Soud nemůže státu v řízení o dědictví uložit, aby uplatnil své právo na odúmrť žalobou.

17Co 361/2006-189 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci dědictví po V.P., zemřelém xxx 2004, posledně bytem xxx, za účasti 1) A.N., r. č.: xxx, bytem xxx, zastoupené M.B., bytem xxx, 2) M.B., r. č.: xxx, bytem v xxx, zastoupené JUDr. xxx, advokátem xxx, 3) ČR – Ú p z s v v m, se sídlem v xxx, Územní pracoviště xxx, k odvolání ČR – Ú p z s v v m proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 24. 7. 2006, č. j. 33D 627/2005-182, t a k t o : Usnesení okresního soudu s e v odvoláním dotčeném výroku II m ě n í tak, že ČR – Ú p z s v v m s e n e u k l á d á povinnost, aby podala u Okresního soudu v HK návrh na určení, že dědictví po V.P. co do rozsahu ½, připadá České republice z titulu odúmrti. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud shora označeným usnesením uložil M.B., aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení podala u Okresního soudu v HK návrh na určení, že je dědičkou po zůstaviteli V.P. ze závěti (bod I výroku usnesení) a ČR – Ú p z s v v m uložil, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení podala u Okresního soudu v HK návrh na určení, že dědictví po V.P., co do rozsahu ½, připadá ČR, a to z titulu odúmrti (bod II). Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil tím, že v dědickém řízení byly předloženy dvě závěti – jedna datovaná 26. 12. 2003 a druhá datovaná 14. 9. 2004. První závětí zůstavitel odkázal majetek své švagrové – M.B. a dále svému bratrovi J.P. Ten však zůstavitele předemřel a nezanechal právních nástupců. Proto by ½ majetku zůstavitele připadla České republice z titulu odúmrti. Druhou závětí pak zůstavitel vše odkázal A.N. M.B. a ČR – Ú p z s v v m, zpochybnily závěť ze dne 14. 9. 2004 s tím, že na ní není podpis zůstavitele. Okresní soud proto postupoval podle § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Proti usnesení, a to výslovně proti jeho výroku II, podala odvolání Česká republika. Namítala, že v řízení byly předloženy dvě závěti a je sporné, zda pozdější z nich je závětí zůstavitele. Stát však není dědicem, je pouze účastníkem řízení pro případ, že dědic (M.B.) neuspěje se žalobou o určení dědického práva a zdědí ½ majetku zůstavitele. Pouze v takovém případě druhá ½ majetku připadne státu jako odúmrť podle § 462 občanského zákoníku. Odvolatelka dále uvedla, že nemá aktivní legitimaci k podání žaloby, jejíž podání jí bylo napadeným usnesením uloženo. Odvolatelka navrhla usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku zrušit. Ostatní účastnice se k podanému odvolání nevyjádřily. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 175k odst. 2 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že na rozdíl od předchozí procesní úpravy obsažené v § 18 notářského řádu, lze povinnost podat žalobu u soudu uložit pouze dědici a nikoli účastníku řízení. Pojem dědic a účastník dědického řízení není totožný, což vyplývá z § 175b o. s. ř. Z občanského zákoníku přitom nelze dovodit, že by stát byl dědicem ze zákona. Stát může být pouze dědicem na základě závěti zůstavitele podle § 476 a násl. občanského zákoníku.V § 462 občanského zákoníku je pak stanoveno, že dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Odúmrť je zvláštním nabývacím titulem státu, nejedná se o přechod majetku děděním. Podle § 175k odst. 2 o. s. ř. proto nelze státu uložit povinnost, aby ve sporném řízení uplatnil dědické právo. Odvolací soud z důvodů výše uvedených usnesení okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že státu se povinnost k podání žaloby neukládá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V HK dne 5. října 2006 Předseda senátu: