Součástí sjednané kupní ceny za nemovitost je i daň z přidané hodnoty, pokud účastníci kupní smlouvy výslovně nedohodli, že se daň z přidané hodnoty ke sjednané kupní ceně připočte.

R o z s u d e k Krajský soud v HK – pobočka v P rozhodl v senátě složeném z předsedy xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce J.K., nar. xxx , bytem xxx, zast. JUDr. M.T., advokátem, proti žalovaným 1. M.B., a 2. M.B., obou bytem xxx, oba zast. JUDr. M.R., advokátem, o 141.262,11 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ch ze dne 12.1.2006, č.j. 8C 134/2005-162, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se p o t v r z u j e. II. Žalobce je povinen nahradit každému ze žalovaných náklady odvolacího řízení v částce 18.433,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud výše označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku 141.262,11 Kč a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady řízení 31.538,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou jejich zástupce (výroky I. a II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 12.10.2001 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí v k.ú. xxx, a to za pevně sjednanou kupní cenu 3.000.000,- Kč. Ze žádného předpisu žalovaným jako kupujícím nevyplývá v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy žádná další povinnost, tedy ani zaplatit žalobci jím požadovanou částku 141.262,11 Kč náhrady škody za jím odvedenou daň z přidané hodnoty (dále jen DPH) FÚ v xxx. Pokud žalobce opomněl svou zákonnou povinnost odvodu DPH v kupní ceně zohlednit, nemůže to být vykládáno k tíži kupujícím, kteří se k tomuto plnění nezavázali. Žádá-li žalobce po žalovaných zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody, neexistuje v daném případě základní znak odpovědnosti za škodu, a to protiprávní jednání na straně kupujících (žalovaných). Uhrazení daně nelze považovat za škodu, nýbrž za řádné plnění daňové povinnosti. Žalobu proto zamítl a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., které v odůvodnění rozsudku náležitě specifikoval. Důvody pro postup dle ust. § 150 o.s.ř., který žalobce navrhoval pro případ zamítnutí žaloby, neshledal, když přihlédl zejména k tomu, že šlo o transakce v souvislosti s podnikáním žalobce. Žalobce ve včas podaném odvolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu, namítal, že právní závěry okresního soudu nepovažuje za správné. Pokud totiž účastníci při konstruování kupní ceny opomenuli řešit otázku daně z přidané hodnoty a dohodli pouze cenu, pak takováto daň musí být kupujícím zaplacena nikoliv na základě smlouvy, ale na základě veřejnoprávního předpisu, kterým je zákon č. 588/1992 Sb. o DPH, zejména ust. § 14 tohoto zákona. Jestliže byla sjednána cena ve výši 3.000.000,- Kč, tato částka je základem pro výpočet DPH a z ní vyměřenou daň pro nesjednání jiné dohody jsou povinni žalovaní uhradit žalobci. Zmínil, že žalovaný 1) uplatnil daň z této částky při vložení nemovitostí do svého obchodního majetku a plnění bylo vlastně sníženo o vyúčtovanou daň ve výši 141.262,11 Kč. Nesvědčí-li podle názoru okresního soudu žalobci právo na plnění v požadované výši z titulu náhrady škody, okresní soud měl zvážit, zda mu nesvědčí právo na její zaplacení z jiného právního titulu, vycházeje nadále ze skutkového vylíčení v žalobě. Vyslovil názor, že došlo-li k dohodě o ceně a tato je zatížena daní, kterou je povinen žalobce vůči žalovaným uplatnit, svědčí mu právo na zaplacení této daně ve smyslu § 14 zákona o DPH. Poukazoval i na skutečnost, že žalobce vystavil žalovaným daňový doklad, a určitě by tak nečinil, pokud by k tomu neměl právní povinnost. DPH se tak stalo jen tzv. průběžnou položkou a žalobci se měla dostat částka 3.000.000,- Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl. Žalovaní ve vyjádření k odvolání s odvolacími výhradami žalobce nesouhlasili. Vztahy vyplývající z kupní smlouvy jsou vztahy soukromoprávními, smluvní volnost může omezit jen zákon. Žádný zákon nestanoví, že by kupující měl povinnost zaplatit někomu jím odvedenou DPH nebo, že by se sjednaná kupní cena bez dalšího zvyšovala o DPH. Žalovaní nemohou nést odpovědnost za opomenutí žalobce, který při sjednání kupní ceny s DPH nepočítal. Výklad žalobce by ve svém důsledku byl nepřípustným zásahem veřejného práva do práva soukromého a do smluvní volnosti. Skutečnost, že žalovaný vložil předmět prodeje do obchodního majetku je v daném případě irelevantní. Poukázali na ust. zákona č. 526/1990 Sb., který ve svém ust. § 2 odst. 1,2 stanoví, že nevyplývá-li z dohody stran něco jiného, je součástí ceny mj. i příslušná daň a clo. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Krajský soud z podnětu včas podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným. Krajský soud převzal skutková zjištění soudu okresního, která považuje za úplná a sdílí i právní závěry, které okresní soud na jejich podkladě učinil. V posuzovaném případě žalobce tvrdí, že mu náleží ke sjednané ceně za prodej nemovitostí dle kupní smlouvy se žalovanými i DPH v žalované výši, kterou byl povinen odvést správci této daně. Má za to, že povinnost zaplatit žalovanou částku mají žalovaní ze zákona (zmiňuje § 14 zákona o DPH), dále by se mohlo jednat o škodu mu způsobenou a v poslední řadě tvrdí, že mezi účastníky existovala dohoda, dle které mu bude jím odvedená daň zaplacena. K tomu uvádí, že žalovaným vystavil daňový doklad, prostřednictvím kterého žalovaný uplatnil právo na odpočet DPH při vstupu (vložení předmětu prodeje do obchodního majetku) a bez existence takové dohody by tak jistě nečinil. Okresní soud správně uzavřel, že právní důvod – náhrada škody (ten se však ze skutkového vylíčení v žalobě ani nepodává) neobstojí již proto, že žalovaní neporušili žádnou právní povinnost, s níž v příčinné souvislosti by tvrzená škoda měla být. Není-li splněn základní předpoklad odpovědnostního vztahu k náhradě škody, kterým je porušení právní povinnosti, nemá již význam zkoumat splnění dalších předpokladů pro odpovědnost za škodu (§ 420 obč. zák.). Uvedený závěr krajský soud bez dalšího sdílí. Pokud žalobce tvrdí (ve shodě se žalobou), že povinnost zaplatit mu žalovanou částku vyplývá z ust. § 14 zákona č. 588/1992 Sb. o DPH, ani uvedený názor krajský soud nepovažuje za správný. Uvedené ustanovení řeší způsob stanovení základu daně a jeho výpočet. Zákon o DPH je předpisem veřejnoprávní povahy, upravuje jen povinnosti plátců daně vůči správci a nikoliv způsob stanovení kupní ceny mezi účastníky ryze občanskoprávních vztahů, k nimž se kupní smlouva o prodeji nemovitostí bezesporu řadí (proto i poukaz žalobce na metodický pokyn Ministerstva financí správcům daně nepovažuje krajský soud pro posuzovaný případ za právně závažný). Protože cena při sjednání kupní smlouvy mezi občany, jejímž předmětem jsou nemovitosti, nepodléhá žádné cenové regulaci (viz § 3 až 10 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách), stanoví se dohodou. Sjednání ceny ve shora označené kupní smlouvě je zcela určité a ani účastníci nemají pochybnosti o tom, že jde o smlouvu platnou (zahrnující dohodu o všech podstatných náležitostech tohoto právního úkonu). Ve smyslu ust. § 2 ost. 1, věty druhé zákona č. 526/1990 Sb., nevyplývá-li z dohody stran něco jiného, je součástí ceny mj. i příslušná daň i clo. Z uvedeného se podává již ustálený výklad, že není-li mezi účastníky kupní smlouvy výslovně sjednáno, že k dohodnuté ceně se připočte DPH, platí, že DPH je již obsažena v dohodnuté ceně (stejné stanovisko zaujal např. i koordinační výbor Ministerstva financí dne 27.6.2001). Dalším argumentem žalobce bylo, že povinnost zaplatit mu žalovanou částku vyplynulo z následné dohody účastníků (tedy ústní dohody, když písemná dohoda sjednána nebyla). Takovou dohodu však žalovaní (žalovaný 1.) popírají a žalobce k její existenci žádný důkaz nepřinesl. Protože se žalobci nezdařil důkaz o tom, že žalovaným svědčí vůči němu právní povinnost, jíž se dovolává, nemohl být v řízení úspěšný. Okresní soud proto správně jeho žalobu zamítl. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení. Sdílí totiž i právní názor okresního soudu, že aplikace ust. § 150 o.s.ř. na posuzovaný případ je nepřípadná. Neúspěšnému žalobci pak krajský soud uložil, aby žalovaným nahradil náklady odvolacího řízení, které spočívaly v odměně advokáta dle ust. § 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. se zvýšením o 20% při zastoupení více osob v částce 30.830,- Kč, dvě paušální náhrady hotových výloh po 75,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. a položku DPH ve výši 5.886,- Kč, celkem 36.866,- Kč, každému ze žalovaných tedy částkou 18.433,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku není přípustné ani dovolání, ledaže by k návrhu účastníka, podanému do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Ch, Nejvyšší soud České republiky sám dovolání připustil, shledal-li by, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V P dne 12. června 2006