Ze žádného ustanovení transformačního zákona č. 42/1992 Sb. nelze dovodit, že transformační projekt nesmí obsahovat pod sankcí neplatnosti jiné než obligatorní náležitosti. Pokud jsou do něho zařazena další ujednání nad rámec toho, co je vyžadováno v ustanovení § 9 odst. 5 transformačního zákona, a pokud byl schválen včetně dalších ujednání valnou hromadou oprávněných osob podle § 10 odst. 2 transformačního zákona, je rovněž v této části pro oprávněné osoby i orgány družstva závazný.

R o z s u d e k Krajský soud v HK rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně Z.B., bytem xxx, zastoupené Mgr. P.B., obecným zmocněncem, bytem tamtéž, proti žalovanému Družstvu vlastníků půdy a majetku xxx, se sídlem ve xxx, IČ xxx, zastoupenému JUDr. F.C., obecným zmocněncem, bytem xxx, o zaplacení 328.566,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v HB ze dne 25. července 2005, č.j. 5C 40/2005-64, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 328.566,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16.11.2004 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení 13.140,- Kč, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se domáhala zaplacení majetkového podílu z transformace, který zdědila po E.B., zemřelé xxx 1997. Žalovaný nezpochybňoval výši uplatněného nároku, ale odmítal plnit v penězích. Podle schváleného transformačního projektu měl být podíl uspokojen podle procentického zastoupení jednotlivých složek majetku žalovaného. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na vypořádání majetkového podílu z transformace žalovaného družstva ve smyslu § 13 odst. 3 zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále transformační zák.), že žalovaného vyzvala k vypořádání v penězích dne 20.10.2004 do 15.11.2004, že k dohodě o vypořádání nedošlo. Okresní soud vyložil, že pouze ustanovení § 13 transformačního zák. upravuje podmínky nakládání s majetkovým podílem. Způsob vypořádání neupravuje ani žádné jiné ustanovení tohoto zák. Podle § 2 odst. 2 transformačního zák. je transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný, ale za předpokladu, že byl přijat v souladu se zákonem. O tom právě ve vztahu k bodu 4.2. transformačního projektu právního předchůdce žalovaného ZD S, upravujícího postup při vypořádání majetkového podílu, okresní soud pochyboval. Tato pasáž neměla oporu v ustan. § 9 odst. 5 transformačního zák., který stanovil obligatorní náležitosti transformačního projektu. Obsahoval-li navíc pravidla způsobu vypořádání majetkových podílů, je v rozporu se zákonem. Z něho takový způsob nevyplývá. Ustanovení § 13 odst. 3 transformačního zák. umožňuje vypořádání majetkového podílu až po sedmi letech po schválení transformačního projektu, pokud se oprávněná osoba nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak. Systematické zařazení za § 9 – 12, upravujících transformační projekt a proces jeho přijímání, a dikce § 13 odst. 2 nasvědčují tomu, že dohoda o způsobu vypořádání je možná až po schválení transformačního projektu. V souzené věci se tak nestalo. Žalovaný pak musí plnit v penězích. Okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, poslední publikované rozhodnutí sp. zn. 29Odo 134/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek z roku 2002, sešit č. 6, R 43/2002. Zavázal žalovaného k zaplacení i úroku z prodlení ode dne následujícího po 15.11.2004, v němž měl žalovaný podle výzvy žalobkyni plnit a od něhož je v prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.). Proti tomu se žalovaný odvolal. Nesouhlasil s právním názorem okresního soudu na neplatnost části transformačního projektu o způsobu vypořádání majetkového podílu v bodu 4.2. Opakoval, že transformační projekt je pro něho a oprávněné osoby závazný (§ 2 odst. 2 zák. o transformaci). Argumentoval zásadou, že co není zakázáno, je povoleno. Mínil, že uložení povinnosti plnit v penězích nemá oporu v zákoně. Okresní soud měl vycházet z obecného předpisu, z § 561 obč. zák. Právo volby plnění má dlužník. Tak se žalovaný choval a vstřícně nabídl žalobkyni možnost výběru ze svého majetku, pak vzhledem k pasivitě žalobkyně provedl volbu sám. V prodlení se neocitl. Za nepřijatelný měl názor, že peněžní plnění je univerzální. Připomenul smysl transformačního zákona, který měl mimo jiné umožnit zachovat družstevní zemědělské podniky, aby byly schopny další činnosti. Jestliže by družstva měla vypořádávat majetkové podíly oprávněných osob v penězích, téměř bez výjimky by zanikla. To je v rozporu se smyslem transformačního zákona a obecně s principy právního státu, v rozporu s dobrými mravy a také neoprávněným zásahem do práv a oprávněných zájmů jiných osob (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle obsahu odvolání se žalovaný domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žaloba se zamítá. Žalobkyně pokládala rozsudek okresního soudu za správný a měl být potvrzen. Volbu způsobu plnění žalovaný neměl, judikatura našla jednoznačnou odpověď, že nedojde-li k dohodě, plní se v peněžité formě. Jiný postup by byl porušením rovnosti práv účastníků. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok v souladu se zákonem, proto nemůže být výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Krajský soud zjistil, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas (§ 201 a § 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) a že je přípustné (a contrario § 201 a § 202 o.s.ř.). Přezkoumal rozsudek spolu s řízením, které mu předcházelo, z pohledu všech v úvahu přicházejících přípustných odvolacích důvodů (§ 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.). Odvolání není opodstatněné. Okresní soud ve shodě s výsledky dokazování uzavřel, že žalobkyně má nárok na vypořádání majetkového podílu žalovaným ve výši 328.566,- Kč. Proti tomu žalovaný nic nenamítal. Výhrady měl pouze k formě, v níž tento nárok má vypořádat. Byl ochoten plnit způsobem upraveneným v transformačním projektu. Krajský soud nesdílí názor okresního soudu, že z důvodů jím vyložených je transformační projekt v části o úpravě způsobu vypořádání v bodu 4.2. neplatný pro rozpor se zákonem. Ze žádného ustanovení transformačního zákona nelze dovodit, že jiné než obligatorní obsahové náležitosti nesmí transformační projekt pod sankcí neplatnosti obsahovat. Pokud jsou do něho zařazena další ujednání nad rámec toho, co je vyžadováno ustan. § 9 odst. 5 transformačního zákona a pokud byl schválen (včetně těchto dalších ujednání) valnou hromadou oprávněných osob podle § 10 odst. 2 transformačního zákona, je rovněž v této části pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný ve smyslu § 2 odst. 2 tohoto zákona. V době schvalování transformačního projektu transformační zákon přiznával práva a povinnosti osobám a družstvům za podmínek v něm upravených a nic nebránilo tomu, aby tyto osoby počínaje dnem účinnosti zákona v jeho mezích vzájemná práva a povinnosti upravovaly. Podle názoru krajského soudu už tehdy mohly uzavřít dohodu o způsobu vypořádání majetkového podílu. Schválený transformační projekt je možné pokládat za dohodu svého druhu (jako např. stanovy družstva), a tak v něm obsažený způsob vypořádání by měl být závazný i pro žalobkyni jako právní nástupkyni původní oprávněné osoby za předpokladu, že transformační projekt byl schválen valnou hromadou oprávněných osob v části nazvané ”4.2. Postup při vypořádání majetkového podílu”. K tomu nebylo vedeno dokazování s ohledem na právní názor okresního soudu. Přesto tento nedostatek nezpůsobil kasaci rozsudku okresního soudu. Transformační projekt je sice pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný, ale jen za předpokladu, že tento projekt není v rozporu s platným právem. Zbývalo posoudit, zda část projektu pod bodem 4.2., kterou krajský soud k důkazu přečetl (§ 129 odst. 1 o.s.ř.), přičemž tento důkaz byl předložen již v prvostupňovém řízení (č.l. 47 spisu), platnému právu neodporuje. Jak již krajský soud vysvětlil dříve, dohodnutí způsobu vypořádání majetkového podílu právu neodporovalo. Krajský soud však dospěl k závěru, že ujednání o způsobu vypořádání v transformačním projektu jsou natolik neurčitá, že způsobují neplatnost tohoto právního úkonu podle § 37 odst. 1 obč. zák. V úvodu článku 4.2., nazvaného Postup při vypořádání majetkových podílů, se uvádí, že základní jmění pro výpočet k 30.6.1992, určené k výpočtu majetkových podílů, je specifikováno následovně: ... poté je ve sloupci výčet druhů majetku v pořadí budovy – 6.074.574 – 12,94 % , sil. jámy, septik, čerpací stanice, oplocení, komunikace, studny, kanalizace, elektrické přípojky, meliorace – 6.509.684 – 13,86 (%), a tak dále. Následuje text ”Vypořádáním vlastního majetkového podílu 1. Majetkový podíl je možno vypořádat finančně nebo věcným plněním dohodou. 2. Nebude-li využito dohody, pak je nutno postupovat takto: majetkový podíl každé oprávněné osoby rozložit dle procentického zastoupení jednotlivých složek majetku. Při vypořádání je nutno dbát poměrného zastoupení jednotlivých druhů majetku. Při vypořádání je rovněž nutno dbát zejména u stavebního a strojního vybavení doposud obhospodařovaný podíl půdy strojem případně zda tento podíl zabezpečovala stavba, nebo pro jaké množství byl stroj nebo stavba využívána.” Obsah písemně zachyceného projevu vůle je zcela neurčitý v poslední větě. Neví se, u jakého zejména stavebního a strojního vybavení je nutné dbát na doposud obhospodařovaný (kým) podíl (čí) strojem popřípadě zda tento podíl zabezpečovala (jak ?) stavba (která), nebo pro jaké množství byl stroj nebo stavba využívána. Dohoda postrádá pravidla určující skladbu vypořádávaného podílu oprávněné osoby odpovídající zřejmě shora uvedeným procentům na konkrétním majetku žalovaného. Např. zda u druhé položky oprávněná osoba obdrží při vypořádání svého podílu do výši 13,86 % tomu odpovídající spoluvlastnický podíl na silážních jámách, septiku, čerpací stanici, oplocení, komunikacích, studních, kanalizacích, elektrických přípojkách a melioracích, zda podle stavu v době vypořádání, a v tom případě jak se bude postupovat, doznal-li majetek družstva změny ve své skladbě a tak dále. Pravidla pro vypořádání v plnění zřejmě podílem na jednotlivých v transformačním projektu v bodu 4.2. uvedených ”složkách” (nebo několika jejich druzích) nebyla přijata tak, aby dávala spolehlivý podklad pro jednoznačný závěr, jak konkrétně bude transformační podíl vypořádán. Ani výkladem projevu vůle se nastíněné neurčitosti odstranit nedají (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Krajský soud dospívá k témuž závěru jako soud okresní, že ustan. § 13 odst. 2 a 3 transformačního zákona zakládá nárok žalobkyně jako právní nástupkyně oprávněné osoby na zaplacení peněžního ekvivalentu určeného majetkového podílu. Okresní soud přiléhavě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Ten vyložil, že vzhledem k tomu, že transformační zákon nestanoví způsob vypořádání majetkového podílu z transformace (když ustanovení § 561 obč. zák. upravující volbu mezi způsoby splnění v závazkových vztazích pro tento případ použít nelze) a nesvěřuje rozhodnutí o způsobu vypořádání ani soudu, nelze než dovodit, že soudu nezbývá, než ve všech případech, kde se o způsobu vypořádání účastníci nedohodli, vycházet z univerzality vypořádání nároku v penězích a uzavřít, že ustan. § 13 odst. 2 a 3 transformačního zák. zakládá pro takové případy nárok na zaplacení peněžního ekvivalentu určeného majetkového podílu. Za tohoto stavu pak nelze žalobkyni vytýkat, že její jednání není v souladu s dobrými mravy, když uplatňovala nárok, který byla oprávněna uplatnit, a nepřistoupila na dohodu o jiné formě plnění, k jejímuž uzavření nebyla povinna. Žalovaný tedy musí zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku včetně úroku z prodlení, když v prodlení se splněním závazku je. Z těchto důvodů krajský soud potvrdil rozsudek okresního soudu podle § 219 jako správný ve výroku o věci samé a také ve výroku o nákladech řízení, v němž rovněž neshledal pochybení. Nakonec krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Toto právo by náleželo žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jí ale v této fázi řízení náklady řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání ani dovolání. Přípustnost dovolání však může být založena závěrem dovolacího soudu, dospěje-li k tomu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v HB k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V HK dne 29. března 2006