Dědici nemohou dohodou platně vypořádat jen část dědictví.

17Co 44/2006 U s n e s e n í Krajský soud v HK rozhodl v senátu složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci dědictví po xxx, zemřelé xxx 1995, naposledy bytem v xxx, za účasti 1) J.B., nar. xxx, bytem v xxx, 2) Z.B., nar. xxxx, bytem v xxx a 3) D.V., nar. xxx, bytem v xxx, zastoupené Č.V., bytem tamtéž, k odvolání D.V. proti usnesení Okresního soudu v ÚO ze dne 1.listopadu 2005, č.j. D 1064/95-247, t a k t o : I. Dohoda o vypořádání dědictví uzavřená účastníky 9.4.1997 se n e s c h v a l u j e . II. Usnesení okresního soudu se p o t v r z u j e . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením okresní soud určil obecnou cenu zůstavitelčina majetku 1,486.614,70 Kč, výši dluhů 6.600,- Kč a čistou hodnotu dědictví 1,480.014,70 Kč (výrok I); potvrdil nabytí dědictví sestávající z tam specifikovaných spoluvlastnických podílů na nemovitostech, cenných papírů, hotovosti, vkladu na vkladní knížce, pohledávky a z movitých věcí po jedné třetině dědicům J.B., Z.B. a D.V. s tím, že v těchto podílech odpovídají za dluh dědictví 6.600,- Kč (výrok II); uložil dědicům zaplatit náklady důkazu tak, že J.B. zaplatí 955,- Kč, Z.B. 954,- Kč a D.V. 954,- Kč na účet Okresního soudu v ÚO do patnácti dnů od právní moci (výrok III); přiznal notářce JUDr. xxx odměnu 16.350,50 Kč a náhradu hotových výdajů 126,- Kč, celkem 16.476,50 Kč, a uložil, aby z toho zaplatil J.B. 5.492,50 Kč, Z.B. 5.492,- Kč a D.V. 5.492,- Kč do tří dnů od právní moci (výrok IV). Okresní soud vycházel ze zjištění, že zůstavitelka nezanechala závět, byla vdova a dědici ze zákona jsou její děti J.B., Z.B. a D.V., které dědictví neodmítly. Jejich podíly jsou stejné (§ 473 obč. zák.). Okresní soud určil obecnou cenu dědictví, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví na základě soupisu aktiv a pasív (§ 175o o.s.ř.). Nezařadil do aktiv ta, která zůstala mezi účastníky sporná. Při určení obecné ceny majetku a čisté hodnoty dědictví k nim nepřihlížel (§ 175k odst. 3 o.s.ř.). V odůvodnění vyložil, o která aktiva šlo a v čem spočíval spor mezi účastníky. Poučil je, že se mohou svých práv k těmto věcem domáhat ve sporném řízení žalobou u soudu (§ 175y o.s.ř.). Protože mezi dědici nedošlo k dohodě o vypořádání dědictví, potvrdil nabytí dědictví podle dědických podílů (§ 483 obč. zák., § 175a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.). Zavázal dědice povinností zaplatit státu náklady důkazu posudkem znalce xxx (§ 141 odst. 1 o.s.ř.). O odměně notářky a náhradě jejích hotových výdajů rozhodl podle § 151a o.s.ř., § 12 odst. 1, § 13 a § 19 vyhl. č. 196/2001 Sb. O tom, kdo ji zaplatí, rozhodl podle § 140 odst. 3 o.s.ř. Řídil se předpisy ve znění platném ke dni úmrtí zůstavitelky. Proti tomuto usnesení podala obsáhlé odvolání D.V. Důvodem byla podjatost soudkyně JUDr. B. Odvolatelka jí vytýkala, že v usnesení z 26.7.2002, č.j. D 1064/95-117, tvrdila účelově a nepravdivě, že trestní oznámení na notářku JUDr. K. učinila odvolatelka s manželem Č.V. Ten ale listinu nepodepsal. Byl křivě obviněn a pomluven (§ 174 a § 206 trest. zák.). Byla porušena jeho práva. Totéž platí o usnesení ze 17.5.2004. Vyjádření zástupce odvolatelky v dopise z 19.5.2005 určené krajskému soudu nebylo tomuto soudu doručeno a zástupce nebyl informován. Za nepravdivé odvolatelka označila sdělení okresního soudu v usnesení z 26.7.2002, že ”soud má zájem na hospodárnosti řízení”. Soud měl dbát, aby věc byla projednána bez zbytečných průtahů. K nim docházelo a odvolatelka okresní soud na tento stav vícekrát upozorňovala. Nedůslednost v řízení se odrazila na závažném zhoršení zdravotního stavu odvolatelčina zástupce. Poté odvolatelka zrekapitulovala průběh řízení. Připomenula, že již na jeho začátku zjistila, že zůstavitelce byl podvodným jednáním upřen nárok na podíl na nemovitém majetku v restitučním řízení. Namítala podjatost notářky JUDr. F. ještě před podáním odvolání. Cítila se ochuzena na svých právech. Posudek znalce S. postrádá datum vyhotovení, má hrubé nedostatky, obsahuje nepravdy. Na to odvolatelka upozornila soudkyni i předsedu soudu. Znalce pokládala za lobbistu. Nebyl jí odsouhlasen, to na rozdíl od znalce J. Neměla by proto platit náklady důkazu tímto posudkem. Připomněla, že je důchodkyní. Poté se vyjadřovala k některým věcem, k nimž okresní soud jako ke sporným aktivům nepřihlížel. Měděné výrobky (viz protokol z 9.4.1999 a 7.10.1999) v ceně asi 100.000,- Kč, umístěné v domě čp. 585 v xxx, měly být do dědictví zařazeny. Odvolatelka je popsala, seznam podepsali spoludědicové, pak s nimi bylo neodpovědně, účelově a podjatě manipulováno. Údaje v usnesení okresního soudu na straně 9 v pokynech o zápisech vlastnických práv do katastru nemovitostí, konkrétně poznámka, že spoluvlastnický podíl J.B. zůstává beze změny, měla za šokující a vnímala ho jako totální porážku práva a spravedlnosti. Podíl je zapsán jako výsledek podvodu J. B. a okradení státu. To je zřejmé z listin, které jsou vyjmenovány. Nastínila, v jakých podílech a komu měly být nemovitosti tam uvedené vydány podle příslušných ustanovení zák. č. 87/1991 Sb. Poznamenala, že v souvislosti s tím vznikla škoda. Argumentovala dobrými mravy (§ 39 obč. zák.). Poukázala na ustan. § 469 obč. zák. o dědické nezpůsobilosti. Pochybovala o zákonnosti a spravedlivosti rozhodnutí Okresního soudu v ÚO. Řízení trvalo přes 10 let, ona žije ve stresu, musí vzdorovat lžím a podvodům a pokusům o zcizení majetku, dokonce úspěšného v probíhajícím řízení, např. klavíru a svatebního daru na něm umístěného – porcelánové sošky věnované v roce 1957. K důkazu předložila ve fotokopii listiny č. 1 – usnesení Okresního soudu v ÚO z 26.7.2002, č. 2 – dopis Policie České republiky, Okresního ředitelství v RK z 1.10.2002, č. 3 – přílohu k dopisu Policie České republiky, Okresní ředitelství RK, č. 4 – dopis Okresnímu soudu v ÚO z 19.5.2005 určený Krajskému soudu v HK podle § 174a zák. č. 6/02 Sb., č. 5 – dopis Okresnímu soudu v ÚO z 19.3.2004 (JUDr. B.), č. 6 - dopis JUDr. F. z 11.9.2005, č. 7 – dopis Okresnímu soudu v ÚO z 9.11.2005 JUDr. B., č. 8 – dopis Z.B. z 19.10.1997 (1.strana), č. 9 - potvrzení z LD DR A., FL z 29.4.2005, č. 10 – foto měděných výrobků, č. 11 - dopis J.B. (bez data), č. 12 - plná moc L.B. z 1.4.1991, č. 13 - dopis Ministerstvu pro správu národního majetku z 1.4.1991, č. 14 – usnesení Policie České republiky RK ze 14.5.2003, č. 15 – usnesení Krajského státního zastupitelství v HK z 20.11.2002, č. 16 - plná moc Č. V z 23.3.1998. Navrhla, aby krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a vyloučil z projednání a rozhodnutí soudkyni JUDr. B. Z.B. a J.B. pokládali usnesení okresního soudu za správné a mělo být potvrzeno. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.sř..) a že je přípustné (a contrario § 201 a § 202 o.s.ř.). Přezkoumal usnesení okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo, z pohledu všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů (§ 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.). Odvolání projednal v nepřítomnosti odvolatelky. Její zástupce svou neúčast omluvil vážným zdravotním stavem. O odročení nežádal (§ 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o.s.ř.). Odvolání není opodstatněné. Nejprve krajský soud řešil, zda věc neprojednala a nerozhodla vyloučená soudkyně nebo zda úkony v řízení o dědictví neprovedla vyloučená notářka, která jimi byla pověřena jako soudní komisařka. Pokud by k tomu došlo, jak namítala odvolatelka, muselo by být usnesení okresního soudu zrušeno podle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Podle § 14 odst. 1 o.s.ř.soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst.4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle § 17a odst. 1 věty první o.s.ř. o vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; ustanovení § 14 až 16a platí přiměřeně. Zákonná úprava konstruuje tři důvody vyloučení soudce (notáře): poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Odvolatelka netvrdila ani jinak nevyšlo najevo, že by důvod pochybovat o objektivitě rozhodování spočíval v poměru soudkyně nebo notářky k věci, k účastníkům nebo k zástupci odvolatelky. Soudkyně JUDr. B. se vyjádřila k námitce podjatosti tak, že účastníky nezná, k nim ani k zástupci odvolatelky nemá vztah stejně jako k projednávané věci. Sdělila, že vyřizovala podání odvolatelčina zástupce, a rozvedla, jaká rozhodnutí vydala. Notářka JUDr. F. pověřená provedením úkonů soudní komisařky, důvody svého vyloučení neshledala, a to ani kvůli namítaným průtahům. Vzhledem ke složitosti řízení ke zbytečným průtahům nedošlo. Odvolatelka důvod vyloučení spatřovala v postupu v řízení. Ten obecně důvodem k vyloučení není (§ 14 odst. 4 o.s.ř.). Případná procesní pochybení mohou být napravena cestou řádného opravného prostředku, který právě k tomu slouží. Není sice vyloučené, aby za určitých okolností i procesní postup soudce (notáře) – např. šikanózní – byl důvodem pochybností o jeho objektivitě. Tak tomu ale v souzené věci není. Soudkyně JUDr. B. ani notářka JUDr. F. (pověřená provedením úkonů v tomto řízení 3.6.2004) takto nepostupovaly, časové prodlevy samy o sobě mezi jednotlivými jimi prováděnými úkony o tom nesvědčí. Nelze jim vytýkat ani to, že okamžitě nereagovaly na jednotlivé přípisy a žádosti odvolatelky a že se jimi neřídily. Soudce (notář) nemá povinnost okamžitě a vždy postupovat podle návrhů a pokynů účastníka. Naopak, je to soudce (notář), kdo vede řízení a určuje pořadí jednotlivých úkonů, které není přesně stanoveno zákonem, v závislosti na průběhu řízení (§ 100 odst. 1 o.sř.). On také rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Listinné důkazy o jednotlivých úkonech v řízení proto krajský soud neprováděl. Uzavírá, že předpoklady k vyloučení soudkyně JUDr. B. nebo notářky JUDr. F. prokázány nebyly. Ostatně nebyly tvrzeny ani skutkové okolnosti, které by to dokládaly. Krajský soud poté přezkoumal správnost výroku I o určení obecné ceny, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví. Okresní soud provedl důkazy potřebné pro zjištění cen majetku a dluhů, jak v odůvodnění vyložil. Dospěl k přiléhavým skutkovým a právním závěrům, na které krajský soud odkazuje. Okresní soud nepochybil ani tím, že cenu 39 movitých věcí určil na základě důkazu posudkem znalce V.S. Odhad obecné ceny byl proveden 10.5.2005 a znalec byl ještě slyšen při jednání konaném 19.9.2005 v přítomnosti J.B. a Z.B. Odvolatelka se nedostavila, ústy svého zástupce se omluvila. Konkrétní skutečnosti vedoucí k závěru o neobjektivitě znalce odvolatelka netvrdila ani jinak nevyšly najevo (§ 11 zák. č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících). Nesdělila, v čem nekvalitní práce znalce měla spočívat. Znalec přitom na soudem položené otázky odpověděl a splnil zadání. Okresní soud mohl důkaz tímto posudkem provést a na něm stavět skutkové závěry. Okresní soud ve shodě s ustan. § 175k odst. 3 o.s.ř. zjišťoval, která aktiva jsou mezi účastníky sporná, aby se pak omezil jen na zjištění jejich spornosti. Nebyl zcela důsledný. Sporem o aktiva nebo pasíva dědictví se rozumí rozdílná tvrzení účastníků, to znamená spornost po skutkové stránce věci. Ne u všech sporných aktiv účastníci řízení skutkové okolnosti významné pro právní posouzení vlastnického práva přednesli. Krajský soud dotazováním doplnil jejich skutková vylíčení. J.B. a Z.B. u odvolacího jednání shodně uvedli ohledně jednotlivých věcí, o nichž dříve tvrdili pouze to, že vlastnicí nebyla ke dni úmrtí zůstavitelka, ale osoba (osoby) jiné, které byly věcmi obdarovány, že věci byly jako dar odevzdány a převzaty. U šicího stroje že sice nedošlo k odevzdání a převzetí tím způsobem, že by byl fyzicky přemístěn, to nebylo možné vzhledem k soužití dárkyně a obdarované v jedné prostorově stísněné domácnosti, ale byl od té doby užíván a spravován obdarovanou. Dále shodně uvedli u věcí, o nichž dříve tvrdili pouze to, že vlastníkem podílu na nich nebyla ke dni úmrtí zůstavitelka, ale J.B., že J.B.je nabyl koupí za své prostředky (§ 628 odst. 1 a 2, § 132 odst. 1 obč. zák.). V dědickém řízení soud spor účastníků o skutkových okolnostech významných pro právní závěr, co patří do dědictví, neřeší a řešit nemůže, i když účastníci nabízejí k prokázání pravdivosti své skutkové verze důkazy. K ochraně jimi tvrzených práv slouží žaloba mimo dědické řízení podle § 175y o.s.ř.. To už vysvětlil okresní soud. Při rozhodování o obecné ceně majetku, který měla zůstavitelka ke dni úmrtí , a tím i o tom, který majetek bude v řízení vypořádán, soud musí zjistit jen to, který majetek zůstavitelka vlastnila, popřípadě která aktiva a pasíva jsou mezi účastníky sporná. Předmětem řízení je vypořádání dědictví, to znamená určení, co ten který z dědiců z dědictví nabyl. Okresní soud nemůže a nesmí v tomto řízení přezkoumávat další právní vztahy mezi zůstavitelkou, dědici a třetími osobami (státem). Nebylo jeho úkolem, aby v tomto řízení objasňoval, zda J.B. získal podle zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, větší spoluvlastnický podíl na nemovitostech, než mu podle zákona měl být vydán, a aby popřípadě zjednával nápravu např. v zápisech v katastru nemovitostí. Listinné důkazy odvolatelkou předkládané a k tomu se vztahující proto neprováděl. Nevyšly najevo ani nebyly tvrzeny skutečnosti zakládající dědickou nezpůsobilost některého z účastníků – dědice, jak snad naznačovala odvolatelka. Podle § 469 obč. zák. nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento či odpustil. Všichni tři účastníci (včetně odvolatelky) podle protokolu ze dne 9.4.1997 po poučení podle § 469 obč. zák. prohlásili, že nikdo z dědiců není nezpůsobilý dědit. Po zjištění obecné ceny, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví následovalo vlastní vypořádání dědictví. Dědici neuzavřeli dohodu o rozdělení všeho takto zjištěného (nesporného) dědictví. Nicméně uzavřeli při jednání konaném 9.4.1997, jehož se všichni tři osobně zúčastnili, dohodu o vypořádání tehdy sepsaného majetku, jehož aktiva sestávala z podílů na nemovitostech a cenných papírů. Před tím shodně prohlásili, že žádný další majetek zůstavitelka nezanechala (č.l. 15 p.v. spisu). Tato dohoda nebyla odklizena. Nebyla zrušena jednostranným odstoupením, neboť to v obč. zák. není stanoveno a nebylo to účastníky dohodnuto (§48 obč.zák.). Předpoklady pro její schválení splněny nejsou, protože jí není vypořádáno dědictví celé. Později vyšlo najevo, že zůstavitelka vlastnila ke dni úmrtí velké množství majetku dalšího. Dohoda odporuje zákonu (§ 482 odst. 2 obč. zák.). Možnost vypořádání jen části dědictví dohodou obč. zák. neupravuje.. Potom už nezbývalo, než potvrdit nabytí dědictví dědicům podle dědických podílů (§ 483 obč. zák., § 175q odst. d/ o.s.ř.). Krajský soud neshledal pochybení ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, které platil stát za důkaz posudkem znalce V.S. ve výši 2.863,- Kč (§ 148 dost. 1 o.s.ř.). Důkaz byl proveden v zájmu všech účastníků. U žádného z nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků už jen s ohledem na čistou hodnotu dědictví 1,480.014,70 Kč, z něhož nabývají po jedné třetině, a s ohledem na skladbu majetku. Sestává mimo jiné z hotovosti 6.000,- Kč, z cenných papírů a z práv z vkladní knížky u České spořitelny a.s. se zůstatkem ke dni úmrtí 17.009,70 Kč, s nimiž dědici budou moci podle předpokladu v dohledné době disponovat a náklady z nich zaplatit. Nesprávnosti se okresní soud nedopustil ani ve výroku o odměně a náhradě nákladů notářky a o povinnosti dědiců je zaplatit. Notářka nepožadovala více, než kolik jí mohlo náležet z části i podle nyní platného předpisu.. Ze všech těchto důvodů krajský soud rozhodl, že dohoda o vypořádání dědictví uzavřená účastníky 9.4.1997 se neschvaluje. Potvrdil usnesení okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako ve výrocích správné. Nakonec krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Neshledal okolnosti případu, který by to odůvodňovaly. P o u č e n í : Proti výroku I není přípustné odvolání ani dovolání. Ani proti ostatním výrokům není přípustné odvolání ani dovolání. Přípustnost dovolání však může být založena závěrem dovolacího soudu, dospěje-li k tomu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Lze je podat ve trojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v ÚO k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. V HK dne 28. června 2006