li zákon dohled soudu nad neběžnými majetkovými úkony opatrovníka, pak se stejnou logikou je třeba – při absenci výslovné zákonné úpravy této problematiky – totéž požadovat i u tak závažného úkonu, týkajícího se osobního vztahu, jakým je podání rozvodové žaloby. I zde je tedy plně namístě, aby soud, jehož úlohou je bdít nad zájmy nesvéprávného, zhodnotil, zda je rozvodová žaloba pro dotyčnou osobu přínosem. Tento právní názor (vyjádřený např. ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu z 11. 5. 1964, Cpj 133/64) zastává i krajský soud. V projednávané věci obsah spisu nepodával žádnou zprávu o tom, jestli opatrovnický soud podání projednávané žaloby schválil. Krajský soud se tedy onoho soudu, jímž je Okresní soud v KV (opatrovnický spis žalobkyně vede pod sp. zn. 22P 75/2003), na danou záležitost dotázal a zjistil, že opatrovnice návrh na schválení rozvodové žaloby nepodala a žádné rozhodnutí tedy v tomto ohledu dosud vydáno nebylo. Za takové situace ovšem nezbývá, než napadený rozsudek pokládat za předčasný. Je na opatrovnici žalobkyně, aby řízení o schválení rozvodové žaloby zahájila, a následný postup v tomto řízení rozvodovém pak bude třeba přizpůsobit jeho výsledku. Jestliže schválení uděleno nebude anebo o ně opatrovnice ani nepožádá, rozvodové žalobě vyhovět nelze. Z těchto důvodů krajský soud – aniž se mohl věcí zabývat i z jiných hledisek včetně argumentace účastníků k věci samé – musel napadený rozsudek zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení okresnímu soudu (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Ten poskytne opatrovnici žalobkyně v nadepsaném smyslu náležité poučení a poté vyčká, zda návrh na schválení žaloby podán bude, popřípadě na výsledek takto zahájeného řízení. Teprve pak o žalobě znovu rozhodne, a bude-li ji opět posuzovat věcně, vypořádá se i s argumentací, kterou účastníci přednesli v odvolacím řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 29. června 2006 Předseda senátu: